Knižnírusalka komentáře u knih
Z Čarostřelce mám trochu rozporuplné pocity. Nesmírně mě nadchl jazyk, kterým je psaný. To bylo čisté potěšení pro mou čtenářskou dušičku! Už dlouho jsem nenarazila na něco psaného tak krásně vytříbenou češtinu. Dalším velikým plusem je za mě námět příběhu, který nás zavede do prostředí Jizerských hor v období vlády Josefa II. Setkáme se tváří v tvář s pašeráky, kteří tuhle oblast ovládají, ale také s chudobou, která v tomto kraji spoluvládne. Co mě však ohromně mrzí je rozsah tohoto románu. Myslím si, že kdyby autor přidal minimálně 100 stran a více, knize by to výrazně prospělo a vyšvihlo by ji to do výšin. Takhle to bylo v některých pasážích trochu uspěchané, občas méně dotažené a pro čtenáře tak matoucí. Obzvláště postava doktora Šulce byla pro mě občas trochu víc hektická, často až neuvěřitelná. Co naplat, že na konci se všechno vysvětlilo. Některé situace byly jako vytržené ze snu. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o autorovu prvotinu, je Čarostřelec ucházející dílo.
Příznivci předchozí autorčiny tvorby nečekejte nic podobného Bábovkám, Osmičce či Veselí. Tohle je opravdu jiná Radka Třeštíková. Temnější, složitější a zamyšlenější. Přiznávám se, že i mě ze začátku styl knihy zaskočil a měla jsem chvilku problémy se do ní začíst. Ale pak se to rozjelo a byla to jízda. Ačkoliv mi Vladěna chvílemi lezla neuvěřitelně na nervy a občas jsem si říkala, proč proboha udělala to, co zrovna udělala, ale jak se příběh blížil ke konci, začala jsem chápat. Ze začátku mi také trochu dělalo problémy rozeznat minulost od přítomnosti, ale postupně se vše rozjasnilo a příběh se začal skládat postupně dohromady.
Rozhodně nečekejte oddychovou knížku, u které si odpočinete. Děj je zde až druhořadá záležitost a neustále se musíte soustředit, abyste pochopili ten proud myšlenek a psychického rozboru. Ale přece jenom jsem si tu knihu užila. Byla to příjemná změna.
Vzhledem k tomu, jaký byl kolem knihy rozruch, jsem čekala něco víc. Možná je chyba ve mně a youngadult už prostě není můj žánr, ale něco mi tam zkrátka chybělo. Neustále jsem během čtení čekala ten haló moment, který mě ochromí, odzbrojí a já nebudu chtít knihu odložit. Jenže to se nedostavilo. Ano, příběh je miloučký, romantický, ale těch milostných scén bylo na můj vkus prostě už příliš. Spíš mi to připomínalo nějakou fanfikci. Uvítala bych více detailů ohledně prezidentské kandidatury, kampaně apod. Autorka má sice celkem humorný styl psaní, nicméně po 300 stranách už tolik neoslnilo. Takhle to byl pro mě jen roztomilý příběh o dvou klucích, kteří přetaví nenávist v lásku, již musí ještě navíc ke všemu před celým světem tavit. Bohužel mě nezaujal a neohromil natolik, abych si jej někdy toužila přečíst znovu.