kopeceli komentáře u knih
Netušila jsem, jaký vypravěč pan Štěpánek byl! Až se mi do rukou dostala tato kniha vzpomínek.
Historii rodiny popisuje živě, barevně, lidsky. Používá řeč nadčasovou, takže třebaže je kniha starší, číst ji neznamená hrabat se v archaismech. Neidealizuje.
A tak jsem se dozvěděla, jak předek živil dva syny na studiích, půjčoval si na to peníze (manželka měla půl chalupy, ale manželovi nic nepřispívala, synáčkům tajně dávala), pak krachla záložna, dědeček musel dluhy splatit a přišli na buben. Synové se drželi společnosti, moc nestudovali, takže nakonec z nich nic moc nebylo... Kapitoly vážnější se střídají s vtipnými, stejně jako život sám. Vyprávění je ucelené, plyne jako nejčtivější román.
Musím doporučit, moc jsem si užila!
Kladem knihy je krásný poetický jazyk, který předkládá čtenáři obrazy v nesnadné formě. Proto myslím, že je to kniha vhodná převážně pro přemýšlivé mládí, jež ale zároveň už poznalo trpělivost.
Čtení ztěžují velmi malá písmena a hustý text, pro staršího člověka se pak čtení stává bojem neztratit se a přichází o schopnost porozumět. Domnívám se, že i to může být důvodem tak nízkého hodnocení.
Já jsem se v textu ztrácela. Předkládané obrazy mi nebyly vždycky jasné, od půlky jsem se cítila unavená. Pár dní jsem odpočala a pak teprve dočetla.
Je to čtivá kniha, která směrem ke konci stále více nudí. Bohužel. Čtenář si odpočine, ale ne s přílišným požitkem.
I když - mladší generace si možná příběh užije, protože je schopná se do postav vžít?
Nejdřív jsem byla nedůvěřivá, ilustrace se mi zdály hodně jednoduché. Jenže na další stránce jsem se začetla a najednou je konec. Ona je fakt tak povedená, jak kdekdo říká!
Moc se mi líbí to oťukávání, nejistota, zmatky, to hezky na duši. Doporučuji!
Tato manga pro mne opravdu není. Další díly mne nezajímají. Je to zmatečné, děj velmi jednoduchý, na 184 stránkách se nic podstatného neděje, nic se čtenář nedozví, nemá žádné ponaučení.
Tanec smrti - zaujal mě básníkův pohled na smrt, její obhajoba, ale i její oběti. Třeba Jan Palach... Mám na dlouho o čem přemýšlet.
Postřeh k smrti politika:
Už ho mažou
vonnou mastí.
Co zaživa nevonělo,
nesmí v hrobě smrděti.
Vloni jsem Chaloupku darovala dceři k svátku. A letos zjistila, že ji ještě nečetla. Půjčila jsem si ji, že se do ní podívám. A už jsem nepovolila, dokud nebyl konec.
Ta se ale povedla! Krásné, smutné, laskavé i moudré vyprávění mě naprosto uchvátilo. Potěšilo mne, jak autorka vyřešila konec, pro potěchu dětí i dospělých.
Kniha mne zklamala. Tak fádní, povrchní... Jednotlivé příběhy postav byly vždy utnuty a najednou v dalším odstavci neoddělený se odehrával jiný příběh, což působilo zmatečně. Také "povinná" korektnost působila násilně, nepravděpodobně, měla jsem pocit, že chybělo málo a císař by byl černoch. Je mi líto, ale pro mne tato četba byla dřina.
Já jsem si knihu tak užila! Bavily mne všechny postavy, jejich dokonalá charakteristika, vývoj. Bavila jsem se hláškami, ale i smutnila s panem doktorem, dojímala se nad Faunou a fandila Susii. Stainbeck byl prostě mistr!
Už vím, proč tohoto autora překládala kapacita jako paní Moserová.
Je to inteligentní čtení s určitým poučením a navíc i jemný románek se vyskytne, aby děj lépe plynul. A já jsem opravdu ráda, že jsem se konečně k Francisovi dostala.
Ach jejda, to mě to nebavilo! Pořád dokola omílaná mantra, jaký to byl její idol a kadí, hovno na každé straně minimálně desetkrát. To bylo ubohé.
Chápu, že fotbalisti dostávají strašné pecky do hlavy, čehož důsledkem může být nižší inteligence a snížená slovní zásoba, ale proč to musí trvat přes pětset stran?
Omlouvám se mladším ročníkům, kteří jsou románem nadšení. Já jsem fakt trpěla.
Úmysl při psaní měla autorka chvályhodný, román měl vzdělávat mladé dámy. Ovšem dnes je ideál o kousek jinde, takže přecitlivělá, stydlivá Fanny by stála asi leda frontu na psychofarmaka, místo na manžela.
Nebylo by to špatné čtení, kdyby neobsahovalo ty sáhodlouhé úvahy a obhajování každé myšlenky, každého pohnutí. Zkrátit na polovinu by neškodilo.
Překvapivě čtivá a zajímavá kniha, vůbec jsem to nečekala. Konec ano, ten byl pro mne nečekaný, ale řekla bych, že ho autorka vyřešila fikaně. Příběh nejméně o třídu zvedla. Hodnotím jako velmi podařené dílo a doporučuji.
Tak mám pocit, že jsem objevila další českou spisovatelskou naději.
Líbí se mi příběh sám, se všemi vztahy, které se mi zdají aktuální a velmi rozmanité. Co postava, to propracovaná charakteristika.
Vzhledem k tomu, že je to prvotina, dávám pět hvězdiček, protože tento literární jazyk mi vyhovuje. Četla jsem jedním dechem.
Kniha je jednoduchá, protože je určená menším dětem. Má také větší písmena, aby se jim dobře četla. Ilustrace přes celou stránku děti potěší nejen pro výtvarnou hodnotu, ale také proto, že se kniha rychleji blíží ke konci.
Příběh se mi opět líbil, i když jinak, než před lety. Neuškodilo podívat se zase jednou na svět dětskýma očima...
Moje nejoblíbenější báseň - Kam odcházejí maminky… A pak hned všechny ostatní bez výjimky. Snové, melodické, beroucí za srdce.
Díky synově povinné četbě jsem znova povídku přečetla a líbila se mi stejně, jako před lety. Mám ráda ruskou klasiku, i když už nemám tolik času, jako v mládí.
Poslouchala jsem jako audioknihu při práci. Ani jsem si nevšimla, jak běží čas, to se mi to pracovalo... Všechno ostatní bylo řečeno v komentářích pode mnou. Někdo nadšení, někdo má pocit, že je kniha zdlouhavá. Pravdu mají oba druhy komentářů, nicméně jakmile se zaposloucháte nebo začtete, pak je to jedno, protože už se vezete na vlně kuvajtské krize a nedáte pokoj, dokud nejste na konci. Za mne hodně dobré a jsem ráda za ten tip na dobrou knihu.
Znám je zpaměti. Jsou trefné, vtipné, nadčasové. Ach, jak mne mrzí, že mé děti hloupnou u mobilů a neznají Tyrolské elegie, protože jim nerozumí, neumí vidět podstatu veršů a číst mezi řádky. Ale ono na ně asi dojde…