knihyKeMne
komentáře u knih
Exteriorizace a duchovní růst
Joe H. Slate
Kniha se vymyká všemu, co jsem doposud četla. O autorovi se v ní například nedozvíte nic, než to, že má titul Ph. D. a působí na jakési americké vysoké škole, obor snad parapsychologie (to fakt existuje?). Kniha svým pojetím připomíná spíše učebnici nebo místy i vědecké pojednání, to jak autor popisuje možnosti astrálního cestování z praktického hlediska bez jakékoli obhajoby nebo citového zaujetí. Zkrátka jako by se jednalo o naprosto běžnou věc, naprosto běžně přijímanou ve vědeckých kruzích, a naprosto běžné laboratorní zkoumání možností využití. Až na to, že v celé knize nenajdete jediný odkaz na publikované články.
Poněkud sporně působí laboratorní (to je v celé knize zdůrazňováno) výsledky ukazující nestoprocentní úspěšnost s pokusy typu vystoupit z těla a popsat předmět ve vedlejší místnosti. Neboť vystoupení se podaří vždy, ovšem popis už pokulhává. Sporné je tedy určení, kdy jde pouze o autosugesci a imaginaci. To ale kniha neřeší. Považuje každé vystoupení z těla za prospěšné.
Dále mě překvapuje, s jakou samozřejmostí kniha nabádá ke zkoumání svých minulých životů v autohypnóze. Neuvádí žádné varování. No já nevím.
A poslední věc je překlad. Taktéž se vymyká všemu, co jsem kdy četla. A tvrdošíjně opakuje, že pokusní studenti jsou "subjekti" :-)
Ryba v nás
Neil Shubin
O autorovi jsem si na obálce přečetla, že je úspěšný popularizátor vědy. A po celou dobu čtení jsem myslela na to, jak výstižně to ta obálka sdělila. Autorův styl (Shubin, jmenuje se Shubin a jeho jméno si pamatuju od místa, kde sám sebe oslovil) je naprosto bez vady. Stvořil velmi čtivou a zajímavou knihu, ve které se kromě hlavního tématu dozvíme i spoustu věcí o běžném životě paleontologa (a předtím i studenta anatomie). O své práci (vlastně i koníčku) píše tak zajímavě, že člověk by nejradši tohle všechno zažíval taky. Takže pět hvězd už jen za formu.
Hlavní téma bylo taky zajímavé. (Nebudu to rozvádět, výstižně popsáno v komentářích níže.) Překvapilo svým rozsahem. Když už jsem myslela, že vše se bude točit jen kolem tiktaalika a stavby končetin, autor šel stejně živě i do dalších tvorů a dalších částí těla. Je úžasné, jak to všechno do sebe zapadá. Jen mi bylo líto všech těch embryí, která padla za oběť vědě.
Zákon přitažlivosti v praxi
Robert Doyle
Další americká knížka založená na jednoduchém principu, jak zkvalitnit svůj život. Autor se opravdu moc snaží (až dojemně), aby to popsal dostatečně srozumitelně. Je si vědom, že tuto myšlenku hlásá mnoho koučů (znám jich několik i u nás), a snaží se od nich odlišit tím, že se zaměřuje i na "poradenství". Protože často se snažíme žít "nově", ale výsledek se nějak nedostavuje. A autorovi moc záleží na tom, abychom kvůli tomu tuto metodu nezavrhli.
Inu, asi bych i souhlasila s nosnou myšlenkou, že zákon přitažlivosti funguje. Jen dá hodně práce a sebekontroly se ho naučit vědomě ovládat. Takže já zatím odkládám na horší časy.
Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
V rámci čtenářské výzvy - kniha o holokaustu. Dá se říct, že tomuto tématu se v knihách vyhýbám, a tak bylo těžké najít takovou, která by mi moc nehrála na city. Osobnost dr. Mengeleho mě ale zajímá, proto jsem sáhla po této.
Knížku jsem četla jedním dechem. Zprvu s krátkými pauzami na rozdejchání obsahu, později již s takovou nějakou otupělostí vůči utrpení spolu s autorem.
Kniha mě překvapila svou čtivostí. Četla se jako román. A to autor prý nebyl spisovatel. Téměř reportážní atmosféru umocňuje časté použití přítomného času.
Já jen postrádala trochu víc dr. Mengeleho. Čekala jsem mnohem víc nelidských pokusů na dvojčatech. Pitvy byly už jen slabý odvar.
