Kudík komentáře u knih
Kdyby tak často Lottie nezdůrazňovala jakou barvu očí má Logan...., a to je jen jeden z rozdílů mezi knižní postavou a obálkou. Každopádně Charlottin vztah s rodiči mi dal celkem zabrat, i když jisté pochopení mám pro chování obou dvou stran. Vztah s Loganem jí dal v tomto ohledu mnohé. Přesto mi některé pasáže přišli trošku moc v různých ohledech, ale i tak je to příjemné a oddechové čtení.
(SPOILER) Přečteno doslova za chvilku s tím, že jsem občas žasla nad naivitou příběhu, ale také se celkem dobře bavila. Škoda obálky, kde popis Garricka absolutně neodpovídá, a také 3. dílu s Kelsey, který nevyšel v překladu. Každopádně postavy byly sympatické a já se osobně nejvíc bavila u kočky Hamleta:
"Obrátila jsem se k odchodu, ale jeho hlas mě zastavil.
„Jak se má vaše kočka?“
„Jaká kočka? Á! Moje kočka. Ta kočka... ta je moje. No, ona je...“
Říkala jsem, že je to ona, ne? Nevymýšlela jsem si, že mám kocoura...?
„Ona... je jí dobře. Mňouká a přede a dělá všechny ty kočičí věci.“
Bože, proč ty dveře musí být tak daleko?"
Nemůžu si pomoci, ale první díl mi prostě přišel lepší a s ohledem na jistý "přešlap" Giselle v něm, jsem do čtení šla s mírným předsudkem vůči její postavě. I tak jsem se však jejím příběhem bavila. Ono to ani jinak s rodinou a přáteli Giselle a Eleny jinak nešlo a hlavně Devonem. U scény se Cindy nebo modlitby maminky u nedělního oběda jsem se smála skoro až k slzám. A teta Clara je stejné číslo jako v předchozí části. :) Epilog po letech byl optimistický a doufám, že se vlastního dílu dočká min. Aiden.
(SPOILER) Od autorky moc pěkný příběh, a to pokračování s Elecovou "ex" z "Milovaný nevlastní bratr" Chelsea a jejího nového souseda Damiena. Nejvíc jsem si zde užívala scény, kde vystupovala "telátka" Dudley s Drewfusem. Líbil se mi i přerod u Chelsea, ze stěžující si sousedky na hlučná psiska, na jejich psí chůvu a postelovou společnici. Koncept jednorožce bylo zajímavé, i když silně naivní vysvětlení nebo zdůvodnění pro to, když to někomu nevyjde. Dost mi dalo zabrat druhé jméno Damiena a Tylera. :) No a u toho druhého je mi již nyní líto Nicole.
"V tu chvíli mi došlo, že když vám svět připadá strašlivý a temný, je to láska, co vás roztančí, je to smích, který vám trochu odlehčí od bolesti, a krása, která dokáže porazit strach. A rozhodla jsem se, že v mém životě tyhle tři věci prostě budou."
Opět mě upoutala anotace, která se točí ohledně knih a prozrazuje i větší část děje. Janie jako autorka romantických příběhů zjistila, že svět není až tak růžový a Gus jako autor vážných románů, že není ani černobílý. Jedná se o celkem nenáročné čtení, kde je i pár klišé, ale ničemu to nevadí.
SPOILER: Jejich nové tituly vzniklé na základě sázky se mi líbily. Moje reakce na šťastný konec dle Guse byla stejná jako u Janie. :)
Za mě to hodnotím jako doslova kouzelné. Tak laskavou hrdinku jako byla Clara, jsem už dlouho nezažila. A "její" sběratel přání se postupně, od prologu po epilog vyvíjel. Mystično mi zde vůbec nevadilo, naopak jsem takový konec uvítala. Bylo zde sice pár nesrovnalostí, ale co.... v příběhu, kde se věří na kouzla je to povolené.
