Kovan
komentáře u knih
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Těžko hodnotit. V originále se čte kniha výborně, je, dalo by se říct, skoro až rytmická, díky použitému hovorovému jazyku a rovněž opakování určitých frází, zároveň to ovšem vede k pocitu, že kniha od určité chvíle už neumí příliš překvapit. Zhruba od půlky se totiž dostaví zhruba dva zajímavé postřehy a závěrečná scéna s Phoebe, která sice neříká nic nového, ale daří se jí vybudit emoce asi nejvíce za celou knihu.
Myslím, že za celým příběhem Holdena Coulfielda je možno vidět nejen psychologickou novelu, ale rovněž kritiku tehdejšího společenského uspořádání. Nejsem si jist, že by tato měla především mezigenerační motivaci, protože Holden je ve svém vzdoru prakticky sám, když pominu dětskou umíněnost Phoebe, spíše ji napájí odpor vůči falešnosti, ten je artikulován explicitně a implicitně je Holdenova podrážděnost dána tím, v jakém prostředí vyrůstal (prominentní rodina). První moment je třeba číst v kontextu dané doby, kniha byla vydána v období vrcholného mccarthismu a proto by mohla být podobným hlasem proti němu jako Bulgakův masterpiece proti stalinismu. Druhý moment vypovídá o odvrácené straně kapitalismu, který přes veškerou materiální zajištěnost nevede k lidskému štěstí, ale naopak stojí za vzrůstajícím pocitem osamění ve světě. Tenhle postřeh je dnes platný ještě více než před 67 lety. Salingerovo poselství je v tomto případě ovšem značně nejednoznačné, na jednu stranu je jeho řešení konzervativní, tedy příklon k rodině (i když je jistý rozvratný princip viděn i ve vztahu Holdena k D.B., který po odchodu D.B. do Hollywoodu není stejný jako předtím), zároveň se ovšem zdá, že by rád celé uspořádání rozvrátil (proto ty věčné stížnosti), ale vlastně neví jak a tak se nabízí ještě jedno řešení, útěk pryč, Salinger si uvědomuje, že naprostá odloučenost nikdy není možná (viz. jeho pasáž s nápisy "Fuck you"), ale přesto je toto rozhodnutí, které si on sám zvolil ve svém životě, čtenářovi ovšem otevřeným koncem nechává volné pole působnosti. Je otázka jestli si autor ambivalenci (konzervativní/revoluční řešení) situace uvědomoval nebo ji nevědomky přebral od svého protagonisty.
