kvetinkovedny komentáře u knih

Pepper je třídní premiantka a Jack je třídní šašek. Ve škole se sobě spíše vyhýbají, ale to však netuší, že si oba píšou na anonymní aplikaci, kterou Jack vytvořil. Taky oba vedou Twitterové účty podniků své rodiny - Pepper účet obřího fast-foodového řetězce a Jack profil malého rodinného bistra. A když se na jídelních lístcích obou restaurací objeví stejný sendvič, oba jsou odhodláni bránit své rodinné byznysy a pustí se to Twitterové války.

Jak už jste mohli z anotace odhadnout, tato knížka obsahuje neskutečné množství náhod - a to v anotaci rozhodně nejsou všechny. Kvůli tomu celý příběh působí trochu jako telenovela. Mimo to obsahuje velké množství nelogičností, kdy si opravdu tlučete na čelo a říkáte si, jak se zase tohle stalo a proč prostě hrdinové neudělali tohle nebo tohle nebo proč proboha udělali tohle, když věděli, jak to asi dopadne (příklad: mít telefon zamčený na face-recognition, když máte dvojče). Z tohoto důvodu příběh působil místy neskutečně překombinovaně a křečovitě - škoda, že autorka nezůstala jen u Twitteru.

Ani faktické chyby nejsou výjimkou (rodinná fotka v novinách, ale nenapsali, že je součástí rodiny?) a právní hledisko si radši nechám pro sebe úplně.

I přes to všechno se příběh četl velmi dobře, bylo to zábavné a hlavní postavy jsem si zamilovala. I když tohle rozhodně není knížka roku, byla to příjemná letní oddechovka, u které můžete vypnout. Pokud ale chcete, aby příběh taky dával smysl a vadí vám chyby v detailech, tohle nejspíš nebude pro vás.

Za nelogičnosti a náhody strhávám 1,5 hvězdičky, tím pádem knížce zůstává 3,5 hvězdiček, což zcela adekvátně odpovídá mírně nadprůměrnému čtení.

*Knihu jsem četla v angličtině, nedokážu tedy posoudit kvalitu českého překladu.

1 12.08.2021

Štve vás, když vám kniha cpe nějaké „moudro“, se kterým nesouhlasíte (např. „první polibek vám řekne, zda je někdo vaše spřízněná duše“ nebo „podvádět v 19 je normální“)? Nebo je vám to jedno? Já osobně to nesnáším ze všeho nejvíc. Knize dokážu odpustit opravdu hodně, ale když vidím, že se mi snaží vnutit myšlenku, která je za mě naprostá pitomost, dost mě to rozhněvá. O to víc, když je neslučitelná s mými morálními zásadami.

Sarah Mlynowski – Just a Boy and a Girl in a Little Canoe (Bláznivé léto)
první dvě třetiny knihy – 4/5
poslední třetina knihy – 0/5

Bláznivé léto je první kniha, které jsem se rozhodla dát dělené hodnocení. Snažím se tak vyrovnat s faktem, že jsem si většinu knihy neskutečně užila, ale potom přišlo právě omílání jednoho moudra, které mě zvedlo ze židle a knihu hodilo z balkonu.

Bláznivé léto vypráví o dívce jménem Sam, která je neskutečně zamilovaná do svého přítele Eliho. Ten ale odjíždí na měsíc a kousek do Evropy se svým bratrancem. Ona je na něj trochu naštvaná, že netráví léto spolu, ale najde si práci na letním táboře. Na začátku s prostředím bojuje, ale nakonec si oblíbí jak své kolegy, tak své svěřené děti.

Tuhle část knihy jsem zbožňovala. Osobně cokoliv připomínající tábory jsem jako dítě nesnášela, ale z nějakého důvodu je hrozná zábava o tom číst. Autorka skvěle vystihla atmosféru a moc se mi líbilo, jak se hlavní hrdinka vypořádávala s dětskou přezdívkou, kterou jako dítě na táboře dostala. Bylo to super odpočinkové čtení, neskutečně mě to bavilo a oblíbila jsem si většinu postav. Až na ty hlavní teda.

Hlavní hrdince Sam má být 19, má mít za sebou rok na univerzitě a skoro roční soužití s přítelem, ale vůbec se tak nechová. Osobně bych jí hádala tak 16, maximálně 17 let. Postupem času se zakouká do Gavina, svého kolegy, ale ne, že by se do něj zamilovala, on jí prostě jen přijde hot a to stačí na to, aby s ním chtěla ulítnout. Začne to líbáním, přičemž Sam řekne, že víc nebude, a postupem času tu hranici čím dál víc posouvá, až ji už není kam posunout.

