koryslava komentáře u knih

Začátek zněl skvěle, poetické putování neokázalou, zapadlou krajinou, namotivovalo mě to znovu jet někam na Východ. Nicméně nedokázala jsem to dočíst. Situace se opakovaly, všechno působilo hrozně povrchně, opravdu jako roadtrip skrze spoustu míst, která vám potom v hlavě splynou v jedno. Zvlášť když jste, jako autor očividně je, většinu času pod vlivem alkoholu. Taky se mi nelíbilo, jak píše o lidech na těch místech. Jako kdyby pro něj nebyli lidé, ale jen kulisy, které oglosuje nějakým poetickým komentářem, nebo si z nich dělá srandu, místo toho, aby se je aspoň trochu snažil pochopit. Kalný západ slunce někde na venkovské silnici.

2 19.04.2024

(SPOILER) Četlo se rychle, nic extra náročnýho, ale zároveň to má nějakou literární úroveň, žádná YA. Bavil mě dlouuuhý romantický buildup, který měl i hezké vyvrcholení. Konec se mi líbil, ačkoliv nebyl nijak dramatický. Problémy, které jsem s knihou měla: Zulejka je člověk, do kterého se nedokážu příliš vcítit. Žena, která se prostě smíří se svým osudem, ať už je to cokoliv, protože jí bylo od dětství vštěpováno, že tak to má být, a tak se chová správná žena. Na jednu stranu je to zajímavé. Nakolik ji ovlivnilo její prostředí, a nakolik taková doopravdy byla? Nicméně štvalo mě, že důsledek byl, že mě mnohem víc bavily pasáže z pohledu Ignatova, jehož motivace taky nebyly vždycky úplně jasné, ale aspoň byl tak rozporuplný, že to bylo zajímavé. Jejich vztah, ačkoliv mě víceméně bavil, tak zpětně mi přišel trochu jako variace toxického páru z knihy o upírech. Ona na něj myslí čistě kvůli jeho vzhledu. On na ní myslí kvůli jejím zeleným očím. ( A potom kvůli prsům, ale to už je vedlejší) Nikdy mezi nimi neproběhne žádná konverzace. Ona je cudná děva, která ho odmítá, ale on se nevzdává i desítku let. Ale zase to není v úplném centru dění, takže je to asi ok. Vedlejší postavy jsou všechny moc fajn.

19.04.2024

(SPOILER) Genialita. Nevěděla jsem, že to není dokončeny, a fakt mě to naštvalo, chtěla jsem vědět, jak to dopadne... :(((

2 22.02.2024

Úvod do obrany demokracie, nic, co by člověk, který má obecný přehled, nevěděl předtím. Styl je trošku moc poučný, jako kdyby autor mluvil k dítěti. Nevyhovovala mi taky nenadčasovost, kdy je jasné, že autor mluví konkrétně o Trumpovi a srovnává ho v podstatě s tyrany minulosti, což dnes můžeme posoudit, že mezi roky 2016 a 2021 se z Ameriky žádná větší diktatura díky Trumpovi nestala, takže to zní lehce alarmisticky.

1 19.02.2024

Další skvělá kniha z této edice, zábavné, děsivé true crime spolu s kontextem doby a vysvětlením toho, proč se vůbec něco podobného mohlo stát.
Zajímavé momenty: Psychologické profily sériových vrahů, švédská společnost která je schopná se otevřeně postavit proti rasismu a populismu a to, že se to dělo z našeho postkomunistického pohledu tak dávno, v podstatě to, co se děje dnes, politici co straší imigrací, je úplně identické, a toto je hrůzný příklad toho, kam to může vést.

2 19.02.2024

Styl psaní trochu otravný , dialogy a myšlenky hrdinů ne příliš důvěryhodné, většinu času se nic neděje. Plot twist (úplně) na konci je HODNĚ dobrý, ale nejsem si jistá, jestli to může zachránit celou knihu.

02.02.2024

(SPOILER) Týpek se probudí v sedmém patře pochybné ubytovny, ve sprše znásilní holku (a myslí si, bůhvíjak není poetický, když si u toho v hlavě říká jaká je to exotická královna nebo co), jde na pivo se svými kumpány, všechno se zatím tváří docela realisticky. Postupně se však propadá víc a víc do divnýho horečnatýho snu, nebo opileckýho deliria, ve kterým si není nikdo jistý ničím.
Zmlátí se se svou bývalou milenkou co chová hady, pořád si volá s Kyryllem ale je nezodpovědný, takže Kyryllo na něj čeká zbytečně, chudák. Chce koupit dárky nějakým dětem svých přátel, až na to, že nemá žádné přátele co mají děti, haha. Pod obchodem s hračkama vleze do podzemí, pronásleduje frajera co mu ukradl peněženku, a pak se propadne někam do vládního metra, a najednou je z toho 1984 s krysami. Ale Galja ho osvobodí a on uteče a zabijou ho, ale on to rewindne a odjede do Kyjeva. Konec.
Jsou tam dobrý momenty, trochu mě otravovaly rozhovory s králem Omelkem, a líbilo se mi příjemné střídání psaní v první a ve druhé osobě. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy četla něco, co bylo psané ve druhé osobě, každopádně nečekala bych, že to může fungovat takhle hezky.

