kristijan
komentáře u knih
Čaroděj z Ohňové hory
Steve Jackson
Klasika mezi gamebooky, kde se od prvního do posledního odkazu plížíte podzemními chodbami plnými příšer i všeljakých dalších obyvatel. Odpravit čaroděje kupodivu není velká práce, pokud ale chcete získat i jeho poklad (což chcete), budete na to nejspíš víc pokusů potřebovat. Všem milovníkům fantasy a rpg vřele doporučuju.
Krvavá země
Václav Kroc
Asi nejslabší díl série plný (hlavně v poslední části) naprosto neřešitelných soubojů, kterým se nedá vyhnout. Docela mě vytočilo, když jsem musel podstupovat další obtížný boj, protože moje postava bez možnosti výběru neprohledala pobité nepřátele a musela se k nim pak vracet, protože jeden z nich měl klíč. Možná kdybyste za sebe házeli desetistěnkou místo šestistěnky, dalo by se to projít, ale asi i tak by to bylo nesmyslně těžké. (Myslím, že to příště zkusím.) Možnost střídat staré známé hrdiny Tuaka a Amara je dobré zpestření, ale ať budete hrát za kohokoliv, je bohužel navzdory i všem vašim dalším rozhodnutím stejně jisté, že vás nakonec rozsekají. A nejspíš k tomu dojde ještě i docela daleko před koncem.
Až za hrob
Dick Francis (p)
Moc dobrá detektivka se spoustou zajímavých postav. Opravdu dobře se to četlo, má to příjemný spád, pořád se něco děje, přitom to není žádná divočina. Poctivá klasika. Líbilo se mi, jak Francis zachytil hlavní postavu - malíře při práci na obraze. Zajímalo by mě, jestli Francis taky maloval, nebo jestli podobně prožíval psaní svých příběhů.
Smrt lorda Edgwarea
Agatha Christie
Mám rád televizního Poirota, tak jsem sáhl náhodně po jednom knižním provedení, ale přestože se to četlo hezky, cítím po dočtení mírné zklamání. U seriálů jsem neměl nikdy ani tušení, kdo by mohl být vrah, tady jsem si byl jistý v podstatě už od začátku. Jen šlo o to, aby se vyjasnilo, jak to přesně vrah provedl. Poirot byl přitom zrovna dlouho na špatné stopě, což pro mě poněkud nepotvrzovalo, že je to s jeho šedými buňkami tak slavné, jak sám pořád dokola opakuje. Tak nevím, asi budu muset zkusit ještě nějaký další díl, abych si o knižním Poirotovi udělal lepší představu.
Saturnin zasahuje
Miroslav Macek
I když se mi Mackovo první pokračování Saturnina taky celkem líbilo, po třech letech, co jsem ho četl, si z něj nepamatuju téměř nic. Možná za to může ten Němec, co si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje, ale možná je to tím, že toho dohromady opravdu moc nenabídlo. Druhé pokračování, i když je v lecčems prvnímu podobné, toho má podle mě k zapamatování daleko víc: malebné prostředí zasněžených hor, předvánoční atmosféra, velmi hezké ilustrace, koňak, pointy v příběhu Milouše i hlavního hrdiny a spousta dobrých vtipů a hlášek. Jsem rád, že se Macek k Saturninovi ještě jednou vrátil, tohle druhé pokračování bylo opravdu povedené.
Síla druidů
Václav Kroc
Tenhle gamebook mě opravdu bavil. Proměňování na zvířata, které jako druid zvládáte, je zábavné a přináší do hry spoustu nových možností. Celkem rychle se mi podařilo objevit cestu, která nebyla nadměrně obtížná, ale přitom to byla pořád strhující jízda a zábava. Jenom bych se rád dozvěděl, co se nakonec stalo s čarodějnicí v bažině. Jestli jsem to někde nepřehlédl, tak je škoda, že tam autoři nezakomponovali možnost jít ji hledat. Byla mi sympatická.