Celkově byla kniha milým překvapením svou čtivostí a vzhledem k tomu, jak jsem již uvedla, že to není moje téma, jsem se i mnohé dozvěděla.
Černá sanitka: Druhá žeň
Petr Janeček
Tento díl jsem přečetla trochu nestandardně po přečtení souhrnné sbírky Černá sanitka - to nejlepší, kterou jsem v knihovně omylem vzala místo prvního dílu.
Byla jsem mile překvapena, nejednalo se zde o žádné "nastavování" k úspěšnému prvnímu dílu. Ale o plnohodnotnou publikaci opatřenou obsáhlým úvodem i dodatky, oproti souhrnu i s lépe a výstižněji rozčleněnými příběhy do tématických okruhů. Bylo zde i víc místa pro autorovy komentáře. Zkrátka celé jsem si to užila víc.
Myslela jsem, že příběhy a komentáře známé ze souhrnné sbírky jen prolétnu očima, ale k mému překvapení jsem si je ráda přečetla podruhé.
Jen je škoda, podle mě teda, z hlediska praktického využití, že ačkoli má jít o sbírku pověstí a fám, fámy jsou zmíněny pouze okrajově.
Roční koloběh jako proces dýchání Země a čtyři velké sváteční doby
Rudolf Steiner
Drobná knížka obsahující doslovný přepis celkem devíti přednášek Rudolfa Steinera z roku 1923. Zvláštností je, že každá přednáška má vlastní stránkování, takže vlastně nikdy nedojdete dál než na stranu 20.
V úvodu je vysvětleno, jak a proč tyto přednáškové knihy vznikly. Je důležité vědět, že nebyly určeny veřejnosti, nýbrž jen pro členy antropozofické společnosti. Proto laici jako já mnohým věcem neporozumí.
Skutečně jsem často nechápala. Ale tahle knížka má v sobě nějaké kouzlo. Takový zvláštní vnitřní mír během čtení. Autor má pro mě často originální pohled na... vlastně na všechno. A tak roční koloběh z hlediska antropozofie ve spojení s tím, jak ho vnímali lidé v dávných dobách, byl pro mě opravdu příjemným obohacením.
Moc podvědomí
Joseph Murphy
Ajajaj. Zas jeden autor, který objevil zázračný všelék na všechno a s patřičným nadšením tuto zprávu vykřikuje do celého světa. Jeho metodou získáte zdraví, štěstí, bohatství i zdravého, šťastného a bohatého partnera. A když se to nedaří? Tak něco děláte špatně. Protože tohle zaručeně funguje...
Autor má jedno plus. A totiž, že na té jeho metodě opravdu něco bude. Současní životní koučové se o ni taky opírají. A dá se vyzkoušet. Mínusem je, že se zde nebere v úvahu reinkarnace ani karma. No mínusem. Možná jen pro nás, co ji do své životní filozofie započítáváme.
Ale ta forma! Naštěstí prvotní tón pouťového vyvolavače se postupně uklidní. Ale po americkém způsobu se jedno téma omílá ze všech stran a někdy se autor i opakuje, dokonce i stejné příběhy vypráví víckrát.
Zajímavé je i jeho pojetí náboženství. Zdá se, že je věřící - kniha obsahuje nespočet citátů z bible majících potvrzovat jeho slova, nabádá lidi ke křesťanským hodnotám, především k modlitbě, kterou povýšil na "vědeckou modlitbu" (wtf) a přizpůsobil ji svým potřebám. Nicméně veškerá zázračná uzdravení (na poutních místech nebo i přímo od Ježíše) připisuje zázračné autosugesci vyléčeného. Tedy spíš jako by si víru vykládal podle sebe.
No hlavně že to funguje. Určitě doporučuji jako metodu. Ale jako knihu, to už je horší.
Černá sanitka: To nejlepší
Petr Janeček
Neznám předchozí díly, z nichž to má být výběr, ani seriál, tedy to pro mě bylo něco nového. Taková příjemná knížka do kabelky, kde ničemu neškodí, když se interval mezi čtením protáhne. Obsah byl zprvu hodně zajímavý, jako všechno nové, později už tak nějak pořád na stejný způsob. Zprvu byly zajímavé strašidelné historky o maniacích, které by se daly využít i v praxi, takže je dobré se předem připravit. Zaujalo mě, že jedna historka, zde uvedená jako nepravdivá, byla kdysi uvedená v nějakém časopise jako pravdivá historie jistého mlýna (to se v knížce nedozvíte, to si pamatuju z toho časopisu) - takže když už nic jiného, člověk po přečtení knížky vidí, že ne všechno, co se píše, je pravda. A já myslela, že se tu dozvím jen o takových těch hoaxech, co kolují v mejlech. Knížka má mnohem širší záběr. I když u mnohých storek vysvětluje, kdy a kde vznikly nebo v jakých variantách se šířily, mnohé taky bohužel zůstalo bez komentáře. Jak je to teda s tou žárovkou v puse? Způsobí křeč nebo ne?