1 08.12.2023

Poetický pedodědo.
Nádherný jazyk, popisy míst, atmosféra, hniloba. Na začátku je frajer znechucen starcem, co si hraje na mladíka, a sám se jím později stane.
Celý život očividně nežije život, jenom pracuje, a musí si to kompenzovat ve stáří. Na úkor chudáka kluka, kterej si tam zatím s kamarády staví hrady z písku. Roztáčející se kolotoč šílenství a obsese.

1 08.12.2023

(SPOILER) Strašný. Tohle by si měl přečíst každej zasranej kariérista, co si myslí, že úspěch vyřeší všechny jeho problémy.
Neustálá křeč, neschopnost žít ale vlastně se jen opájet budoucností a pak zase minulostí. Bezvýchodnost. Přitom bys vlastně celou tu dobu mohl bejt šťastnej. Je to tím, že ty dětský traumata prostě jen tak nepřekonáš? Asi.
Chtěla bych umět popsat svoje vnitřní pohnutky tak upřímně a přirozeně, jako to umí on. Není sympatickou postavou. Je trochu oběť, ale zároveň si často vybral být sobecký. Při své cestě na vrchol využívá lidi, o kterých potom napíše maximálně několik řádek, a nezdá se, že by ho zajímali jako osobnosti. Nezávisle na vztahu k němu a čím do jeho života přispěli. Až na vyjímky. Mrzelo mě, že kniha skončila tak brzy, zajímalo by mě si přečíst víc o tom, jak doopravdy pohlíží na ty události ze zpětného pohledu. Třeba to, jak toužil po tom být s někým extrémně bohatým, jak je možné, že si nic z toho nevyčítal nebo si nepřipadal nijak poníženě? Měl pocit, že jí to autenticky posouvá do lepší společnosti. Vnímá to tak stále? Jak nakonec přistupuje k nerovnováze ve společnosti? Jak mohl po svém levicovém aktivismu v mládí tak moc toužit stát se buržoazií?
Postavy, které jsou v knize nejživější, jsou stále členové jeho rodiny. Zbytek jsou jakoby jen stíny, ne příliš uvěřitelné, nedůležité, přechodné. Autor se utápí sám v sobě.
Ale je to autentické.
A rozhodně zábavné, takže doporučuju.

7 24.11.2023

Zajímavý vzhled do německé subkultury. Nevěděla jsem, že neonacisti stále ještě používají (nebo v té době, ve které autor byl členem této komunity) tak doslovnou ideologii jako nacisti v minulosti. (Extrémní antisemitismus, čistota rasy atd.) Kniha zachycuje různé proudy německého neonacismu, to, jak se prolínají a někdy dokonce jdou proti sobě. Dokonce spojení ultra pravice s ultra levicí. Fakt mě to donutilo přemýšlet o těchhle politických směrech jinak. (Respektive mi dřív nedocházelo, že těchto lidí je tolik... A nemusí být hloupí.)
Mrzelo mě, že se autor nikdy neponořil do děje, a každou jednotlivou stroze popsanou událost vztáhl na nějaký obecnější koncept. Přidalo to na informativnosti, čtivosti nikoliv. Zároveň někdy autor prezentoval svoje nynější názory jako fakta (i když části to opravdu byla fakta, ne vždy), a snažil se očividně čtenáře "poučit." Chápu. Snaží se nerozměňovat fakta a znít jako “každý má svoji pravdu. Myslím, že jsem se s ním dokonce téměř ve všem shodla, nicméně nevím, jestli tenhle poučný styl přispěje k něčí deradikalizaci. (Doufám, že jo.)
Dobrý pointy: Teenage návykové maskují svou ideologii jako humor, když je někdo okřikne.
Člověk může dělat dobrý věci ze špatných důvodů (vegetariáni nacisti)?
Moderní ultra pravičáci tvrdí, že ti zlí nacisti jsou zelení socani. (nacionální SOCIALISMUS)
Sympatie mezi nácky a islamistickými radikály.

Nečtěte, pokud chcete od knihy drama, krev a druhou světovou válku. Není to akční kniha. Popisuje i potenciálně akční události poněkud šedě.

