knihyKeMne
komentáře u knih
Zlatá země
Barbara Wood
Poněkud naivní a občas předvídatelný příběh, takové to čtení pro ženy. Takže padlo na úrodnou půdu. Akorát příběh, kde jsou dva muži a oba stojí za hřích, pro vás zákonitě nemůže mít uspokojivý konec...
Obrazy našich snů
Anneslie Schlobohm
Po prvních stránkách knihy jsem nedočkavě běžela nahlédnout do komentářů. Proč? Autorka popisuje, jak si vytvořila skupinku lidí, se kterou si navzájem pomáhali vykládat své sny. Ano, takovou skupinku bych brala! A tak jsem zde hledala, jestli jsem jediná, kdo pocítil to puzení.
Autorka předkládá poměrně logickou úvahu, že vlastní sen může rozšifrovat zas a pouze jeho autor. Ovšem tím, že se o svůj sen podělí, dostává možnost se jím zabývat víc do hloubky, a ostatní členové skupinky (i kdyby jen jeden) mu můžou svými dotazy pomoct dojít k sebepoznání nahlížením na sen z různých aspektů. To je přece úžasné.
Lidičkové, co se chcete zabývat svými sny, kde jste? Ozvěte se mi :-) V dnešní elektronické době už nejsme závislí na osobních setkáních... Moc ráda budu S NĚKÝM pokračovat ve výkladech, odkrývání symbolů je návykové :-) Moje výzva platí na dobu neurčitou, tedy i když se k tomuto textu dostanete po několika letech a budete mít zájem, určitě mě kontaktujte!
Zpátky ke knize. Autorka nejprve popisuje praxi, užitek, jaký může práce se sny přinést, rozborem ve skupince. Věnuje se potom různým oblastem, např. jak se ve snu můžou projevit vztahové nebo existenciální problémy, hledání smyslu života, výzva ke změně...
Část knihy věnuje i symbolům a archetypům, kdy zdůrazňuje, že ve výkladu má prioritu to, co daný symbol znamená pro konkrétního snícího, tedy, lidově řečeno, co snícímu napovídá jeho selský rozum. Až potom si lze vypomoct významem obecným, jak je chápán v jeho kulturním prostředí.
Zní to přece všechno tak logicky!
Na závěr je uvedena trocha teorie - představen Freud, Jung, jejich následovníci, nějaké ty věci, co se o snech učí v rámci psychologie, pokusy o kategorizaci snů a historie významu snů pro různé kulrury. Celkově tedy dostanete ucelené informace, včetně dostupné další literatury, a přitom je knížka tak útlá.
Doporučuji spolu s knížkou Tajemství dvou partnerů jako základ, na kterém lze stavět při výkladech snů.
Průvodce přítomným životem
Dani DiPirro
Taková ta běžná kniha radící přehledně v různých oblastech života, v duchu hlavní myšlenky autora, v tomto případě je to heslo "pozitivní přítomnost". Nic nového.
Vzhledem k tomu, že autorka při psaní vycházela z ohlasů svého blogu s tímto tématem, zřejmě určitou skupinu lidí oslovila, a tak tento projekt nepovažuju za úplně zbytečný.
Přidala jsem jednu hvězdu za grafické zpracování knihy.
Bůh chodí po světě vždycky inkognito
Laurent Gounelle
Zprvu ani moc nelíbila, takový depresívní začátek, že. Ale jak hoch začne plnit úkoly, to jsem se smála nahlas (loutka...), ač to u knih nemám ve zvyku. Poutavé to bylo i proto, že znám takového člověka, který by přesně takhle potřeboval "vyléčit", a neustále se mi do hlavní postavy mimoděk dosazoval. K mému překvapení mě kniha do sebe vtahovala stále víc, až mě úplně dostala. A tak to má u knihy být. Zvažuju její pořízení do knihotéky, mám takové tušení, že si ji někdy budu chtít přečíst znova.
Enneagram. Devět tváří duše
Richard Rohr
Zaujalo mě, že v církevních kruzích mají kněží takovouhle dříve tajnou pomůcku pro čtení duší, to jsem opravdu netušila. Není úplně příjemné vědět, že někdo vás má během chvíle přečteného; ale jak hlásá kniha, k tomuto účelu to nebylo myšleno, nýbrž k sebepoznání a sebezdokonalování.