Gavin je jedním slovem debil. Má dokonalou přítelkyni, ale rozhodne se ji podvést se Sam, protože PROČ NE. Když mu jeho přítelkyně zavolá, že se s ním chce rozejít, protože potkala někoho nového, je naštvaný a nechápe, jak mohla, zatímco on celou dobu v pohodce ojížděl Sam. #aletojeněcojinýho

Obecně nemám ráda podvádění, ale říkala jsem si, hej, v pohodě, prostě si Sam našla někoho jiného (i když je to debil) a řekne svému příteli pravdu, případně se s ním rozejde, až ho uvidí. JENŽE TO JSEM NETUŠILA, že celý závěr knihy se ponese v duchu, že v 19 je naprosto normální podvádět a je zcela v pořádku to nikomu neříct. Hlavní hrdinka se chová jako naprostá kráva provádějící double dipping a ANI TROCHU JÍ NEPŘIJDE, že by dělala něco špatného. Výlet do její hlavy mi připomínal spíš výpravu do prvorepublikové čističky odpadních vod, kdy se hovna z vody čistily manuálně. Jop. Tak velký sračky to byly.

SPOILER [Nakonec svému příteli po pár akcičkách řekne pravdu a ten se s ní rozejde. Ona to shrne slovy: byl to skvělý první přítel, ale stejně jsem s ním nechtěla být navždy. ?????? Jakožé??? Excusé me? To jí ani nedošlo, že ublížila člověku, který ji miloval? Nah? Nah. On se před ní rozbrečí, ale jí to pořád nesecvakne] protože lidi jsou podle ní očividně splachovací.

Z téhle knihy jsem byla jednoduše nešťastná, protože začala tak slibně, ale konec to všechno změnil v nekonečnou obhajobu podvádění, který není oukej v žádném věku (a v 19 už vůbec ne). Nevím, co se nám autorka snažila sdělit, ale ani trochu se mi to nelíbilo. A jsem z toho hodně rozčarovaná, protože jinak jsem si tu knihu fakt užívala.

Nedoporučuju. A autorce radím, aby se nikomu nesvěřovala s tím, co dělala v 19.

*Knihu jsem četla v angličtině, v češtině vyšla pod názvem Bláznivé léto.

12.08.2021

(SPOILER) 0*/5
Jaká je nejhorší kniha, co jste kdy četli?

Než jsem se pustila do After, byli na mém seznamu dva žhaví kandidáti na nejhorší YA knihu: DIMILY a Zaslíbená. A přestože jsem u After zvládla přečíst jenom půlku, těch 260 stránek mi stačilo k tomu, abych mohla s čistým svědomím prohlásit, že After je to nejhorší, co jsem kdy četla.

Pokud si chcete dosyta vychutnat mé utrpení a přečíst si ukázky z knihy, koukněte se do výběru After. Ale nyní již k mému hodnocení.

Jako obvykle začnu s pozitivy. V tomto případě tedy spíš pouze s jedním pozitivem: After je neskutečně čtivé. Žádné popisy, jen dialogy a drama. Díky tomu jsem se do čtení vůbec nemusela nutit, šlo to úplně samo. Ale že bych si to užívala, to opravdu říct nemohu.

Celý příběh se točí kolem dvou hlavních postav: Tessy a Hardina.

Tessa je taková ta slušná holka, co se raději učí než paří. Známe to, prostě vzorňačka. A když nastoupí na vysokou, stačí, aby ji Hardin jednou urazil (ano, protože od počátku byl prvotřídní sympaťák) a už byla jeho. Koho zajímá, že má nějakého kluka Noaha, co ji miluje. Jestli něco nesnáším, tak je to podvádění, a číst o těchto Tessiných eskapádách mě naprosto vytáčelo. Kdyby alespoň Noah byl debil a Hardin dobrej. Ale to ne.

Protože Hardin je ten nejhorší ze všech knižních fuckboyů. Omlouvám se za to označení, ale žádné jiné dostatečně nevystihuje Hardinovu podstatu. I já si občas ráda přečtu knihu o nějakých „bad boyích“, kteří ve skutečnosti nejsou tak špatní, jak by se mohlo zdát, nebo se změní (ač je to nerealistické). ALE. PROBOHA. Hardin všechny kolem sebe uráží, vzteká se, nadává, rozbíjí věci, pije (i když tvrdí, že ne) a je jednoduše neskutečně nEoDoLAteLnÝ! Není na něm jediná přitažlivá věc, tedy kromě toho, že očividně „má nějakou přehlubokou hloubku“.

No a o čem je celý příběh? O tom, jak Tessa s Hardinem po sobě lezou (sámo, že na ochranu ani nepomyslí, pohlavní nemoci, co je to?), pak se pohádají, on ji uráží, ona brečí a naříká, že ji Hardin nemiluje, ale alespoň že jí miluje te n Noah! Následně to Noah zjišťuje, naštve se, ale hned jí zase odpouští… a Tessa ho podvede téměř okamžitě znovu! A TOHLE JE OPAKUJE POŘÁD DOKOLA. A neuvěříte, jak Hardin a Tessa svému vztahu říkají… Láska. Ach, ano. To byl ten okamžik, kdy jsem tuhle knihu vyhodila z okna.

Jednoduše: Tohle bylo příšerný. NAPROSTO. PŘÍŠERNÝ. Nervy drásající shitpříběh. O naprosto, NAPROSTO toxickém vztahu dvou naprosto, NAPROSTO toxických lidí. Plný nelogičností. Citového teroru. Přenosu pohlavních chorob. Ale rozhodně ne o lásce. Nejhorší na tom všem bylo, že do svého stupidního dramatu zatáhli ještě chudáka Noaha, který z nějakého naprosto nepochopitelného důvodu Tessu pořád, bez ohledu na to, co udělala, miloval.

