knihyKeMne komentáře u knih
Autor, kterého jsem dříve neznala, a který dokáže zaujmout. O zahradách píše s nesmírnou láskou. Stejně tak působí fotografie, které často chtějí pouze vyjádřit určitou náladu, než aby knihu doprovázely prakticky.
Základem knihy je pohled na jednotlivá zahradní zákoutí jako na pokoje. Trochu rušivě to vyznívá, když autor tuto terminologii už od začátku důsledně užívá, zatímco vysvětlení daných pojmů se dočkáme až v druhé třetině knihy.
Oceňuju hlavně konkrétní ukázky zahrad spolu s povídáním, jak vznikaly, a praktickou část ke konci zabývající se konkrétními návrhy osázení. Samotná stěžejní část, tedy popis "pokojů", je na můj vkus příliš stručná a nekonkrétní. Představuje několik ukázek pro inspiraci uspořádání "pokoje", rozhodně ale ne všechny.
Celkově je to ale pozoruhodná kniha.
Překvapivě dobrá kniha. Název je trochu zavádějící, čekala jsem nějaké veselé historky z daného prostředí. Ale ne, jednalo se o životní příběh jedné dívky, která začala jednoho dne pracovat "u pece". Krom toho je v knize hodně podrobností, co se děje "v zákulisí", i spoustu zajímavostí z historie, reálie ohledně amerického pohřebnictví a spoustu filozofických otázek kolem toho. Vcelku s jejím přístupem souhlasím.
Velmi zdařilé přepracování původní již zastaralé knihy pana Vaňka Bydlíme na zahradě. Autorka (či modernizátorka) se držela původního díla jen volně, a podařilo se jí vytvořit opravdu moderní, čtivou a inspirativní publikaci, kterou obohatila i svými akvarelovými nákresy, mimochodem také velmi zdařilými.
Kniha se zabývá převážně vhodností osázení zahrad různého typu. Kompoziční řešení začlenění prvků je nastíněno jen okrajově. Mám už něco načteno, proto mě tato kniha mile překvapila, možná proto, že konkrétnímu osázení se podobné publikace nevěnují dostatečně, a tak mě dosud spíš strašilo :-) Doporučuji zájemcům o tvorbu zahrad.
Zvenku na to nevypadá, ale je to odborná publikace, ve které lze nalézt úplně všechno (tedy kromě krbů, na ty odkazuje autor na jinou publikaci). Druhy kamenů pro zahrady, jejich způsob těžby a opracování, kde jsou k dostání, jak je převážet, jak je usadit. Zabývá se podrobnými pracovními postupy všech možných způsobů, jak lze kámen v zahradě využít (včetně nástrojů, místy i nákresů s rozměry frakcí či doporučení odborné pomoci), ale pouze obecně, nejedná se o žádné projekty.
Konkrétně jde tedy o solitérní kameny, skalky, suché zídky, opěrné zdi, zpevněné plochy, cesty, terasy, schody, oplocení, vodní prvky, gabiony, no a tak dále.
Obrázky jsou spíše ilustrační, občas i s ukázkou, jak to vypadat nemá. Ale většina z nich nepochází ze zahrad, nýbrž z různých institucí (arboreta, botanické zahrady, no snad i ulice). Což je škoda.
Takže, pokud se chystáte si nějaký prvek s využitím kamene do zahrady pořídit, lze se tu poučit, co to všechno bude obnášet. Na nějaké hledání inspirace ale naprosto nevhodné.
Na to, jak se mi líbily první dva výbory, je toto pro mě zklamáním. Jednak příliš (51!) různorodých povídek, takže čtenář je až přesycen (hurá konečně jsem to dočetla), jednak je to československá tvorba. Nemůžu si pomoct, česká jména postav mi ve sci-fi vůbec nesedí. Petr, Jirka, copak taková jména mají kosmonauti? Hrozně mě to rušilo, ale to je asi můj problém.
Sbírka je vnitřně členěna tématicky na část věnovanou lidem, vynálezům, robotům, cestování časem a konečně i mimozemským civilizacím. Za mě byly nejnudnější ty vynálezy a cestování časem - je to takové příliš monotónní. Pro mě byla nejzajímavější část mimozemská.
Předně: tuto knihu nenapsal Cayce, ale jakýsi Richard Gordon, zřejmě Caycův obdivovatel. Dokonale se v tomto díle upozadil a snažil se vyložit celou filozofii karmy a reinkarnace, tak jak ji pochopil z Caycových mnoha výkladů (ten je činil v hypnóze). S těmito výklady si pohrál, roztřídil je podle různých témat a vyvozoval závěry, mnohdy ale není patrné, do jaké míry je to jen Gordonův osobní názor.
