kristijan komentáře u knih
Hezky vymyšlený svět skřítků, krásně odporní skřeti, zajímavý hlavní (anti)hrdina. Výsledný dojem ale sráží slabý děj - u druhého dílu ještě výrazněji než u prvního. Svého času byl Artemis hodně srovnáván s Harrym Potterem, podle mě ale to srovnání není moc namístě. Jednak je Artemis trošku jiný žánr a jednak Harry Potter je díky výbornému příběhu úplně jiná liga.
"Satanáš a socialista, to už prej je skorem jedno!" Jiří Šmatlán podle mě není nejlepší knížkou Terézy Novákové, na to má moc slabý děj, opět ale dovede autenticky přenést na venkov konce 19. století a hezky se čte. Hlavní hrdina je sečtělý, ale zároveň poněkud prostoduchý rýpal, který hledá "pravdu pravdoucí", ale najde jenom pochybného socialistu Hamerníka. Žádné velké finále nepřijde, nakonec je to tedy "jen" smutný příběh snílka a důvěřivce v krásných kulisách východních Čech.
Když se prokoušete prvními zhruba 300 stránkami, kde je děj dost rozvleklý, začne to v poslední čtvrtině být opravdu strhující dobrodružství, které má všechno, co udělalo z Verna tak slavného autora. Nevím, jestli nepodceňuju dnešní mládež, ale 300 stran jako takový slabší úvod se mi zdá na knihu pro mládež příliš. Asi bych proto navzdory názvu i věku hlavních hrdinů doporučil méně zkušeným čtenářům radši nějakou kratší Verneovku (např. Cestu kolem světa). Kdo ale bude mít sílu dočíst se až do konce, určitě nebude litovat. Celkově je to skvělý příběh.
Obrovská klasika. Kdo hraje Dračí doupě nebo něco podobného a nečetl tuhle knížku, měl by to co nejdřív udělat. Přišlo mi zajímavé, jak velký prostor dostávají v knížce souboje s netvory. Až si lze občas představit, jak u toho Sapkowski sedí a hází za každého kostkou na útok i na obranu a s náramnou radostí se rozepisuje o každém výsledku. Paráda. Moc jsem si to užil.
Dva strhující detektivní příběhy z mírně poupravených středověkých Čech, kde se akorát místy potulují víly a skřítkové a sem tam i nějaký kouzelník. Jak jsem se trochu začetl, skoro se nedalo přestat. Opravdu hodně napínavé s příjemnými hlavními hrdiny. A kdyby existovala nějaká tabulka padouchů, tak muž s rybím pohledem by ji u mě momentálně vedl aspoň o deset bodů.
Hrozná limonáda. Aby se tam něco dělo, tak si to musí hlavní hrdinka vymyslet. Jinak ale docela příjemně napsané, takže jako letní oddechovka může určitě dobře posloužit. A jsem teď vážně v pokušení přečíst si Záhady Udolfa.
Byl by to docela příjemný příběh, kdyby to nebylo celé tak násilnicky prošpikované tak příšerně křečovitým humorem, křečovitě podanými mravními naučeními o lásce, přátelství a ošklivých zlých penězích a samozřejmě to autor moc nezachránil ani tím, že v úvodu nezapomněl zmínit, jak mu jeho maminka osobně odpřísáhla, že to je nejlepší příběh na světě. Achichouvej.
Knížka, která pořád zvládne na sto procent dostát své slavné pověsti a opravdu baví od začátku do konce. Až mi bylo líto, že jsem kdysi viděl pár dílů kresleného Willyho Foga, kvůli kterým jsem předvídal rozuzlení některých pasáží. Jinak je to určitě jeden z nejlepších dobrodružných příběhů, co jsem četl.
Ani zdaleka to není tak dobré, jak se tu píše. Někde v půlce jsem knížku dokonce dost otráveně odložil, protože jsem už měl plné zuby toho, jak se tam pořád někdo "válí" a "řve smíchy", přitom některá sranda na úkor ostatních lidí mi občas přišla spíš hnusná než k smíchu. Zvlášť pana Naumana mi bylo vyloženě líto. Taky 30 let stará mluva mládeže, kterou se autor urputně snažil napodobit, dneska nutně působí totálně mimo mísu.
Jsem nicméně rád, že jsem se ke knížce nakonec vrátil a dočetl ji, ať už kvůli překvapivé proměně Pysků, fackám pana doktora nebo všeobecně dobrému konci. Spoustu neduhů jsem tak knížce nakonec odpustil a ukončil její čtení s úsměvem na tváři.
Nero Wolfe i Archie Goodwin jsou dokonale svérázné postavy, které se navíc výborně doplňují a tvoří moji nejoblíbenější dvojici vyšetřovatelů. Tahle knížka je důkazem, že jejich kouzlo funguje už od prvního případu. Menší rezervy měl podle mě český překlad, ačkoliv uznávám, že při Archieho způsobu vyjadřování to holt asi je těžké.
Nejsem moc velkým fanouškem povídek, ale Sherlockovým příběhům tenhle žánr, jak se zdá, vyloženě sedí. Všechny případy se i za těch několik stránek stihly pěkně rozvinout a být napínavé. Nejlepší povídkou byl podle mě Šplhající muž - navíc i s českým zastoupením: "Dvorak - zvláštní jméno. Myslím, že slovanské."