Příjemné čtení. Nejvíc oceňuji výlet od vodopádů (akční scény s m....) přes jeskyně až po sekvoje. Popis přírody a stanování mi připomněl i mých pár pěkných zážitků. Hlavní hrdiny, Zorie a Lennona, jsem chápala, prostě jednu nešťastnou náhodu završila jistá tragédie, a to že spolu ihned nekomunikovali, vedlo k tomu... o čem si můžete přečíst. Lennon byl neuvěřitelný a Zorie si uvědomila, kdo jsou skuteční přátelé. SPOILER: Jsem ráda za to, jak to výsledně dopadlo s Joy a díky tomu i babičkou Esther a dědou Samem. U likvidace babičky jsem fakt nemohla, ještě že tak dobře umí vařit. :)
(SPOILER) Po přečtení této knihy, resp. její první třetině, jsem si nejen prodloužila život, ale i se dozvěděla něco nového o omdlévajících kozách, tzv. myotonických. Musím uznat, že zážitky se Skopovým alias Esmeraldou Sněhovou vločkou a výsledně s Pixy byly k popukání, až na vadu z nedostatku vit. B1. No a pak to šlo podle mě z kopce. Začátek jsem autorkám věřila, od seznámení Chance s Audrey, po jejich road naplněný zážitky, ale potom v té druhé části.... tam to prostě nešlo. Nevím, zda by se nějaký chlap vydržel snažit se, tak jako Chance a následně odolal Carle, ale budiž.... na pohádky se o vánocích taky dívám. :)
Překvapivě je vše uvedeno již v anotaci knihy, takže se žádné velké překvapení ohledně Sery a Bena nekoná. Dále mám pocit, že série "Destination Love" je od jiného autora, protože je to v celkově odlišném stylu. Avšak za poděkování autorky a ujištění, že "auto to nebylo", a to rovnou 2x, dávám * navíc. ;)
Normálnost se přeceňuje, hlavně to pro každého znamená něco jiného. Osobně bych takovou doktorku, jako byla Kira Murphyová brala všemi deseti (i když raději v jiném oboru :) ). Popis, že se jedná o neřízenou střelu byl na místě... dále to byla super kámoška, neuvěřitelný smíšek, správně potrhlá mrňavá hipísácká sexuoložka, která mě několikrát upřímně rozesmála. Henry (bratr Barclayho Lucase) si za Prófu nemohl přát lepší a více osvěžující záskok, který byl to nejlepší, co jej potkalo. U interakcí Kiry jsem občas vrtěla hlavou, ale převážně se parádně bavila a Barclay po svém prozření také, protože články z epilogu vypovídají své. :)
Autorka je praktická lékařka a její manžel anesteziolog, tudíž věřím, že část děje opírá o své zkušenosti. Jen mě mrzí, že se jedná o třetí díl série, kdy předchozí u nás nevyšly (zatím), a týkají se celkem důležitých postav jako Libby a Millie. Ráda si přečtu i jejich příběhy, navíc, když se zde mihne jejich kamarádka Kira.
První díl byl vtipnější, hlavně co se rozhovorů a různého pošťuchování mezi sourozenci týkalo. Zde jsem prostředního bratra z přechozí části z počátku nepoznávala. Přišlo mi, že si Kelsey s JP spíše slovně ubližují, než se popichují.
Takhle si začátek přátelství natož vztahu těžko představím. Ohledně Edwina a Genesis to byla až nepodařená vsuvka, ale autorka do těch až nadbytečných stránek musela něco vložit. Ale zase u Lottiininy pomsty jsme se bavila, dále i u holubů a ledních medvědů (hned mám chuť jim také něco poslat :) ) a současně u podcastu "Jsme si souzeni", kde opět Lottie perlila a předpokládám, že autorka použila mimo (Paceyho a Winnie) i další postavy ze svých knih. Díky holubům zaokrouhluji :) 3,5*.
Druhý díl je trošku kratší, dá se říci, že je to taková sváteční jednohubka, kde se setkáváme s Beccou, což je mladší sestra Laury z přechozího dílu. Autorka sice uvádí, že se snaží psát tak, aby předchozí díl nebylo nutné číst, ale já si myslím, že je to více než třeba. Samostatně by to mohlo působit, že se jedná o spolek mírně trhlých lidí, jejichž úmysly čtenáři lépe dojdou, když čtení naváže.