1 13.11.2023

Čtení na den, ocenila jsem jednoduchost zápletky bez zbytečných odboček a komplikací. Dostatečně strašidelné, dobré přechody mezi duševními stavy - člověk je v normálu, a znenadání je pod vlivem tý můry, jako když je na drogách, myslí si, že jedná racionálně, a přitom je v tu chvíli posedlej. Dobrej koncept. A konec příběhově fajn.
Nicméně styl psaní je občas dost otravnej, třeba stokrát se tam opakuje variace fráze "nedávalo to žádnou logiku," nebo "jsem nudný účetní." Rozhovory hlavních postav znějí, jako že se tam všichni nesnášejí. Nechápu, proč týpek pořád oslovuje holku Ninuško, když spolu nic nemají. Ale aspoň má ženská postava nějakou osobnost. Jejich teorie v autě a teorie Vojtěcha F. bych si klidně odpustila, moc smysl stejně nedávaly. Filosofování na konci bylo na jednu stranu zajímavé, jen trochu moc dlouhé a opakující se.

5 12.11.2023

Na zadní straně avizovaný fakt, že knihu nelze odložit, rozhodně nemůžu potvrdit. Je to spíš naopak. Těžký se soustředit, pamatovat si všechny postavy (ruský jména a přezdívky tomu nedodávají na jednoduchosti) a spoustu příběhů se zdály být buďto slepé uličky, zbytečně detailně popsané osudy nepodstatných postav (spisovatel), nebo dramatické linky které se nehodily do žánru. (Mluvím o lince se sériovým vrahem - to se zdálo jako naprosto zbytečná část, která se snažila být severskou detektivkou.)
Postavy žen jsou tak stereotypní jak jen můžou být, a jediná žena, která tam má větší roli, samozřejmě musí být, kromě toho že je nejlepší novinářka a nemá chyby, zrzavá a KRÁSNÁ. Jak od Dana Browna, fakt. Jinak by to prostě nebylo ono. Celkově bych ocenila mnohem méně postav a mnohem větší prozkoumání jejich příběhů do hloubky. Mám pocit, že jsem místo jedné knihy četla třeba čtyři. (O ruské mafii, o válce na Ukrajině, o sériovém vrahovi, o unášení ukrajinských dětí do Ruska, o atentátu na Putina... a to pořád není vše.) Co oceňuju je aktuální téma, popis ruských a ukrajinských reálií, akční atentát na konci a vztah Antona a Sergeje (teda tu část, kterou jsem si domyslela, to jest že Anton byl do Sergeje celou dobu zamilovaný a nic mu neřekl, a potom už to nemohl vydržet takže ho nakonec zabil).

12.11.2023

První polovina připomíná atmosférou a stylem psaní Kdo chytá vžitě, jen z ženského pohledu. Jakési bezcílné proplouvání životem, ne zrovna radostné, ale vlastně bezstarostné. Vtipné myšlenkové pochody. Hlavní hrdinka se ocitá v absurdních (a zároveň v podstatě realistických) situacích, jako třeba když spí na gauči v bytě cizího muže zatímco její kamarádka tam s ním má vášnivou noc. Sbírá muže se zajímavými jmény, (Konstantin byl moc cute), ale vlastně s nikým nevydrží. Je dost do sebe zahleděná a někdy naprosto neempatická vůči okolí. Potom se děj postupně ze zábavné bezstarostnosti přeleje do totální beznaděje předměstského života když máte depresi. Děsivý přístup lidí v jejím okolí k tomuto problému, a stejně děsivý stav péče o psychiatrické pacienty.

Kvůli prezentaci a formátu knihy (příliš těžký a velký formát, působí jako YA populární kniha pro teenagery, jakože "cool, jsou tam QR kódy, autor je mladý a píše o sobě - přiznám se, že jsem ho podcenila) jsem ji měla tendenci odložit, ale jsem ráda, že jsem to neudělala.

Je to hodně syrové, vůbec to není žádná ukrajinská "propaganda," naopak. Otevřeně mluví o všech problémech, které ukrajinská armáda měla a má, včetně obrovské korupce. Také upřímně popisuje, jak lidé na východě Ukrajiny nebo přímo vojáci ani nevěděli, co se děje na Majdanu, ani nebyli nijak zvlášť proukrajinští. Ten mindset se ale v průběhu války očividně mění, i v této knize.

Mrzel mě nepoměr mezi dost dlouhým a detailním vyprávěním o autorově dětství a vojenském tréninku a potom naopak dost krátké a útržkovité vyprávění o válce.
Ačkoliv to je možná tím, jak je tu i válka popsána realisticky - člověk očekává obrovské dramatické vyvrcholení, hrdinské činy. Dostane bahno, nekonečné čekání, přejíždění sem a tam, kondenzované mléko, opravy strojů a smrti kamarádů, které se zdají být zbytečné.
A ty QR kódy byly nakonec fajn.