Podle mě je to v porovnání se dvěma předchozími díly zatím nejlepší část série. U minulého dílu mi vadilo, že se velká část děje odehrávala mimo školu, která je na celé sérii určitě to nejzajímavější. Tentokrát jsem byl spokojen. Mám navíc pocit, že je Magisterium jako série nejsilnější, když se řeší méně závažné dějové linky, běžnější život ve škole a zajímavé pojetí magie. Jakmile se má někam posunout hlavní dějová linie Call = kapitán Rybák, už to bývá složitější a výsledek často působí tak nějak překombinovaně. Kvůli tomu, jak to dopadlo tentokrát, mám trošku obavy o další díl, pro který není, jak se zdá, moc dobrá startovní pozice. Ale to se uvidí příště. Tentokrát chválím za prostředí, napětí, detektivní zápletku a vtipného Jaspera.
Beru tuhle knížku jako pěkné připomenutí původního Saturnina. Nic víc, nic míň. Je z ní, myslím, poznat, že je Macek fanoušek žánru, což je mi sympatické. Kromě toho ale nový Saturnin nabízí dost málo zajímavého. Skoro celé je to jenom sled historek jednotlivých postav, které navíc nejsou alespoň zčásti původní a velmi často se dost křečovitě snaží o vtipnou pointu, která pak moc vtipná není. Škoda, že Macek trošku víc nezapracoval na ději. Některé náznaky zajímavých dějových linek se tam občas objevují (hlavně asi příběh Milouše), žádná se ale bohužel vůbec nijak nevyvine. To bylo trošku zklamání. Jinak když nemáte přehnaná očekávání, je to průměrné odpočinkové čtení.
Nějak jsem se tentokrát nemohl začíst. Hodně prostoru tu dostává Diviš, který je podle mě zdaleka nejméně zajímavou postavou mezi hlavními hrdiny a je lepší, když se drží bojování a do ničeho jiného se moc nemíchá. Jeho aféra se sklepnicí byla dost tragická. Po velmi dobrém Apage Satanas! bych řeholníky viděl jako jeden z lehce podprůměrných dílů.
Podle mě jeden z lepších dílů série. První část, kde se hlavní postavou stala Ludmila, mě moc nebavila, ale o to víc jsem si potom užil antré Oldřicha a jeho pomocníků, kteří se vrhají do případu v nejlepší formě. Všechny knížky z téhle série trošku trpí tím, že je Vondruška seká jednu za druhou. To ale všichni fandové vědí a Vondruškovi drobné přešlapy rádi odpustí. Po dvou předchozích dílech, které byly podle mě výrazně slabší, se tady Vondruška vrací ke svému vysokému standardu.
Smutný příběh o poněkud alibistickém katolickém knězi, který překračoval společenská pravidla a porušoval vlastní sliby dané před Bohem. Jakkoliv byly jeho důvody lidsky pochopitelné, bylo dopředu jasné, že to nemůže skončit dobře. Nakonec mě osobně nejvíc zasáhl příběh Michlovy přítelkyně Josefky, která svou bezelstnou láskou umožnila hlavnímu hrdinovi zažít onen přirozený život, který celou dobu hledal, a na kterou potom taky v plné síle dopadly rozdmýchané pomluvy a zloba lidí z jejich okolí.
Připadá mi jako škoda, že nebylo víc využité prostředí starého mlýna, které zpočátku slibovalo spoustu napětí, ale děj se nakonec hodně točil okolo dalších méně zajímavých postav a na "Mlynářku" moc místa nezůstalo. A dost mě zklamal konec. Ze dvou vrahů byl jeden poměrně očekávaný a druhý v knize do svého dopadení na posledních stránkách vůbec nevystupoval, což mi tedy přišlo hloupé, když celou dobu člověk nadarmo přemýšlel, kdo to asi je.
Rozhodně to není žádný "trhák", jak by někdo možná mohl čekat. Akce ani napětí tu nejsou, vtip kromě několika odzbrojujících replik návrháře Somého také ne. Přesto se mi knížka krásně četla a bavila mě. Detektiv Strike si celou dobu jenom povídá s podezřelými a nic jiného se prakticky nepřihodí, ale stačilo to. Galbraith (Rowlingová) se tu vyřádil(a) ve vykreslení postav, které působí živě a uvěřitelně a člověk se díky nim snadno přenese do jejich příběhu a přemýšlí, kdo asi je ten vrah. A rozuzlení jsem neuhodl, bylo stejně překvapivé jako v nejlepších dílech Harryho Pottera. Pro mě velmi příjemné překvapení.
Pěkný budovatelský román. Nic víc, nic míň. Docela mi dalo zabrat velké množství postav, které se mi přestaly navzájem plést až pár stránek před koncem. Jinak ale příjemné čtení. Kdo má rád venkov, přírodu a "staré dobré časy", mohl by si přijít na své.
Hádala se duše s tělem... Většinu času se mi zdálo, že autorky na svůj žánr zabředly do příliš těžkého tématu, ve kterém se zbytečně moc a zbytečně vážně a nemotorně pitvají, až toho nakonec mají po krk i postavy v knize. Jak řekl Aaron: "Celá ta záležitost je zvrácená. Ale Calla už nechte na pokoji." Doufám teda, že ho dámy poslechnou a do dalšího dílu se polepší, protože příběh byl jinak opět zajímavý. Hlavní hrdinové i Magisterium jsou fajn a snad nás od nich ještě to nejlepší čeká.