Kokoska92
komentáře u knih
Dva Štědré večery
* antologie
Myslím, že když člověk má už tady všecko, co chce, zapomíná na nebe, a proto těžce umírá.
Pěkná knížka povídek. I když, jak už bylo řečeno, vánočně laděná je pouze poslední povídka, ty ostatní zachycují život obyčejných lidí během celého roku a člověk se tak aspoň dozví, jaké svátky se slavily a jaké tradice se dodržovaly dřív na vesnici. Díky knize jsem se tedy aspoň na chvilku mohla přenést do starých časů a odpoutat se od starostí všedních dní. Nejvíce se mi asi líbila povídka paní Javořické. To je moje oblíbená autorka, jistota, která nikdy nezklame, a číst její knížky je pro mě velkou radostí.
Příběhy pro potěchu duše
Bruno Ferrero
Láska je jediný poklad, který se násobí sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje, čím víc se rozdává. Je to jediný podnik, ve kterém čím více se utratí, tím více se vydělá.
Tato knížka mi připomíná krabici pralinek. Moc se těšíte, až je konečně ochutnáte. Berete postupně jednu po druhé, snažíte se je šetřit. A když už si jednu vezmete, převalujete ji dlouho v ústech a na její lahodnou chuť myslíte ještě i poté, co máte dávno snědeno. Opravdu skvělé počtení, které můžu všem jen doporučit. Každý si v knížce najde určitě to své, co jej osloví.
Porodní bába od řeky Hope
Patricia Harman
„ Ať je to kdokoliv a udělal cokoliv, když si vyslechnete něčí příběh, díváte se na něj jinak.“
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, ale teď vlastně ani nevím proč. Bylo to skvělé počteníčko - doslova pohlazení pro duši. Některé scény z porodů, které Patience jako porodní baba vedle, mi sice přišly popsány až moc drsně, jiná místa v románu mě ale naopak dojala až k slzám. Navíc člověk mezi řádky knihy najde i obrázek Ameriky třicátých let 20. století a příběhem se jako červená nit také vine mé oblíbené téma rasové segregace. Proto nemůžu jinak než dát plný počet hvězdiček. A už netrpělivě vyhlížím v knihovně další díl.
Volání hvězd
Emma Donoghue
„Vím toho už tolik, že vím, že nic nevím.“
Knížka se nečte vůbec lehce, i když je napsaná velmi čtivě. Vypráví totiž o velice nelehké době, ale člověk se aspoň během četby dozví spoustu informací o španělské chřipce a porodech a udělá si obrázek, jak to vypadalo v Irsku na konci války. Některé scény popsané v knize mě opravdu dojaly, jiné mi připadaly příliš drsné. Líbilo se mi, jak se zdravotní sestřička Julie obětavě starala o ty nejchudší pacientky, a získala si mě i mladinká pomocnice Bridie. Moc jsem jí fandila. Je dobře, že vznikají takové knihy, jako je tato. Člověk by myslím neměl před minulostí zavírat oči, ale poučit se z ní.
Sen o Zeleném domě
Liz Rosenberg
Dokonalé štěstí jsem nikdy nepoznala -a nepoznám. V mém životě však přesto byla spousta úžasných a jedinečných chvil.
Zajímavá biografie o statečné ženě, která se, i když jí osud uštědřil mnohé rány, vždycky snažila radovat ze života a užívat si jej. L. M. Montgomeryová utíkala před těžkostmi všedních dní do milované přírody nebo světa fantazie a psaní. Svými romány chtěla druhým lidem předávat světlo a optimismus a za to jí myslím patří velký dík.
Nultá hodina
Jana Poncarová
Abych shrnula svou zkušenost, ať už nultá hodina trvá jakkoliv dlouho - ve společnosti nebo v osobním životě - nakonec zjistíte, že pokud chcete žít, musíte vstát, oprášit se, nadechnout se a pustit se do práce.
I když bylo v této knize na mě až příliš mnoho politiky a mému srdci jsou stále nejblíž Podbrdské ženy, čtení mě bavilo a těší mě, že autorka v románu připomněla odvahu a statečnost britských ženských sborů. Mám moc ráda její styl psaní a určitě nevynechám žádnou její další knížku.