V celé knize je kladen důraz na to, že reinkarnace ani karma nejsou v rozporu s křesťanstvím, často se cituje z Bible.
Knížka má (až na tu obálku) uvnitř hezký design, krátké kapitoly a dobře se čte, pokulhává ale překlad, který je místy mixnutý slovenštinou i překlepy, za to ubírám hvězdu navíc (tu první za to dvojí jasně neohraničené autorství díla).
Autor případy, se kterými se v praxi setkal, rozčlenil do čtyř témat, a ke každému tématu napsal extra úvod. Stejně tak mnoho povídek má své "postskriptum", tedy něco, co k tomu chtěl autor ještě po letech od prvního vydání dodat. I přes tyto snahy o aktualizaci jde o knihu již dost starou.
První dvě témata spolu souvisí. Autor je nazval Ztráty a Nadbytky, "nějaký křiklavý nadbytek nebo nedostatek nervového původu". Třetí část se zabývá převážně reminiscencemi a v poslední části nás autor seznámí s několika retardovanými či podobně postiženými jedinci a jejich vnitřními světy či skrytými talenty. Tato část je taky nejvíc dojemná.
Rozhodně jde o zajímavý pohled na to, jaké problémy můžou existovat. Netušila jsem třeba, že jde nabýt "psího čichu"...
Pozor! Rozhodně nejde o nějakou humoristickou příručku pro pobavení. Taky jsem se nechala nachytat podobně znějícím dílkem Vaše neurotická kočka, které takové je. Rozhodně jde jen o nahodilou shodu názvů, bohužel, protože tato knížka by byla mnoha lidem užitečná.
Jedná se tedy o naprosto vážně pojatou (až teda na ty obrázky od Jiránka) knihu na téma problémových psů. Třídí všechny možné psychické problémy, které pes může mít, samozřejmě zkoumá jejich příčiny (obvykle za to může páníček) a způsoby léčby, a také možnosti převýchovy. V závěru je i pár rad ohledně výběru štěněte a péče o něj - se zaměřením na prevenci problémového chování.
Na zadní straně obálky se píše, že pro české čtenáře bude jistě zajímavé nahlédnout americké způsoby chovu a výchovy psů. To tedy jo. Hlavně ta výchova pomocí nastražených pastiček na myši bez návnady ve věcech, které pes rád cupuje, nebo v odpaďáku, mě překvapila.
Velkým plusem a obohacením knížky je hlavně to, že autor jako veterinář s bohatou praxí uvádí i mnohé případy ze života.
Pro laika těžké čtení, psané profesionálkou na interpretace. Nedostala jsem, co jsem očekávala, tedy jakýsi návod, jak vidět nejznámější světová díla (převážně obrazy), ale přesto jsem něco dostala :-) Netušila jsem, že interpretace je taková věda, která má i své směry. Autorka používá všechny, podle potřeby nebo podle toho, pro jaký časopis či publikaci daný článek vznikl. Jedná se totiž o soubor celkem 11 článků publikovaných porůznu, ke kterým autorka dopsala úvod (obecně problémy interpretace) a závěr.
Úvod vám řekne, že je to všechno složité. První studie je zvolena poněkud nešťastně - interpretace krátkých videoklipů feministických moderních autorek. Řeknu si, koho tohle zajímá?, a mám chuť knihu odložit. Nicméně od feminismu se přesuneme k Jungovi, surrealismu, a konečně i obrazům. Velkým objevem pro mě byla malířka Remedios Varo (její obraz je i na obálce). Obecně se to ale nečetlo (opět podotýkám že pro laika) moc dobře. Jednotlivé studie mají přesnou strukturu, kde na začátku je nastíněna nějaká problematika a vlastní interpretaci konkrétního díla je věnována míň než polovina prostoru.
S největší chutí jsem četla ten závěr. Doporučovala bych asi jím začít. Protože tam se konečně dozvíme, o co autorce šlo jak celkově, tak jmenovitě v jednotlivých studiích. Vysvětlí i rozdíly mezi těmi jednotlivými interpretačními technikami, a tak konečně pochopíme, proč se tak často zabývala feminismem nebo tématikou vody. Tím do sebe všechno zapadne. A tak nakonec nelituju času.
Cílem knihy je, cituji, "informovat o tom, co si o Slunci, Měsíci, planetách a hvězdách mysleli staří národové, jakou úlohu tyto představy hrály v jejich každodenním životě a především v jejich kultech", a pak poslední kapitola nám "ukázala dlouhou cestu od mýtů k vědě". Korunu tomu nasazuje český profesor v doslovu, kde se hrdě hlásí k marxismu, překonanosti mýtů a chvalořečí vědu. Dokonalé :-D
Autor vychází především z umělecké tvorby dávných národů a vysvětluje nám jednotlivé zachycené symboly či scény. Hele co on tam všechno vidí... já to neviděla. Často si i něco domýšlí. Knihu provází řada perokreseb a také několik černobílých fotografií v extra příloze, bohužel asi tak u poloviny autor odkazuje na nesprávné číslo fotografie. Jako mýty se čtou dobře, ale jestli autor skutečně vychází jen z toho, jak si sám nainterpretuje staré vykopávky, trochu se obávám o věrohodnost.
