kuruteku komentáře u knih
Trochu za vlasy je přitažená myšlenka, že parta kluků je schopnější než zkušení námořníci, ale fáze, kdy se učí, to vrací do normálu. Výcvikové fáze a vývoj Ingvara mne vlastně bavily nejvíc. Stejně jako vytváření autority skirla Halta a jeho pochyby o sobě. Nicméně šikovné je to číst společně s předchozí a následující knihou.
Zdařilý výběr. U některých autorů mám chuť se podívat podrobněji - kromě nám známého Červenáka mi přišel velmi zajímavý námět Neviňátka M. Hvereckého a Petr hledá dům a Žoldnéř. U některých, jak už to bývá, mi přišla fantazie samoúčelná.
Ale proč ne. Autorka si dělá radost, regionální odkazy pro zpestření, takže si to své čtenáře najde. Některé povídky by se mohly dostat i do nějakého sborníčku. Nicméně, kdyby mne neupoutal Český Krumlov, asi bych autorku minul.
Správně. Díl jen pro opravdové čtenáře. A pro radost. I když byl trochu jiný - duchařský (ne moc), se zločiny, které spolu nesouvisely (ale stejně byly vyřešeny). Dárek autora autorovi i čtenářům. Radost.
A ještě mi to připomnělo povídku, ve které se setkal Kurt Wallander a van Veteeren, snad je píšu správně. Ano, Poirot a Holmes svých věků.
Co jsem čekal, to jsem četl. Úplně něco jiného, než se ze začátku jevilo. Kyborg rozjímá o životě se Senecou v ruce. A kolik je na snaze vytvořit robocopa reálného a kolik je jen domyšleného do závěru? Kdo z čtenářů také viděl Ramba, Terminátora, Muž za 6 milionů mne minul už úplně. Plynová komora pro zvířátka už byla jen třešnička na dortu, stejně jako IRA.
Někdo má rád psycho scifi a někdo akční. Někdy psal Clarke pro vlastní pobavení a někdy si řešil své obavy. Možná by jinak poskládaný výběr vyzněl jinak, ale takhle tu leží a ty, čtenáři, se s tím poper. Nebo to vzdej. Lev z Comarre ční nad vším ostatním. Zajímavé jsou ty "vodní" povídky - Muž, který přeoral moře, Hluboké pastviny a Nenávist. Příští nájemníci mi připomněli Simaka s jeho mravenci. A Parazit zase jakoby z hlavy vypadl Pecinovskému. Zbytek se mi někde v paměti ztratil.
Prudce návykové. Jenom si tak říkám: četl pan Niedl pana Flanagana nebo obráceně nebo je to jen shoda, že jak Platnéřův učeň, tak Hraničář Will Dohoda lezou po hradech? Jenom škoda, že je příběh rozdělený do dvou knih a já si ještě nekoupil a nestáhl další díl. Takhle to bude muset počkat.
Malkallam v lese a jeho přátelé jsou novým zajímavým prvkem, stejně jako král, jeho syn a první zbrojíř.
Není to detektivka pro každého, ale každý vodák, tramp, horolezec, příznivec svobodomyslných kolektivů zajásá. A věrný čtenář obzvlášť. Z obou případů mne až mrazilo. A to i když u druhého jsem měl pocit, že víkend omladiny party už jsem četl mezi nějakými vodáckými povídkami.
Od poloviny, možná třetiny bylo vše jasné, jen jsem čekal na rozuzlení. Bohužel. Nicméně námět neotřelý, zpracování zajímavé i momenty z historie. Čtivé, ale ten závěr je ošizeny, jakoby sám autor nevěděl, jak to skončit.
Druhý díl byl a mne nějak roztěkany, možná jsem četl ledabyle a nepozorně. Ale tenhle díl mne zase uchvátil. Tolik drobných vtipných postřehů. Škoda, že nejsem znalcem Londýna, přidaná hodnota by byla ještě větší. Sérii jsem tím pádem nezavrhl a těším se na další díl.
Nádhera. Tři knihy v jedné plus ten obrovský nadhled a informace. Thriler (až jsem se bál), postapo (a v dnešní válečné době mi zatrnulo podruhé) a grande finále optimistické až hrůza. Krásných čtrnáct dní četby. A teď ještě dohledávat, co byla/je realita a co nadsázka.
Kdo by to byl řekl, že číst rozhovor dvou historiků o životě a díle a názorech jednoho z nich může být zajímavé? Ale od čtenáře to vyžaduje víc než jen číst - musí i znát, pro mne byla novinkou část o fašistických intelektuálech v Rumunsku, i když to není "můj šálek kávy" a dodnes jsem nějak nepobral hlavní myšlenku tohoto směru. Ale pohled na vývoj a rozpor mezi "socialismem" (sociální demokracií) a "komunismem" (pro mne navždy stalinismem) byl zajímavý, stejně pohled zevnitř na sionismus přímo v Izraeli (četl jsem Exodus a Koestlera, ale tento pohled (míněno Judtův) mi chyběl).
Rozhodně nejpřínosnější byla pasáž o výuce dějepisu, kdy se ukazuje, že abychom vnímali význam kroků v dějinách, musíme znát jejich běh, tedy učit v souvislostech, ne vytrhávat období (moje profesionální učitelská deformace, ač nejsem dějepisář).
Že je Timothy Snyder zajímavý autor, jsem zjistil z jeho Krvavých a jiných zemí, kronik Polska, Litvy, Běloruska, Ukrajiny, ... Ale že tu byl před ním nějaký Tony Judt, je pro mne překvapení a asi Poválečnou Evropu začnu hledat.
Jenom mi pořád vrtá hlavou, proč se ve společnosti nedokážeme domluvit, shodnout, hledat a nacházet řešení. Ale asi máme každý jiné životní zkušenosti, jiné plány, jiné představy, jiné sny. Tak aspoň na chvilku tu byl ten hezký sen.
Uzavřené místo, provedeny zločin. Geometrický načrtnuté, psychologicky rozvržené. První detektivka autorky s trampy (a to dostali zabrat ;-)). Taková malá letní limonáda, proteče a na chvíli osvěží.
Klasický Rudiš, mnoho řečí, vlaky, vztahy, tajemno, historie, čes-německo-rakousko. A přece je to dobré. Psáno pod rytmem kol. Často jsem musel vysednout, nabrat dech, abych mohl zase jet dál. Spousta podnětů, spousta nápadů. Všechno dobře načasované. Jen mi tam chyběl poslední dílek skládanky. Nějaký ten efekt, co mne srazí, posadí na zadek, vyrazí dech. Ale i tak v záplavě všednodenní plytkosti. Tu chybějící půlhvězdičku dohání obal s mapou. Jsou autoři, u kterých mi nestačí ekniha, a Rudiš patří mezi ně.
Jásám, jásám. Sice to mělo velmi pomalý rozjezd (nutný pro pochopení) a toho opravdu trampského tam bylo více až v druhé půlce, stejně ta Zlatá horečka přidala další námět do kotlíkovských záměrů. Snad až povolí ...
A nejsem sám, kdo si všiml, že v partě nějak není moc Hastrmana?
Díky, autore, díky, vydavateli, díky, distributore!
Pořád ještě dětská kniha a tajemnější než první díl. Věděla autorka už, že deník Toma Raddlea využije na konci série? A měla rozvržené dávkování historických odkazů na Harryho rodiče? Zpětně se zdá, že ano, ale zpětně si dokážeme zdůvodnit mnohé. Pořád se mi zdá, že i tady je dobro a zlo od sebe oddělené, i když Ginnino podlehnutí deníku naznačuje, že to tak úplně čisté není.
Já vím, že nejsem cílová skupina a že kdybych se nechystal na tábor, tak mne asi Potter mine úplně, ale když už jsem se dal na vojnu, ... Paní Rowlingová umí psát. Ale všechno je to takové černobílé, snad jenom Snape, který vypadá jako zloduch, ale nakonec není, i když v dalších dílech se pořád tváří jako zloduch. Harry je dokonalý, drobné prohřešky jsou nutné jen k tomu, aby zabránil velkému zlu. Série Ilky Pacovské mi přišla méně předvídatelná, Pratchett hravější a moudřejší, Tolkien tajemnější, Doktor Proktor srandovnější. No, sérii dočtu, vezmu ji na milost, ale proč z toho byla (a je) taková pottermánie, vlastně nepochopím.
Tohle vlastně vůbec není scifi. Jen na půdorysu scifi zamyšlení ve formě povídek o jinakosti, o spolupráci, o touze vést spokojený život, o válce. Budu si to muset někdy přečíst ještě potřetí - první čtení v jinošském věku zanechalo dobrý pocit, ale nepamatoval jsem si nic, kromě mrtvého domu (ukázka z čítanky). Druhé čtení přineslo překvapení v podobě Usheru II (to je snad ještě lepší než první Usher), odchodu černochů z Ameriky a poslední povídky. Bez předchozích tak nevynikne, ale z pohledu do tváře Marťanů mne ještě teď mrazí.
Velmi dlouho mi trvalo knihu přečíst - a přitom tak útlá. A začátek vlastně úplně obyčejný. První dvě kapitoly první povídky nic nenaznačují. A přesto. Dokonce se mi vnutily dvě knihy úplně jiné, paradoxně jedna s názvem Job. A teď už nic nebránilo dočtení. Prapodivný příběh Pod zahradou zdánlivě nedává smysl, až doslov mi pomohl se s ním popasovat. Díky, pane Škvorecký. Druhý příběh - klasické téma G. Greena - ztráta víry potvrzuje její existenci, krutě paradoxní pro katolíka, natož pro tolerantní neznabohy. A třetí povídka to jen doplňuje, Platonova jeskyně jako osamělá vesnice, to je jen takový můj obrat. Vlastně by mne zajímala i ta čtvrtá, do českých, tehdy nekřesťanských, dob a vod a strání nepřeložená. Občas je užitečné se zasnít, občas zamyslet. Díky.
Trošku červená knihovna pro mladé chlapce, bohužel dnes s mobilními internety vzdálená dnešní podobě dobrodružství. Ale přitom základní myšlenka - dokázat otcům a sami sobě, že jsme připraveni unést zodpovědnost - je pořád správná.