Dva roky prázdnin
Jules Verne
Když se prokoušete prvními zhruba 300 stránkami, kde je děj dost rozvleklý, začne to v poslední čtvrtině být opravdu strhující dobrodružství, které má všechno, co udělalo z Verna tak slavného autora. Nevím, jestli nepodceňuju dnešní mládež, ale 300 stran jako takový slabší úvod se mi zdá na knihu pro mládež příliš. Asi bych proto navzdory názvu i věku hlavních hrdinů doporučil méně zkušeným čtenářům radši nějakou kratší Verneovku (např. Cestu kolem světa). Kdo ale bude mít sílu dočíst se až do konce, určitě nebude litovat. Celkově je to skvělý příběh.
Zmije hraje golf
Rex Stout
Nero Wolfe i Archie Goodwin jsou dokonale svérázné postavy, které se navíc výborně doplňují a tvoří moji nejoblíbenější dvojici vyšetřovatelů. Tahle knížka je důkazem, že jejich kouzlo funguje už od prvního případu. Menší rezervy měl podle mě český překlad, ačkoliv uznávám, že při Archieho způsobu vyjadřování to holt asi je těžké.
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
Beru tuhle knížku jako pěkné připomenutí původního Saturnina. Nic víc, nic míň. Je z ní, myslím, poznat, že je Macek fanoušek žánru, což je mi sympatické. Kromě toho ale nový Saturnin nabízí dost málo zajímavého. Skoro celé je to jenom sled historek jednotlivých postav, které navíc nejsou alespoň zčásti původní a velmi často se dost křečovitě snaží o vtipnou pointu, která pak moc vtipná není. Škoda, že Macek trošku víc nezapracoval na ději. Některé náznaky zajímavých dějových linek se tam občas objevují (hlavně asi příběh Milouše), žádná se ale bohužel vůbec nijak nevyvine. To bylo trošku zklamání. Jinak když nemáte přehnaná očekávání, je to průměrné odpočinkové čtení.
Prokletí brněnských řeholníků
Vlastimil Vondruška
Nějak jsem se tentokrát nemohl začíst. Hodně prostoru tu dostává Diviš, který je podle mě zdaleka nejméně zajímavou postavou mezi hlavními hrdiny a je lepší, když se drží bojování a do ničeho jiného se moc nemíchá. Jeho aféra se sklepnicí byla dost tragická. Po velmi dobrém Apage Satanas! bych řeholníky viděl jako jeden z lehce podprůměrných dílů.
Erzherz
Radek Fridrich
Nejzajímavější Fridrichova sbírka, ve které ožívají zašlé příběhy zmizelých německých obyvatel Děčínska. Nápad a pozadí vzniku knihy jsou sice daleko zajímavější než samotné texty v ní, přesto si myslím, že by si kniha zasloužila vyjít v novém vydání, aby se dostala k většímu počtu čtenářů.
Detektivní kancelář Sirius
Lucie Lukačovičová
Ze začátku jsem měl trošku problém se zorientovat v ději i postavách a hlavně asi ve fungování zvláštního fantasy světa, který je tu dost zvláštně propojen s tím naším. Vysvětlující informace jsou dávkovány hodně postupně, takže všechno do sebe začne zapadat až po nějaké době. Mně se to líbilo. Je pravda, že díky rozkouskování na jednotlivé případy knize jako celku trošku chybí spád, ale taky je tam spousta zajímavých nápadů, kvůli kterým stojí za to vytrvat.
O život
Jules Verne
Pěkná exkurze po Číně s místy trochu nedotaženým dějem, který ale velmi příjemně uplynul. Pokud máte rádi Verna, bude se vám určitě líbit. Pokud s Vernem začínáte, doporučoval bych na úvod zvolit spíš nějakou známější verneovkou.