Popsání jednotlivých typů lidských povah bylo zajímavé, vždy mě napadl někdo z okolí, kdo by popisu odpovídal. Nakonec se ale dozvíme, že vše není tak jednoduché a typy jsou provázané.
Zaujala mě též myšlenka energetického kruhu povah, kdy se po obvodu kruhu energie pozvolna proměňuje, a tak jednotlivé typy vlastně vycházejí jeden z druhého. Taktéž se mi líbí myšlenka (pokud je pravdivá), že tento systém nikdo nevynalezl, ale prostě vyplynul na základě pozorování. A že jednotlivé typy nejsou určeny nějakým vnějším faktorem (např. postavením planet), ale že si každý zvolí ten, který na něj pasuje.
Kniha je vytvořena kněžími, má proto silně náboženský podtext, což může někomu vadit. Pro seberozvoj by ale mohla být užitečná každému.
Rady zkušeného ďábla
C. S. Lewis (p)
Už je tomu dlouho, kdy jsem tuto knihu ve svém křesťanském období četla. A tenkrát na mě udělala velký dojem. Oceňovala jsem originalitu podání myšlenky pokušení a knihu jsem ráda doporučovala dál. V současném období se k ní ale nevracím. Zkrátka doporučuji každému mladému křesťanovi!
Úvod do neštěstí
Paul Watzlawick
V předmluvě překladatele k druhému českému vydání se píše: Sama myšlenka konstruování si vlastní neurózy je nadčasová a ani dvacet sedm let od původního vydání nepotřebuje odbornou korekci.
A tak mi bylo nastíněno, o co v knížce půjde. Ale stejně jsem to nakonec úplně nepobrala. Kniha se jeví jako humorné dílko plné nadsázky, které radí čtenářům, jak si život pokazit. To se četlo sice pěkně, ale snažit se neustále slova autora překlápět do smyslu, co si z toho mám odnést, bylo náročné a občas jsem se v tom ztratila. Tak nakonec nevím, bylo cílem jen pobavit nebo i něco víc?
Sensei ze Šambaly I
Anastasia Novych
A tohle bylo co? :-O
Kniha působí jako autobiografie, zápisky 16leté dívky o jejím hledání smyslu života, který nalezla díky svému učiteli bojových umění.
Zpočátku to bylo těžké se naladit. Bojová umění není můj koníček a vtípky, kterými se baví ruská mládež, mi připadaly trochu jako ztráta času.
Ale pak to přišlo. Osobnost Senseie začala působit i na mě a kniha ve mně začala cosi vyvolávat. Nečekaně. Se zaujetím jsem pak už četla dál, a předchozí výhrady najednou přestaly působit rušivě.
Kniha je o hledání. Nejen autorčině, ale i dalších osob, které za Senseiem přicházejí. A on nikoho neodmítne a trpělivě vysvětluje a rozdává lásku a uzdravení duše i těla.
Senseiova slova jsou mnohdy příliš složitá, technicky vědecká, ale v zásadě nejsou v rozporu s tím, co už vím. Až na jistou kontroverznost ve výkladu zmrtvýchvstání Krista.
A tak oproti dojmu z prvních stran nakonec knihu doporučuju. Všem hledajícím. A jdu do dalších dílů.
Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo
Joachim Meyerhoff
Přemýšlím, co měla tahle kniha lidem dát. Zdá se být autobiografií, a autor jako by se vzpomínáním a psaním snažil nějak vyrovnat se svým životem. Pevně doufám, že úspěšně. Ale nejsem až takový masochista, aby mě bavilo tohle číst. Jak ponuré, jak depresívní!
Téma ale znělo lákavě, bohužel se z kliniky stala spíš obyčejná kulisa všedního života jedné rodiny s drobnými příhodami i problémy, jaké život přináší.
Hodnotila bych i níž, nu ale první třetina knihy byla ještě celkem čitelná.
Nefalšovaná kočka
Terry Pratchett
Při čtení jsem měla sem tam pocit, že tohle už jsem někdy četla. Aha, to bylo Jak žít s neurotickou kočkou. Že by někdo opisoval? :-) Každopádně občas je fajn si připomenout, že v tom nejsme sami.
