kuruteku
komentáře u knih
Poslední stanice Hamburk
Martin Vopěnka
Nějak jsem to nečekal. Po předchozích knihách autora taková ťafka za uši. A ještě s takovým koncem. Rozhodně zajímavé, i když jsem nenašel nikoho, s kým aspoň trochu sympatizovat. A v podstatě v duchu autorově klasicky tezovité, naznačené a na závěr bez konce. Až to skoro vypadá, jakoby si autor řešil své mindráky.
Jak může někdo toužící po ekologické proměně světa projet tolika benzínu na cestách sám autem? A živit se spekulací s kryptoměnou, která ke svému životu potřebuje vlastně propálenou energii? Ale asi ano, takový je život. To už byl Černák s Veronikou uveřitelnější, i když jsem se taky s nikým takovým nesetkal. Takže vlastně jediné "normální" postavy byli ti loseři Eva, Pavel, táta Katky.
A teď babo raď, byla to dobrá nebo špatná kniha, dala mi něco nebo vzala jen čas při čtení? Vlastně ani nevím.
Řeky Londýna
Ben Aaronovitch
Mám tendenci posuzovat veškerou fantazy očima ovlivněnýma Terrym Pratchettem. Tedy v tomto případě neúspěšně. Taky je to jiný žánr. Tak tedy s Opskurnem, které jsem objevil a četl nedávno. Taky to není ono - už jsme ve stejné zemi (Anglie), i s historickým pozadím (včetně Římanů), ale místo venkova Londýn. Dobře, opusťme srovnávání, které vždycky kulhá, a poměřování nesouměřitelného.
Tak zajímavý je samotný pohled na část policie jako magickou složku. A objevování magického světa. Do zeměpisu Londýna přidaní bozi Londýnských řek, tedy řeky Temže (ano, mají to rozdělené). A Punch a Judy, anglický kašpárek křísnutý Tomem a Jerrym. Takže nakonec to vidím docela příznivě - sem tam vtip, trocha historického vhledu a konec dobrý, vše dobré.
Nic extra, ale neurazí. Asi zkusím i další díl.
Čtvrtý králův pes
František Niedl
Po sáze o rytířích z jihu jsem čekal něco víc, zase na druhou stranu je to z počátku tvorby. Alespoň jiný pohled na vládu Václava IV. Takže na jednu stranu moc slabin jsem nenašel, na druhou stranu takový nájemný rytíř z rodu samurajů, co neprojevuje vlastní vůli ve službě (vyjma odbojných řečí) a slouží do roztrhání těla. A už vím, že kromě Václava a Zikmunda tu byl Prokop a Jošt, že Václav promrhal Karlovo dědictví, což vlastně ani nebylo moc divu. A i Zikmund toho moc víc nedokázal.
Kondenzovaný humor
Jiří Suchý
Slovní kondenzovana klauniada. Potěšení pro příznivce humoru tak jemného, že ho mnozí nepostřehnou. Přesto rád směju jako první. A jsem rád i za tento výběr. I za shrnutí od autora výběru na závěr. Protože slovy Vančury: Snaží se znamená lépe věděti.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Tak samozřejmě, že knize trochu chybí závěr, ale ten popis nastávající padesátnice, které se částečně rozpadá život, je bohužel velmi věrný. A v tom je síla knihy - mnozí máme rodiče a sourozence, mnozí řešíme či budeme řešit stejné situace. Vesnici, její stíny i světla umí Hájíček popsat krásně. Trochu mi přišlo, že se obloukem vrací k Dobrodruhům hlavního proudu - v tom smyslu, že jde částečně o generační zpověď. Ne ve smyslu vyrovnání se se společenskou, ale s vlastní a rodinnou realitou. Akorát ty Příběnice jsem nenašel.
