kristijan
komentáře u knih
Čarodějův učeň
Otfried Preussler
Náhodou jsem si to nedávno koupil jako audioknihu, a i když jsem věděl, že je to nějaká fantasy klasika, nic moc jsem od toho nečekal. Úplně mě ale dostalo, jak je to dobré. Audiokniha je v podstatě dokonalá, Lukáš Hlavica celý příběh jakoby šeptá a má to opravdu neskutečnou atmosféru. Tak akorát strašidelné, napínavé a okouzlující od začátku až do konce. Jsem v pokušení si jít okamžitě koupit i knihu a celé si to přečíst znovu sám. Nepamatuju si, kdy jsem byl z nějakého jiného příběhu takhle nadšený. Doporučuju.
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Jedna z těch knížek pro děti, co umí být složitá i pro dospělé. Souhlasím s některými komentáři níže v tom, že věk hrdinky by v tomhle případě neměl nutně udávat věk cílového čtenáře, protože víc z knihy asi pochopí ti o něco starší, co už se aspoň někde blíž setkali s tématem druhé světové války. Příběh je sice docela jednoduchý, ale už od začátku je četba silný zážitek - myslím, že je na té knize vidět opravdový otisk války, něco z toho, co autorka zažila, o čem slyšela od přímých aktérů a co si my už dokážeme těžko představit. Zároveň je ale na událostech dnešního světa vidět, jak je důležité, abychom o tom, jak to tehdy bylo, měli představu co nejpřesnější.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Klasicky geniální Poirot a až přehnaně přitroublý Hastings, kterého vám nejspíš bude v průběhu knížky nejednou líto. Nicméně patrně budete stejně jako on postupně podezírat skoro všechny postavy v příběhu, abyste nakonec při odhalení vraha byli překvapení - jakže to byl zrovna tenhleten nebo tahleta. Až na dvě poněkud nudné pasáže soudních přelíčení je to opravdu skvělá kniha. + Kdo trošku zná seriál se Suchetem v hlavní roli, nebude mu sedět postava inspektora Jappa, který tady vzhledově i chováním působí jinak než v televizi. (A bude se vám po tom televizním asi stýskat.)
Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
Krásný, napínavý a tajemný příběh. Není to dokonalé - viz nevěrohodně přestřelený závěr o škodlivosti kouření nebo tajemství, za kterými nakonec vždycky stála ta první osoba, která mě napadla - ale má to ohromnou atmosféru. Poslední část jsem dočítal dlouho do noci, protože nešlo přestat, jak mě příběh vtáhnul dovnitř. Určitě hodně dobrá foglarovka. Vřele doporučuju.
Ostrov pokladů
Robert Louis Stevenson
Má to pomalejší rozjezd, ale jak se do děje víc dostane Silver, začne to být zábava. Zvlášť ke konci mě jeho kličky hodně bavily. A kapitán Flint ani nemusel v knížce osobně vystupovat, aby se z něj stala legenda. Mrtvola jako šipka k pokladu - tomu říkám pirátský majstrštyk. Johoho!
Pět neděl v baloně
Jules Verne
Minimálně stejně dobrý příběh jako Cesta kolem světa za 80 dní, možná i lepší. I když to ke konci negraduje tak jako jiné verneovky, příběh je celkově napínavý, zajímavý a místy i veselý, balon Victoria je perfektní, stejně jako tři pěkně se doplňující cestovatelé a (na Verna) je tam docela málo hluchých míst. Zatím po sedmi přečtených verneovkách je z nich tahle asi můj favorit.
Dobrodružství v Zemi nikoho
Jaroslav Foglar
Překvapivě výborný příběh, který sice nabízí podobné motivy jako některé slavnější foglarovky (a taky se k nim otevřeně hlásí jasnými odkazy na bobříky, Modrý život nebo Rychlé šípy), ale všechno skvěle míchá dohromady a přidává i něco navíc. Řekl bych, že tu Foglar tak trochu vzpomínal na svoje starší knihy a tak trochu se snažil posouvat dál třeba tím, že začlenil do příběhu děvčata a hlavní hrdiny polidštil, aby nepůsobili tak pohádkově černobíle, ale uvěřitelně a lidsky se svými špatnými i dobrými vlastnostmi vedle sebe. Pořád se něco děje, knížka nemá slabé místo a má taky moc pěkný konec, který všechny dějové linky příjemně uzavře. Opravdu jsem se skvěle bavil - a možná je to troufalé tvrzení - ale klidně bych ji i doporučil těm, co Foglara neznají, aby právě s ní začali. Je to taková Foglarova bestofka, navíc v podstatě bez jeho obvyklých nešvarů.
