knihyKeMne komentáře u knih
Heboučká obálka dokonale příjemná na dotek (kdo máte z knihovny, svlíkněte na chvíli obal, stojí to za to).
Autorka ve svých 83 letech (!) píše o zahradě s velkou láskou. I když nijak "prakticky". Dozvíme se o historickém vývoji zahrad v Anglii, o tématu zahrad v malířství a beletrii i o současném postavení zahrady v Anglii. Autorka mapuje též texty profesionálních zahradníků a dalších zahradních nadšenců své doby, mezi nimiž mile zmiňuje i Čapkův Zahradníkův rok.
Jak autorka říká, "nakonec jsem nepsala ani tolik o zahradničení jako spíše o účinku, který zahrady a zahradničení mají: o jejich charismatu". A toto je klíčový důvod, proč jsou mnozí čeští čtenáři zklamaní. Ovšem stejně jako jsem si užila Čapka, užila jsem si i paní Penelopu a navíc jsem se dozvěděla spoustu zajímavého o anglické mentalitě.
Moc ráda bych hodnotila lépe, ale... Autorka se zmiňuje jen o zlomku bytostí, tedy o těch, s kterými komunikuje nejčastěji nebo jejichž poselství bylo nejzávažnější. Nabízí i způsob, jak ke komunikaci může dospět každý z nás, jenže po přečtení nějak nevím, jestli o to ještě stojím. Z poselství bytostí vane naléhavost, člověk dostane takový zahanbující pocit z toho, jak se k přírodě chováme. I když to autorka myslela dobře a ty problémy jsou jistě aktuální, nechci číst o tom, jak bytosti houfně vymírají nebo opouštějí planetu kvůli člověku. Nechci číst o tom, že je většina člověčích myšlenek bolí a že před nimi nemají kam utéct. Je to příliš bolestivé a depresivní téma, aspoň pro mě. Bohužel.
P.S. Vygooglete si pana manžela autorky, zmiňovaného v knize. Neskutečně sluníčkový roztomilý člověk.
Za mě lehké zklamání. Kniha jako taková je super, ovšem nedala mi tolik, co slibovala. Tedy je celý problém v tom, že jsem čekala víc. Jednak není jasné, podle čeho byly představené obrazy vybrány, u některých se rozhodně nejednalo o nejslavnější díla autorů. Mnoho slavných děl tak chybělo. I mého devítiletého syna zklamalo, že tam nenašel Výkřik. Zato jsem tam našla několik autorů, o nichž jsem slyšela poprvé. Děkuji za toho posledního, to byl velmi příjemný objev, budu ho nadále sledovat.
Doprovodné texty byly často jen takové kecy okolo, sorry, jaké může napsat jen zanícený obdivovatel, co vidí i to, co nevidí. To je ale asi neřest umělecké recenze obecně, takže budiž.
Poslední, co vytýkám, jsou ty detaily. Popisy k nim byly někdy relevantní, uznávám, ale občas jako by autor prostě nevěděl, co k tomu napsat, tak "něco" napsal. A často nebyly detaily dost detailní. Zbytečně zapláclé místo.
Knihu mi ale nepřísluší soudit přísně, zčásti přece jen splnila, co slibovala, a pořád jde o nádhernou obrazovou publikaci a sbírku úžasných děl, takže je čím se kochat.
Kniha na téma evoluční psychiatrie, s cílem posbírat co nejvíc o této problematice ve snaze začlenit ji do pohledu psychiatrie na duševní choroby. Téma probírá ze všech stran, což dokazuje i nebývalé množství pramenů. Tudíž je to takové ukecané, filozofické zkoumání a aplikace Darwinovy teorie nejen na duševní choroby, ale komplexně na emoce, chování, sexualitu a další aspekty života. Nechybí samozřejmě ani lovci a sběrači :-)
Název je zavádějící, není to kniha zaměřená na čtenáře a už vůbec ne na seberozvoj. Takže pokud "se cítíte špatně" a hledali jste pomůcku, tak tady ji nenajdete.