Ďáblova pevnost
Juraj Červenák
Jak vidím, tak čtením e-knihy přicházím o krásný obrázek na přebalu. Ale zase kniha není tak tlustá, i když dlouho vydrží. Už jsem si na Bathoryho zvykl, tady se znovu potká s Čelebim. A po krátkém "rozloučení" s Janovem už je v Chorvatsku a snad se podívá i domů. Všechno tu je ve správném poměru, další dílek do osmanských bojů, tentokrát Mikuláš Zrinský. Tak už se těším na příště.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Tak dočtena poslední detektivka N. Klevisové. Pocta přírodě, Beskydům a poctivému životu. I když je to hodně ve zkratce a čtenář ví vždy víc než detektiv a ostatní postavy. Dozví se Valerie a Oliver o pohnutkách Olgy? A přestože Karel měl k Mari nejblíže (chtěla na začátku na něj chalupu přepsat), úplně se později ztratil a sloužil jen Jakubovi. Takže čtivé, dobré, ale nějak mi to přišlo, že to autorka chtěla mít hotové a ty náznaky zůstaly nerozvnuté.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Vlastně jsem místo knihy slyšel načtenou verzi, ale spokojen. Je to sice poplatné době, ale dobře to ta Maruška napsala - je tam láska, romantika, vyvržení, odpoutání se od Boha, i jeho hledání, pomsta, smrt, tajemno. Spousta věcí je přitažená za vlasy, ale Mary Shelley na tom večírku dokázala, že ženy psát mohou a dovedou. Dokonce do budoucna její dílo přetrvalo více, než dílo jejího manžela.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Detektivka to nebyla - na to bylo málo indicií pro čtenáře. Vztahový román s detektivní zápletkou snad, ale proti Soukupové nebo Fischerové mi to nějak nesedlo. Rád jsem si knihu přečetl, přečtu si i další, ale nijak nadšený nejsem. Snad jenom ty kočky, ... A to prosím žádnou nemám ;-)
Bílá věž
Juraj Červenák
Druhý díl třetího dílu? Jak to? Ale vlastně mi přišlo, že to končí nějak do ztracena, ta Hořící říše. Tak už to vím. Nicméně i ten první díl stal za to, rozvrat Chazarské říše v přímém přenosu, Svjatoslavova taktika. A Kostěj Nesmrtelný. A bohatýři, vikingové, barbaři. Tak rychle najít poslední část.
Souboj na Araluenu
John Flanagan
Bez předchozí knihy nefunguje. A vlastně vše dopadne naprosto očekávaně - s Dimonem přijde rodinný večírek, Skandijci si užijí boje, Thorn není bez slabin, stejně jako Jesper. Jenom bych rád věděl, jak se naložili se zrádci, co dělali lidé v podhradí a hraničáři, když probíhal puč a kde vzal Klan rudé lišky svou sílu - vždyť půlka byli najatí žoldáci a druhá vlastně neschopní příznivci. Že by byl Dimon tak mazaný? No, možné to je.
Klan Rudé lišky
John Flanagan
Tak další krásná pohádka dočtena. Vše je, jak má být. Zlo, dobro, zkušenost, vzdělání, zodpovědnost. Prostě skvělý příběh pro náctileté i malinko mladší. Občas se dobré i příjemné si něco takového přečíst.
Mirzova vize
Josef Pecinovský
Pořád to tam všechno je, ale už to není úplně ono. Házím ti laso, Abbey Road, Sinusoida - to byla zjevení. Český Clark, Asimov, Heinlein, Strugačtí, ... Hvězdné eso spolu s Neffem a kpt. Kidem.
Ariston už byl o chloupek horší. A u Mirzovy vize jsem si párkrát říkal, jestli není autor v rozporu sám se sebou. Pořád hezké, pořád zajímavé nápady, vlastně i útok na umělou inteligenci, které je teď všude plno.Nicmene antigravitační hmota, která popluje k Měsíci, ... Co jí tam asi přitáhne? Gravitace.
Ale budiž. Přečteno nadšeně a rychle.
Hazard
Felix Francis
Francis není jako Francis, u otce jsem více cítil sounáležitost se světem koní, tady mi to přijde jako kulisa. Ale je to čtivé i zajímavé. Takže vlastně se těším na další.
Fízl
Petr Placák
Četl jsem rozšířenou verzi a beru to jako dokumentární historický pohled. S mnoha detaily i mnoha otázkami. Třeba kdo rozhoduje o tom, co je nebo není správné, kde je hranice přežití, kolaborace a nevědomosti. Jaký prostředek odporu je přijatelný, jaký srozumitelný a jaký oprávněný. Který proud v opozici mi byl nejbližší a jaké důsledky to vše má pro dnešek? Prostě otázek je víc než odpovědí. Rozhodně si Petr Placák, podobně jako John Bok a Petr Uhl stál důsledně za svým bez ohledu na důsledky.
Český tramping v časech formování a rozmachu
Jan Pohunek
Poprvé jsem knihu odložil pro její vědeckost, podruhé, když jsem jel na tábor spřátelených Káňat, se pozorně začetl a pak i dočetl. Dobré jsou detaily - i když už vím a znám, četl jsem Boba Hurikána - tak tu jen oboustranný pohled: od levých trampů (a Gezi Vcelicky si nutno vážit) po "nepolitické". A k tomu střet trampů a skautů, společně kořeny a vzájemné vážení si a třenice. Dodnes. Nakonec mne mrzí, že autoři nešli přes rok 38. To si zase musím přečíst Tonyho Tramping.
První krev - Rota zbabělců - Keanův pozemek
Jack Schaefer
Pro někoho možná brak, ale pod nánosem divokého západu se skrývá mistrný pohled na přerod jinocha v muže v různých podobách - jednou ve válce, jednou na dostavníku a jednou při střetu staro a novousedlíků. A pokaždé je i tam kus historie, kdy se z dobývání stává civilizace, kdy se rodí právní systém a prosazuje spravedlnost a oboje na sebe naráží a ne vždy se shodnou. Jsem rád, že jsem se na táboře zase začetl. Mám pocit, že každá kniha si nachází svého čtenáře a svůj čas.
Když naprší, zase uschne
Miroslav Jandovský
Já vůl. Nechám se nalákat, zní to zajímavě. Ale není to ani milostné, ani detektivka, ani vědecké, snad jen zarytý helénofil by si možná přišel na své. Nebo filosofický nerd. Prostě ne. Pár momentů je slušnějších, třeba obálka. Ale jinak to ve dvou třetinách vzdávám a nedočtu. Nic mi to neříká.
Život mimo kategorie
Jan Novák
John Bok. Cholerik, excentrik, bouřlivák, ale také člověk s obrovským smyslem pro spravedlnost. Za každou cenu. Zažil jsem ho na nějaké debatě o rasismu, Jeho a Standu Pence. Nechápal jsem, ale vlastně s ním souhlasil. Tato kniha mi na mnohé otázky odpovídá. A mnohé otázky zase vyvolává. Kdy a za jakou cenu je možný nebo nutný kompromis? Jsou věci černobílé, šedivé, barevné nebo samotná relativizace je cesta do pekel? Kolik unese ikona předchozích let (Havel, Jirous) pod tlakem nové doby? Možná, že k takovým knihám a takovým osudům by měl být vydán ještě druhý díl s různými pohledy, s dobovými dokumenty, aby byl obraz plastičtější. Ale nejsou to knihy, je to samotný život a až před každým z nás bude náš Rubikon, náš Rhodos, náš Kresčak, budeme se rozhodovat my a ne knihy. Ty nám mohou jen naznačit důsledky.
Císař Nihon-džinu
John Flanagan
Ale ano, kvalitní kniha pro puboše. Takový mix Šóguna, Hraničáře a kdoví čeho ještě. Horác prokázal své kvality a hraničáři vyzkoušeli římskou falangu ve střetu s japonskými samuraji. A sice trochu neuvěřitelné příhody Alyss a Evanlyn, ale budiž. Kajak z papíru a střet s tygrem zabijákem. Vlastně se těším na další díly.