"Nikdy nedávejte kočce jméno, které by vám vadilo vyvolávat o půlnoci před domem napjatým, ustaraným hlasem a bušit přitom lžící do kastrolu." ... Sakra.
Umění milovat
Erich Fromm
Tak bohužel. Snad to bylo vydáním z r. 1967, kniha se neskutečně špatně četla. Jako pomůcka pro studenty psychologie nebo filozofie možná poslouží, já si z ní bohužel odnáším pouze pocit hurá už je dočtena.
Havran a jiné básně (33 básní)
Edgar Allan Poe
V rozpacích. Báseň Havran je úžasná, sama o sobě na plný počet bodů, ovšem v originále. Vrchlického překlad mi připadal ze všech přiložených přebásnění Havrana ten nejméně zachovávající "zvuk" celé básně.
A jelikož ostatní básně přeložil také on... nu, neužila jsem si je. Až na Zvony, které dokonce i česky zněly výborně a "chytly" mě.
Kočičí povídání aneb Jak nám kočky dovolily s nimi bydlet
Romana Junková
Psáno poutavým jazykem, dobře se četlo, ale povídkami bych to nenazvala. Připomínalo mi spíše jakési rozvláčnější příspěvky do diskuzí na kočičím fóru. Pro kočkomily skvělé, nicméně mám pocit, že autorka si přála oslovit spíše širší publikum, jakožto spolupracovnice útulku. Na to jsou zas její vyprávění příliš detailní, kdo nezažil sametové tlapky, takové podrobnosti neocení.
Ale jak já znám to věčné počítání do čtyř :-)
Pan Poirot se vrací
Agatha Christie
Knížku jsem několikrát přečetla v době, kdy jsem ještě bydlela u rodičů. Už tenkrát mě velmi bavila vynalézavost, s jakou byly vraždy provedeny, a velkým překvapením pro mě v obou případech bylo konečné odhalení pachatele. Prasátka jsem četla častěji, v prvním příběhu mě nebavily ty vedlejší linie, co vyšly vyšetřováním najevo.
Uplynulo mnoho vody a mně se po knížce z knihovničky rodičů stále víc stýskalo. Konečně jsem si na to vzpomněla ve správnou chvíli a šup do mé knihotéky :-)
Nyní jsem četla s vědomím, že od počátku vím, kdo je vrah. A opět to bylo inovativní počteníčko, protože jsem mohla plně docenit místa, kde nám autorka leccos naznačovala a kterým jsem nevěnovala prve pozornost.
Obě dílka tedy prošla oběma stadii čtení na plných 5 hvězd. A co teprv až budu ve věku, kdy pro mě bude každý den všechno nové! Těším :-)
Less
Andrew Sean Greer
Dlouho mi trvalo se začíst, možná proto, že to byla moje první kniha po spoustě let čtená v angličtině, možná pro její téma, neboť k četbě jsem se dostala náhodou.
Je pro mě těžké číst knihu, kde se nedokážu vžít do žádné z postav, ať už kvůli jejich orientaci, tak věku. Neboť hlavním tématem knihy, jak mi připadlo, je vyrovnávání se s padesátkou, ten milostný příběh byl spíš takovým pojítkem.
Zaujalo mě, že všechny Lessovy knihy měly hlavního hrdinu stejné orientace, a vlastně jak je možné, že v reálu se s tímto běžně nesetkávám. Jestli to tak teda dělají všichni spisovatelé. Stejně tak ale přišla myšlenka, že já takové knihy číst nechci. Jejich svět je mi příliš cizí.
Také mě zaujalo, že uvnitř knihy je relativně často zmiňována Pulitzerova cena, a jaká to náhoda, že se tak stalo i v reálu.
Každopádně mi to připadalo moc dobře napsané. A rozhodně, až se přiblížím padesátce, si knihu ráda přečtu znovu a česky, určitě mi dá víc!
Život s alzheimerem
Richard Taylor
Zvláštní pocit číst knihu autora bojujícího s nemocí, a přitom vědět, že už je dobojováno. Že všechno to, čeho se obával, ho již potkalo.
