Knihomlok2015 komentáře u knih
Jen tak dál, to je všechno, co k tomu můžu říct.
Jen tak dál.
Rozhodně stálo za to dostat se až na konec, protože i přes nesourodou směsici vzpomínek, myšlenek a kousků papírků s nápovědami, (a opravdu se nedivím, že někoho to odradilo číst dál) ten konec byl prostě svou mrazivostí zapomenutého naprosto promyšlenou perlou.
Bohužel pro mě trochu zklamání. Tak nějak mi to připadalo jako né příliš vydařená a ani příliš promyšlená prvotina jen velmi málo vypsaného autora. Ale je možné, že to z velké části bylo i tím, že jsem se těšila na příběhy až po Příslibu krve a né před ním.
Jak mě první díl opravdu bavil, tak tohle pokračovaní bych si klidně nechala ujít. Už to prostě nebylo ono, bylo to nedotažené, jako by sešité horkou jehlou, příliš šablonovité a klouzající po povrchu, některé události prostě jen tak vyšuměly v pozadí i přesto, že měli patřit k těm nejzásadnějším - a co bylo ještě horší stalo se tak bez jediného vysvětlení nebo hlubšího citu, který měli vyvolat, postavami, které se chovali až tak nepochopitelně, že to z nich dělalo spíš karikatury než vyvíjející se charaktery. Vlastně jediné, co mě udržovalo při odhodlání to dočíst, byla zvědavost jaké karty nakonec zůstanou hlavním hrdinům v rukou a i přesto, že pro ně takhle hra dopadla vítězně, já mám spíš pocit, že to skončilo velmi neuspokojivou plichtou (alespoň pro čtenáře). Mimochodem ukončit kletbu, která je nosnou linkou celé první knihy a hybným článkem toho kolotoče něčím tak ... tak uboze jednoduchým beze slova vysvětlení, téměř jako by jen tak mimochodem, je prostě ... grrrrrr.
Jsem okouzlena. Je to sice více(méně) „jenom“ pohádka, ale taková, která pohladí po duši a roztepe srdce v tom nejlahodnějším rytmu.
Takže bych se nebránila ani tomu slůvku dokonalá, ale to by mě nesmělo tak rozčilovat to slovo kluk v souvislosti s jednou z hlavních postav. (jako fakt kluk? – není to náhodou urážka jeho majestátu?)
No jo, je to jen taková jednohubka. (ostatně přečtená za jeden večer) Ale jednohubka z poctivého čerstvého rohlíku, s pěknou vrstvou pekelně česnekové pomazánky a pořádným kusem pár let zavařeného ananasu. A takové já mám moc ráda. Takže ano do druhé dílu rozhodně jdu.
Já nevím, možná to kdysi byla kontroverzní kniha, ale já tomu prostě a jednoduše nevěřila. Spíš než lásku mezi dvěma osobami na jiném společenském žebříčku mi to všechno přišlo jen jako jeden sálodlouhý způsob jak zahnat nudu (nudu geografickou, manželskou, erotickou, politickou, rodičovskou atd.) a nudná mi ta kniha připadala vlastně celá.
Tahle knížka rozhodně není jednohubka - chce po vás plné soustředění i trpělivost, víc než povrchní informace o druhé světové válce, chce vaši důvěru a možná i vaši duši, chce toho víc než v prvním díle dostanete, a proto moc doufám, že další dva díly mi to všechno vrchovatě vrátí. Protože i přesto všechno přeci jen dává naději, že to bude velkolepé a bude to stát za to. Takže ano, bavilo mě to.
Vlastně ani nevím, proč jsem si jí koupila, ale rozhodně vím, proč jsem si ji přečetla. Je to jen takový obyčejný příběh - za to velmi neobyčejná kniha.
Je to úplně jiný než ten film a na rozdíl od filmu mě to i celkem bavilo.
Jako na začátku dobrý, prostředek pořád ještě dobrý, dvacet stran před koncem už jsem začínala mít neblahé tušení a když jsem tu knížku zavřela, zůstala jsem jen zírat před sebe. Ta knížka podle mě prostě nemá žádnou pointu.
Tak po první dílu, jsem si říkala, že dám šanci "první" trilogii a končím.
Ale s každým dalším přečteným příběhem jsem si jistější, že tak lehký to pro mou peněženku přeci jen nebude.
Začínám tomu přicházet na chuť pořád víc.
A to blahořečení českého piva mě opravdu pobavilo. (kdo ví, jaký s tím má pan spisovatel osobní zkušenosti?)
