Koketa komentáře u knih
Popravdě vůbec nevím, co si o knize myslet. Celou dobu před sebou máte nějaký příběh, který Vám poslední dvě strany naprosto zničí. Můžete namítat, že se jedná o náhlý dějový zvrat, pro mě to byl ale pohřeb do té doby celkem dobré knihy.
Skvělá, čtivá kniha. Děj odsýpal, nikde nebyly žádné zbytečné prostoje, neustálé dějové zvraty. Za mě pět hvězd.
Knihy tohoto autora mám ráda, tato však za mě nebyla úplně nejlepší. Mráz, Tma či Noc byly skvělé, tato pokulhává stejně jako Kruh. (Zkurvený příběh jsem ani na třetí pokus nedokázala dočíst). Doufám, že příští kniha s Martinem Servazem bude zase pecka hodná Bernarda Miniera!
Skvělá detektivka, knihu jsem nemohla odložit. Téma tetování bylo výborně vybrané, četla jsem dokonce i v salonu, kde jsem se právě nechávala tetovat :) Přečteno doslova jedním dechem.
Klasická česká detektivka - neurazí, nenadchne. Ke knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě, žádný silný dojem ve mne nezanechala, ale nepovažovala bych ji ani za slabou.
Stejně nějako někteří zde v diskusi, ani já jsem nepochopila, jak přišli na vraha a motiv. Toto si zasloužilo víc rozebrat. Na druhou stranu, alespoň nebyla kniha zbytečně dlouhá, děj "odsýpal", dobře se četla.
Pobavila mě ostravská čtyřproudovka - čekala jsem, zda to autorka v knize zmíní a nezklamala (dva pruhy v každém směru a hned je z toho čtyřproudá silnice). Popis Ostravy pěkný, poznávala jsem některá místa, která jsem na návštěvě tohoto města sama viděla.
Vypravěčem a hlavní postavou knihy je sympatický Žižkovák se strachem ze závazků. Kniha je dělena do kapitol, z nichž většina je pojmenována po ženách, které mu nějakým způsobem vstoupily do života, nicméně téměř v každé kapitole se nadto ještě setkáme s dalšími ženami, které prošly životem (tedy hlavně postelí) hlavní postavy. Jak už název napovídá, celá kniha je o sexu, sexu a sexu, zábavného, veselého, lákavého - prožitého i vysněného.
Jde o příjemné odpočinkové čtení, kniha se četla sama (stačil jeden den). Ke konci mě už hlavní postava trochu štvala s tím svým "patentem na rozum", proto strhávám jednu hvězdičku.
Určitě doporučuji. Ačkoliv by si knihy Jiřího Fučikovského zasloužily větší korekturu, jeho tvorba je mi blízká a těším se na další jeho počin.
Škoda, že každý příběh nevyšel jako samostatná kniha. Takhle se, bohužel, některé části opakují, takže to působí, že autor už nevěděl, co napsal před 20 stranami, a píše to znovu.
Dobu konce 19. století mám ráda, číst jednotlivé příběhy mě bavilo, nejvíc mě ale dostal popis Prahy té doby. Pracuji poblíž Náměstí Republiky a teď při procházení okolím si jen říkám: Á, tak tady byla škola šlechtičen, tak tady byl Špinhaus, ...
Jako oddechové čtení určitě doporučuji.
Kniha končí jako otevřená pro další pokračování, kterého se, jak pevně věřím, nikdy nedočkáme. Veškeré vyprávění vyznívá ploše, což je hlavní kámen úrazu tohoto literárního díla - pokud by se některá témata rozvedla, mohla by to být i čtivá kniha s aspirací na pokračování. Postava Romany je mi nesympatická, ačkoliv její dětství bylo bezesporu hrozné. Měla-li bych ji charakterizovat jediným výrazem, pak "šmelinářka". U čtenářů se snaží vzbudit lítost, což je ke konci knihy už obehraná a trochu protivná písnička. Věci, které v některých částech knihy odsuzuje, pak sama dělá. Neustálé hanění matky je takovým leitmotivem knihy, ovšem s přibývajícími stranami jasně vidíte, jak moc si jsou obě ženy podobné, a to nejen co se pořádkumilovnosti týče.
Kniha mne nudila a měla jsem co dělat, abych ji neodložila. Nebylo v ní nic překvapujícího, nic nečekaného, nebo dokonce šokujícího. Lehko zapomenutelná.
Knihu jsem četla v rámci Čtenářské výzvy (ano, my se ve škole učili, že Gruzie patří Asii), jinak bych si historický román stěží vybrala.
První třetinu knihy jsem doslova protrpěla - nutila jsem se do čtení a nebavila mě. Pak jako když mávne kouzelným proutkem a naopak jsem ji nemohla odložit.
Krásný příběh, který od začátku do konce provází talentovaný Vačo. Politické hry, vojenské taktiky, nečekané zvraty... Na knihu určitě nezapomenu a rozhodně doporučuji.
Bohužel musím konstatovat, že pro mě je toto zřejmě nejslabší autorova kniha. I tak ji ovšem hodnotím pěti hvězdičkami, protože je opravdu skvělá - jen ne tak skvělá, jako další Kindlovy knihy.
Děj se tentokrát odehrává ve dvou zeměpisně odlišných krajích - v Chomutově u soudu a v Kostarice po stopách medvídků mývalů.
Šokující závěr, který zcela zvrátí děj celé knihy, na mne bohužel působil nedokončeně, kniha mohla mít klidně ještě o dvacet stran více.
Jako vždy se skvěle četlo, téměř jedním dechem.
Knihy Milana Kindla jsou sázkou na jistotu, protože vždy dokonale pobaví a své čtenáře nenuceně edukují. Jejich bonusem je krásná čeština, náhled do soudního prostředí a do někdy nelehkého života s medvídkem mývalem.
V knize Bod nejistoty se opět setkáváme s autorovým alter egem, Dr. Martinem Alderem, který tentokrát navštíví budovu soudu se skupinkou svých studentů. U soudních přelíčení se s ním tedy setkáváme v nezvyklé roli, roli svědka, a jsme zároveň s ním účastníky několika zajímavých soudních státní, přičemž jedno z nich zasahuje přímo do advokátova soukromého života...