knihyKeMne komentáře u knih
Četla jsem z pozice laika, který touží být "sám sobě doktorem". A z této pozice se kniha čte ztěžka. Je psaná tak nějak moc akademicky. Rozebírá všechny možné emoce. Čím dál víc jsem se těšila na slibované využití všech těch řečí o emocích v praxi. Nakonec mi ale to praktické využití přišlo tak nějak ošizené, rychlé, nedořešené. Jen takový nástin technik. Pro terapeuty ale může být knížka prospěšná.
Tak jsem si říkala, co mi asi ještě může Jeska dát, po dvou dílech?
A dala mi přesně to, co předtím, o nic míň. Příjemné chvilky v její a dalajlámově společnosti, zatímco se nenásilně opakují stará moudra. Náramně uklidňující. Pro nás milovníky koček dvojnásob.
Skypový rozhovor s čoklíkem pobavil :-)
Toto bylo mé první setkání s psaným Holmesem a až tak úplně mě nenadchlo, i když číst se to dalo. Zůstávám tedy věrná Poirotovi :-)
Velmi čtivá kniha, která velmi jednoduše pojmenuje problémy většiny lidí a navrhne jejich řešení. A přečíst by si ji měli i ti, kdo tímto netrpí - protože buď si něco nalhávají nebo jsou opravdu za vodou, tak aby si uměli představit, v čem se my ostatní plácáme. Pochopit nás znamená mimo jiné zkvalitnit vztahy s námi zamindrákovanými.
A přestože cesta ven ze škodlivých zajetých vnitřních programů není tak rychlá, jak by se snad mohlo při čtení zdát, je tato kniha výborným startem k sebepoznání a práci na sobě. Doporučuji.
Rozsáhlé dílo snažící se říci o migréně úplně všechno. Včetně vývoje, jak na ni pohlíželi jiní lékaři. Vzhledem k tomu, že projevy i důvody vzniku i léčba jsou značně různorodé, působilo na mě zpracování místy až nepřehledně, ale v tomto případě je to pochopitelné.
Horší bylo, že autor vycházel ze svého původního rukopisu z roku 1968, který pro vydání 1992 upravil, aktualizoval a tak. Bohužel ne vždy bylo patrné, zda slovy "v poslední době" či "nedávno" myslí sedmdesátá nebo devadesátá léta - na pár místech rok uvádí a je to tak i tak. Navíc by bylo potřeba už pomalu aktualizovat pro rok 2020, hlavně odbornou část zabývající se výzkumy a léčebnými postupy. Škoda, že knihy tohoto typu tak rychle zastarávají, svého času to musela být opravdu hodnotná publikace.
Pozoruhodná, originální kniha. Nadchla. Ale první čtvrtina (třetina?) mě nebavila a já nemohla pochopit, kde se vzalo tolik kladných komentářů. Igo a Uri se mi jako jména neustále pletli, dokud jsem si v duchu toho prvního nepřejmenovala na Igora. Podobně závěrečná část byla místy trochu zmatečně napsaná, proto ubírám jednu hvězdu na hodnocení.
Taková tenká knížka začínající příletem hlavního hrdiny na Venuši. Ačkoli popis stanice výzkumníků je pro mě cosi jako nutné zlo (taková ta popisná pasáž, než se vůbec začne něco dít), vlastní les si mě hned získal svým kouzlem. Zřejmě čtu ráda o tak trošku jiných lesech (Les od Strugackých, Želes). Takže líbilo, i ten vývoj postav, i ty nastolené otázky.
Od počátku mi něco na čtení vadilo, možná fyzická viditelná starobylost knížky vydané 1980, možná ten divný mimozemský pavouk na obálce (asi sdílím k pavoukům stejný vztah jako Li z příběhu), možná těch několik postav, které se mi dost dlouho mezi sebou pletly, možná to, že autor se s tím nepáře a hned od začátku nás vrhne do neznámého prostředí a akce. Nejspíš ti pavouci. Člověk od nich chce co nejdál.
V druhé polovině ale děj nabere rychlý spád a konečně mám pocit, že tohle číst chci. Rozuzlení je parádně překvapivé a vlastně se mi líbilo, jak si to ten autor hezky vymyslel. Jen kdyby to nebyli zrovna pavouci...
