Kokoska92 komentáře u knih
Láska je to jediné, co si můžeme vzít s sebou, když odcházíme, a díky ní to vůbec nebolí.
Malé ženy, to je knížka, kterou můžete číst v časech radosti i v časech smutku. Knížka, která mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři, pohladí mě po duši a donutí mě zamyslet se nad tím, co je v životě opravdu důležité.
Následky toho, co jsme neudělali, i když jsme mohli, nás tíží víc než to, co jsme udělali.
Knížka popisuje události, o kterých jsem, přiznám se, neměla ani ponětí, takže jsem si ráda rozšířila obzory a dozvěděla se nové informace. I když mi trvalo dlouho, než jsem se začetla, a děj pro mě neměl takový spád, jaký jsem očekávala, cením si románu hlavně pro jeho historický přesah. Určitě by neměl upadnout v zapomnění.
„Nedokážeš-li něco dělat celým svým srdcem, nikdy se to nenaučíš dělat svýma rukama.“
Tato knížka si rozhodně zaslouží plný počet hvězdiček! Je to velice zajímavý příběh o statečné ženě, která se nikdy nezalekla žádné překážky, všem problémům čelila s hlavou vztyčenou a vykonala mnoho dobrého pro zdravotnictví v rozvojových zemích. Její knihu určitě doporučuji k přečtení.
Po obědě vzal děda jedno z uvařených vajec nachystaných na barvení a rozkrájel ho na takový počet kusů, kolik jich je u stolu. Všichni dostali svůj díl a vložili si ho do úst. Prý má každý myslet na každého z rodiny. To proto, aby v následujícím roce neztratil svou víru ani cestu. Cestu svým životem, cestu ke své duši, cestu, která ho i z rozcestí vždy přivede domů.
To byl tak mile a laskavě napsaný příběh. Doslova balzám pro duši. Hned bych se do těch pradávných dob vzájemné pospolitosti, soudržnosti, lásky, úcty jeden k druhému a staročeských tradic, tak jak je to všechno popsáno v této knížce, vrátila, aspoň na chvíli.
Vůně jsou nositeli vzpomínek. Každý člověk má vlastní vůni a k ní se musí parfém hodit. Proto stejný parfém voní na dvou různých lidech odlišně.
Pěkná knížka plná voňavých parfémů. Bylo příjemné na chvíli zapomenout na starosti všedních dní a ponořit se do světa rozmanitých vůní. I když mi možná trochu vadily některé nepřesnosti v texu.
„Věřím! Možná nerozumím Jeho konání, ale věřím Jeho cestám.“
Další krásný příběh z pera Janette Okeové. Myslím, že její knížky nepatří pouze mezi oddechovou četbu, u které si odpočinete a vyčistíte si hlavu, ale z románů se dozvíte také něco málo o životě indiánů a mezi řádky naleznete spoustu hlubokých myšlenek a podnětů k zamyšlení. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
I když je knížka psaná jednodušším stylem, otevírá důležitá témata a ukazuje, že i člověk s handicapem prožívá své radosti a strasti a za správných podmínek může žít zcela plnohodnotně. Autorce moc fandím a přeji do dalšího života hodně štěstí!
Nevíš, co můžeš dělat, dokud to nezkusíš.
Pohodová oddechovka plná knížek, romantiky, hledání smyslu života a sebe sama a úžasných popisů malebné skotské krajiny. Pohlazení po duši pro každého knihomola! Něco takového jsem zrovna potřebovala.
„Kdo chce řídit továrnu, ten musí vědět, jak se v ní cítí prostý dělník.“
Nečekejte nic hlubokého nebo světoborného. Jedná se ale o milou a pohodovou oddechovku, u které se na chvíli odpoutáte od reality a zapomenete na starosti všedních dní. V knížce je také velmi dobře zobrazeno postavení panstva a postavení služebnictva a dělníků před první světovou válku. Druhý díl si určitě nenechám ujít.
Předsudky nejsou nic než klec, ve které žijeme dobrovolně, abychom nemuseli nic cítit, ničemu se učit, nic vědět. Ten, kdo odsuzuje druhé, nikdy nepřekročí své vlastní hranice a neporoste. Ten, kdo odsuzuje druhé hodil sám sebe přes palubu.