Blbý je, že autor píše místy nesrozumitelně. Možná má jen odlišný smysl pro humor, možná je až moc američan, často jsem nepochopila, co chtěl svými texty říct, kam určitým odstavcem směřoval. Téma je navíc poměrně neuspořádaně členěné, začíná čistě psychiatricky včetně kauzalit, dostane se k rozebírání emocí, a najednou mluví už o sexualitě a Freudovi, aby se vrátil k psychiatrii skrz poruchy příjmu potravy či alkoholismus. Jediné, co jsem poznala bezpečně, byl závěr. Shrnuje účel, proč byla kniha napsána.
Z mého pohledu to autor trochu nezvlád. Ale zřejmě běžný čtenář nebyl jeho cílovkou.
Velkoroformátová kniha, kterou jsem kdysi ulovila v antikvariátu, a v období dospívání mi byla velkou inspirací při vlastní tvorbě. Netušila jsem, že zachycuje pouze část sbírky a že existuje celá řada v této edici. Ani to, jak je kniha vzácná, takže jsem ji během velkého třídění knihovničky po 20 letech poslala dál. Kniha obsahovala díla ve zvláštním formátu, jakoby na jiném listu papíru, který je k podkladu přichycen jen na jedné hraně. Snad aby si nějaký nadšenec mohl obrazy vypreparovat a pověsit na zeď. S láskou vzpomínám :-)
Kniha vytvořená na základě ověřených rad, tedy by asi měla fungovat. Četla jsem jen ze zvědavosti v době, kdy nemám potřebu na svém životě něco měnit, takže nemůžu posoudit její užitečnost z praktického hlediska. Ale četlo se velmi dobře, cvičení vypadala velmi zajímavě a hlavně kniha dodala naději - i kdybych někdy přišla na rozcestí, vždycky lze najít skvělou cestu, jak dál. Skoro se i na tu dobu těším. Knížku si schovám a věřím, že jednou využiju.
Viděla bych tu nicméně dva zádrhely. První: rady jsou otestovány pro vysokoškoláky; nejsem si jistá obecností pro všechny třídy. Druhý: kniha vychází z americké mentality; v českém prostředí asi bude potřebovat trochu přizpůsobit. Ale stále je to kniha plná optimismu a to si na ní cením.
Sbírka začala nadějně, bylo vidět, že autor má mohutnou představivost. Jen to podání mi většinou nesedlo. Buď byly povídky příliš krátké, a tedy jaksi oříznuté, nebo převtipnělé nebo zcela psychedelické. Navíc nebylo jasné, dle jakého kritéria byly rozděleny do tří oddílů. No já rozhodně opakovaně číst nebudu, i když jsem si dle komentářů od knížky hodně slibovala.
Kniha, která není určená pacientům (jak je zdůrazněno v jejím úvodu), takže pssst, já nic nečetla. Ale zajímavé, velmi zajímavé. Dozvíme se, jak těžké je s námi pracovat a nás "přijímat". Osvětlilo mi to, proč se ke mně jedna začínající doktorka chovala tak divně :-) A přitom podle knihy už ani téměř nespadám do té kategorie. Pro mě každopádně bylo užitečné to přečíst. Jinak nemám co dodat ke komentáři hu_87 :-)
Pro mě vcelku zklamání. Nedozvěděla jsem se nic nového a i to "staré" se mi těžko četlo. Ale chápu, že v době vydání 1899 to musela být bomba. Je fakt, že jsem vůbec nepoznala, že informace jsou už tak staré, snad jen že neustále citoval Bibli. A jestli už máte načteno víc ezo, tak tohle je takový krok zpět, i když zahřeje, že už tenkrát na to někdo přišel.
Moje vydání (nejnovější a zcela nepoužité) mi neustále kladlo odpor, kniha nešla pořádně rozevírat a to se pak čte taky špatně. Takže možná je hodnocení zkresleno i tímto.
Výběr sovětských, bulharských, polských, jugoslávských, maďarských, německých a rumunských povídek. Každý stát dostal svou vlastní předmluvu mapující a komentující vývoj sci-fi literatury v dané zemi. Zajímavý projekt, ale buď ti, co to vybírali, neměli šťastnou ruku, nebo to bylo něčím jiným... Většina povídek měla takovou tíživou, smutnou atmosféru a těch opravdu dobrých bylo poskrovnu.