Místy máte pocit, že čtete první díl (Jsem), a hle v závěru nám autorka vysvětlí, že původně mělo jít o jednu knihu. Je tedy podobná, ale jaksi rozšiřující. Karma a nahlížení do minulých životů zde má stále velký prostor, i téma výchovy potomků je opět zdůrazněno. Jistým bonusem jsou informace, které autorka během terapií od klientů získala, ale jsou spíš zajímavé než pro nás nějak významné, tedy takové to "co se jinam nevešlo" (staré civilizace včetně funkce pyramid, teorie vesmíru, nebo jaké to je v době mezi dvěma životy).
Co je ale hodně dobré, je cesta, kterou nám autorka ukazuje. Komentuje určité možné způsoby našeho hledání (meditace, vedení od guruů, horoskopy) a konkrétně upozorňuje, na co si dát pozor. Hlavně bacha na netrpělivost. A tak se kniha může stát příručkou k hodnotnému životu každému, kdo hledá.
Co se týče metody, kterou používá, tedy regresní terapie, víte, i kdyby si ty minulé životy jen vymýšlelo naše podvědomí, důležité je, že lidé pochopí svůj problém a dostanou sílu k tomu, jít životem s odhodláním dál. Já bych do toho určitě šla.
Knihu nejlépe vystihují dva lehce protichůdné názory - čtenáři vlkcz a Terezk-a. Děkuji, odkazuji na vaše slova.
A teď něco navíc.
Tato kniha mě během toho půlroku, co jsem v knihovně čekala na její uvolnění, stále víc přitahovala, i když už jsem dávno zapomněla, o čem má být. Při prvních stránkách čtení jsem opět cítila určitou blízkost, povědomost. A i když tedy téma je pro mnohé jen výmysl, na mě kniha působila uvěřitelně. Jen slova autorky byla občas příliš tvrdá. To se ale dá pochopit, když si uvědomíte, že lidé dělají stále stejné chyby, a stále se nepoučí. Možná spíš než tvrdá jsou naléhavá.
I kdyby šlo o smyšlenost, je poselství knihy jasné a měl by ho vyslyšet každý z nás: lidé, buďme dobří, je to pro naše dobro. Važme si mateřství, vychovávejme zdravé potomky, nečiňme zlo a s láskou odpouštějme.
Proto knihu jako celek doporučuji. I přes určité výhrady. Které mizí, když se čte srdcem.
Kdysi jsem ulítávala na Angelice, nejprve filmy, potom nezkrácená série, která však proti filmům měla občas jiné vyústění... Proto tato souhrnná kniha nenadchla - značně zkrácené a hlavně se tentokrát drží filmové verze, jestli se nemýlím. Toto pro mě nemělo hodnotu - jako když se z telenovel udělá kniha, aby se na slávě díla vydělaly další peníze.
Hodnotná kniha se spoustou povzbudivých informací. Úplně jsem ožila a přestala se bát různých omezení mozku (např. mrtvice), protože neuroplasticita je prostě zázrak.
Navíc je zde velice živě popsána historie nahlížení na mozek a zvláště ten tvrdý boj za každou novou myšlenku. Člověk to zná jen díky Galileovi a Koperníkovi, ale těžké je to všude, bohužel.
Knihu jistě znovu vyhledám, pokud by se mě nějaká popisovaná oblast v budoucnu případně týkala. V takovém případě dodá ten potřebný optimismus.
Doporučuju všem mladým plným snů, zvláště pak snícím o bydlení v tropickém ráji. Ale i těm ostatním :-)
Kniha napsaná vílou, krásným naivním jazykem popisuje svou cestu za snem a rozdává rady do života. Z autorky přímo čiší upřímná snaha předat vše, co ji život naučil, k užitku všem, kdo zatím jen sní. A zvláště těm, kdo se zatím ještě ani neodvažují snít, protože se necítí být dost dobří. Sem tam pravopisné chyby jsou spíše úsměvné, tak nějak dávají knížce autenticitu.
Líbí se mi forma, jakou je to podané. Když autorka radí nějakou cestu, jak se mít radši, hned jde příkladem, a to je velmi motivující.
