Květinka008 komentáře u knih
Chtela jsem se knihy zbavit jako dalsi podobne, ale jak jsem jí listovala (protoze precist asi kniha typu enycyklopedie nikdy doslova nejde), zjistila jsem, ze jsou v ni skvele tipy. Perfektni zpracovani, podrobne,logicke, autori si fakt makli. Navic velice kvalitni provedeni na kridovem papiru. Zustane v me knihovne a priste planuju vylet s jeji pomoci. Vlastne u ted me inspirovala, abychom vyrazili po letech na podzimni prazdniny do Podyji :-)
"V domě smutku v ničem, ani v pocitech, neplatí měřítka světa venku. (s. 14) ... a jakoby zvnějšku jsem přehlédla obraz, jehož jsem byla součástí. ... ležely jsme tam namačkané v šedivých dekách jak oškubaní papoušci, které nikdo nechce. Byly jsme tak ubohé, jak jen může být člověk ubohý. (s. 13) ... vědomí bezmoci je přesně to, co do vás chce manipulant infikovat. Vy si máte ve vězení uvědomit, jaká jste nula. (s. 16) Domu smutku vládně něco horšího: vane tu smrtelný dech znicotnění. (s. 11) Vezmou vám lidskou podobu a cítí se pak oprávněni zacházet s vámi jako s dobytkem. (s. 16)"
Tyhle věty z prvních stran zcela vykreslují moje pocity z knížky. I přes to dokáže autorka nalézat v lidech lidství, filozoficko-snovým popisem osobnosti přiblížit a snad i oblíbit si kdejakou karikaturu počestného občana. Ve všem nesympatickém, protiprávním a protistátním jednáním poukazuje na špetky dobra a z nich skládá obraz osoby úplně naruby. Spousta z těchto Helenek, Andul, Peterek jsou klientkami našeho úřadu a autorka mi ukázala jejich skryté hlubiny, odkud vychází motivace pro jejich (pro nás) nepochopitelné jednání.
O co více se věnuje autorka popisům osudů a osobností spoluvězenkyň, o to méně píše o sobě a svých pocitech. Nejsem zatížena filmem, proto jsem byla odkázaná i v jejím případě na skládání střípků osobnosti v neúplný celek. Jisté je, že si nehrála na žádnou odtažitou a povznesenou madam, jak působila na začátku. A že jí nebyly dočasné spolubydlící jedno, ať byly kýmkoliv...
Po přečtení anotace jsem si říkala, co to proboha bude za kravinu. Během čtení jsem si vzpomínala chvílemi na Cizinku (Outlander), která ovšem vznikla později. Nakonec mě příběh velmi bavil, začetla jsem se, zajímavé prostředí a fajn postavy. Ostatně i ta fantasy linie byla včleněna do příběhu tak přirozeně, že byla snad i uvěřitelná... :-)
Holky pode mnou vystihly knihu přesně, jsem však v nějakém kritickém období a hodnotím ji jen dvěma hvězdami za opravdu vtipné hlášky. Colganovou znám z novějších knih a tahle jí moc podobná nebyla. Zajímavější je příběh mého výtisku knihy, který byl podle vložené účtenky zakoupen v roce 2009 v Levných knihách za 39 Kč, ke mně se dostal před pár dny zadarmo v knihovně z knih k rozebrání, které dostala knihovna darem. A ode mě poputuje do bazárku na podporu depozitu pro staré a chronicky nemocné kočičky, kde si ji snad za pár korun ještě někdo koupí a přispěje na dobrou věc. Recyklace potřetí - tak by to mělo být se vším! :-)
Anděla není Vašek... Vašek byl rošťák a byla s ním sranda, Anděla je rozmazlený spratek, který dospělé kolem sebe tahá na gumičce a oni se nechají; srandy tam už bohužel moc není :-( Asi je dobře, že tento díl nikdy nebyl natočený s původním osazenstvem, což jsem si uvědomila až teď po přečtení knížky...
Přidávám se k menšinovému táboru, který nemá tento příběh rád už od dětství... Jednu hvězdu přidávám za velice zdařilý stejnojmenný poloanimovaný film, který mi příběh srozumitelně a krásně výtvarně přiblížil. Nyní přečteno asi naposledy jen kvůli luštění kešky Malý princ v Třebíči :-)
Zcela souhlasím s komentáři pode mnou, zejména Amneris mi mluví z duše :-) Ještě vypíchnu příjemné ilustrace.
PANÍ KNIHA. Obrovská, plná dvoustránkových fotografií známějších i neznámých míst přírody z celé planety, většinou focených z výšky. Moře, hory, města... Autor musel strávit stovky hodin v helikoptérách, aby našel všechna ta úžasná místa a vystihl světelné podmínky...! Fascinuje mě, jak z výšky mnohá místa focená vypadají spíše jako makro záběry, jak se i v přírodě nacházejí uspořádání do geometrických tvarů v takových rozměrech a co jsme my lidé schopni naší krásné Zemi provádět :-/ Texty v knize mají výrazný ekologický podtext.
Milá oddechovka na celonedělní válení v posteli, když venku prší... Ale Jenny to umí rozhodně líp...
(SPOILER) 1) není to můj šálek kávy, ale protože jsem četla 2033, zajímalo mě pokračování
2) přečíst pokračování mě ponoukla letošní výzva a její téma "prostředí, kde bych se nechtěla ocitnout" - nic horšího mě nenapadlo (1984 mám již přečtené)
3) dle referencí jsem se nejdřív rozhodla 2034 vynechat, zas tak mě to nebere, na radu známého, že si to mám fakt přečíst vše, jsem si přihodila tedy i tento díl do košíku v knihovně a až doma jsem zjistila, že je psaný AZBUKOU, což by mě fakt nenapadlo, že budou v české KJM mít... takže mi 2034 opravdu nebyl souzen a nakonec mi ani nechyběl
4) magor není Arťom, ale Dmitry - a je štěstí, že tuhle knihu s popisem ruského nacionálního egocentrismu a ideologického fanatismu napsal Rus a ne Američan :-)
5) Arťom je jen blbec, který je každou chvíli kam vítr, tam plášť, kam se zrovna dostane a co mu kdo nabulíkuje, není schopen udržet si svou "lajnu"
6) "Nedalo se věřit tomu, že v metru se ve skutečnosti vše - celé to peklo, bezútěšnost a nesmyslnost - děje na něčí pokyn a že to toho někoho zcela uspokojuje. Děsivé nebylo to, že při zasypávání tunelů mísili lidská těla s hlínou, nýbrž skutečnost, že bez toho by svět nebyl světem, protože by se propadl do podzemní nicoty. Takové uspořádání světa bylo zkrátka nad lidské chápání." s. 417
7) do poloviny knihy jsem hltala a četla po nocích, jen nerada se vytrhávala ze zběsile běžícího děje a opouštěla Arťoma ve vypjatých situacích, potom jsem už ale byla všeho tak přesycená, že jsem četla, jen abych dočetla
8) nejvíc se mi líbily scény na povrchu, boj o XXX, bylo to celé nové a zajímavé víc než pseudopolitické zamotané bojůvky v podzemí a defilé jednoho podrazáckého kreténa za druhým
9) každopádně Arťom měl zemřít, to by nedal ani Superman...
10) "skokanem roku" se stává nevzdělaný a necvičený Ljocha, který se vypracoval z hoven přes sračky do žumpy! (aneb typická politická kariéra)
11) někdy to celé bylo fakt zvrácené a odporné
12) byla blbost půjčit si a číst tuto knížku plnou deprese a beznaděje v této šílené covidové době, která je sama o sobě víc než dost depresivní a bezútěšná... a v určitých ohledech zde nacházím bohužel paralely... :-/
13) pokud bude Vladivostok 2036, přečtu si ho spíš proto, abych dostala (doufám) moderní verzi svého oblíbeného Malevilu
Kniha splnila svůj účel nad očekávání. Zaujala, vtáhla do děje a nechtěla pustit, zkrátka pulzovala! A to i navzdory omezenému prostředí, v němž se děj odehrával, i mně jindy nesympatickým hlavním postavám - zpovykaným americkým "spratkům". Pár stran před koncem mi vrtalo, jak tohle autorka rozuzlí... A za pár chvil jsem už sháněla další díly :-) Protože nemám na to, abych četla originál v AJ (dají se za dobrou cenu sehnat i tady), musím jen doufat, že brzy vyjdou česky... A jsem zatraceně zvědavá!!! Takže ač pro mnohé žánrem i obsahem brak, já hodnotím velmi vysoce, protože autorka řemeslně prostě UMÍ!
Nepřísluší nám hodnotit kulturu a její zvyky staré tisíce let, jakkoliv se příčí našemu současnému uvažování... Hlavní hrdinka je v knize velmi dobře zpracována, stejně jako její soukmenovkyně, hlavní císařovna. Zatímco první polovina knihy postrádá akci a vynahrazuje ji až vlezlou popisností, ve druhé polovině se dočkáme výrazné akcelerace děje, možná právě na úkor hlubších vhledů do postav a prostředí. Jak zde již někdo napsal - bohužel kniha končí "neukončeně", jen s mnoha náznaky, troušenými v celém textu, že příběh ještě dlouhá léta pokračoval. Mně osobně vadí nejvíce nezodpovězená otázka, čím podplacení učitelé zkazili posledního císaře a jak na to on i Orchidej doplatili... Každopádně od knihy jsem se nemohla odtrhnout a dočítala ji do noci...
Sice většinou nečtu komentáře před napsáním svého, tady jsem ale dva předchozí viděla a NAPROSTO SOUHLASÍM. Denně ovesná kaše - brr. Jednoduché mixované polévky vařím normálně a rozhodně jsou i nápaditější než mrkev-brambora-X. Inspiraci jsem si vzala jen z pár receptů na teplá jídla.
Nejsem výživový poradce, ale už toho mám za sebou s různými odborníky docela dost a myslím si, že tento plán není ani vyvážený na sacharidy-bílkoviny-tuky. Zejména bílkovin je zde velice málo a "dieta" vůbec nezohledňuje individuální množství. Radši se pusťte do kalo tabulek na netu, ty přináší výsledky!
Geniální maminčino řešení vztahové krize mě uchvátilo už jako náctiletou :-) Ale nejvíc jsem samozřejmě prožívala vztah s Keesem :-) Ráda se občas ke knížkám o Annejet vracím i jako dospělá.
Nyní trochu šidím. Knihu jsem nepřečetla celou, ale mám ji doma už dlouho a občas nakouknu, např. dnes jsem z ní dávala tipy mamince. Jsou zde popsány známé potraviny a byliny s léčivými účinky jako citrón, lichořeřišnice, cibule, česnek, křen, zázvor, ale také řada cizokrajných. Uvítala bych nejen ilustrace, ale nějaké členění.
Fajn je popis historie a fungování medicínských ATB, leč nejsem odborník a nemohu hodnotit relevantnost uvedených informací. Jméno pana Jonáše mám spojené s alternativním léčením až směrem k "šarlatánství", ale názor si musí každý udělat sám.
Trojjazyčná publikace, která na cca 10 stranách textu stručně provede historií města Brna od pravěku do současnosti. Text je výborně zpracován, ale gró jsou nádherné fotografie, dodnes, i po 18 letech, přežívající na brněnských propagačních materiálech a pohlednicích. Kniha je na křídovém papíře, velmi přehledná a byla na ní odvedena kvalitní redakční práce. I přes svůj věk - vhodná jako dárek pro zahraniční návštěvu.
Krásná oddechovka o hledání spokojenosti a sebe samé. A že člověk opravdu musí sledovat svou cestu, ne se nutit jít po té, kterou by si pro něj představovali - byť se sebelepšími úmysly - jeho blízcí... A do toho Cornwallu se stejně jednou pojedu podívat! :-)
Nenáročná oddechovka, romantika, kniha k příjemnému vypnutí. Nenadchne - neurazí.
Může být něco absurdnějšího než pubertální dílko sedmdesátiletého autora, u kterého se maximálně baví -řicátnice? :-D Na konci puberty mě ještě zasáhly první díly Mládí v hajzlu a nade všechny jeho knihy stavím Holubí mambo. Takže proto jen čtyři hvězdy... a do "čtenářského deníčku" spousta vtipných hlášek :-)