Meditace podle znamení zvěrokruhu
Ruediger Dahlke
Přes 130 způsobů meditací, no není to síla?
Ke každému znamení zvěrokruhu jsou nabídnuty způsoby meditace, ke kterým by člověk typických vlastností tohoto znamení měl mít nejblíže, a zároveň určitým způsobem odrážejí i patřičnou roční dobu či živel znamení (především řízené meditace, které se vyskytují pro každé znamení, jen s jiným tématem). Autoři doporučují buď zaměřit se na meditace svého znamení, nebo je střídat v průběhu roku tak, jak zrovna znamení plynou.
Překvapil mě rozsah znalostí autorů, sahají do různých kultur; často citují astrologa Sicuteriho, půjčují si některé meditace od Osha, zmiňují mnoho osobností východu. U některých typů meditací varují, že by je člověk měl provádět pouze pod vedením zkušeného Mistra. No i tak jich zbývá dost i pro "amatéry".
Nechybí ani obecný úvod k lepšímu porozumění, proč a jak provádět meditační techniky, nebo jak se nejlépe uvolnit.
Zajímavé a obohacující.
Tisíc tváří hrdiny
Joseph Campbell
O knížce jsem už hodně slyšela a zdálo se mi, že konečně dozrál čas si ji přečíst. No... Možná ten čas už přezrál. Troufám si tvrdit, že přínosnější pro mě bylo číst o této knize, než v ní samotné.
Kniha je pojednáním o společné struktuře mýtů napříč různými kulturami. Jednotlivé prvky dokládá velmi různorodými ukázkami. Ty mýty se mi líbily, mnohé jsem neznala, bohužel v rámci ukázky byly často necelé nebo v některých částech pořádně zestručnělé.
Celkové zpracování na mě působilo ale chaoticky. Kapitolky, které působily neukončeně, některé obrázky bez kontextu, hýření se střídáním fontů, vsuvky snů bez vysvětlení. Zprvu se autor snažil propojit téma s psychoanalýzou, to pak vyšumělo. Také vybrané mýty bere ze všech končin, vytrhuje je z kontextu kultur a výsledkem je tisíc tváří mýtu bez nějakého řádu.
Dílo pokládám za vhodné pro studenty a nadšence mytologie. Já si z toho nějak nedokážu nic odnést. Jen pár útržků mýtu, ani nevím už jakého původu.
Já jsem
Marta Foučková
Místy máte pocit, že čtete první díl (Jsem), a hle v závěru nám autorka vysvětlí, že původně mělo jít o jednu knihu. Je tedy podobná, ale jaksi rozšiřující. Karma a nahlížení do minulých životů zde má stále velký prostor, i téma výchovy potomků je opět zdůrazněno. Jistým bonusem jsou informace, které autorka během terapií od klientů získala, ale jsou spíš zajímavé než pro nás nějak významné, tedy takové to "co se jinam nevešlo" (staré civilizace včetně funkce pyramid, teorie vesmíru, nebo jaké to je v době mezi dvěma životy).
Co je ale hodně dobré, je cesta, kterou nám autorka ukazuje. Komentuje určité možné způsoby našeho hledání (meditace, vedení od guruů, horoskopy) a konkrétně upozorňuje, na co si dát pozor. Hlavně bacha na netrpělivost. A tak se kniha může stát příručkou k hodnotnému životu každému, kdo hledá.
Co se týče metody, kterou používá, tedy regresní terapie, víte, i kdyby si ty minulé životy jen vymýšlelo naše podvědomí, důležité je, že lidé pochopí svůj problém a dostanou sílu k tomu, jít životem s odhodláním dál. Já bych do toho určitě šla.
Černočerná tma
Stephen King
Taky jste si všimli, jak nápadně často autorovi hrdinové v knihách zvracejí či močí, nebo ještě lépe obojí? Tak tady to rozhodně nechybí.
Samy povídky jsou hodně drsné, útočící na emoce, například ten pocit, kdy někoho vraždíte a on porád ne a ne dodělat... Však to autor pěkně komentuje v Doslovu.