V chaloupce strýce Toma
Harriet Beecher Stowe
„Každá povaha, která je schopná cítit opravdový zármutek, je schopna dobra. “
Knížka, která pomohla změnit chod dějin. Dojemný příběh, který vás nenechá chladnými a u jehož čtení si uvědomíte, jak se teď i přes různé starosti a nesnáze máme vlastně dobře, a že svoboda je ten nejcennější dar na světě.
Morová rána
Betty MacDonald
Vůbec to nejhlavnější je, kdo je s kým.
Styl psaní Betty MacDonaldové mám ráda a velice oceňuji, že ji ani takové těžkosti jako tuberkulóza nezlomily a v těžkých chvílích si dokázala zachovat nadhled a humor sobě vlastní. Z knížky se mj. dozvíte i to, jak se v tehdejší době léčila tuberkulóza a jaký vládl režim v plicním sanatoriu. Sama se potýkám s určitými zdravotními problémy a v mnohem mě přístup autorky inspiroval. Klobouk dolů, jak všechno bravurně zvládla.
Poutník pod hvězdami
Ilona Borská
Dá se člověčina zformovat do skript, přednášet na novinářské fakultě, našprtat? Sotva - a myslím, ani nesouvisí se samotným soucitem. Snad je to součást čehosi, čemu se říká talent. Na žádném semináři se talentu nenaučíš, ani kdyby ho vedl osobně Karel Čapek
Dostala se mi do rukou pěkná kniha o neobyčejném životě Josefa Čapka, který stál vždycky tak trochu ve stínu svého známějšího bratra. Tento životopisný román rozhodně stojí za přečtení! Při čtení se dozvíte spoustu zajímavých informací a líbilo se mi také, že autorka mezi řádky příběhu vkládala i své vlastní názory a úvahy. Člověk dostal aspoň příležitost trošku se zamyslet. Je zřejmé, že si paní Borská dala s knížkou opravdu velkou práci. Josef Čapek si takovou poctu určitě zaslouží.
Křehká krása
Petra Durst-Benning
Skutečná láska je mnohem silnější než my lidé. Zbavuje nás strachu ze zítřka.
To bylo ale krásné počteníčko, panečku. Ideální na dlouhé podzimní večery. Myslím, že knihu ocení nejen milovníci historických románů, ale také ti, kteří tento žánr příliš nevyhledávají. Román vás trošičku zasvětí do tajů sklářského řemesla, dýchne na vás atmosféra jedné malebné německé vesničky konce 19. století a příběh sester Steinmannových vás zahřeje u srdce. Od nynějška se už na každou vánoční kouli zářící ze stromečku budu dívat jinýma očima.
Život za první republiky
Hana Kneblová
Myslím, že tato publikace zaujme nejen ty, kteří se o toto období hlouběji zajímají a tato kniha jim chybí do sbírky, ale také ty, kteří jsou obdobím první republiky nepolíbení, a chtěli by se o něm dozvědět více. Já jsem si čtení moc užila a dozvěděla se spoustu nových informací. Přitom se nejedná jen o suchá fakta, ale knížka je napsaná velmi čtivě. Některé kapitoly mě oslovily více, některé méně, ale to už k publikacím tohoto typu patří. Musím se podívat i po dalších knihách autorky.
Vejce a já
Betty MacDonald
Slepičí podnikatel není v žádném případě svým pánem. Šéfuje mu slepice...
Knížku jsem poprvé četla už někdy v dětství a teď jsem se k ní po čase moc ráda zase vrátila. Betty MacDonaldová má podle mě dar brát i ty nejtěžší životní zkoušky a kopance s nadhledem a humorem sobě vlastním. V autobiografickém vyprávění ze slepičí farmy, kam se s manželem v prvních letech manželství odstěhovala, píše i o těch nejobyčejnějších maličkostech, ze kterých se většinou skládá náš život, neobyčejným způsobem.
Řeka zázraků
Vladimír Kořen
Smyslem života je tvoření krásného v krásném. Spojení s něčím trvalejším, možná věčným. V objetí, v pohlazení, ve slovech, v tazích štětcem, v melodiích i ve vášni milování… Právě v těchto okamžicích se obrazy světa prolnou do spirály barevných mlh a jiskřivých kapek plných žití.
Vladimíra Kořena znám z televize a je mi moc sympatický. Jeho knížka mě tedy rozhodně nemohla minout. A jedná se opravdu o krásné počtení, které bere za srdce - výpověď člověka, který má rád přírodu, zamýšlí se nad životem kolem sebe a snaží se konat dobro a dělat svět o trochu lepším místem.