Hlavní náplň knihy tvoří ucelené povídání na téma jídlo, jedení, způsoby jedení, preference určitých jídel, historický pohled na tvar postavy, to vše z hlediska psychologie. Rozhodně to není klasická příručka, jak zhubnout. Autor si hraje s jazykem (klobouk dolů překladateli) a nastiňuje možné důvody, proč jíme tak jak jíme, a kde může být problém. Ale pouze naznačuje, ukazuje možné cesty, ale nic nevnucuje a nevysvětluje (rozhodně žádný styl amerických autorů), člověk jen dostává možné tipy k zamyšlení. Jak s nimi naloží a jak moc hlavně bude sám k sobě upřímný, je už zcela na něm.
Dozvíme se tedy nosnou myšlenku, že nadváha kompenzuje nějakou duševní potřebu. Druhá, podstatně tenčí část knihy, nastiňuje, jak s tímto poznáním naložit. Jakožto zcela individuální záležitost nenabízí žádný přesný recept, ale cestu, jak se k takovému receptu sám propracovat. Úžasná kniha.
Po většinu knihy jsem měla pocit, že je to jedna z nejzbytečnějších knih, co jsem četla. Autor píše o tom, jak přebíráme nálady druhých lidí, a naopak jak okolí přebírá nálady od nás. A jmenuje snad všechny studie na toto téma, kterých se dopátral (bohužel bez zdrojů). Většinu z nich jsem znala z jiných knih, no neškodí si je oživit. Ale z těch všech vlivů nakonec máte pocit, že skutečně ani nemáte šanci být sami sebou, protože na vás furt něco působí (jak říká autor, klidně to může být nejlepší kamarádka kadeřnice vaší sestry, kterou ani neznáte), ale hlavně, není zcela jasné, kdy vlastně kdo ovlivní koho - kterým směrem ten přenos půjde. Zajímavé, že všechny studie byly založené na tom, že najatí herci přenášeli své chování na pokusné objekty, přenos opačný se jaksi netestuje.
V závěrečných kapitolách se konečně dozvíme něco užitečného - jak lze šířit víc laskavosti do světa. Jak svým dobrým skutkem spustíme řetězovou reakci a dopad bude mít dle stejného pravidla opět dalekosáhle na velkou skupinu lidí. A to je dobré poselství.
Knihu jsem koupila před mnoha lety a až nyní jsem cítila, že ji chci přečíst. Ovšem jakožto naprostý laik, který jen tak zvědavě nakukuje, o čem ta magie vlastně je. No nestačila jsem se divit. Ač mám jakés povědomí aspoň o alchymii, v mnoha věcech jsem se nechytala. Rozhodně nedoporučuji, dokud si nejdřív nenačtete něco předem, zřejmě zmiňovaného Bardona.
No podle mého názoru je lepší si s magií nehrát. To ale nemá na mé hodnocení knihy vliv. Hodnotím tedy místy nesrozumitelné podání, chybějící jazykovou korekturu (i když mág - mák byl jako překlep úsměvný) a jakousi celkovou neukončenost.
Nesouhlasím s autorovým názorem, že účel světí prostředky, ale na druhou stranu s ním souhlasím, že kdo s čím zachází, tím taky schází. Takže snad ví, co dělá.
Tak tahle kniha je vymazlená navenek, okosené rohy, uvnitř mysticky doplněná starými rytinami, no chybí už jen zlaté detaily.
O to víc mě zklamal obsah. Teorie elementálů byla představena jen stručně, hlavní náplň jsou takové ty antropozofické řeči vycházející ze Steinera, zcela zbytečný prostor dostala politika (kritika komunismu).
Ale nějaké zajímavé informace kniha přece jen přináší. Např.
varuje před energeticky nabitými předměty, protože nelze určit, o jakou energii vůbec jde; varuje před léčiteli jako obcházení karmické práce na sobě - co vyléčí, se může vrátit mnohem silněji; varuje před bezhlavou komunikací s anděly a napojováním se na opět neověřitelné entity. V podstatě varuje před snad vším "ezo", s čím se v dnešní době běžně potkáváme. A to stojí za zamyšlení.
Knížka je vlastně jakýmsi životopisem autora. Zjistíme, jak ho dětství poznamenalo a jak se postupně svými imaginačními cestami všech těch bloků zbavuje a pročišťuje. Je jakoby jeden z nás. Všichni máme podobné bloky a díky autorovu příkladu máme i naději, že všechno bude zase v pořádku.