Pokud chcete knížku, u které budete trpět od začátku až do konce, tohle je ona. Jinak se tomuto odpadu vyhněte jak čert kříži. (I když v tomto případě After je ta pekelná záležitost.)

Vždycky jsem měla za to, že ničit knihy je zločin, ale AFTER reading this „book“ si nepřeju nic jiného, než aby všechny výtisky tohoto paskvilu skončily roztrhané v modrém kontejneru. (Aby se z toho papíru mohl vyrobit toaleťák, to je přece jasný.)

A moc vás prosím. Pokud je vám více jak 20 a pořád vám Hardin připadá neodolatelný a sexy, domluvte si schůzku s terapeutem. Myslím to vážně. Jednou mi poděkujete.

(SPOILER) Už asi minutu koukám na ty tři hvězdičky, které jsem knize přidělila... a je mi z toho smutno. Protože tahle kniha měla na mnohem víc.

V příběhu sledujeme Prudence, která je vzorná, ambiciózní a nejradši si všechno dělá sama, aby to udělala nejlíp, což... ehm ehm... mi vůbec není podobné. Hodně lidí si v recenzích stěžuje na to, že hlavní hrdinka je nesnesitelná, ale osobně mi to nepřišlo tak hrozné (asi protože bych musela nesnášet i sebe, haha), navíc o to více vynikne vývoj její postavy. No a Prudence získá schopnost instantně se někomu pomstít za špatný čin. (Což byla dost sranda. )

Jenom škoda, že tahle schopnost neplatí na jejího spolužáka Quinta, kvůli kterému dostane špatnou známku ze skupinového projektu. Ten ale souhlasí, že jí pomůže si známku vylepšit, když bude nějakou dobu vypomáhat v místním záchranném středisku pro zraněná mořská zvířata.

Moc se mi líbilo, že ekologie, péče o zraněná zvířata a další tahle "bioekotémata" byla zahrnuta do příběhu, přestože chvilkami to bylo i na mě až moc okaté. ("Jsou to jenom krávy, tak co." - Ehm, vážně? Možná ale žiju v kouzelné sociální bublině, kde by tohle nikdo nikdy neřekl.) Každopádně, tahle tématika za mě byla velké plus.

Quint mi od počátku nebyl příliš sympatický, s čímž jsem souhlasila s Prudence. Jenže pak se samozřejmě ukázalo, že má Quint velké srdce... a vše bylo odpuštěno. Nah. I když máte důvod, proč jste na schůzku přišli o 90 minut pozdě, začnete omluvou a vysvětlením. A ne otázkou "Ty se zlobíš? Proč?", jako by všechno bylo v největším klídku. Úcta k času někoho jiného, drahý Quinte.

Další postavy v příběhu byly k sežrání, zejména pak Jude (bratr) a Ari (kamarádka).

I přes moji nelibost vůči Quintovi mi ale romantická linka přišla dobrá a celkem se mi líbila. Obecně se mi vlastně příběh líbil, ačkoliv byl velmi předvídatelný. Ale od strany 333 šlo všechno do kopru.

Protože v ten okamžik byla předvídatelnost ten nejmenší problém.

Asi v polovině knihy vám totiž dojde, že v knize se bude řešit jeden trestný čin... a taky vám hned dojde, kdo je pachatel, protože autorka nám nechává docela dost drobečků. A vy prostě jen čekáte, kdy pravda vyplave na povrch a zlo bude po právu potrestáno. Jo... jenže to se nedočkáte, protože tahle kniha se očividně odehrává v realitě, kde trestný čin, za který si můžete jít posedět na hodně dlouho, je... drobnost. Kterou neřeší státní zástupci nebo policie, ale je na vůli poškozeného, jestli to bude řešit žalobou u soudu... (Velké právnické WTF.) Což hádám, že je pro Prudence dobře, protože když si všichni myslí, že to udělala ona, může... jen sedět na zadku a nedělat nic. Protože jasně, když vás někdo nařkne z něčeho špatného a trestného, co jste ale neudělali, vy to prostě nebudete řešit. #normálka

Nakonec ale vyjde najevo, kdo je skutečný pachatel... no a bóže, to to trvalo! Představte si zloděje, co jde do obchodu s transparentem "jdu krást", vezme pár věcí, u pokladny řekne, že nebude platit, a ještě tam nechá svoji vizitku... a před obchodem ty věci hned prodá, což všichni vidí. A tohle všechno někdo natočil a dal na net. Přesto záhada je, kdo je zloděj? Jop. Takhle očividné to v téhle knize bylo a i tak trvalo celou knihu, než na to někdo přišel... Nevadí. Alespoň konečně přijde ten spravedlivý trest, ne?