Ďáblův sluha
Vlastimil Vondruška
Čtu tuhle sérii od začátku knihu po knize a je mi trošku líto, že to vlastně není velký bonus. Knihy totiž naprosto náhodně skáčou v čase a je těžké se orientovat v tom, která dějově předchází které. Taky mám pocit, že se Vondruška vůbec nesnaží čímkoliv překvapit. Série se drží osvědčených postupů, postavy se nijak zvlášť nevyvíjí a spíš si dávají záležet, aby pokaždé předvedly přesně to, co je pro ně typické. Je tak podle mě ve výhodě čtenář, který namátkou sáhne po jednom dílu, protože jednotlivě si knihy drží většinou velmi slušný standard a jsou opravdu zábavné, napínavé a postavy si dost pravděpodobně oblíbíte. Jen pokud budete mít za sebou devatenáct dílů jako já, asi budete čím dál hůř hledat důvod, proč si přečíst nějaký nový a nesáhnout místo něj po starším dílu, u kterého si pamatujete, že byl dobrý, ale už jste pozapomněli, o čem to bylo. Nejspíš to totiž vyjde nastejno. Já to asi ještě pár dílů vydržím, protože pořád trošku naivně doufám, že to už musí Vondrušku taky napadnout. Třeba do dalšího dílu konečně nějaké překvapení nebo odměnu pro věrné čtenáře přichystá.
Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Na začátku mi Rikitan přišel dost otravný. Proč se asi nebaví se svými vrstevníky a místo toho radši chodí po městě a vytahuje se na mladší? Říkal jsem si, co by mu asi řekly Rychlé šípy, kdyby na ně spustil, ať se přestanou toulat po těch jejich Stínadlech, že tam nic nezažijou, ať jdou radši do lesa skákat přes keříky a sbírat kamení do pytle na čas... Ale je to asi tak schválně trošku přestřelené, aby se to městských kluků na začátku dotklo a začali aspoň přemýšlet nad tím, jak žijou. Příběh, když se rozjede, je parádní a opravdu se asi málokdo ubrání tomu, aby ho to taky neinspirovalo k vlastním dobrodružstvím. A Zelená příšera mi samozřejmě nedala spát.
Přístav volá
Jaroslav Foglar
Řekl bych, že to tehdy Foglar asi tak nemyslel, ale přátelství Jirky a Ládi v dnešní době nutně musí působit spíš jako homosexuální láska. Nevím, jestli by jinak někdo takhle dokola řešil, jak je jeho kamarád hezký, čistý a svalnatý. Nebylo by na tom nic špatného, ale dělá to zkrátka dojem, že je ta kniha o něčem jiném, než sama tvrdí. Druhá věc, co mi neseděla, je míra bídactví, které Jiříka zpočátku dost beznadějně obklopuje. Jako by jediný v celém městě, kdo za něco stojí, byl Láďa. To by nebyla moc hezká vizitka klučičího světa. Za mě tedy trochu rozpačité ***. Dobrá a napínavá místa tam ale jsou a Modrý život je určitě inspirativní, takže když občas přimhouříte oko, za přečtení to pořád stojí.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Připadá mi jako škoda, že nebylo víc využité prostředí starého mlýna, které zpočátku slibovalo spoustu napětí, ale děj se nakonec hodně točil okolo dalších méně zajímavých postav a na "Mlynářku" moc místa nezůstalo. A dost mě zklamal konec. Ze dvou vrahů byl jeden poměrně očekávaný a druhý v knize do svého dopadení na posledních stránkách vůbec nevystupoval, což mi tedy přišlo hloupé, když celou dobu člověk nadarmo přemýšlel, kdo to asi je.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Rozhodně to není žádný "trhák", jak by někdo možná mohl čekat. Akce ani napětí tu nejsou, vtip kromě několika odzbrojujících replik návrháře Somého také ne. Přesto se mi knížka krásně četla a bavila mě. Detektiv Strike si celou dobu jenom povídá s podezřelými a nic jiného se prakticky nepřihodí, ale stačilo to. Galbraith (Rowlingová) se tu vyřádil(a) ve vykreslení postav, které působí živě a uvěřitelně a člověk se díky nim snadno přenese do jejich příběhu a přemýšlí, kdo asi je ten vrah. A rozuzlení jsem neuhodl, bylo stejně překvapivé jako v nejlepších dílech Harryho Pottera. Pro mě velmi příjemné překvapení.