Začala jsem Chaosem, pokračovala Netvorem a teď jsem se dostala k Něčemu víc a musím se přiznat, že Patrick Ness mě baví pořád stejně intenzivně. (Chaos byl prostě dokonalej, proto to slovíčko stejně a né o něco víc)
Čekala jsem sice naprosto jiný příběh (něco jako Třinácté nebe), ale i přesto mě ani na okamžik nenapadlo litovat. Setha jsem si zamilovala okamžitě a ty ostatní jen o malou chviličku později. (dokonce mě ani neštvalo, že jsem tak dlouho nevěděla, co a jak a na konci se to vlastně ani nedozvěděla) Takže se dost těším na další setkání s tímhle autorem a nezbývá než doufat, že v té další knize bude nakonec Něco víc.
Já vím, že nemám žádné právo si stěžovat (si za to asi můžu sama, že jsem tak ochotně padnula do tenat jedné mimozemské církve ), ale proč pro boha (toho hmyzího nevyjímaje) je tak zdlouhavý? Vždyť to je skoro mučení.
Jinak totiž, když konečně dojde na nějakou akci, která posouvá děj dál, je to téměř dokonalý a přímo geniálně zamotaný (plus spousta superlativů k tomu). Ale než se přes těch desítek stránek "bezčasí" k tomu dostanu, tak..... Ta délka je totiž přímo vražedná a z toho pomyšlení, že mám před sebou ještě dva díly, než se doopravdy dovím, jak to dopadne, mě jímá nekonečná hrůza.
Ale vydržím. Teď, když už mě dostali, mi stejně nic jiného nezbývá.
Jako příručka o ničem, ale jako příběh jednoho (né příliš jednoduchého) života to bylo velmi dobré.
Já nevím. Tuhle knížku jsem si koupila, že se stane jednou z těch "s přidanou hodnotou" - tedy že se u ní nejen dobře pobavím, ale i něco přiučím - o legiíích, o senátu, o Římu o čemkoli, co by odpovídalo té době. Ale obého se mi nedostalo ani v takové míře, abych tuhle knihu považovala za víc než jen průměrnou (pro některá místa bych dokonce neváhala i použít slovo hodně nezáživná skoroučebnice dějepisu).
Ano Claudius byl sympatický knihomol a určitě jsem se toho dozvěděla spoustu (né však o něm, spíš bych řekla že v případě jeho osoby to všechno tak nějak klouzalo jen po povrchu - nejtypičtějším příkladem by byl jeho švagr Plautius, u jehož zjevení jsem měla pocit, že je tam vlastně jen proto, aby byl obviněn z vraždy a zabit - vlastně jako všichni ostatní), ale o travičství, o nenávisti, o vraždění i sebevraždách, o šílených mužích a ambiciózních ženách tam toho bylo až dost. A k tomu jsem se přece nemusela vracet až na přelom letopočtu do největšího města světa ne?
A ještě ke všemu mi ani nesedl ten jazyk (o překlepech v textu nemluvě), předem se omlouvám všem obeznámeným za to, že nemám tušení, jestli se opravdu psali životopisy slavných v té době touhle formou, ale mě tam opravdu hodně chyběla ta ořezaná přímá řeč a to nemluvím o tom, že jsem celou tu dobu měla pocit, že nejen že čtu informace podávané z druhé ruky (což skutečny byly, když Claudius sám o sobě prakticky nevytáhnul paty ze Říma) ale že je čtu z druhé ruky ještě i podruhé.
Na to jak jsem se na tuhle knihu opravdu těšila, pro mě přeci jen trochu zklamání.
Taky se těším na další knihy autora. Některé ty postavy by si prostě zasloužily dalších pár knih.
Já nevím, možná je to tím, že ty první dva díly už jsem četla před nějakou dobou, ale musím si stejně jako ostatní postesknout, že prostě byly lepší. I tak se mi s nimi se všemi je těžko loučilo a možná bych se dalšímu dílu ani moc nebránila. (kromě toho, kromě toho kamene mi to všechno přišlo tak nějak neuzavřený)
Předem se přiznávám, že už dávno nejsem cílová skupina téhle knížky.
Ale i tak nevím, jestli by mě tak úplně bavila - má to sice pár dobrých myšlenek, ale spíš než Harryho Pottera mi to připomínalo Narnii a ta mě po třetím díle přestala úplně bavit. Na druhou stranu mě opravdu nadchla ta poslední kapitola, kde se vždy jen pár větami zmínil osud vedlejších postav - velmi povedený nápad.
Takže doufám, že pár stejně dobrých nápadů bude i v druhém díle a postavy nezakrní ve svých deseti letech, ale budou nám růst před očima.