Ne. V knize se nedozvíme, co se s pachatelem stalo. Byl potrestán? Omluvil se? Napravil své chyby? A co všechno vůbec provedl? NEVÍME. Konec je totiž věnovaný klišoidní romantice, protože není nic víc sexy než instantní usmíření po velkém gestu. Nikoho už nezajímá spravedlnost nebo zvířátka. O pachateli nepadne ani slovo, stejně tak příběhy ostatních postav zůstanou žalostně otevřené. Ale hlavně, že máme ten happy end, že jo? .... Ne.

Takže abych to shrnula: příběh začal dobře, pokračoval dobře, ale ten konec? Klišé, nelogičnosti, nedovysvětlené zápletky... Skoro jako by to ani nepsala stejná autorka. Příběh měl tolik potenciálu, ale poslední strany ho jednoduše spáchly do záchodu. Protože nevím jak vy, ale když vyjde najevo, že teď řešíme trestný čin a spravedlnost, tak je mi nějaká romantika dost někde.

Nakonec hodnotím knihu 3 hvězdami, tedy průměrným hodnocením. Knížka není špatná, většina se mi fakt líbila, ale ten konec to hodně pokazil. Pokud vás kniha láká, tak ji zkuste, pokud se jí ale vyhnete, taky to přežijete.

5 30.05.2021

4,5*/5
Objednáváte si někdy knihy navíc jenom proto, abyste měli poštovné zdarma? Já ano. A hodně. Často v zápalu nákupu ani nijak extra nepročítám anotaci, prostě vidím YA novinku, co na první pohled nevypadá špatně, a *šup do košíčku*. Jednou z takových knih byla i Láska je na prd, kterou jsem si objednala už někdy v únoru, abych dosáhla na poštovné zdarma. Což bylo ještě předtím, než tuhle knížku dostal každý druhý v propagačním balíčku k Yoli narozeninám (nebo něco takového). Teď se asi nabízí, abych prohlásila, že #tohleneníspolupráce a na knížku padly jen a jen moje peníze (což tolik neva, protože jsem díky tomu měla to poštovné zdarma, že jo).

Že knížka byla úplně všude, mě od jejího čtení dost odrazovalo. To a taky fakt, že anotace slibovala LGBT linku. Protože ze všech knih s LGBT tématikou, které jsem kdy četla, se mi líbila… jedna (Já, Simon). Ale můžu s radostí oznámit, že jsem našla druhou.

Příběh mě vtáhnul hned po pár stránkách, už jenom kvůli formě deníkových záznamů. Hlavní hrdinka Phoebe je neskutečně cynická, ale tím správným způsobem, a to mě fakt hodně bavilo. Umím si však představit, že se najde hodně lidí, kterým tento charakter vypravěčky úplně nesedne, takže na to si dejte pozor, pokud o knize uvažujete.

Celá zápletka mě vtáhla zpátky do doby, kdy mi bylo tak 15 až 16 let a byla jsem zmatená z toho, že lidé kolem mě se zamilovávají. Protože přesně to se stane Polly, nejlepší kamarádce Phoebe, a Phoebe se přes to nějak úplně nemůže přenést. Z toho důvodu si slibuje, že jediný člověk, se kterým kdy bude chodit, bude ona sama. Ale jak je vám asi jasné, tak to úplně nevyjde.

Knížka mě pobavila, pohladila po duši a vytáhla ze čtecí krize. Na to, že je kniha určena pro mladší čtenáře (kolem 15 let), je dost sexuálně otevřená, ale nikoliv prostřednictvím milostných eskapád hlavní hrdinky, což je příjemná změna. Knihu hodnotím 4 a půl hvězdami, protože na svůj žánr a věkovou skupinu je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla… ale přece jen mi tam chybělo to něco málo, díky čemuž bych z knihy byla naprosto nadšená.

I tak ale můžu knížku s čistým svědomím doporučit.

1 30.05.2021

(SPOILER) Když jsem od autorky dočetla knihu Rytmus, já a Malychin, byla jsem přesvědčená, že po další knize nikdy nesáhnu. Jenže hned, co jsem si tohle řekla, čekala na mě ve schránce knížka From Lukov with Love, kterou jsem si s velkým nadšením objednala asi měsíc předtím, než jsem se pustila do Malychina. Měla jsem tehdy opět období, kdy jsem trávila hodiny na youtube koukáním na krasobruslení a měla jsem chuť přečíst si něco z krasobruslařského prostředí. Když už jsem knihu měla v ruce a vyhodila za ní tolik peněz (jo, ten paperback stál šest stovek), řekla jsem si, že zkusím alespoň pár stránek a kdyžtak to odložím. A jelikož mě nic extra nevytočilo, dočetla jsou to až do konce. I když mi to trvalo přes měsíc.

A nyní slyšte verdikt. :D

Co musím na knize hodnotit pozitivně, je to, že neobsahovala nechutné vtipy jako Malychin (nebo jsem jim v angličtině nerozuměla, to je taky možnost). Žádný vtipy o kadění, pohlavních nemocech, tělesném ubližování a růžových okurkách… se nekonaly. A pokud ano, tak jen v omezené míře, kterou dokážu snést. Prostě když to srovnávám s Malychinem, Zapata se fakt hodně krotila. Pokud ale nemáte s Malychinem zkušenost, možná vám to stále bude připadat moc, zejména sprostými slovy se rozhodně nešetří (ale jelikož je to NA a ne YA, mně to nevadilo).

