kuruteku komentáře u knih
Čtivé, napínavé, propletené, ale čím dál méně uvěřitelné. Sice celkové vyznění je pozitivní ("buď sám sebou a zlo na tebe nemůže"), ale cena za to jsou vlastně velký nešťastný osud (důsledek nadčlověka Jurka Waltra) a jatka v podobě osmi nešťastných, o to zbytečnějších a nechutných, vražd. A co příště? Koho ještě Jurek poznamenal? Ale znovu - čtivé to je.
Zvláštní, velmi zvláštní. Takový konkrétnější A. C. Clarke. Tak nejprve bod dolů za překlad, protože vydávat za dobré matematické myšlení schopnost rozdělit přímku v poměru zlatého řezu je nesmysl. Znalci vědí. Jinak ale dobře zakomponovaná Kulturní revoluce, totální blbnutí v Číně, zajímavá počítačová hra a fyzikální problém, i ti prapodivni emzaci. Trochu jsem zase plaval v tom kvantovém počítači, přeměně protonů do11. dimenze. Plus mínus to ale bylo čtivé a zajímavé.
Vůbec mne nenapadlo, že všechno to zlé, co se Sisi stalo, se stalo jen v její hlavě. I když po přečtení Petry Hůlové a Čechy země zaslíbená i to může být jeden z výkladů. Ale podle mne ten méně pravděpodobný. Chování bratrů k sestře, i kdyby její výklad nebyl pravdivý, ukazuje, že je na jejich straně něco v nepořádku. Pro mne je kladným hrdinou tu Vojta, který trpí nějakou formou autismu, ale daří se mu. Nevím, jestli jsem někde četl či slyšel, že autorka svou tvorbou se snaží bránit ohrožené, tedy děti. Anežka i tato kniha tomu nasvědčují, ukazují, kam vede nefunkční rodina, ať se navenek tváří všelijak. Ještě to chvilku budu muset trávit a strávit, ale už se těším na další knihy.
Hodně jsem se ztrácel v sourozencích Anny a Františka, zmatený byl pro mne začátek se seznamováním s lidmi. Ale pak už klasika - nemělo to sílu Cejchu Zdeňka Šmída, ale i tak dobré, hlavně osudy Grossovic rodiny a Floriana, ty mne zaujaly. Bohužel v době národnostních a náboženských válek stále varující a stále pravdivé. Sociální problémy vyostřily rozdíly a spirála násilí a odvet se roztočí nevídanou silou.
Poprvé jsem v poslední třetině zahlédl nejen dobrý styl, ale netypickou zápletku - děj uhne tam, kde to nikdo nečekal. a nakonec z toho zůstává divný pocit, že zlo je relativní a trestající může sám sebe potrestat. Na jednu stranu si autorka jednu cestu/linii zavřela, na druhou aspoň ani čtenář nemá mít nic za definitivní.
Tak opravdu poslední díl - to přijde jakoby nic a náhle v tom lítáš! A směješ se jako blázen nebo aspoň uculujes jako hňup. Kam se všichni těší, kdo to ví? Psi sraz, policejní zásah, vaření Denisky i Marie. Jak já se těším na vánoční ořechovku! Při každé návštěvě zámku budu chtít nějakou pikantní historku, nejlépe smyšlenou, a nebudu se chovat jako muflon.
Silo. Síla. Jízda. Tafka mysli. Všechno sedělo. Možná až později jsou tu pochyby o reálnosti, ale ty nejsou podstatné. Hlavní je myšlenka, společnost odsouzena k existenci, k rozdělení na čtvero stavu, kdy starosta je volen, ale IT, vlastně jeho šéf, ví víc a rozhoduje zpoza rohu. Ale život je daleko variabilnější, než Dohoda předpokládá. Bez úvodu by nebylo jasné, proč venku tak láká, čím vším IT vládne, proč je nutný nový šerif. V dnešní době, přestože kniha už má nějaký ten rok za sebou, mnoho aktuálních otázek: komu věřit, kdy revoltovat, kdy ustupovat, co obětovat, co dělat. Už se těším na ostatní knihy a autora si ukládám mezi zajímavé postapo scifi, vedle Kidovych Engerlingu a Pacovského knih.