Od dob nejstarších se přesuneme k astrologii (odmítavým postojem k ní se autor netají) a potom prakticky k historii vzniku dnešních názvů souhvězdí. Jsem netušila, že byly i snahy přejmenovat zvěrokruh podle dvanácti apoštolů :-D A tak pomalu přejde do moderní doby a vědy. To už tak zajímavé není.
Kniha plná hledání skrytých významů a souvislostí, která se dost špatně čte. Úsměvný je komentář pana Smotlachy na zadní obálce vydání Unitaria, tuším se i on trochu ztrácel :-)
Autorka prochází podrobně postupně celé tělo od chodidel nahoru, v té souvislosti prochází a vykládá též strom sefirot, to celé v souvislosti s duchovním vývojem člověka, potažmo celého lidstva. Do toho si hraje s hebrejským jazykem, přehazováním písmenek tvoří nová slova a hledá nové souvislosti, vypočítává jejich číselné hodnoty a neustále jí je všechno jasné. Zdá se být svým poznáním nadšená, ale tak úplně ho předat neumí. Navíc v tom nějak nevidím praktické využití. Když se mluví o symbolickém procházení branami do vyšších levelů vývoje, tak se stejně nedozvím, jak.
Zajímavé zato byly výklady řeckých bájí, takto jsem se na ně zatím nedívala.
Pro mě srdcovka. S knihou jsem se seznámila už v dětství a jsem ráda z opětovného shledání. Je neuvěřitelné, co všechno se nakonec dozvíme, ačkoli na začátku jsme měli jen ruiny, o kterých nikdo nic nevěděl. Autor zpracovává téma systematicky a postupně odkrývá jednotlivé oblasti života dávné říše. Nepřišla jsem na nějaké velké fantazírování, jen jsou naznačeny všechny teorie s upozorněním, že pravdu neznáme. Líbilo se mi, jak se vždycky všichni snažili aplikovat to, co našli, na evropské poměry, takové úsměvné, jak podle sebe soudím tebe :-) a jak nakonec museli uznat, že tato kultura se vyvinula opravdu nezávisle na zbytku světa, a začli hledat paralely se současným životem a hlavně mentalitou tamějších indiánů. Kniha ukazuje stav poznání a dohadů, jaký byl v roce 1986, zajímalo by mě, jak jsme pokročili...
Věděli jste, že vědci poprvé připustili, že zvířata mají nějakou mysl, až v posledních letech dvacátého století? Nikdy mě nenapadlo, jak to průkopníci měli těžké, aby dokázali, že zvířata skutečně myslí i cítí. A že vůbec má smysl se tímto tématem zabývat.
Obrázek na obálce je podle mě zvolený nešťastně, protože svádí k tomu, že jde jen o nějaké dokazování chytrosti psů. Psi jsou ale v knize tématem spíše okrajovým, v poslední kapitole. Stejně tak odpudivě působí úvodních x stran s pochvalnými komentáři "z vyšších míst". Typicky americké. Samotný (a dlouhý) úvod již autorka věnuje historii přiznání myšlení jiným tvorům než lidem, a to už zajímavé bylo. Stejně jako až reportážně pojaté kapitoly věnující se mravencům, rybám, ptákům, potkanům, slonům, delfínům, šimpanzům či vlkům. Zajímavé bylo snad vše, a navíc jsme měli možnost poznat spoustu nadšených vědců, kteří svým svěřencům dali srdce. Celou dobu jsem měla cukání se k nim přidat.
Možná by bylo vhodnější vylepšit překlad, překladatel ponechal stopy, palce i libry, úsměvná byla i "emeraldově zelená tráva". Překlepů jen málo.
Knížka mě překvapila. Myslela jsem si, že o zvířatech vím hodně, a přesto se to ukázalo jako velmi málo. Doporučuju!
Zajímalo mě, jak lze propojit léčitelství k křesťanstvím, a zjistila jsem, že dobře. Autorka sama nesouhlasí s některými postoji církve, ačkoli do ní sama patří.