Hlavní hrdinka Jasmine byla trochu osina v zadnici, ale přesto jsem si ji oblíbila. Lukov mi místy připomínal (alespoň vzhledově a podle ruského jména) Malychina, ale NAŠTĚSTÍ se z Lukova vyklubal docela sympaťák. Docela. Zase to nepřehánějme.

Jasminina rodina byla skvělá a prostředí bylo opravdu docela fajn, i když místy to bylo trochu přitažené (nikdo nevydrží půl roku spát jen 3 hodiny denně a zbytek dne trénovat, to fakt ne). Líbila se mi „hlubší myšlenka“ v zápletce s otcem. Romantika měla dobře nakročeno, a myslím, že bych hlavním hrdinům i docela fandila, ALE…

Je tu jedno velké ale.

A to, že ta kniha BYLA NESKUTEČNĚ DLOUHÁÁÁÁÁ. Moje vydání mělo 500 stran a kdyby se to zkrouhlo na polovinu, opravdu by to vůbec ničemu nevadilo. Kapitoly byly nekonečné, obsahovaly předlouhé dialogy, neustálé mrkání, zírání a mračení se. (Pokud jste viděli můj Reel, určitě víte i kolikrát bylo použito slovo mrkat.) Skoro nic se v knize nedělo – jako fakt. Vypravěčka někdy potřebovala i čtyři strany, aby ze sebe dostala jednu jedinou myšlenku. V knize chybělo JAKÉKOLIV drama. Největší vzrůšo bylo, když si hlavní hrdinka zvrtla kotník a když Lukov přišel na to, že hlavní hrdince chodí tak trochu nevyžádaná pošta. Což je další věc, nad kterou bych se ráda pozastavila.

Stalking není sranda. A když mi došlo, že v téhle knížce bude zmíněno, byl to jeden z důvodů, proč jsem ve čtení pokračovala, protože mě zajímalo, jak se to v příběhu vyvine. Haha, lol, vůbec nijak. Což mě opravdu hodně zklamalo. Na několika stránkách hlavní hrdinka vypráví o tom, jak ji to jeden čas drtilo a ničilo, až si musela zrušit sociální sítě, aby její „fanoušek“ neměl přístup k fotkám a považovala to tím za vyřešené. Kromě toho, že takto to v reálném životě často nefunguje, když hlavní hrdince začala nevyžádaná pošta chodit znovu, nejen, že to nikomu neřekla (rodině, ani policii), ale ještě se tvářila, že „o nic nejde“, ale přesto si dopisy schovávala „v nočním stolku, aby měla důkaz, kdyby se něco stalo“. Tohle téma je těžké a chápu, že autorka tím nechtěla kazit atmošku, ale tak to prostě neměla zmiňovat vůbec. Rozhodně ne jen proto, aby se Lukov mohl v jedné chvíli zachovat „ochranitelsky“ a odvléct hlavní hrdinku k sobě domů. Pokud někdo dostává takovéto dopisy, není to „pohodka“ a je opravdu nutné někomu se svěřit (rodině, policii, kamarádce), už jenom kvůli vlastnímu bezpečí. Protože dopisy to často nekončí.

Bylo tam ještě pár drobností, co se mi nelíbilo – jak se Lukov choval na začátku k hlavní hrdince, když spadla, jak si neustále dělal srandu z její váhy a to, kdy jí poprvé oznámil, že jí miluje (to bylo fakt uuuh!). A absence jakéhokoliv milostného napětí tomu taky nepomohla.

Ale jinak mohu konstatovat, že to bylo… čitelné. Mělo to skvělý potenciál, občas jsem se dokonce zakřenila (to jsem od tebe nečekala, Zapato), ale ta délka byl za mě opravdu problém. Do čtení jsem se nutila a ke konci mě to už spíše obtěžovalo, takže jsem si to „velké finále“ ani tolik nevychutnala, už i vzhledem k tomu, že jsem očekávala úplně to stejné jako od jiných Zapatiných knih: (view spoiler) (a jo, odhadla jsem to).

Obecně knihu nedoporučuji, existují mnohem lepší romantiky, u kterých nebudete usínat nudou.

Pokud jste milovali Kultiho, mohl by se vám líbit i Lukov, ale pokud vás Kulti nenadchnul, od tohoto neočekávejte něco víc. Bylo to milionkrát lepší než Malychin, ale za mě pořád průměr, a pro mě to tedy byla už opravdu poslední kniha od Zapaty.

*Knihu jsem četla v angličtině, nemohu se tedy vyjádřit ke kvalitě překladu, kdy zejména některé nadávky nemají v češtině ekvivalent a v angličtině znějí mnohem více přirozeně.