Tak další vrchol zdolán, další díl do skládanky přiložen. Nevím, proč jsem si vsugeroval, že poslední, když je prostřední. Ilan přestala být jedním a stává se jinou. Víc bych prozradil moc. Je toho mnoho, jako v detektivkách nic nevíme a najednou hlavní hrdinka letí z akce do akce a je jí všechno jasné, zatímco nám moc ne. Přiznám se, že nelogičnosti nehledám a tak mne do nosu netrkají, jen si užívám ten prapodivný svět, co nás možná čeká, neb je to psáno retrospektivně o mnoho let později, co jsou ještě před námi. Dostaneme se přes reteu, tedy spíše za reteu, dozvíme se něco o madam Podfortové, o historii pětadvacítky, o Karimu Amarijském, o nastereách toho moc víc nevíme, i když se tak kniha jmenuje a setkáme se s nimi v dostatečné míře.
No a teď čekat a čekat a čekat na další díl.
Tak když Kyša něco vydá pod svým jménem, nestydí se za své dílo, považuje ho za vyšší literaturu. Na rozdíl od Kotlety, který píše brak, ale nádherně čtivý. Čekal jsem alternativní historii, dočkal jsem se detektivky. S trochou alternativní historie. Jakoby někdo zkřížil Velinského Otu Finka s Burešovou Říší, ve smyslu vezmi amatérského detektiva, trochu protektorátní historie, německo-česko-romské vyrovnání. No dobře, tak Bureš tam moc není. Je to velmi čtivé, velmi uvěřitelné a vypointované. Takhle nějak mohla vypadat historie, kdyby Němci nebyli většinově odsunuti. Někteří by se zapojili, někteří tak jako tak odešli, v některých zůstala zášť až do konce a někteří zmoudřeli. Bohužel jako v reálném životě, jsou ti moudří odstraněni první. Tady sice až na konci, ale je jich (jí) škoda. Skoro bych si i přál, kdyby kniha byla delší. Jak by asi Heimat dopadl ve volbách?
Ponuré a smutné. Když už se zdálo, že si Eliška odpočine, dostane se ze svých temnot, nová rána, nová fantazie, nové nutkání drásat si duši. Ještěže ostrý střih na konec naznačuje, že se snad podaří...
Viktorka (znám jejího pohodového manžela, takže snad mohu familiárněji) si léčí své obavy a snad tím pomáhá i jiným. A za to dík. I když číst takové knihy jednu za druhou je spíše cesta do deprese.
Další díl skládanky středověkých osudů, tentokrát z Itálie. Superman Lukáš dokáže zázraky a i drobné slovní půtky s mocnými mu prochází. Navíc si autor proplétá své hrdiny, takže vidíme i Hynka Tase z Boru cvičit na speciálního šermíře. Ale což, když to čtu jako seriál pro dospívající, tak jsem ochoten mnohé odpustit. Navíc se to hezky čte. Takže brzy další díl.
P.S.: Jasně, Spiderman, ne Superman. Ale když on toho umí daleko více ;-)
(SPOILER) I ve čtečce mi to přišlo tlusté tak, že jako pingpongová pálka by se to nedalo použít. Kniha na čtrnáct dní stačila na deset, protože poslední tři dny jsem chtěl jenom číst. Jízda, internet, blázni, magoři. Hromada magoru, jeden větší než druhej. A motivace? Zakrýt pedofilii, divné řádově teorie, vlastní nedokonalost, rodinná traumata. Vlastně mám jen pochybnost o Anomii z hlediska věku - připadalo mi, že odhaleny je spíše mladší, max. 20 let, a ta hra trvá tak aspoň 5 let, no, to by se vlastně dalo stihnout. Z hlediska vztahu Cormorana a Robin už jsme také dál. Doporučuji, hodně trpělivosti, čas na čtení na více dní, týdnů, ale zážitek. A nevěřte nikomu a ničemu na internetu. Jak zpívá Epydemye: "Žijte své životy, máte jen jedny..."
Čím dál tím lepší - napraveny Barbaric, podrážděný Stein, proměněný Jaroš a díky tomu všemu jde příběh do větší šířky a hloubky. Sociální historická detektivka. Autor musí mít skvělou čtenářskou obec, když od knihy o historie Kremnice dokáže přejít k vytvoření historického příběhu, který se klidně mohl stát.
Začal jsem od druhého dílu, takže mi začátek trochu šustil papírem, nicméně samotná zápletka zajímavá a čtení chytlavé. Od druhého neúspěšného potencialniho vraha (Olivera) už jsemvsejen hltal. Sázel jsem na jinou ženu jako vraha, ale vlastně to takhle bylo logičtější, i když takových extrémních případů snad kolem nás tolik není. Tak tahle autorka nás ještě překvapí.