Nerozumím komentářům lidí, kteří od knihy čekali víc. Co víc může nabídnout velmi vzdělaný člověk s diagnózou demence, pravděpodobně Alzheimerova typu, než všechny své pocity a úvahy ohledně současného života i strachu z předurčené budoucnosti? Navíc autor na mnoha místech zdůrazňuje, jaký přístup okolí i lékařů by mu nejvíce vyhovoval. Nechce nic jiného, než aby byl pochopen, i když sám s tím již má potíže.
Richard ze své nemoci vytěžil maximum. Ať už to zní jako klišé, nezemřel na tuto diagnózu zbytečně.
Jen mě zaráží, jak málo čtenářů tuto knihu přečetlo. Je mi to líto. Asi zde hraje roli náš osobní strach ze smrti, že tento typ literatury nevyhledáváme. Pokud tedy nejste hypochondr jako já. Já chci být připravená na všechno. Knihu doporučuju všem, i když je to smutné čtení.
Hollywoodské manželky
Jackie Collins
Ač romány téměř nečtu (tento mi byl darován), k tomuto se občas ráda vracím. Zprvu zdánlivě nesouvisející změť postav a na konci vše dává smysl. A vždycky když už si nevybavím, o čí dítě to vlastně šlo, je čas číst znovu :-)
Jak pochopit muže
Hauke Brost
Když už se mi kniha dostala do rukou... Přináší vtipný náhled na rozdílnost smýšlení muže a ženy. Bohužel s dost zjednodušeným vysvětlením často hledajícím kořeny v životě v jeskyni. Je fakt, že muž vychází z této knihy jako primitiv, co si jen marně snaží v dnešní době zachovat své chlapské ego. Nicméně problémy, které ve vztazích mezi muži a ženami kniha popisuje, jsou skutečně založené na realitě - muži i ženy skutečně jednají stereotypizovaným způsobem, jaký je v knize popsán. Najdeme se tam všichni a najdeme tam i svůj protějšek.
Knize ubírá na kráse to, že se místy opakují stejné "komické" ilustrace, které mají podtrhovat nešikovnost mužů. A to neustále zjednodušené vysvětlování, proč muž myslí a jedná zrovna takhle. V závěru knihy dostanete i ve stejném duchu psaný návod na spokojené manželství - nechte svého muže být jaký je a zbavte se představy že on vás učiní šťastnou.
Trénink pro úpravu chování
Grisha Stewart
Autorka v podstatě "vykradla" různé styly trenérů (netají se tím, všechny poctivě zmiňuje, že co si od koho půjčila), všechno krapet vylepšila a pojmenovala po svém a celkově představuje jako komplexní metodu, jak zvládnout psy, kteří neúměrně reagují na jiné psy nebo na lidi. Především založeno na přirozeném učení se psa, nikoliv na odvádění pozornosti apod. Nejdůležitějším principem metody je, aby pes během pomalého setkávání se spouštěčem nežádoucího chování nebyl vůbec ve stresu, což je trénováno na simulovaných situacích, a pes se díky nim zvládne přiblížit ke spouštěči čím dál blíže bez reaktivity. Zároveň se majitel učí vnímat jemné signály psa značící, kdy se začíná dostávat do stresu.
Metoda jako taková asi může fungovat, nicméně autorka ji podává tak rozvláčně a složitě, že to působí příliš složitě, nebo spíš to i odrazuje :-) Taky neustále zdůrazňuje, jak je potřeba se učit od certifikovaného trenéra, který se učil přímo od ní, jinak nezaručuje, že trenér nebude dělat chyby. Bez aspoň výukového videa to zřejmě nezvládnete.
No a ty její zlepšováky jdou docela na nervy O:-)
Emoce - Zbavte se zlosti, žárlivosti a strachu
Osho
Jako obvykle jde jen o výbor z Oshových promluv tak, ze vyzobali vše, co se týká tématu Emocí. Na tento styl už si pomalu zvykám, i když mi přišlo, že někdy si to lehce odporovalo O:-) Zaměření bylo jen na nekolik konrétních emocí, s tím, že vždycky bylo dodáno, že to analogicky platí i pro ostatní. Většinou to pro mě bylo spíš opakování, než něco vyloženě přínosného, nicméně i opakovat je potřeba. Bohužel nesouhlasím s Oshovým tvrzením, že zlost nelze mít bez druhé osoby, to mi celý dojem kazilo, protože mě to nutilo přemýšlet, kde všude ještě takto zjednodušuje.