18.05.2021

(SPOILER) Stmívání mě vždy míjelo. I když možná správnější tvrzení je, že jsem se mu vyhýbala. Z mého okolí totiž silně zaznívaly hlasy, že je to hloupá romance pro malé holky o toxickém vztahu s upírem, a já jim věřila. Navíc herecké obsazení filmu mi přišlo nesympatické a mírně hororové prostředí mě taky moc nelákalo, neměla jsem tedy motivaci sáhnout ani po knize, ani kouknout na film.

Cestu k upířím romancím jsem si našla a o mnoho let později s Upířími deníky, když mi bylo patnáct. Četla jsem knížky (a dodnes se vzpamatovávám z toho, jaký bizárek ty knihy byly, ale asi to trochu omlouvá fakt, že první vyšla už v roce 1991!) a zamilovala jsem se do seriálu, který se trochu svezl na popularitě Stmívání. A protože mi bylo jasné, že Stmívání trochu vykradlo knížní Upíří deníky a seriál Upíří deníky trochu vykradl filmové Stmívání, neměla jsem tendenci opouštět milovaná VéDka a vrátit se k Stmívání. To až teď po letech. Protože když už jsem četla tolik vydaných fanfikcí na Stmívání (50 shades, Malychina), bylo by hloupé nedat tomu šanci… A možná jsem taky trochu prohrála sázku.

Už od prvních stránek jsem bojovala s tím, že se mi do hlavy neustále vkrádaly názory ostatních. Chtěla jsem si hrdiny a místa představovat po svém, ale před očima jsem pořád viděla Edwarda jako Robíka z filmu a to mi knihu dost znechucovalo, protože k tomu herci mám prostě osobní averzi . Některé scény jsem musela číst i několikrát, abych si v hlavě vytvořila nějaký svůj obrázek. Nakonec se mi to ale snad i docela podařilo a víte co? Ta kniha mě příjemně překvapila.

První tři čtvrtiny příběhu mě opravdu bavily a četlo se to dobře. Jasně, místy to bylo cringe, ale nic, co bych od YA fantasy romance s upíry neočekávala. Edward s Bellou se zamilovali na moje gusto až moc rychle, ale na druhou stranu – první láska je někdy takhle bláznivá a navíc pěkného upíra taky nepotkáváte každý den, že jo.

K hlavním postavám jsem si nevytvořila nijak silný vztah, což z velké části bylo způsobeno tím, že jsme opravdu neměli příliš času je poznat. Bella je popisována jako nesobecká a tichá dívka, do které se zamilovaly všechny mužské postavy (a to jako FAKT ÚPLNĚ VŠECHNY, což mě dost rozesmívalo). Edward… jako přitažlivý upír, který se z nějakého důvodu zakoukal zrovna do Belly. Nebyl však vůbec tak panovačný a manipulativní, jak jsem očekávala z názorů ostatních. Jasně, místy se choval zvláštně, ale nic, co by se nedalo vysvětlit jednoduchým konstatováním, že je to sakra upír. Kdyby se Edward choval jako běžný milý kluk, asi by autorka dělala něco špatně.

S tím se pojí i to, že na vztah dvou hlavních hrdinů je často označován za toxický. Snažím se neustále opakovat, že co mi přijde v knihách s fantasy prvky přijatelné, netoleruji v contemporary. Kdyby normální kluk sledoval jinou holku ve spaní, pronásledoval ji, přehnaně ochraňoval… bylo by to šílený. Ale i tak by to pořád byl jen slabý odvar oproti Hardinovi z After nebo jiným knižním fuckboyům. Ale tohle mělo fantasy prvky a s tím se pojí i předpoklad, že hlavní hrdina se bude snažit svoji smrtelnou milovanou přehnaně ochraňovat před dalšími temnými sílami a stvořeními.

Poslední čtvrtina knihy byla sice nejnapínavější, ale za mě taky nejhloupější. Jednání Belly mi připomínalo chování Eleny z VéDek a jop, to mi vždycky pilo krev.

Jinak ale mohu konstatovat, že Stmívání je čtivá YA fantasy romance, která mě sice nenadchla, protože za mě mohla být mnohem propracovanější (svět, postavy, vztahy a obecně všechno), ale ani mě neurazila. Nebyl to vůbec takový „odpad“, jaký jsem si představovala na základě názorů ostatních. Knihu hodnotím 3,5 hvězdami za čtivost, zajímavé zpracování tématu a taky mě to fakt bavilo. Moje oblíbená kniha z toho nebude, ale ráda dám šanci i dalším dílům.

*Knihu jsem četla v angličtině, český překlad byl za mě katastrofa – koukněte na můj článek Nekvalitní překlady.

3 04.05.2021

Vím, že spoustě lidem tahle kniha nesedla, ale za mě se fakt povedla. I když měla své slabší okamžiky, nic to nemění na tom, že mě to zcela pohltilo a nadchlo, a to PŘESTOŽE jsem znala hlavní spoiler.

Kniha je spíše o romantice než o té "fantasy" zápletce (až zpětně jsem zjistila, že je to vlastně dystopie, ups) a TEN MILOSTNÝ TROJÚHELNÍK . Já trojúhelníky ráda, to je možná nutné zdůraznit.

