knihyKeMne komentáře u knih
Tak se mi nakonec povedlo sehnat tenhle díl ve stejný den, jako jsem dočetla ten předchozí. Z komentářů tady vyplynulo, že tohle bude překombinované a zamotané, tak jsem se už předem bála. Autor se snažil čtenáře zmást jak to šlo, ale musím říct, že mně to připadalo hodně dobré. Že teda jsem zmiňované vady nenašla. Konečně mi autor skoro všechno vysvětlil a připadám si teď jak po dobrém jídle. Akorát nechápu jednu věc. Není to spoiler, protože rozflákaných mobilů je ve všech dílech snad stejně jako mrtvol; takže nechápu, když někomu rozflákáte mobil, jak můžete po pár kapitolách úspěšně vytočit jeho číslo? Co mi uniklo?
Vida kam mě čtenářská výzva zavála :-) Sbírka povídek z izraelského venkova vykresluje na pozadí jednoduchých příběhů několik svérázných charakterů obyvatel jedné vesnice, spolu s celkovou atmosférou své doby. Autorův styl je taky svérázný, hraje si s jazykem a své povídky nechává zásadně jakoby neukončené. Dílko mi svou strukturou připomnělo Povídky malostranské, úplně si dovedu představit, jak ho děti ve škole rozebírají a nacházejí v něm další významy.
V podstatě jsem chtěla napsat to samé jako _Knihomolka_ :-) Je to skutečně bonusová kniha složená z různých typů textů a tenhle konec (oproti první knize) mě konečně uspokojil.
P.S. Překladatel ovšem vůbec neovládá pravopis, fuj.
Před lety jsem se s tímto konceptem seznámila na nějaké přednášce. Po knize jsem nyní sáhla, abych se do toho víc dostala, jelikož toto téma začalo být pro mě jaksi aktuálnější :-) A jsem nadšená. Tohle zní opravdu jako lék na všechny manželské problémy. Doporučuji.
Staré tajemné sídlo a mnoho podezřelých. Tušila jsem, že jako obvykle bude každý mít své vlastní tajemství, které znesnadňuje vyřešení hlavní zápletky. Výjimečně jsem pachatele tentokrát uhodla a během vysvětlování všech podrobností tentokrát stačilo jen "ajó to mě taky mělo napadnout"; takže tímto se tato knížka liší od všech ostatních Poirotů, které jsem zatím četla - ti bývají zamotanější.
Pokračování první knihy. Nemůžu se ubránit dojmu, že sem flákli to, co neprošlo jako dost dobré do prvního dílu. Vyskytuje se tu taky víc hlášek dětí. Zajímavé byly hlášky z autogramiády prvního dílu.
Pro Irsko jsem vždycky měla nepochopitelnou slabost, ač jsem tam nikdy nebyla. A když tak čtu, jak to v Irsku chodí, snad své mínění radši přehodnotím. Kladem tohoto "průvodce" je to, že se zábavnou formou věnuje snad všem aspektům, jak lze zemi a její obyvatele charakterizovat. Složité dějiny, jazyk i povaha, autor byl odvážný, když se to snažil několika větami vysvětlit. Nicméně často převážil pokus o vtipnost nad obsahem, takže z toho stejně nejsem moc moudrá. No i tak tam lze najít spoustu zajímavých informací.
Tak jsem dočetla údajně základní práci v oboru mezilidské komunikace. No byl to porod. Opět se jako laik podivuju tomu, nad čím si akademici lámou hlavu. Užitečným jsem shledala snad jen rozbor divadelní hry Kdo se bojí Virginie Woolfové, kterou jsem dosud neznala, a potom téměř závěrečnou sedmou kapitolu, která ukazovala, jak lze teorie z knihy využít pro psychoanalytickou praxi.
Fujtajxl, tak tohle bylo pořádný psycho! Nervy nadranc a napětí do poslední stránky. Prolínání časových rovin i vypravěčů nevadilo, vlastně mi způsob zpracování připomíná Poslední paní Parrishovou :-) A efekt to teda mělo. Nicméně, nervy si ráda šetřím, takže podruhé už tohle číst nechci.
