Knihomolka_M komentáře u knih

Když jsem pod stromeček dostala Šest vran, přišla ke mně starší příbuzná a udělala mi přednášku na téma ,Ta kniha je dítě ďáblovo, moc temná, vraždy, krádeže, smrti, uááá'.
Mírně mě to znepokojilo, ale upřímně, v knížce není tak hrozného nic. (Vyjma jednu jistou kapitolu... souvistlost nas*anej Kaz-skalpel-cizí chlápek-oko. Zvracet.) Naopak, překvapilo mě to. Příjemně. Odehrává se v naprosto úžasném, možná trochu nerealistickém, ale co už, prostředí, Ketterdam jsem si hned zamilovala, a přináší originální, neotřelé hrdiny.

Kaz Brekker je pro mě dost realistická temná postava. (Až na ten věk. Kaz? SEDMNÁCT?! Tak to není v pohodě...) Jeho cíl i motivace jsou uvěřitelné a často je mi ho dost líto. Při čtení mi ale okamžitě přirostl k srdéčku... je to v dobrém, ne Sue smyslu, samozřejmě - dokonalý charakter, má skvělé backstory, povahu, a dokonce i slabiny.
,,Nejjednodušší způsob, jak člověku ukrást peněženku, je říct, že mu chcete sebrat hodinky."
Inej. Tahle pavoučí dívka je naprosto originální, úchvatná postava, jejíž život k ní byl až příliš krutý. Kvůli ní jsem asi do půlky knihy zarputile přemýšlela, co je to ten Zvěřinec. ...A asi bych ji někde v noci v temné uličce potkat nechtěla. ;D (...A stále nemůžu uvěřit, že se to čte /Ineš/. ;-;)
Když jsem na obálce četla ,,Dívku využívající svoji krásu jako smrtící zbraň.", představovala jsem si s prominutím nějakou kurvičku projevující se asi tak jako Evelynn z League of Legends, a tak mi obočí vyjelo až někam k mrakům, když jsem se s Ninou seznámila. Tahle holka mi v mnohém připomíná většinu mého příbuzenstva (kteří ale nezabíjí gestem, ale nudnými přednáškami). Je to taková přesně ta osoba, se kterou by jsi chtěl trávit čas.
Matthias. (Bohové, snad jsem to napsala správně.) Tenhle starý brach mě sice ze začátku dost štval, ale když jsem se dozvěděla něco o jeho příběhu a Love-To-Hate-Feeling k Nině, hned si vydobyl místečko někde mezi Yondu a Umbridgeovou. (Takže dost vysoko.) Mimochodem, stále si ho budu představovat jako skandijce...
Wylan. Vždy, když jsem narazila na nějaké nové jméno, zařadila jsem ho buď do ,,ToJeTakSuperŽeHoSnadUkradnuAleNesmíToVypadatNápadněOwO" kategorie (Kaz, Inej, Jesper, Nina, Matthias...), nebo ,,Ty vole, ta autorka pojmenovává postavy asi tak jako já." (Wylan.) A taky mě dost štvalo, že z jeho pohledu je tam nanejvýš kapitola. I přes to mě ale tenhle hošánek příjemně překvapil. Celkem jsem pro něj a jeho povahu zakořenila, a................. nevím, jestli jsem to jenom já, ale trochu jsem ho shipovala s Jesperem. xD
A to nejlepší nakonec. Jesper. Bohové, tenhle kluk přemýšlí úplně stejně jako já! Naprosto jsem si zamilovala jeho veselou, jedním slovem (no dobře, dvěma) živou povahu. I když byla atmosféra nejnapjatější, tým Jesper-Nina ji vždycky dokázal rozbít. Naprostá dokonalost.

K příběhu. Bylo kouzelné sledovat tyhle naprosto odlišné a přesto stejné lidi, jak spolupracují, aby se dostali do Ledového paláce. A pak taky z něj.

Díky autorce, protože pokaždé, když jsem dočetla pár kapitol, jsem prostě musela otevřít klávesnici a začít ťukat do svých příběhů. Nevím, co bych bez téhle knížky dělala... Díky.

8 27.12.2020

Tahle kniha je pro mě definice dokonalosti. Řádky jsem doslova hltala, žila jsem příběhem, co už se mi dlouho nestalo. Zbožňuju prostředí, realistické a úchvatné postavy (Kaz, Kaz, Kaz) a hlavně psací styl autorky, která je královna ve svém oboru. A říkám bez nadsázky, spolu s Vránami jde pro mě momentálně o nejlepší knihu, kterou jsem kdy četla.

6 12.09.2021

Krása. Líbí se mi čarodějnické pojetí pohádek, působí to na mě starodávným, uměleckým, klidným dojmem. Každý si v tom najde něco svého, například když jsem to jako mládě četla poprvé, Brumbálovy přednášky jsem hodnotila jako nudné a přeskakovala je, a teď mi zase přijdou mnohem zajímavější než pohádky samotné. Doporučuji všem velmi vřele.