999: příběh žen z prvního transportu do Osvětimi
Heather Dune Macadam
I když mi zpočátku dělalo velký problém vyznat se v tolika
jménech a příbězích, nic to nemění na faktu, že tato knížka je napsaná velice čtivě a měla by být co nejvíce čtená, už jen proto, aby se události v ní popsané nikdy neopakovaly. Slovy Caroline Mooreheadové, která je autorkou předmluvy: Knihy jako tato jsou důležité: připomínají dnešním čtenářům události, které by nikdy neměly upadnout zapomnění.
Agatha Christie: Tajuplná žena
Lucy Worsley
Pokud člověk v životě občas neriskuje, jako by byl mrtvý.
Agatha Christie patří mezi mé oblíbené spisovatelky, proto mě tato její velmi obsáhlá, ale čtivě napsaná monografie nemohla minout. Knížka mě velice obohatila. Rozšířila jsem si obzory a dozvěděla se spoustu zajímavých informací nejen o autorce samotné, ale také o době, ve které žila a tvořila. Knihu vřele doporučuji k přečtení nejen všem věrným autorčiným fanouškům.
Smrt krásných srnců / Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Ti nejskvělejší lide jsou ti nejskromnější. To jenom hlupáci a ubožáci potřebují o sobě mluvit, aby ve svých očích vyrostli.
Knížka plná laskavého humoru, moudrosti, vzpomínek na dětství a dojemných příhod nejen ze světa rybaření. Klasika, která nikdy nezevšední. Můžete ji číst jak v časech smutku, tak v časech radosti – vždycky vás pohladí po srdíčku.
Tanečnice
Michal Šefara
Proč u Tary nikoho nenapadne že je Ukrajinka? Sama o tom moc nemluví. Za ni mluví, co umí, ne odkud je.
Něco na příběhu mě zaujalo hodně, něco méně. Ale líbilo se mi, jak jsou v knize vykresleny vztahy mezi Ukrajinci a Čechy nebo mezi Ukrajinci a Rusy a také že nám autor prostřednictvím románového zpracování ukazuje typické rysy českého a ukrajinského myšlení. Celkově hodnotím román jako zdařilý počin, který rozhodně stojí za přečtení.
Dům u nemocnice
Valja Stýblová
Lide jsou v nemoci většinou hrozně sami, opuštění ode všech. Do Vítina tíživého smutku se prodírá odhodlání. Musí je mít vždycky ráda, tak aby to pocítili. Aby jim bylo aspoň o něco lehčeji.
Dojemný příběh o mladé studentce ošetřovatelské školy Víti, která ačkoliv nemá zrovna na růžích ustláno, pere se se životem jako lvice. Četla jsem se zatajeným dechem. I když byla kniha napsána už někdy v minulém století, zub času jí na kráse nic neubral. Kdo má rád knížky z nemocničního prostředí, Dům u nemocnice by rozhodně neměl chybět v jeho knihovničce.
Dům drobných radostí
Colette Vivier
Člověk se změní, když se musí všemu postavit tváří v tvář a když, je-li někdy smutný, může se spolehnout jenom sám na sebe.
Pěkný a dojemný příběh, který mě přenesl do mých dětských let. V některých situacích popsaných v knize jsem se opravdu našla. Malá školačka Alina si píše deník o všem, co zažívá, a moc se mi líbilo, jak se dokáže radovat z maličkostí a z každé prohry dokáže vytěžit něco dobrého. Knížku jsem neznala, objevila jsem ji náhodou a jsem za to ráda. Nikdy není pozdě vrátit se na chvíli do dětství.
Bříza v bouři
Vlasta Javořická
Překonala v sobě zášť a dovedla odpustit a zlé dobrým oplatit - nejvzácnější vlastnost lidské duše. Tím vědomím vešel jí do srdce mír, který nemůže porušit ani surovost mužova, ani nedostatek a nezdar ve stránkách hmotných.
Další krásná knížka z pera paní Javořické, kterou jsem měla možnost si přečíst. Její příběhy mě vždycky přenesou do starých dob a nabídnou mi zamyšlení nad životem. Hlavní hrdinka této knihy, Katuška, se, i když neměla zrovna na růžích ustláno, snažila radovat z maličkostí a naplno žít pro své děti. Ačkoliv se jedná o poměrně smutné čtení, pohladilo mě po duši.