K povídkám jsem se vyjádřila konkrétněji přímo u nich. Nejvíc jsem si užila Dobré manželství, hned za ním se drží Velký řidič. Zbylé mi přišly tak nějak nevyvážené a 1922 navíc až přemorbidnělá. Fakt na pozvracení. Nebo pomočení? Autor by asi ocenil obojí :-)
Jsem
Marta Foučková
Knihu nejlépe vystihují dva lehce protichůdné názory - čtenáři vlkcz a Terezk-a. Děkuji, odkazuji na vaše slova.
A teď něco navíc.
Tato kniha mě během toho půlroku, co jsem v knihovně čekala na její uvolnění, stále víc přitahovala, i když už jsem dávno zapomněla, o čem má být. Při prvních stránkách čtení jsem opět cítila určitou blízkost, povědomost. A i když tedy téma je pro mnohé jen výmysl, na mě kniha působila uvěřitelně. Jen slova autorky byla občas příliš tvrdá. To se ale dá pochopit, když si uvědomíte, že lidé dělají stále stejné chyby, a stále se nepoučí. Možná spíš než tvrdá jsou naléhavá.
I kdyby šlo o smyšlenost, je poselství knihy jasné a měl by ho vyslyšet každý z nás: lidé, buďme dobří, je to pro naše dobro. Važme si mateřství, vychovávejme zdravé potomky, nečiňme zlo a s láskou odpouštějme.
Proto knihu jako celek doporučuji. I přes určité výhrady. Které mizí, když se čte srdcem.
Přecitlivělost není slabost
Ilse Sand
Tak nevím, buď jsem špatně pochopila pojem být vysoce citlivý, nebo nezapadám ani sem. Při čtení mi připadalo, že autorka míchá dvě věci - na jedné straně vysokou vnímavost a unavitelnost a na druhé určitý typ povahy - člověka úzkostného, pomalého, se snahou se zavděčit všem a s nízkým sebevědomím. Možná v Dánsku tuto zkušenost s lidmi má, na mě to však působilo rušivě, protože jsem se dokázala ztotožnit pouze s tou první oblastí problému.
Duchovní bytosti v nebeských tělesech a přírodních říších
Rudolf Steiner
Cyklus deseti přednášek, které slyšelo finské publikum roku 1912.
Přednášková forma je celkem únavná, neustalé opakování téhož jinými slovy. Když si z toho chce člověk udělat výpisky, tak celé odstavce, protože autor nic neřekne výstižně jednou větou.
Hierarchie duchovních bytostí je podána stylem, že by i šlo věřit, že autor všechny tyto znalosti získal vlastní zkušeností, jasnovidným zrakem. Navíc podává i návod, jak by tyto bytosti mohl vnímat každý zájemce. Takže toto bylo dobré, třeba někdy vyzkouším.
Pak ale přišel takový podivný výklad vesmíru, z hlediska existence těchto bytostí, a to už znělo jen jako teorie, navíc hodně složitá. Boj jedněch bytostí proti druhým, Lucifer a Jahve, zajímavě vysvětlený důvod, proč má Země Měsíc. A komety, které se zhmotní v jedné části vesmíru, proletí naší sluneční soustavou a zaniknou, ačkoli si ti hloupí vědci myslí, že lítají po eliptických drahách. Toto už uvěřitelnost značně snižuje.
Projevy karmy
Rudolf Steiner
Cyklus jedenácti přednášek konaných na téma karmy 11 dní v Hamburku léta Páně 1910. Forma přednášek se mi četla špatně - autor se neustále opakuje a omílá téma shora zdola ve snaze, aby si z té přednášky posluchači něco odnesli. Na mnoha místech bylo v závorce "náhradní", výstižnější slovo, brrr.
Téma jako takové dosti zajímavé. Autor staví na pravdách theosofie a zkrátka přednáší jako učitel, nenamáhá se s nějakým dokazováním nebo přesvědčováním. Co se týče karmy, znělo to vcelku uvěřitelně, ovšem takhle podané to zní jako pouhá teorie, o které je však autor přesvědčen. Beru tento pohled na karmu na vědomí, ale to je asi tak vše.
V závěru knihy je bez jakékoliv souvislosti nalepených spousta stran českých nadšenců bojovníků za změnu režimu, představující nový druh státního uspořádání nazvaný Trojčlenný sociální organismus. Dopodrobna rozpracovaný program. Až někde bokem se dozvíme, že jej kdysi propagoval i autor. Hm.