Dva divoši
Ernest Thompson Seton
Knížka o klukovi, který chce žít jako indián, tábořit v přírodě a poznat co nejvíc z lesní moudrosti. Koho tyhle věci zajímají, dozví se tu o nich spoustu věcí. Chybí ale jasnější dějová linie, která by příběhu dodávala větší spád. Knížka je tak rozbitá na jednotlivé epizody z táboření, které většinou začnou a skončí v jedné kapitole. Náznaky zajímavější zápletky s bandity a zvířetem, které zabíjí ovce, nejsou pořádně rozvinuté a ke konci se vyřeší na pár stránkách. Kdyby knížka byla o půlku kratší, neměl bych problém, ale takhle to byla opravdu těžká práce dočíst. Škoda, místy je to opravdu zajímavé čtení.
Hra na fanty
Dick Francis (p)
Je to silný příběh. Orientovat se v dostihovém prostředí není potřeba, dostihy jsou tu jen kulisa. Posledních pár kapitol mělo opravdu velký spád. Pokud stejně jako Márdi máte rádi hrdiny, co lezou po dně a v poslední chvíli se zvednou, bude se vám to určitě líbit. A úplný konec? Asi by to potřebovalo ještě trošku rozvést. Ale věřím, že za určitých okolností to asi opravdu mohl být happyend pro všechny tři.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Obrovská klasika. Kdo hraje Dračí doupě nebo něco podobného a nečetl tuhle knížku, měl by to co nejdřív udělat. Přišlo mi zajímavé, jak velký prostor dostávají v knížce souboje s netvory. Až si lze občas představit, jak u toho Sapkowski sedí a hází za každého kostkou na útok i na obranu a s náramnou radostí se rozepisuje o každém výsledku. Paráda. Moc jsem si to užil.
Případy hejtmana Ambrože
Ondřej S. Nečas (p)
Dva strhující detektivní příběhy z mírně poupravených středověkých Čech, kde se akorát místy potulují víly a skřítkové a sem tam i nějaký kouzelník. Jak jsem se trochu začetl, skoro se nedalo přestat. Opravdu hodně napínavé s příjemnými hlavními hrdiny. A kdyby existovala nějaká tabulka padouchů, tak muž s rybím pohledem by ji u mě momentálně vedl aspoň o deset bodů.
Opatství Northanger
Jane Austen
Hrozná limonáda. Aby se tam něco dělo, tak si to musí hlavní hrdinka vymyslet. Jinak ale docela příjemně napsané, takže jako letní oddechovka může určitě dobře posloužit. A jsem teď vážně v pokušení přečíst si Záhady Udolfa.
Cesta kolem světa za osmdesát dní
Jules Verne
Knížka, která pořád zvládne na sto procent dostát své slavné pověsti a opravdu baví od začátku do konce. Až mi bylo líto, že jsem kdysi viděl pár dílů kresleného Willyho Foga, kvůli kterým jsem předvídal rozuzlení některých pasáží. Jinak je to určitě jeden z nejlepších dobrodružných příběhů, co jsem četl.
Kde lišky dávají dobrou noc
Josef Toman
Pěkný budovatelský román. Nic víc, nic míň. Docela mi dalo zabrat velké množství postav, které se mi přestaly navzájem plést až pár stránek před koncem. Jinak ale příjemné čtení. Kdo má rád venkov, přírodu a "staré dobré časy", mohl by si přijít na své.
Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka
Miloslav Švandrlík
Buranský a místy poněkud na sílu přestřelený Švandrlíkův humor mi vždycky přišel jako taková esence devadesátek. Jestli je to výhoda, nebo nevýhoda, záleží na čtenáři. Já se celkem bavil, někde v půlce jsem ale knihu na nějakou dobu odložil, protože se mi zdálo, že se žáci začínají se svými kousky trochu opakovat. Když si to ale budete dávkovat postupně, může z toho být dobré oddechové čtení.