Ta nádherná jízda započatá Naslouchačem pokračuje dál. Opět se dozvíme další díly skládanky, jiné si Ilan najde sam/a. A zjišťuje, že přítelem může být i někdo, kdo vypadá jako největší škůdce. Nic není černobílé. Ani Nasterey, jak už naznačil první díl. Tady se ukáží jako velmi chytré, ale také velmi kruté.
Ano, je to pro náctileté, takže Ilan se nic krutého neděje přes míru, ale setkání s hotuly už šlo skoro na hranu, kdy se zdálo, že nemusí být jen dobře a že pětadvacítka není neporazitelná. A konec už předchází poslednímu dílu. Tak pár dní či týdnů a už se těším.
Svým způsobem je to rychlejší, krutější, smradlavější než první díl. Ani jsem si nevšiml v prvním díle, jak je Stein oddaný katolické víře. A dozvíme se mnohé z minulosti kaprála Jaroše.
Spojením nízkého (Jarošova historie, mučení, smetiště před ghettem, ...) a vysokého (popisy hostin, očista těla, šlechta (i když místodržící sodomité ? ;-))) se mi zdála kniha velmi blízká Stančíkovým knihám. Kdo se kým inspiroval?
Rozhodně děj utíkal tak rychle jako čas v Praze a těším se na další díl.
Tak, jak předchozí díl jsem proti rytířům bral jako počáteční dílo, tak tento díl už byl skvělý. I se všemi zvraty - sice trochu jakoby v budoucnu Niedl kopíroval sám sebe (Když se nejvíce daří, přijde pohroma a pak pomsta), ale to už zřejmě k tomuto dílu patří. V každém případě neotřelý pohled na rozpadající se království, které nikdo a nic nezachrání.
Začal jsem číst před prázdninami, na táboře knihu "uklidil pod postel", viděl dvojí zfilmování Otakara Vávry, na bourání tábora dostal knihu zpět a teď konečně dočetl. Není to kniha o zneužití vynálezu, to je až druhotný motiv. Je o zodpovědnosti, o lásce, o morálce. V obou zfilmováních a všeobecně je princezna za zlou, ale ona pochopí a dává Prokopovi svobodu, svobodu volby, dokonce jej nutí do správného rozhodnutí. Anči, Paul a Krafl jsou ti hodní na naší straně, opravdu kladnou postavou je Tomeš starší, doktor. A dědeček, který ale nesoudí, jen nastavuje zrcadlo k jinému pohledu.
V podstatě jsem byl zklamán, že nečtu variantu Továrny na absolutno, Bílé nemoci nebo Matky, ale tato kniha byla napsána v roce 1922, takže daleko více reflektuje ještě proběhlou válku. Její milostná linka byla u Čapka hodně překvapující, ale myslím, že ta je tou hlavní linkou - skoro až ve smyslu, že rozum má vždy převážit nad citem.
A ten druhý motiv - nedělat nic bez rozmyslu, bez zvážení dopadu na jiné.
Zkusím ještě audioknihu, zda neobjevím ještě nějaký jiný význam.
Zajímavé je, že ve filmu, v obou verzích, se na konci Prokop s Tomešem setká, ale v knize ne. Zřejmě pro větší působivost. Stejně jak je výrazně zkráceno setkání s dědečkem, v novější verzi úplně vypuštěno.
Zvláštní knha, zvláštní autorka. Více zahaleno než objasněno. Velice čtivé, tajemné a podmanivé. Strukturované. Díky Magnesii Litera jsem se odhodlal číst a nelituji. Kolik tajemství je skryto v nás a kolem nás. A bez magie. Každý má své byliny a nemusí to být jen listy, natě, kořeny, květy. Každý má svou půdu a nemusí tam sušit. Takhle jsem si ji pobral a přečetl. A pak došel k závěru, že na příčině zas tolik nezáleží, protože výkupna má otevřeno jen v úterý a do té doby je potřeba mít aspoň něco v zásobě.
Já nevím. Rozhodně nečíst v depresivním období! První povídku jsem nějak nepobral, ostatní ano, ale Díra mne možná bude strašit (jako dítě jsem viděl omdlelého pána a v prvním patře otevřené dveře na půdu bez žebříku - dětská fantazie pracovala na obrátky), Zbytečný člověk - neskončím tak sám?, snad jen Brácho a Manažerka byly trochu optimističtější v závěru. V každém případě zdařilé, jen depresivní.