Kniznicerv komentáře u knih

Neobvyklý čtenářský zážitek. Nejprve se mi nedařilo do knihy začíst, a protože nerada nechávám rozečtené kapitoly, někdy na mě kapitoly byly příliš dlouhé, tempo vyprávění je pomalé…,a přesto mě to neustále táhlo se k příběhu Nacuko vracet. Měla jsem celou dobu pocit, že jsem součástí života hrdinky, prožívám s ní každý všední den a myšlenku, dokázala jsem se do ní vcítit, cítila jsem smutek, tíhu její samoty a situace. Je to hluboká a nevídaná kniha. Dlouho jsem z četby neměla takto zvlastni a silný zážitek.
Tématem mateřství, ženství a feminismu může působit jako kniha, která bude blízká ženským čtenářkám, a témata jsou jistě současná, palčivá a atraktivni. stylem psaní a délkou ale kniha rozhodně není pro většinové publikum.
Muže bych ráda podpořila, aby se nezalekli titulu. Rozhodně to není ryze ženská literatura, naopak si myslím, že přesně muži by tyto knihy měli číst - nejen aby nedopadli jako muži zmínění v knize, zejména dárce spermií (nejvtipnejsi i nejsmutnejsi pasáž knihy zároveň)

4 08.01.2022

Přestože většina Murakamiho děl má v sobě prvky fantazii, mně jsou nejbližší jeho více realistické knihy jako Norské dřevo nebo právě Na jih od hranic, na západ od slunce. Nevím, jak to autor dělá, že ačkoli se toho v knize zase tak moc neděje, je to tak dobré a chcete číst dál a dál. Pro mě je to skvělou psychologií hlavního hrdiny, že ač žije docela obyčejný každodenní život, vidíme až do jeho nitra, co prožívá, a v tu ránu už to není tak obyčejné. Silnou postavou stránkou je samozřejmě nezaplněný milostný vztah mezi hrdinou a tajemnou Šimamoto, a pokud bych měla jmenovat nějaký hluboký milostný současný román, určitě bych zmínila tento.

5 05.12.2021

Všichni milují Hanu Aleny Morrnštjanové. Aleniny knížky mám také moc ráda. Pokud ale chcete příběh s tématikou holocaustu se silným ženským a milostným příběhem, sáhněte spíše po Zvuku slunečních hodin. Androniková je “paní spisovatelka”, píše nádherným jazykem, a puká mi srdce z toho, že už si od ní nic nepřečteme.

9 18.11.2021

V listopadu, ke konci roku, pro mě zatím nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Je to ale velmi subjektivní názor. Většina lidí mě nechápe. Proto, že tam nejsou žádné zajímavé a dramatické zápletky, nic moc se tam neděje. Tak proč o ní tak básním? Málokdy se setkám s tak nádherným jazykem, kdy čtu nějaké věty dvakrát, takhle pro mě píše “Spisovatel”. Postřehy, detaily a popisy pocitů dokážou dokonale vystihnout a vykreslit situaci, umíme si představit, jak se postavy cítí, protože jsme se tak mnohokrát pravděpodobně cítili i my sami. Co se týče hlavních postav, knížka vystihuje se všemi jeho nuancemi vztah lidí, kteří se milují, vídají se, ale nikdy spolu nedospěli do každodenní rutiny, a jaká pozitiva i negativa takový vztah přináší.

3 18.11.2021

Všichni milují Geniální přítelkyni. A já pořád tak nějak nevím proč. V čem je to tak výjimečné? Musím ale uznat, že se to čte velmi dobře, a i když po dočtení prvního dílu krčím trochu rozpačitě rameny, stejně mám chuť přečíst si druhý díl. (Je to jenom proto, že tak to u x-logií bývá, že když se začteme do nějakého příběhu a není dokončený, už z podstaty nás zajímá, jak dopadne?)

3 18.11.2021

Na tuto knihu jsem byla hodně zvědavá. Zajímalo mě, jakou prózu, a navíc o ženách, napíše redaktor Respektu a autor, který píše spíše odbornou literaturu a zabývá se jinými tématy. Anotace možná vzbuzuje až příliš velká očekávání. Nasvědčuje velké tajemství, kterého jsem se ve výsledku nedočkala. Autor mě několikrát držel v napětí, jak se příběh vyvine, místo nějaké gradace a odpovědi ale přišel spíše “poklidný dojezd” příběhu. Kniha mě ale bavila, je velmi dobře napsaná. Žádná z postav mi sice není sympatická, ba naopak, ale to ani být nemusí, ne? Na prozaický debut to není špatný výkon.

2 18.11.2021

Na knize oceňuju zejména velkou otevřenost nechat čtenáře nahlédnout do svého světa a myšlenek. Líbí se mi smysl pro detail, všímat si v životě i docela obyčejných věcí, a umět je poutavě a uvěřitelně popsat. S mnoha pocity herečky se jisté dokážeme ztotožnit a taky jsme se tak mnohokrát cítili. Očekávání nebyla velká, proto jsem byla touto knihou krátkých fejetonů z každodenního života příjemně překvapena.

04.11.2021

Tahle holka má talent! Skvěle napsané psychologické drama, z kterého mrazí, vhled do nitra komplikované ženské postavy a Lucie si mě získala především stylem psaní. Jsem rada, ze česká literatura má autorku, jako je ona, ačkoli rozhodně nepůjde o žádný líbivý mainstream a nezavděčí se každému.

5 04.11.2021

Sally Rooney pro mě byla velkým objevem a jsem ráda že současná světová literatura získala autorku, jako je ona! Skvělé dialogy, styl psaní a nastínění společenských otázek, které rezonují současnou mladou generací. Normální lidi se mi také líbili, ale očekávání byla po nadšeni z prvotiny asi příliš velká, a Rozhovory proto u mě vedou. Nyní jsem zvědavá na Beautiful Work. Na každou novou knihu se těším!

2 04.11.2021

Jsem velkou fanynkou Virginie Woolfové a typ čtenářky, která nepotřebuje v příběhu dramatické zvraty a akční děj. Nevadí mi popisy prostředí nebo pocitů. Překvapilo mě proto, že Roky mi přišly až moc pomalé a bezdějové. Jazyk a spisovatelský um je to ale rozhodně krásný.

2 04.11.2021

Čtu pořád, stává se mi ale bohužel málokdy, že mě příběh naprosto strhne od první stránky. A přesně to se stalo v případě Jednoho dne.
Kniha mě nadchla brilantními jiskrnými dialogy, vtipem, uvěřitelnými lidskými postavami a dokonalému vystižení mezilidských vztahů a situaci, kdy jsem si říkala: přesně vím, jak se ta postava teď cítí, to už jsem si taky zažila.
Líbil se mi originální koncept, kdy se každá kapitola udála v jednom roce, mohli jsme tak sledovat dvacetiletý vývoj jednoho výjimečného vztahu.
Byla jsem hodně zvědavá, jak to s oběma hrdiny, kteří se v životě střídavě potkávají a vzdalují, dopadne. Konec mě možná proto trochu zklamal, asi bych v příběhu nepotřebovala takové drama. To je ale čistě osobní názor.
Jinak jsem byla knihou nadšená a doufám, že mě nezklame ani Tři na cestě, kterou si chci přečíst jako další