knihovniceS komentáře u knih

Čtu různé žánry a po těžším příběhu ráda sáhnu po oblíbené autorce. Ani tentokrát nezklamala. Nebyla to zrovna četba pro odlehčení, víc smutné čtení. Téma chorobná žárlivost, sobectví muže i neurvalost, které Nataša léta snášela až pomyslný pohár přetekl ...
Příběh se čte hezky až mě chvílemi mrazilo. Doporučuji

9 15.09.2019

Asi nejsem cílová skupina. Po přečtení 50 stran jsem to vzdala ... Je mi líto

9 10.09.2019

Uff, nemohla jsem se odtrhnout, dočetla jsem a jsem toho plná. Příběh tří kamarádek z malé vesnice v Polabí začíná v 70. letech 20. stol. – čte se lehce, ale jak holky rostou věkem, přibývají starosti, v rodině i ve zdraví a to už příběhy dostávají grády. Moc silné knihy nemiluji, ale tato je silná nejen objemem 520 stran, ale i silná dějově. Litovala jsem, že už je konec. Vřele doporučuji

10 10.09.2019

Samostatně jsem tuto knihu nečetla, ale je to druhá část https://www.databazeknih.cz/knihy/co-neodval-ani-cas-374739 , která se mi moc líbila a dala jsem 5 hvězd

3 10.09.2019

Samostatně jsem tuto knihu nečetla, ale je to první část https://www.databazeknih.cz/knihy/co-neodval-ani-cas-374739 , která se mi moc líbila a dala jsem 5 hvězd

7 10.09.2019

Dočetla jsem s velkým vzrušením. Příběh se mi moc líbil a dějové prolínání současnosti a minulých životů má něco do sebe. Nejsem esotericky založená. Tato kniha je velice čtivá a příběh beru jako zamyšlení nad odpouštěním a návraty ...

3 03.09.2019

Je mi líto, 4 dny jsem četla 70 stran a kniha mě nezaujala. Nějak mi to nejde. Ohlasy na DB knih jsou kladné, nalákalo mě to, ale příběh mě nestrhl . Zaklapla jsem knihu a pokračuji jiným příběhem.

5 29.08.2019

Zajímavé čtení o místech, kde jsem část života bydlela a autora znám osobně. Pavle děkuji.

3 23.08.2019

Michaelu Klevisovou mám ráda. Její knihy, které jsem zatím četla se mi líbily, ale tato mi nějak nesedla. Nemohla jsem se začíst, stále jsem se ztrácela v ději a v postavách. V polovině jsem knihu zaklapla a dost. Je mi líto, tentokrát dávám jen 3 hvězdy ... Asi je vina ve mně, věřím, že dalším čtenářům se kniha bude líbit ...

12 23.08.2019

Knihu jsem četla už dřív a moc se mi líbila. Včera jsem viděla film "Jak jsme hráli čáru", který vznikl na základě literární předlohy Rukojmí , a knihu jsem si připomněla. Moc pěkné čtení

2 16.08.2019

Myslela jsem si, že se pouštím do čtení „letního“ románu, ale omyl. Příběh je psán ve dvou časových liniích jednoho manželství. Myslím, že je to psychologický příběh inteligentní knihovnice Mirky a jejího bezohledného manžela alkoholika. Střídají se „retrovzpomínky „ na těžký život s násilníkem (v opilosti ji znásilnil, jindy v opilosti ji zranil a zavinil potrat...) a se současným pobytem na řeckém venkově, kde právě „žije“ její manžel. Mirka se rozhodla, že se chce rozvést, proto za ním jede a v Řecku se jí život změní... Četlo se to velice pěkně.

4 11.08.2019

Příběhy kamarádek s jejich rodinnými radostmi a strastmi. Tentokrát mi chyběl spád a "šmrnc", proto ubírám jednu hvězdu. Od autorky už jsem četla lepší ...

9 10.08.2019

Moc pěkný příběh, čtivý i pro neznalce esoteriky jako jsem já. Prolínání snů a přítomnosti je zajímavé. Přečetla jsem rychle a vřele doporučuji.

2 28.07.2019

Opět jsem nadšená. Prahu miluji, ráda čtu o místech kudy jsem se ráda procházela v dětství s tátou a později s dcerami. Dan Hrubý píše nejen o krásách Prahy, ale seznamuje nás s osobnostmi, které zde žili. Potěšilo mě i knižní setkání s několika lidmi, které jsem znala osobně Ota a Alan Pajerovi - v dětství jsme se vídali v Hradešínské ulici, kde jsem bydlela a kde bydlel jejich dědeček kameraman Jan Roth, také Vratislav Tachezy, kterého jsem znala jako mladíka v 60. letech z Jungmannky z atelieru redakce Československý voják ...
Kniha je velice čtivá a svými příběhy jistě upoutá nejen Pražáky. Vřele doporučuji.

4 24.07.2019

Vrátila jsem se do dob černobílého filmu. Film jsem neviděla, ale umím si to představit. Román se mi líbil. Líbil se mi i způsob psaní a vyjadřování. Prostě klasika ...

5 26.06.2019

Tolik chvály a já jsem byla děsně zklamaná. po třetině knihy jsem četbu vzdala. Možná je to tím, že nejsem příznivcem černého humoru. Nikoho od četby neodrazuji, to neznamená, že když se nelíbila mně, nebude se líbit jiným.

2 24.06.2019

Tuto knihu jsme měli doma a moje dcery si v ní hodně početly - super kniha i v dnešní době

8 19.06.2019

Právě čtu, jsem za polovinou, ale musím si odpočinout ... (proložím to nějakou zábavnou četbou). Je to psané dost rozvláčně, ale za pár dní se ke knize vrátím. Už zase pokračuji ve čtení, je lepší než ta "zábavná" ...
Dočteno, kniha se mi líbila, ale na jeden zátah se číst nedá. Dočetla jsem se hodně zajímavostí a těším se na další knihy O. Dvořáka

7 18.06.2019

Jsou to lehké povídky, které jsem si dávkovala mezi přečtenými knihami s vážným tématem.

2 09.06.2019

Knihu jsem četla před časem, jen jsem zapomněla vložit komentář. Autorka píše moc pěkně, její knihy mám ráda. Modrý dům se mi moc líbil.

10 06.06.2019