5 16.01.2021

Havran, kocourek, který odešel ze svého klanu, má ale svůj vlastní život, kterému se rozhodli věnovat tuhle mangu.
Upřímně, bylo to dost chabé. Po zklamání z Šedopruha jsem asi mohla být připravená, ale stejně. Děj mi přijde krátký, nerozvedený, snadno zapomenutelný.
Kresby, které nádherně popisují Havranovy emoce, to ale vynahrazují, protože autor má opravdu talent.
Je to dobré, tři hvězdičky.

4 16.01.2021

Naprostá pecka!!!
Někdy v dubnu jsem objevila tuhle knížku, v květnu jsem ji dostala a už někdy v červnu jsem zapáleně psala fanfikci.

O příběhu, myslím, že už nějaký, kde tři sestry soupeří o trůn existuje, jenže v podání šupinatých potvor je to mnohem zajímavější. Původně (tím myslím asi tři vteřiny před tím, než jsem si přečetla popis) jsem si myslela, že zápletka bude přímo to a hlavní hrdinka bude jedna ze sester. Příjemně mě proto překvapila dráčata a jejich (ne zrovna moc dlouhé) backstory. Děj mi přijde naprosto originální, neotřelý a svižný. Čte se to dost dobře, opravdu tak, že jsem schopna otevřít jakoukoli stránku a zbytek dne číst.
Hliňák. Kámo, ten milášek je dokonalej!!! Není co říct, protože tenhle hrdina je ta nejoriginálnější věc, kterou jsem kdy viděla. (Není to věc. Nikdy jsem ho neviděla.)
Mimo to, s moji kamarádkou jsme totálně zblázněné do Plameny, protože ta dračice je naprosto geniální!!
...
Země Pyrrhie mě naprosto uchvátila. Všechny ty rasy, jejich systém, vláda, kultura...!
Obyčejně si OCčka založená na fandomech nedělám, ale tady šlo všechno stranou. Ani ne dva dny po dočtení prvního dílu se mi v hlavě začal vytvářet příběh o pár vyděděncích, který bych měla teoreticky publikovat na Wattpadu, až to dopíšu... což bude trochu dlouho, protože teď je konec roku a jsem teprv na dvanácté kapitole xD

Zápory:
- V českých verzích čínské covery. Chce se mi zvracet... a Nejjasnější (Nejzářivější) noc tomu nepomáhá.
- Záměny jmen soupeřících princezen a poloh na mapě. A pro vnitřní klid, bahnoleti opravdu nemají štíří ocas.A české překlady jmen. Jakože Zářena ještě jde, ale Peril jako Hrozena?!
___
Funfact: Všechny dva zápory, které špiní to dílo bohů mají na svědomí čeští překladatelé a čeští grafici. Zabít nebo migrovat do Ameriky. (...A nebo se naučit anglicky. Ehm.)

PONAUČENÍ:
1. Kašlem na pravou lásku, zachrání tě maximálně drápy a tvůj ohnivzdorný kamarád.
2. Hrozny vínové nejsou tak nevinné.
3. Nikdy nedávejte kokeš českým překladatelům. Viz Ohnivá Křídla.

Tak já děkuju za pozornost, a jdu se zakopat! Čau!

3 28.12.2020

(SPOILER) Tenhle díl byl takový... nezajímavý. Popravdě, hrdinové druhé série mi moc k srdéčku nepřirostli - rádoby determined Ostrodráp, malá otravná Veveruška (i když ta se zlepšila), clever and nevýrazná Pírka, true determined Zlatuška. Vránek mi přišel jako dost otravný, ale pochopitelný kocour a cítila jsem s ním. Postava Hroma mi úplně nesedí i přes jeho originální, neuvěřitelný charakter, který nás doprovází celou knihou. Jako hej, to vážně?! Už od začátku pozorný nebo alespoň trochu chytrý čtenář ví, že stříbřitá kočka je Pírka. (Nebo nevím, kdykoli si ji představím, tak v ní vidím Stříbrnku... a Hrom mi zní zase jako srst barvy asfaltu. Sorry, ale to, že máš mokrou srst, ti opravdu nezmění její barvu. Z biologie mám dvojku a žádnou kočku nemám, ale tohle ví každej.)
Nemám nejmenší tušení, která z Hunterek tuhle knihu psala, ale moc práce si s ní nedala. Je to zdlouhavé, utahané, troufám si říct, že i nudné...
Ale hej, cheer up! Protože minimálně já mám v sobě stále naději, že se série začne vyvíjet lépe a vlastně mě dost zajímá, jak to dopadne, tak rating nedám tak hrozný. Koneckonců, bylo to příjemné, pohodové čtení a autorka dokáže přece jen trochu pracovat s napětím.

2 16.01.2021

Úžasné zakončení. Vše do sebe zapadá, cítí skvěle. Jenom proklínám čínskou odpornou obálku a ne moc dobrý překlad Zdíka Duška.

1 12.05.2021