1 29.04.2021

Pokud jste četli moji recenzi na první básnickou sbírku od autorky, nejspíš víte, že se mi fakt líbila. I když měla své mouchy, příběh mi přišel osobní, plný emocí a i ta „těžce wtf forma“ (jak říká Kačaba z @knizek.poeta) mi fakt sedla. Proto jsem se pustila i do autorčiny další sbírky. Řekněme, že jsem měla nějaká očekávání, přestože mě mnozí varovali, že kvalita jde s každou knihou rapidně dolů. A bohužel měli sakra velkou pravdu.

Tahle kniha v trigger warnings slibuje spoustu vážných témat o kterých bych si ráda přečetla, ale bohužel jsou úplně všechny spatlány dohromady šíleným způsobem. A kniha nám dává spíše následující poselství: Ženy, jste prostě lepší než muži, každý muž vás chce zničit, chce vás zapálit jako čarodějnici, ale TO VY musíte muže zapálit! Ženy, ukažme mužům, jak jsme lepší! Buďme protivné mrchy! Buďme tlusté a mějme křivky, nic totiž neukáže patriarchátu prostředníček víc! (atd.)

A to fakt nepřeháním. Ani trošku. To všechno je tam řečeno doslova.

S každou další básní přicházel další wtf moment, až jsem se dostala do stádia, že už mě fakt nic dalšího nepřekvapovalo.

Klidně mě nazvěte antifeministkou, ale s přístupem k feminismu, který reprezentuje takhle kniha, se naprosto neztotožňuji.

Můj pohled je následující:

Muži a ženy by měli mít rovná práva.
Muži a ženy by si měli pomáhat.
Muži a ženy by se měli vzájemně respektovat pro své biologické odlišnosti.
Což však n e z n a m e n á,
že muži musí být silní a tvrdí a drsní a nelítostní
a ženy musí být křehké a hodné a něžné a povolné panenky.
Protože každý s a k r a může být jaký chce (bez ohledu na své pohlaví),
pokud to nezasahuje do života někoho jiného.
Protože pokud jo,
pak přichází sexuální násilí, týrání, pohlavní zneužívání,
což jsou činy, které nejsou v pohodě a musí se o nich mluvit,
ale stejně jako je špatné je zlehčovat s tím, „že muži byli stvořeni jako predátoři a ženy jako jejich hračky“,
tak úplně stejně špatné je vinit všechny muže za to, že ženám se dějí příkoří,
všem mužům za to vyhrožovat, nadávat, nenávidět je
protože to je úplně stejně
p o k ř i v e n á
(ne)logika.

Z téhle knihy je mi smutno, protože ženská práva jsou něco, o čem by se MĚLO mluvit, stejně tak o sexuálním násilí, týrání, pohlavním zneužívání a tak dále,
ale způsob, jakým o tom mluví tahle kniha,
je tak škodlivý a překroucený,
že měla radši MLČET.

Protože ne, nenávist k mužům n e n í pud sebezáchovy.

Čarodějnice se v téhle knize možná nenechala upálit, ale já rozhodně mám chuť tuhle knihu zapálit.

Knize dávám jednu hvězdu, protože se mi líbila jedna dvojbáseň ohledně sexuálního násilí – ale bohužel zanikla v tom nekonečném hejtu na muže.

7 28.04.2021

Tahle knížka se ke mně dostala úplně náhodou, aniž bych věděla, o čem má pojednávat. Nakonec se z toho vyklubal příběh holky s OCD (což mi vůbec, ani trochu není blízké, nene), která chce být hlavně normální. Takže si najít kamarády a kluka... prostě nebýt tou holkou s diagnózou.

Od začátku mě kniha chytla svou čtivostí a hlavně tím, že působila tak strašně reálně... a jak jsem se dočetla v poděkování, taky to reálné bylo.

Kromě zajímavého tématu duševního zdraví byly do textu zasazeny i zajímavé feministické myšlenky, které za mě ale bohužel občas působily rušivě.

Ale HLAVNĚ! Kluci. Hlavní hrdinka Evie má vztah v průběhu knihy se dvěma kluky a vztah s nimi je popsán na YA dost neobvykle, ale opět... zatraceně reálně.

Trochu jsem očekávala romantický happy end, který nepřišel, ale bylo to ještě lepší (a vůbec jsem nebrečela, nene).

Tuhle knížku mohu s čistým svědomím doporučit, ač možná knížka nebude vaší oblíbenou, hrozně moc vám dá tím, že je opravdu ze života.

1 27.04.2021

Já, Simon za mě byla moc provedená knížka. Ale druhý díl, Holka mimo rytmus, za mě byla hodně špatná. Hodně. Hrozně mě štvala při čtení i při dočtení. Přesto jsem se autorce rozhodla dát další šanci s touto knihou.

Kniha vypráví o holce jménem Molly, která trochu hůř nese, že její dvojče začalo s někým chodit, kdežto ona zatím žádné zkušenosti nemá. Zároveň se seznamuje s dvěma pěknými kluky.