Knížka o princezně Dianě se mi líbila, i když to bylo velmi smutné a bolestné čtení. Jako malá jsem toužila být princeznou, žit si na zámku a nechat se obskakovat různými sloužícími. Teď jsem ale vděčná za svůj všední život a za možnost radovat se z maličkostí. Být šlechticem určitě není jednoduché.
Mysl dělí, srdce spojuje. V mysli se soutěží, v srdci se spolupracuje.
Opravdu hutná knížka. Někoho může velká míra informací, různých podrobností a detailů od četby odradit, já jsem však velkým fanouškem Tomáše Bati a jednotlivé stránky jsem hltala s nadšením. Líbilo se mi, že jsou v románu zachyceny také továrníkovy chyby, nedokonalosti a slabé stránky. Byl to zkrátka člověk jako každý jiný. I přesto však vstoupil do historie jako velký podnikatel a průkopník pokroku, který zasvětil život službě veřejnosti.
Knížka mě upoutala svou nádhernou obálkou i nevšedním námětem. Příběh mě ale bohužel za srdce příliš nechytil. Asi jsem jej četla ve špatném rozpoložení.
Když jsem svižným krokem kráčela po příjezdové cestě, zhluboka jsem se nadechla sladkého letního vzduchu, prosyceného bzučením včel a zpěvem ptáků, a pomyslela jsem si, jak může být tenhle svět krásný. Jaké máme štěstí, že tady jsme, že jsme jeho součástí, ať už máme vyměřený jakýkoli čas.
Dojemný příběh o statečných ženách, které během 2. světové války našly odvahu pozvednout svůj hlas. Čtení, které je pohlazením pro duši. Vřele všem doporučuji!
Páté jablko se mi líbilo možná ještě o malinko víc než Kyselé třešně. Stránky mi ubíhaly před očima, ani jsem se nenadála a už byl konec. Román jsem si užila, i když vypráví o nelehké době. Jen je škoda, že knížky autorky nejsou tolik vidět, určitě by si víc pozornosti zasloužila.
protože mít možnost volby je důvod k radosti
Úžasně čtivá a dojemná knížka o neobyčejně pevném sesterském poutu. O sestrách Nekolových jsem toho příliš nevěděla, takže jsem si moc ráda rozšířila obzory - také o velmi zajímavé informace z první světové války. Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale mile mě překvapila.
Život byl hezký už jen tím, že pořád trval.
Příběh mě, musím říct, bohužel trochu zklamal. Myslela jsem si, že mě čtení víc pohltí, ale místy jsem se nudila. Na druhou stranu jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí z naší historie, vyčistila si hlavu a strávila několik zimních večerů se čtivou oddechovkou.
„Nezapomeň projevovat lásku cizím lidem, protože to mohou být přestrojení andělé.“
Úžasně čtivá knížka! Stránky mi ubíhaly před očima, ani nevím jak. Marion mi ale bylo upřímě líto. Z knihy vyplývá, že vše dělala s tím nejlepším úmyslem, obětovala královské rodině svá nejlepší léta, nedopadlo to s ní však příliš valně. Názor si ovšem každý čtenář musí udělat sám.
Knížka mi bohužel moc nesedla, asi to nebyl můj šálek kávy. Do čtení jsem se musela nutit. Čekala jsem od ní zřejmě něco jiného.
„Bála jsem se, že se vám nebudu líbit, protože neumím mluvit.
„Můžete mluvit prostřednictvím své hudby, Kilmeny.“
Ačkoliv se mi příběhy Anny ze Zeleného domu líbily možná maličko víc, rukopis autorky je dobře patrný i v tomto díle. Oceňuji krásné popisy přírody a míst, kde se děj odehrává, propracované charakteristiky postav i jemné probleskování humoru.
No, uvědomila jsem si, že štěstí má spoustu podob. Člověk nesmí od sebe a ostatních čekat dokonalost, ale musí se umět radovat z maličkostí.
Knížka vás vezme za srdce. Příběh se odehrává za druhé světové války, ale v knize se nebojuje ani tak na bitevních polích, jako s přídělovým systémem a nedostatkem potravin. Člověk si při četbě aspoň uvědomí, jaké štěstí má, když se na něj doma směje plná lednička a může si dát kdykoliv právě to, na co má chuť. Na kuchyňské frontě, to je úžasný román dokazující to, že přátelství je nejsilnější pouto na světě.