Becca byla (v dospělosti) skvělá sestra a teta, hlavně v období krize, kdy jí bylo po smrti Davida (švagra) opravdu potřeba. Měla své tajemství, které se projevilo hlavně v době jejího rebelování v dospívání a ve vztahu k vánocům. Škoda, že se nesvěřila, min. své sestře. S kým jí budou dávat do páru bylo jasné již v předchozí části a já tím nejsem vůbec zklamána (možná, kdyby to tak nedopadlo), protože např. akce "myčka" mě hodně pobavila. :) Nevím, zda vyjdou další díly, ale třeba 4., který je o Willow, anebo 5., kde je Katie a její syn Saul, si ráda přečtu. A jsem ráda hlavně za postavu Edie Mayové, která ve svých 90letech umí tak skvěle hrát šarády :), naslouchat a krmit svého "snoubence".
Harry O'Dell a George Faulkner jsou parťáci z řad FBI a dostávají se k případu, kde se Alessandra Lamontová stala lovnou kořistí mafiánského bosse Michaela Trotta, kterého její skoro exmanžel okradl. Harry s ním má sám nevyřízené účty, protože ho při jeho zastrašení připravil o syna a exmanželku. O Allie nemá nijak valné mínění a odrazuje jej i její půvab.
Sice je děj předvídatelný, ale líbí se mi znát názory obou hlavních postav, Harryho přeživších dětí, hlavně v podání Shauna a dále parťáka George a jeho zvláštního vztahu s exmanželkou a současnou přítelkyní. U poslední zmíněné trojice George, Nicole a Kim jsem nevěděla, koho litovat dříve a víc, ale ve výsledku nenašel štěstí nikdo.
Kniha má spád, akci, trošku napětí, i když škoda uspěchaného závěru. Každopádně autorka umí vykreslit velmi zajímavé postavy, které nejdou pro slovo daleko. 4,5*
(SPOILER) Kniha, která doslova klame obalem. Upřímně jsem nečekala, co se zde skrývá, protože anotace v kombinaci právě s takovou obálkou, působí relativně "neškodně".
Meredith a její vzpomínky na dětství, dospívání a období těsně před izolací se střídají se současností, která je nejlepší z toho, co jí zatím potkalo. To čím si prošla se svojí sestrou se vůbec nedá nazvat dětstvím, natož šťastným. Nechápu, že jakkoliv nezasáhlo okolí, ať již otec nebo tetička Linda, protože tohle na zásah bylo. Střípky různého psychického či fyzického týrání, a do toho později někdo jako Lucas, to by bylo moc i na celkem odolného jedince. Práce podpůrné skupiny byla zajímavá a pro lidi v japonštině označené jako hikikomori (6m a více), celkem nezbytná. A to co pro Mer dělala Sadie, její podpora bez jakéhokoliv odsouzení a pořízení zrzavého Freda, to byla asi ta nejvíc pomoc, kterou potřebovala, vč. času, kterého se jí dostalo. I přes smutný děj je kniha ukončena s nadějí na lepší zítřky. 4,5*
Po dočtení knihy jsem se vrátila zpět k prologu a říkala si proč....
Autorčino věnování i poděkování je plné emocí, stejně jako příběh Kiersten Roweové a Wese Michelse. Bližší seznámení se se spolubydlící Lisou bylo parádní, hlavně její přístup k lampě a cca 2 modřinám. No a její bratranec Gabe... to byl přítel hodný tohoto titulu. "Sestřičku Angelu" v jistém ohledu Wesovi i závidím.
Děj knihy, od seznamování se, přes plnění seznamu, zdravotních problémů až do trošku moc přeslazeného závěru, měl celkem pozitivní a motivační náboj. Asi není moc jedinců, kteří sami nepřišli osobně, anebo ve svém okolí do styku a boje s nádorovým onemocněním. Kéž by bylo více vítězů, a to nejen "bowlu", jako Wese.
Pierce Waverly, dědic hraběte z Devonmontu, měl od svých 8let smutné dětství. Díky příbuzným na farmě u Waverlyů (strýci, prastrýci, bratranci a již známé sestřenici Virginii, která se za jeho zdařilé pomoci dala dohromady s Gabrielem Sharpem), měl kde trávit prázdniny a různé svátky. Těžko se mi odhadovalo, co přesně se stalo a v samotném závěru, po odhalení, mi "tento" důvod přišel trošku přitažený za vlasy. Dále mi přijde, že ve 4. a 5. díle žertující a věčně flirtující Pierce, působil dosti jinak. Sympatická vdova Camilla se svým tajemstvím v podání Jaspera, milujícím báseň o Santa Clausovi, to vylepšovali. Časem se dostanu k předcházející sérii, anebo k té navazující, ale chvilku si dám od autorky pauzu, protože některé části dílů jsou si podobné. 3,5*
Kdo četl tuto sérii od začátku (jako výjimečně zrovna já :) ) nebyl překvapen, že se detektiv z Bow Street Jackson Pinter, dočkal konečně své výtečnice. Jak jsem při čtení vyrozuměla, ještě se s ním potkám v sérii "Škola dědiček", min. v posledním dílu, kde rozlouskne větší případ a já se vrátím v čase i dalšími hrdiny, a také se mihne v další sérii "Vévodovi muži" s vévodou z Lyonsu.
Lady Celie měla zajímavé nápadníky a na příběhy některých z nich se také těším. Pachatele jsem podezřívala správně, i když jsem si nebyla z počátku jistá, kdo z nich to provedl, ale díky vzpomínkám sourozenců Sharpeových se to přímo nabízelo. Přesto mě "totožnost" jednoho překvapila. Povedený díl a asi současně i nejakčnější, ale s nejhůře se chovající babičkou Hetty, protože zde byla občas silně za čarou. Kdo překousne, že část dílů si je celkem dost podobná a každý si nepřekvapivě najde vhodného partnera, ten si čtení užije jako já.
(SPOILER) Musím říct, že jsem se u této knihy celkem dost nasmála, protože Zoe byla vážně číslo (až na tu jednu reakci, která sem prostě nepatřila u člena týmu protivníka Zanea). Líbily se mi i její nové kámošky v podání Chloe (kde se střídal rozvod a anulace svatby, takže ve výsledku netuším, co z toho to bylo) a Freyi (kde přes sympatie k Dariovi jsem doufala v navrácení Ivana). Překvapil mě závěr s Amy, jejíž reakce byla neočekávaná. Každopádně rychle čtivé ze sportovního prostředí s macho hrdinou, kde je konec předem jasný a u některých věcí se nesmí moc hloubat, protože ne vše dává smysl. 3,5*
Předně musím pochválit playlist a dále uvést, že osobně patřím do #teamCamilla. Camilla Ferrariová je nejen šéfová snů, ale i bezvadná kamarádka a jako kolegu (natož případného šéfa) si Edoarda Zorziho nezasloužila. Jeho počáteční chování a předpojaté závěry ohledně Mattia, anebo Cam samotné, to bylo více než přes čáru. Osobně bych to skončila po kapitole 13 (a alkohol není omluvou). Musím však uznat, že autorka píše čtivě a snaha o zlepšení Edoardova renomé byla stránku od stránky patrnější, i když občasné poskočení v čase to mírně rušilo.
Renesanční slavnosti ve Willow Creek v podání jejího obyvatelstva a čerstvě přistěhované Emily Parkerové (v roli děvečky z lesní krčmy Emmy) a mnoha dalších, vč. učitele angličtiny Simona Grahama (pirátský kapitán), jsou osvěžující záležitost. Moc se mi líbily i další postavy, jako druhá z děveček Stacey (Beatris), učitel tělocviku Mitch (v roli skotského horala Marcuse McGregora), knihovnice/kavárnice Chris (královna Alžběta), neteř Caitlin jako dvorní dáma a další.
O dvou výše jmenovaných budou i následující díly, které si moc ráda přečtu, hlavně příběh se starší sestrou April. :) Simona jsem sice občas nechápala, hlavně ten přechod Simon vs. pirát, ale v závěru nepřekvapí a epilog po roce a dni stojí za to. 3,5*.