Dvanáct archetypů v psychologické astrologii
Claus Riemann
Kniha psaná velkým písmem i řádkováním, proto se čte mnohem snadněji, než jak se zvenčí tváří.
Úvod je fajn, takový malý autorův životopis a vysvětlení, jak a proč kniha vznikla. Závěrečná část je zase úvodem do astrologie a jejích pojmů, což se hodí, pokud k sobě kniha přitáhne čtenáře tohoto oboru příliš neznalé (vlastní zkušenost).
Jednotlivá znamení líčí povahu svých nositelů srozumitelně a uvěřitelně. Připojené mýty jsou podané s dokonalým výkladem, zcela ve stylu knihy Ženy, které běhaly s vlky. Jen mi připadá trochu násilné vztahovat je jen k jednomu určitému znamení. Mýty by měly být platné obecně, si myslím.
V popisech planet v jednotlivých znameních jsem se ale ztratila. Chápu, že autor chtěl ukázat, že daný planetární princip může mít dvanáct odstínů, ale o kom vlastně mluví? V úvodu psal, že mít ve svém životě vliv určitého znamení člověk může i aniž by se v něm narodil. Dobře, zřejmě si tedy můžu vybrat, s čím se vnitřně nejvíc ztotožním. Co potom ale ty planety ve znameních? A pokud mluví autor např. o Venuši v Beranu, znamená to, že mluví o každém člověku, který má ve svém horoskopu Venuši na patřičném místě, nebo pouze o osobě narozené ve znamení Berana, která má navíc i Venuši v něm? Z textu to není jednoznačné. Možná je kniha vhodnější pro osoby, které se astrologií více zabývají a tato nejednoznačnost jim je zcela jasná.
Chování: Biologie člověka v dobrém i ve zlém
Robert Morris Sapolsky
Předně - je to opravdu mnohostránková kniha a čtení zabere nějaký čas. Ale stojí to za to!
Téma je obsáhlé a autor hned od počátku představí svůj systém, jak nás jím provede. Geniální systém. A tak se nejdřív prokousáváte neurovědou, následuje endokrinologie, genetika, kulturní a náboženské rozdíly, vzorce sociálního chování (tady se autor vyžije ve svém oboru primatologie) a než se nadějeme, už probíráme vážná témata, jako je xenofobie, politika a válčení.
Autor píše popularizačním stylem, samej vtípek či koment, až to na mě místy působilo rušivě, vzhledem k vážnosti a hloubce některých témat. Místy možná až moc omáčky rozšiřující objemnost knihy. A další kvanta textu v poznámkách pod čarou téměř na každé straně. Znovu musím zopakovat - jo je toho moc, ale čte se to jak detektivka.
Ke konci knihy autor hodně vkládá svůj postoj. V podstatě agituje za mír. Za to, abychom v sobě podporovali svá lepší já. Změnili svět k lepšímu. Hodně silná poslední kapitola. Už jen to, že kniha má i toto hlubší poselství, si zaslouží plné hodnocení a doporučení.
Komentáře zmiňují výborný překlad. Ano, četbu si vážně užijete, nicméně nemalý podíl na tom má jistě i originál. Já přidávám pochvalu za to, že se v takovém monumentu vyskytuje jen minimum překlepů. I když kůra vs. kúra mě docela dostala :-)
Stručný úvod do teorie mýtu
Robert A. Segal
Teorie mýtu rozebíraná horem, dolem, z hlediska toho či onoho, co si o tom myslel tenhle pán a co zas tamten... A furt dokola Adonis a Oidipus. Takové teoretické dílko, vhodné asi pro studenty. Ale nic, co by se z toho využít. Snad jen mýty z hlediska psychologie byly zajímavé.
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
Allan Pease
Jedna z prvních knih na téma rozdílnosti muže a ženy, patřící dnes už mezi klasiku. Autoři zdůrazňují, že aktuální moderní společnost je první v dějinách, kdy je všechno naruby - emancipace žen, nadbytek volného času a hlavně až přílišné mudrování o tom, co má přinášet vztah muže a ženy. A tak nám do toho vnášejí trochu světla :-)
Knížka populární formou s nadsázkou a humorem shrnuje moderní (v době napsání samozřejmě) poznatky o rozdílnostech ve funkci mužského a ženského mozku. Bez zbytečného zabíhání do vědeckých podrobností a referencí, právě tak akorát, aby fakta srozumitelně vysvětlila a zároveň zaujala i pobavila.
Četla jsem znovu po letech a opět jsem si to užila. Takové milé pohlazení pro mé ženské ego :-)