Masky zmaru
Steve Jackson
Gamebook, který jsem nikdy nedohrál. První část, kdy putujete k Heverovi a pomáháte mu s ulovením tygra, byla zábava, na další cestě už je ale na můj vkus moc snadné šlápnout vedle a nechat se zabít. A když přijdete na automaticky zabíjející odkaz ještě po tom, co přemůžete finálního bosse, těžko doceníte, jaký je to zajímavý zvrat v příběhu.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Ze začátku mi chvíli trvalo, než mi přestal vadit malinko infantilní styl vyprávění, na kterém je hodně znát, že je kniha v první řadě zaměřená na menší školní děti. Příběh je ale tak plný krásně uhozených a přitom chytrých nápadů, že si mě po pár kapitolách úplně získal. Veliký strašlivý Oz a jeho mazaná řešení mě moc bavili a oblíbil jsem si postupně i čtveřici hlavních hrdinů, ze kterých každý má svůj zajímavý příběh. Překonalo to moje očekávání. Na konci mi scházela jediná věc (následuje malý spoiler): Dozvědět se, jestli se drvoštěp ještě potká se svým děvčetem.
Ostrov v nebezpečí
Gerald Durrell
Mně se to moc nelíbilo. Nesedělo mi v knize spoustu věcí. Na první pohled se podle obrázků může zdát, že jde o příběh pro děti, což vám ale hned na prvních stránkách nabourají zmínky o politice a sexu. Dále by se mohlo zdát, že půjde o odpočinkovou knihu, z toho vás ale zase poněkud vyvedou brutální šarvátky, při nichž sice nejsou žádní zabití, ale rozbité hlavy kriketovými holemi a rozpárané tváře nožem ano. Dále se tu hezky mluví o přírodě, ale domorodci jsou převážně banda tupců s kdovíproč neskutečně bizarními jmény. A v neposlední řadě mi připadá podivné, proč stojí celý příběh na kompletně smyšlených reáliích. Jestliže šlo autorovi o to, aby zapůsobil svým ekologickým poselstvím, bylo by přece daleko účinnější použít co nejvíce skutečný základ. Mělo to pěkná místa, ale celkový dojem to ve mně zanechalo dost rozpačitý.
Saturnin se představuje
Miroslav Macek
Asi zatím nejslabší díl. Od začátku mi nepřišlo jako moc dobrý nápad vysvětlovat Saturninovu tajemstvím opředenou minulost, která vždycky nabízela spoustu prostoru pro fantazii každého čtenáře, aby si k Saturninovi dosazoval ty nejdivočejší scénáře, což tenhle díl poněkud zaříznul. Hlavní problém příběhu je ale podle mě nakonec absence dalších zajímavých hrdinů. Celou dobu je tu Saturnin na všechno sám a žádná z epizodních postav, které se okolo něj jen míhají, jak cestuje po světě, bohužel nepředvedla nic pozoruhodného, ani se nezdržela dost dlouho, aby stála za zapamatování. Přesto ale většinu času docela příjemné čtení. Slabé ***.
Zločin na Bezdězu
Vlastimil Vondruška
V komentáři u minulého dílu jsem si postěžoval, jak málo je užitečné číst tuhle sérii popořadě, protože knihy nejdou chronologicky po sobě a moc na sebe neodkazují. Udělalo mi tedy docela radost, že tenhle jubilejní díl použil Vondruška jako ohlédnutí za uplynulými případy a nacpal do něj spoustu narážek na předešlé knihy. To opravdu oceňuju. Hlavní hrdinové ale i po dvaceti dílech zůstávají pořád stejní, což by možná mohlo taky působit jako dobrá zpráva, nicméně posuďte sami, že potkáte-li kamaráda po dvaceti letech a zjistíte, že se za tu dobu VŮBEC nezměnil, asi ho spíš trochu politujete. A zvlášť v případě Oty mě celou knihu takováto lítost neodbytně přepadala. Jinak příběh standardně bavil, řekl bych takový Vondruškův slušný průměr.
Zlaté zrcadlo
Ondřej S. Nečas (p)
Ponurá atmosféra, spousta napětí a trochu míň fantasy než v předešlých dílech. Po o něco slabší dvojce je třetí díl hejtmana Ambrože zase naprosto výborný. Opravdu bych si přál, aby autor napsal další pokračování.
Soudné sestry
Terry Pratchett
Místy je to moc dobré, místy geniální a místy taky trochu zdlouhavé. A ženské hlavní hrdinky budou asi víc vyhovovat ženským čtenářkám. Za sebe mám určitě v sérii jiné favority, i tak to ale bylo příjemné čtení.