1 12.11.2023

Rozporuplné pocity. Nedokážu se do postav moc vcítit, jejich motivace a chování jsou pochopitelné v kontextu toho, odkud pochází a jak asi vypadalo jejich dětství, i přesto mi chyběl nějaký větší vhled například do hlavy Marianne, když byla v jednom ze svých toxických vztahů. Taky mi v knize chyběly dobré dialogy, to spolu s tím, jak rychle se střídaly scény, způsobilo, že se to četlo spíš jako scénář seriálu. Přišlo mi, že autorka často zdůrazňuje, jak hluboký byl jejich vztah a jak podnětné byly jejich rozhovory, ale ty, které si tam skutečně přečteme, jsou strohé, povrchní a často plné klišé. Je frustrující sledovat, jak si oba kvůli několika nedorozuměním a hloupým domněnkám ničí život a sabotují svůj vztah. Vlastně tam nejsou žádné úplně sympatické postavy. Shrnutí - zábavné, depresivní, ale určitě ne převratné.

2 12.11.2023

Trochu mi trvalo se do příběhu dostat a zorientovat se v postavách. (Někdy jsem čtvrt kapitoly vůbec nevěděla, o kom to zrovna je.) Potom to už bylo zábavné, i když jsem pořád čekala na nějaké drama, které moc nepřišlo, kromě až na úplném konci. Taky jsem doufala, že tam bude víc vlaků. Sem tam nějaká zábavná scéna. Český překlad slangových výrazů nic moc, například se tam celkem často objevovalo slovo "činaný." Fakt úžasný.

1 12.11.2023

(SPOILER) Miluju knihy, ve kterých se dozvíte o celý nový obrovský ( a děsivý) části historie, o který jste se ve škole neučili. A zároveň je to příběh, který vás chytne a nepustí. Je to příběh, který se stal - ne přesně takhle, ale v podobě spousty osudů jiných lidí. Člověk je zděšenej tím, co se děje, a celou dobu jenom doufá, že název knihy (dost pitomě přeložený do češtiny, nemá s originálním názvem nic polečného) znamená něco jiného, než se domnívá. Ale žádná naděje neexistuje. Happy end pro reálné lidi neexistuje. Život je nespravedlivý. Oni neudělali nic, čím by si zasloužili takové osudy. Myšlenka toho, jak obrovskému množství lidí v průběhu historie se stalo něco podobného.
Pašování lidí v sudech. Nevěstinec v San Franciscu - místo, o kterém všichni sní, zní to hrozně glamorous. No, ne pro někoho z té úplně nejnižší třídy, někoho, kdo v podstatě neexistuje, v 19. století. Je to naturalistický, nechutný a zasáhlo mě to. Jsem ráda, že jsem po knize sáhla. (Dost náhodně)
Myšlenky před smrtí.

1 11.11.2023

Nejzajímavější kniha za poslední dobu. Asi jsem nikdy nečetla knihu napsanou z takového nadhledu nad situací, kdy autorka nikomu nestraní. Fakt mě bavilo, jak dokázala zároveň ukázat, že islám není třeba demonizovat jako celek, a většina muslimů žijí naprosto normální, spořádané životy, a zároveň nebagatelizuje terorismus a fanatismus, který se v určitých komunitách objevuje - a často ho odsuzují i samotní muslimové. Po přečtení téhle knihy jsem taky konečně líp porozuměla, co se to dělo ve válce v Sýrii. Jen jsem se opravdu nedokázala vcítit do těch holek, a jejich argumentů, že islám se chová k ženám dobře. Což ale není chyba autorky, která měla možnost mluvit se členy jejich rodiny, ne s dcerami samotnými. To mě mrzelo, že tyto v podstatě hlavní postavy se v příběhu nakonec neobjevily. Ikdyž je to samozřejmě pochopitelné.

5 11.11.2023

Spíš průměrná kniha. Ne příliš akční, ukecaná, jediná role ženy je zase nějaké polepšení špatného muže, ona je ten anděl, ideál, kvůli kterému on se ukáže jako někdo dobrý. Vrah intelektuál. Slepne. Ivan byl docela zajímavá postava.

1 11.11.2023

Hrozně zajímavý vhled do života člověka... úplně obyčejného života... až na to, že vůbec. Moc mi nesedl styl psaní, nebo spíš určité fráze a jakýsi "mladistvý" slang, asi bych to nazvala trochu cringe. Ale to je asi prostě součást autentické výpovědi. Je to drsné, depresivní a svým způsobem bych to nakonec i doporučila.

1 11.11.2023