To je tak všechno, co bych mohla říct k anotaci. Myslím, že tuto knihu o něco víc než já ocení někdo, kdo má sourozence a může se tak do situace lépe vcítit. I tak mi to ale přišlo jako milá oddechovka o prvních zkušenostech se vztahy. Řekla bych, že tahle kniha byla taková odvážnější Kasie West.

Co mi hrozně pilo krev, byl přístup hlavní hrdinky ke své váze. Popisovala se jako tlustá a ačkoliv "tak byla spokojená", nenáviděla se za to a měla pocit, že se nikomu nikdy nemůže líbit... což si trochu protiřečí. Vím, že pocity jako hlavní hrdinka má jistě spoustu holek, ani já jsem dřív nebyla výjimkou, ale číst o tom mě hrozně vytáčí, protože teď už vím, jak je ten přístup "slepý". A ačkoliv bych se neoznačila za feministku, dostalo mě, že jakmile měla kluka, najednou se sebou byla spokojená? Spokojenost s vlastním tělem by mělo vycházet z člověka, ne z názorů okolí? Taky mě to štvalo, protože jsem měla pocit, že hlavní hrdinka je trochu jako Leah z Holka mimo rytmus, a panečku, tu bych ráda profackovala.

Celkově jsem si čtení ale užila a byla jsem ráda, že jsem autorce dala druhou šanci.

1 27.04.2021

Sam si celý život připadala neviditelná a tak jí to vyhovovalo. Ve škole ji většina spolužáků přihlížela a to i přesto, že její starší sestra Lucy je roztleskávačka a nejpopulárnější holka na škole. Tedy... přála si, aby si jí všiml jeden konkrétní člověk... a tím je Jack, který je ale bohužel také přítelem její sestry Lucy. Když však jednoho dne čistou náhodou zachrání život prezidentovi Spojených států, najednou už není neviditelná - ale stane se národní hrdinkou, se kterou se všichni chtějí přátelit. Jediný, kdo je vůči její nové slávě imunní, je její kamarád z výtvarky David, který ale náhodou je také synem prezidenta. ️

Tahle knížka byla neskutečně vtipná, ztřeštěná a neskutečně zábavná, stejně jako jiné knížky od autorky. Ačkoliv to nebyl žádný literární skvost, čtení jsem si neskutečně užila. Bylo to takové nenáročné a úplně mě to dostalo do dobré nálady. A z autorčina humoru prostě nemůžu.

Knížku jsem četla v angličtině, ale vyšla i v češtině u @knizniklub

Knížka má i druhý díl, do kterého se určitě brzy pustím.

1 27.04.2021

4-5/5

Tahle knížka je první sbírkou moderní poezie, kterou jsem kdy přečetla. Obecně poezii nečtu tolik jako beletrii, ale někdy není nic lepšího než rozklíčovávat význam schovaný mezi slovy. A na tuhle autorku jsem slyšela tolik chvály, že jsem se prostě musela přesvědčit sama, zda za to stojí.

A jo. Rozhodně stojí.

Princezna je sbírka, která mě naprosto dostala. Má čtyři části - princezna, vévodkyně, královna, ty. Básně jsou velmi různorodé, některé se mi líbily více, jiné méně.

Prostřednictvím básní nám autorka vypráví svůj příběh - jak měla složitý vztah s matkou, vlastní vahou a jak vždy utíkala ke knihám. Následují první vztahové zkušenosti a několik osudových ran, které ji málem zničily. Nakonec ale všechno dobře dopadá, když nachází sebe samu a lásku.

Pokud poezii úplně nevyhledáváte, ale rádi byste jí dali šanci, s touto knihou nesáhnete vedle. ️ Zároveň vás ovšem varuji, že kniha obsahuje vážná témata jako sebepoškozování, sebevraždu a další, tak se prosím do knihy pouštějte jen v dobrém rozpoložení, místy je dost depresivní.

*Sbírku hodnotím bodovým rozmezím. S poezií tolik zkušeností nemám a tudíž je pro mě těžší ji bodově ohodnotit, i vzhledem k tomu, že básně jsou dost rozdílné.

1 27.04.2021

Myslím, že tahle knížka by na obálce měla mít varování Ministerstva kultury, že čtení této série způsobuje zvracení.

Kniha o panenské striptérce s duší anděla, která má pět přitažlivých nevlastních bratrů a s nimi zakouší všechna svá poprvé. V téhle knížce jde jenom o sex (nebo spíše sexuální obtěžování) od začátku až do konce, ale bohužel autorky neumí psát, takže příběh ve čtenáři neprobudí ani kapku emocí, maximálně znechucení. Naprosto plochý, nelogický a nereálný příběh s naprosto stereotypními dutými postavami. Jediné pozitivum celé knihy je, že je velmi čtivá a děj velmi rychle plyne… takže to máte brzy za sebou.

Kompletní recenzi si můžete přečíst na mém webu. :) Odkaz najdete na profilu.

3 27.04.2021

Kolem této knihy byl neskutečný hype, což na mě obecně nepůsobí moc dobře. Ale protože knihu doporučovali i lidé, se kterými mám podobný vkus, rozhodla jsem se knize dát šanci. A musím říct, tohle se četlo naprosto skvěle! