Kryštofka komentáře u knih
Nejdřív jsem viděla seriál - luxusní vybroušený diamant, trochu neskutečný, v liniích jednoduchý, emocionální a směřující k překvapující pointě. Navíc skvěle obsazený. S krásnou angličtinou.
Kniha byla takové čtení k vodě, místy plytké, místy užvaněné a schematické podle šablony Jak psát román pro ženy. S pointou ve stylu všechno souvisí se vším.
Za co jsem ale strhla jednu hvězdičku je překlad. Perly typu, “jeden střevíc jí zlomyslně odíral kůži vzadu na patě. Dělal se jí tam ošklivý krvavý strup”. Když vás tlačí bota, udělá se vám PUCHÝŘ, třeba krvavý. Na strup si musíte nějakou chvíli počkat.
Pak to přecházení z vykání do tykání bez varování. A co obrat “zabije k smrti”? Dá se zabít nějak jinak? Nebo ledabylá francouzská chůva? Spíš lehkovážná, je-li její jedinou charakteristikou svádění ženatých mužů....atd.
Říkala jsem si, že takový nepřehlédnutelný člověk určitě také nepřehlédnutelně píše. Chyba lávky.
Vynikající kniha! Silný příběh uchopený netradiční formou vyprávění. A skvělá práce s jazykem. Gradace. Citlivost. Obsahová bohatost. Nádherná podobenství.
Kniha o tom, čemu jsme ochotní uvěřit, o jednoduchých heslovitých nálepkách, které jsme schopni bez rozmyšlení lidem přisoudit, kniha o tom, jak těžké je očištění, kniha o nezlomné síle. O hořko-sladkosti života.
Nominuji na Novinku roku.
Moc dobré. A pokud za tím vidím představení z Jezerky, Báru Hrzánovou, Lenku Vlasákovou a další, ještě lepší!
Jako školčátku mi mamka před spaním předčítala příběhy Gabry a Málinky. A že je to už hodně let. Milovala jsem je. A miluju dodnes.To byla moje výchova. Do těch časů duší patřím navzdory všemu kolem.
Příjemné překvapení. Chytré a vypointované. Naštěstí pro mě jen literatura a úleva, že jsem se podobným cynickým vejlupkům v životě vyhnula. Ani jednoho z těch chlapů bych nechtěla potkat. A bohužel mi autor s každým jedním hrdinou lehce splývá. Proto 4 hvězdičky.
Ano, v první řadě hrůza. Lidé dokáží přežít neuvěřitelná strádání a náhodná setkání a rozhodnutí je mohou, ale i nemusí vyvést z děsivě temných bludišť. Pro mě ale hlavně o bohatém vnitřním světě, o schopnosti zaměstnat a nastavit mysl. O pevné víře.
Kniha naplnila velmi dobře má očekávání.
Mám velmi ráda autorčiny pravidelné příspěvky v jednom časopise. Jsou moudré a inspirativní. Bohužel tato knížka pro mě byla zklamáním a působila na mě velmi povrchně. Přesto jsem si jistá, že si své fanoušky najde.
Smůla je, že jsem si k této knize odskočila během čtení knihy Radkina Honzáka Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, takže poslední třetinou knihy jsem si jen zopakovala, co už jsem přečetla jinde.
Jinak je to pro mě takový nekompaktní slepenec milé a upřímné výpovědi Aleše Cibulky v rozsahu třetiny knihy, dvou krátkých rozhovorů s Dagmar Peckovou a Olgou Šípkovou (obě mám moc ráda), v nichž jsem se nedozvěděla nic nového. A taky jsem chvíli tápala, kdo klade otázky.
Podivná Intermezza se mi nelíbila, ale chápu jejich slepovací účel. Nechápu, proč je jejich autorka uvedena jako spoluautorka za cca 4 strany textu plus 2 strany doslovu.
Paní Červenou bezmezně obdivuji.
První knihu napsala podle deníkových záznamů, což přispělo k větší čtivosti.
Ke druhé už tolik podkladů neměla a občas mě ten seznam vystoupení trošku nudil. Přesto skvělé ****.
Tuhle knížku miluju. Koupila jsem si ji před dávnými a dávnými lety a v neděli po společném obědě jsem z ní předčítala na kolejích kamarádům. A vlastně si myslím, že tahle knížka je přímo stvořená ke společnému předčítání.
Závěrečná scéna s nebohým Homolkou je geniální, tu jsme zbožňovali. A rozesmála mě i po letech.
Nebo třeba: mmmm - cítíte. Jaro. Když to dobře dopadne, bude i léto.
Ta hravost, nespoutanost, bláznivost, citlivost, to nevážně o vážném mě moc baví.
Song je sluníčko a její zpěv probouzí emoce. Je inspirativní a přečíst si o jejím dětství v Číně a náhodě, která ji zavála až k nám do Čech, stojí za to. Má nám co předat, stačí naslouchat.
Už jsem autorce po předchozích zkušenostech nechtěla dát další šanci, ale naštěstí jsem to neudělala. Tahle kniha mě pobavila o to víc, že jsem z Veselí, taky jsem byla nějakou dobu v Praze a pak se na chvíli do Veselí vrátila. Spousta postřehů je opravdu trefných a taky jsem se občas od srdce zasmála. Něco ke kritizování by se našlo, kdyby se chtělo, ale že se nechce, tak se kritizovat nebude. Asi jsem se s knihou potkala v ten správný okamžik.
Ten tulák ve mně se nedočkavě chvěje a ačkoli nemám odvahu vlků samotářů, zase v létě vyrazím do hor.
Vonnegutova fantazie stvořila fascinující planetu Merkur a tvory živící se vibracemi. I mezi námi jsou podobní požírači.
Vystavěl příběh a propojil zdánlivě nepropojitelné. Jeho fantazie je bezbřehá.
Na rozdíl od upřímné a otevřené knihy její dcery líčí autorka své životní osudy tak, jak si je sama upravila k své vlastní spokojenosti. Což nic neubírá na faktu, že byla mimořádná.
No jo, farmaceutický průmysl vydělává a pacienti doktorům věří. Díky za rebela Kašpara.
Jednohubka sebevědomého a zručného s(e)pisovatele, která někoho pobaví a někdo jiný jí na chuť nepřijde. Já jsem se bavila.