Četla jsem z pozice laika, který touží být "sám sobě doktorem". A z této pozice se kniha čte ztěžka. Je psaná tak nějak moc akademicky. Rozebírá všechny možné emoce. Čím dál víc jsem se těšila na slibované využití všech těch řečí o emocích v praxi. Nakonec mi ale to praktické využití přišlo tak nějak ošizené, rychlé, nedořešené. Jen takový nástin technik. Pro terapeuty ale může být knížka prospěšná.
Teda na jezuitu je ten chlápek hodně "východní". Velmi čtivě podaný nový přístup k životu. Rady indického guru. Doporučuji.
Autor napsal tuto knihu 30 let po Stanfordském vězeňském experimentu, který tehdy zorganizoval. Pochopitelně se velká část knihy (cca polovina) zabývá právě tímto tématem. S tak velkým časovým odstupem je autor schopen posoudit význam a praktické dopady zmíněného experimentu. Bohužel dává velký prostor poněkud jednostranně většinou jen vojenským/vězeňským konfliktům v Iráku, Guantanamu, Rwandě, popsaným do poslední podrobnosti. Luciferův efekt ve všedním životě je prezentován jen několika málo vědeckými studiemi a podivnou poslední kapitolou, která vypadala slibně (údajně měla obsahovat rady jak se bránit tomuto efektu), leč autor se opět nechal unést a téma sklouzlo na definici hrdinství a jeho členění na podkategorie (wtf), které spolu s kolegou "vymyslel". Z knihy je patrná Zimbardova sebestřednost :-) ale je vcelku roztomilá.
Hlavní myšlenkou asi je, že nemůžeme tušit, jak se zachováme v extrémních situacích, a taky jak chutná moc :-) Autor hlavně poukazuje na to, že vcelku zbytečně tvrdě trestáme provinilce, kteří zneužili svou moc, zatímco je potřeba změnit systém, aby se zlepšily vztahy ve věznicích. Zároveň ale cítí, že je to boj s větrnými mlýny.
Myšlenka dobrá, ale podání příliš ukecané, místy se opakují citace, celkově působí chaoticky. Názvy kapitol sice naznačí, co chce autor říct, ale v textu se to ztrácí pod nánosem zbytečných podrobností a souvislostí. Výsledkem je kniha nepřiměřeně dlouhá a vytrácí se závažnost jejího sdělení.
Och, tak tohle nemělo chybu. A to jen málokterá současná beletrie mě zaujme.
(...v němém úžasu nechávám v sobě doznívat...)
Stručně řečeno, a taky v duchu předchozího komentáře, autorka vám v knize několikrát pogratuluje, protože když zvládnete tuhle bichli přečíst celou, znamená to, že jste vyspělejší duše, které jediné jsou schopny dosáhnout ještě v současném životě setkání se svou druhou polovinou duše, takže hurá najděte odvahu opustit své stávající partnery, protože už beztak žijete v nefunkčním vztahu!
Dobře, dost jedovatosti :-) Já si jen nemohla pomoct :-) Je pravda, že autorka je děsně ukecaná, že je to fakt obsáhlá kniha, a to jen první díl chystané trojknihy! Takže to fakt není pro každého. A navíc tak drobným písmem. Ve skutečnosti se autorka v knize ke vztahům se dlouhou dobu vůbec nedostane, nebo jen nakousne (jako často, tzv. "ale o tom si povíme více později"), protože nejprve se obšírně dozvíte o všem možným, čakrách, meridiánech, morfických polích, černých a bílých duších (a pak vám vrtá celou dobu hlavou, kterou z nich jste, protože si nechcete moc fandit, ale černej nechce být snad nikdo).
Kniha vás nutí zamýšlet se nad svým dosavadním (a snad i budoucím) životě, nad vašimi minulými vztahy (do jaké kategorie by se asi tak daly zařadit...?), a samozřejmě i nad tím současným. No nevím, který vztah tuhle knihu ustojí. Takže bacha. Nebo naopak, pokud chcete toho svýho už dlouho opustit, a báli jste se, tak tohle vám dodá odvahu.
Jak píše autorka, rozmyslete si, než se začtete, protože tahle kniha vám změní život. (Hlavně asi vašemu partnerovi.)