Opravdu užitečná knížka, i když už ne pro moji věkovou kategorii :-)
Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací o lidském vnímání, ale to je jediné plus. Postupně jsem nabývala čím dál většího dojmu, že autor se nám lidem vysmívá, že jsme jen ovlivnitelní hlupáci, co lžou sami sobě. To je vcelku depresívní. Vcelku dost. Asi zas zareaguju jako ten hlupák, ale to čtení ve mně probudilo bojovného ducha, nedůvěru k některým jeho závěrům, k jeho jednostrannému zcela racionálnímu pohledu, kde nemá místo duchovno, ale vše řídí zákon náhody. Nakonec i některé pokusy s lidmi mi přišly nesrozumitelné co do závěru, který z nich měl vyplynout.
Takže asi tak: Pokusy ohledně ovlivnitelnosti lidí byly zajímavé, jejich interpretaci ale berme s rezervou. Jinak bychom si to museli hodit.
Ač se jedná o jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, překvapilo mě, že se tu objevily i povídky, které mě příliš nenadchly.
Podrobněji u jednotlivých povídek.
Také na mě působí spíš jako kniha pro mládež. Vyprávěno mladým lehce natvrdlým chlapcem, z jakých se obvykle v podobných knihách nakonec stane hrdina. Zde se z něj ale stane hrdina leda tak v očích té dívky, snad jediný reálný prvek v knize. Pohádková krajina, pohádková dobrodružství. Příjemné oddychové čtení, pro mládež jistě strhující a napínavé.
Nepsal autor pod vlivem bratrů Strugackých? Působí to trochu jako jejich Les smíchaný s Piknikem u cesty, odlehčený použitím nezletilých hrdinů.
Proč mám pocit, že původně byl zamýšlen ještě nějaký další díl?
Člověk cítí při čtení takový zvláštní mír, jako by seděl tváří v tvář pokojnému mnichovi. Srdce se celou dobu usmívá, věřím, že nás obou. Úžasné propojení, jak to jen udělal?
Už když jsem četla ukázky na internetu (nejsem předplatitel Deníku N, kde vycházely celé), připadaly mi velmi zajímavé, a tak jsem si s radostí objednala knižní vydání, hned jak se objevila ta možnost.
Skutečně stojí za přečtení, ukazuje Ameriku tak jak jsem ji neznala a bonusem je to, že autorčin styl psaní se opravdu čte jedním dechem a nenudí ani ve chvíli, kdy jen píše o počasí.
Jen možná úvod je trochu rozvláčný, a protože se snaží věci tak nějak sumarizovat, chvílemi jsem se ztrácela, o kterém období svého pobytu zrovna mluví.
Ale poté již následují jednotlivé tématicky laděné kapitoly zaměřující se převážně na rozdíly každodenního floridského života oproti tomu, na co jsme zvyklí u nás, spolu s nenásilným zamyšlením autorky, z čeho bychom si mohli brát příklad a co naopak je v Čechách zařízeno lépe. Úmyslně nekonktretizuji, však se to dočtete :-)
Jedna z Clarkovek, která se dobře četla, ale nic po sobě nezanechala. Hodnotím s odstupem cca 1 měsíc po přečtení. Zajímavé mi přišlo téma černošské otázky a vůbec celá postava toho "třetího do party", jeho přístup k životu. Pak už si jen vybavuju, že jsem během čtení zas a znova obdivovala výborný překlad do češtiny ohledně dialogů, zvláště výběr těch peprnějších výrazů, to mě bavilo. I proto si knihu někdy ráda přečtu znovu.
Záměrem autora je podat problematiku návrhu zahrady laikům tak, aby se nebáli jít do toho sami a dosáhli uspokojivého výsledku. Zvláštní pozornost věnuje i konkrétnímu plánování osázení a kniha obsahuje i konkrétní návody, jak si postavit zahradní stavby svépomocí (pokládání dlažby, oplocení, schody apod.). Kniha mi přijde správně vyvážená, obsahuje informací tak akorát, aby člověka nezahltila, přesto mě nějak extra nenadchla a bohužel nedokážu říct proč.