Autorka předpokládá, že o problematice už něco víme, protože se snaží oddělovat pojmy elf, gnóm a kobold. Nikde ale neuvádí, čím by se měli lišit.
Kniha je soupisem všech zážitků s těmito bytostmi, které se autorce ve své době podařilo nashromáždit. Snaží se je sice nějak tématicky třídit, přesto je to taková všehochuť. Jak ten a ten člověk šel tam a tam a viděl to a to. Většinou šlo o jednorázové zážitky, často v raně dětském věku, najdou se ale i výjimky, jako je sama autorka, kteří elfy vnímají pravidelně.
Jako připomínka neviditelného světa kolem nás je to účinné, ale to zpracování mě nenadchlo. Nejvíc mě zaujala předmluva Sira Quentina Craufurda, který tvrdil, že sestrojil jakýsi elektrický přístroj, jehož prostřednictvím mohl projevy elfů zaznamenávat. O tomto bych uvítala víc informací.
Autor si dal tu práci, že sesbíral všechny pranostiky vyskytující se na našem území, které se týkají počasí. No týkají se prakticky hlavně úrody, proto taky obvykle vnikly. Autor nás seznámí s historickým vývojem pranostik i s historií předpovědí počasí, jak je známe z televize.
Sbírka je rozčleněna do jednotlivých měsíců i dní a autor k většině z nich podává nějaký komentář - které pořekadlo kdy nebo kde nebo proč vzniklo (pokud se to ví) a hlavně zkoumá, do jaké míry je pravdivé či snad jen založené na pověře.
Potíž je v tom, že pořekadla jsou hodně závislá na době (od té doby se mohlo změnit podnebí), místu (některá jsou převzatá z jiných zemí) i nadmořské výšce (první sníh, poslední mráz) a často se o jejich původu nic neví, takže nezbývá opravdu než si informace v nich obsažené ověřit empiricky. A tehdy nás autor ujišťuje, že některé opravdu neplatí.
Po přečtení této knížky docházím k závěru, že z hlediska historie a kultury je to cenná sbírka, ale v dnešní době bohužel už přežitek. Knížku nelze používat ani prakticky, protože co by mohlo platit a co ne je skryto uvnitř komentářů.
A docela by mě zajímalo to nové vydání, zda je alespoň modernizováno, protože verze z roku 1986 je opravdu dodně zastaralá co do reálií, které do textů autor v rámci popularizačního přístupu vkládá.
Ke knížce jsem přišla náhodou a schválně jsem si o ní před čtením nic nezjišťovala, jen název dával tušit, že půjde o detektivku. A když jsem narazila na pana obhájce, myslela jsem si, to je ale náhodička, že se jmenuje stejně jako ten televizní hrdina... No jo, kdo moh tušit, že tenhle je originál :-)
Moc se mi to líbilo, četla jsem jedním dechem. Ačkoli po dočtení mám takový pocit, jako by mi něco nedovysvětlili, jen nevím co. Že mi tam něco nesedlo.
Čteno podruhé, poprvé v době prvního vydání. Knížka je napsaná poněkud tajemně, je doplněna pravými dobovými a dost podivnými fotografiemi, které autor úplně přirozeně zakomponoval do příběhu. Protože se jedná o podivné děti.
V době, kdy jsem knížku četla poprvé, na mě působila tak nějak temně, pochmurně, až brutálně. Navíc ve spojení s druhou světovou. Už tehdy jsem věděla, že pokračování číst nechci. Tento díl mi připadal jako takový jemný úvod do něčeho, co bude smutné. Teď po letech už to nepůsobí tolik, nicméně myslím, že dvakrát stačilo a knížku pošlu dál.
Překvapivě čtivě podané dějiny světa, se zaměřením na vývoj náboženských představ člověka. A navíc velice vhodné pro děti, autor spoustu pojmů vysvětluje tak, aby to pochopilo i dítě. I když přece jen, tak nadšenou desetiletou holčičku do historie bych fakt chtěla vidět :-) Kniha je psaná formou rozhovoru autora se svými dvěma dětmi, nejčastěji zatímco se procházejí po Praze.