V úvodu autorka popisuje svůj náhled na rozložení světů (hmotný svět, svět přírodních duchů, duchovní svět dobrých i zlých bytostí, no a samozřejmě nade vším Bůh), už to znělo zajímavě, protože takhle jsem to zatím nikde sesumírované neviděla. V první části pak uvádí příklady své léčitelské praxe na poli duchovním - duševních chorob, přivtělených duší. V druhé části na poli tělesných nemocí. Část věnuje i možnosti léčby rakoviny. Nebojí se ukázat nám i příklady, kdy byla její léčba neúspěšná - protože lidé se odmítli změnit. V závěru je malé postěžování, že lékaři odmítají s léčitelem spolupracovat. Ano, to už jsem slyšela i jinde.
Poněkud mě mátlo autorčino tajnůstkářství (na jejích webových stránkách se o ní nic nedozvíte), a stejně tak kniha má své mouchy - autorka zřejmě předpokládá, že máme přečtený první díl, takže rovnou skočí do své praxe, aniž bysme se dozvěděli, jakou roli při tom hraje paní Blanka, se kterou u toho spolupracuje, nebo jakou metodou léčí. Až dedukcí lze posléze usoudit, že hlavně skrz změněné vědomí léčeného, který si v tom stavu uvědomuje, jakou chybu dělá. Nakonec vcelku nic proti této metodě nemám (i když jistý novinář je jiného názoru, jak lze vygooglit). No a další mouchou je samozřejmě jistá neohrabanost ve vyjadřování, někdy jsem se nechytala, kdy se mluví o léčeném a kdy o nějakém duchovi.
I když mám trochu rozporné pocity (jo, může za to ten novinář), přijde mi způsob, jakým autorčina léčba působí (tedy nejde jen o čisté vyléčení léčitelem, ale léčený musí na sobě taky hodně zapracovat), srozumitelný a lze s ním souhlasit. No a teď si přečtu i ten první díl, bez něj je tahle knížka taková nějaká neúplná.
Téma tajného vězení znělo slibně. Způsob zpracování (kapitoly, vrstvy, jazyk) taky zaujal. Jen jsem netušila, že věznitelka bude tak stará - to posunulo atmosféru někam úplně jinam. Vlastně je to o smrti. Dobrý popis podává níže Dela111. Rušily mě podle mě zbytečné sexuální scény. No a ten závěr, ten mě přesvědčil o sebrání další hvězdičky. Mě by zrovna nejvíc zajímalo, co bylo dál.
Celkem překvapivě s knihou nesouzním. Jedná se o sbírku článků, které autor v průběhu let psal, a které zatím knižně nevydal. A jelikož je autor tak velmi zvídavý a ví všechno, je to také o všem, jen volně spojeno tématem krajiny. Zaujalo mě, jak skvěle dokáže laikovi vysvětlit odborné věci.
Geologie, sopky, turistika, láska k vlasti, umění, duchovno, relikvie, přírodní pohromy, feng-šuej, Indie, rorýs, lidová slovesnost, jakýsi zážitkový seminář na pozemku kláštera. Samo o sobě samá zajímavá témata, dohromady mi to ale neladilo. A k tomu ten formát knihy, který mi připomínal naučnou literaturu z dob komunismu, zřejmě těmi černobílými fotografiemi.
Podobné knížky běžně nečtu, a když už ano, vždycky mě překvapí, že mi nakonec mají co říct. I pan Kraus. Zajímavě vylíčený pohled na dřívější dobu a jak to tenkrát všechno chodilo... zajímavé informace hlavně o tom, jak se po revoluci lidé pouštěli do podnikání. O podnikatelských aktivitách autora jsem slyšela poprvé. Obdivuju. Silná osobnost :-) Haha, kulička štěstí....
Tak ten konec mě dostal. A to mi první polovina knihy připadala téměř nudná...
Opět ta ostrá slova "kázání", tentokrát na téma intelekt vs. inteligence, instinkt, myšlení, intuice. Zajímavý pohled na jógu a na zen, jak jsem ještě dosud neslyšela. Jen nevím, proč vydavatel dal jako logo knížky tu podivnou pichlavou věc, kterou mě pak obtěžuje na každé dvoustránce...
Nádherná knížka s nádhernou grafikou a přiměřenou délkou. Člověka na první přečtení anotace uchvátí to, že si může psa zaškatulkovat do nějakého vycházkového typu. Kdo by nechtěl škatulkovat? A když navíc lze dle tomu uzpůsobit procházku a zvýšit požitek z ní, tak tohle je super kombinace.
První část tedy srozumitelně vysvětluje, proč se psi chovají, jak se chovají, a čím jsou způsobeny rozdíly mezi jednotlivými jedinci. V druhé části jsou nabídnuty hry, které pomůžou přehnané rysy chování psů usměrnit, aby procházky byly radost.
Je to spíš věnované tomu, když máte jen jednoho psa, kterému se můžete plně věnovat. Tím chci říct, že si neumím úplně představit, jak toto budu aplikovat na procházku s dvěma rozdílnými povahami najednou, což tedy zrovna náhodou tak mám...