Jen bacha, křesťanům k četbě nedoporučuju, na náboženství je v knize nahlíženo z čistě ateistického (jakože vědeckého) pohledu, i já se při čtení trochu ošívala. Takže ten závěr vyznívá čím dál víc ideologicky. Ale jinak fakt pěkně vylíčen vývoj člověka od nejstarších dob. A jsou tam i obrázky.
Možná byla chyba číst to hned po skvělém Joe Hillovi, ale zkrátka tohle působilo vedle jeho stylu jako chudej příbuznej. Nakonec jsem se sice začetla, zajímalo mě, co bude dál, ale stejně jsem si to moc neužívala. Pointou jsem byla trochu zklamaná. A do toho všechny ty kouzla a čáry...
Ale obálka je parádní!
Skvostné. Ze začátku trochu rozvláčné, nevíte, kdo se nakonec stane hlavní postavou. Ale čím dál víc mě to chytalo. Jak se ty postavy vyvíjely, jak se role obracely. Nejvíc jsem si užívala ten závěr.
A celou knihu jsem se ptala, kolik z toho je skutečná autobiografie autora, protože určité prvky jsem v tom našla. Musel se při psaní scén v ordinaci královsky bavit, třeba když popisoval, co pacientka říká, a zároveň co si doopravdy myslí...
Čtvrté a doufám už poslední pokračování této krásné série. Proč doufám v poslední - už se toho v předchozích dílech stalo tolik, že část tohoto zabírá nutně opakování, aby byli v obraze i noví čtenáři. Také pátrání po minulých životech Jesky se v tomto díle tak nějak uzavírá.
Témata současného dílu se opět mohou dotýkat každého z nás (zde hlavně jak vycházet s nepříjemnými lidmi, musím si sebe víc cenit, když teď vím, jakým jsem pro druhé drahocenným pokladem, hihi) a opět nám knížka nabízí i jejich odlehčení v přetransformování do kočičích problémů.
O překonávání strachu ze smrti. Velice užitečná knížka. Každý má strach ze smrti, i kdyby jen podvědomý, a každý se tomuto tématu snaží vyhnout. Autor se k tomu staví čelem. Navíc oceňuju, že nemá žádnou víru v nadpřirozeno, a přesto má své metody, jak oslabit ten strach, a tyto metody předává dál.
Překvapuje mě, že řada čtenářů hodnotí styl napsání této knihy tak negativně, já s tím problém neměla. Naopak mi to přišlo jako moderní popularizačně naučný styl, s jakým jsem se setkala i v jiných knihách.
Obsah knihy byl také dost zajímavý, i když výsledkem je poznání, že se skutečně nemůžeme na své vzpomínky spolehnout. Autorka se to v poslední kapitole snaží odlehčit hledáním pozitivní stránky věci, stejně je to ale frustrující. Protože člověk by se rád viděl dokonalejší, než je. Zajímavé byly dopady tohoto fenoménu např. na soudnictví. Určitě to stojí za přečtení.
P.S.: Jestli někdo chápete, proč jsou na obálce ty brýle, prosím písněte mi to. Ještě kdyby tak byly růžové, to bych možná ještě pochopila.
Bichle nadupaná informacemi, která mi dala zabrat. Čte se nádherně, autor má talent psát čtivě, poutavě a k věci. Nicméně ten záběr je fakt široký. Jakožto programátor jsem si mohla odnést mnoho, některé kapitoly ale byly spíš pro návrháře, analytiky a možná i pro manažery.
Pokud jde o programování, autor se snažil psát co nejobecněji, ale s konkrétními ukázkami. Zaměřil se hlavně na Visual Basic, Javu a skupinu C jazyků. Programovací část pro mě byla velmi přínosná.
Autor je taky velký znalec literatury z oboru, kniha je dokonce napojena na jeho webovou stránku, aby mohly být zdroje udržovány stále aktuální. A překlep jsem našla jen jeden, gratuluji.
Rozhodně doporučím k přečtení kolegům!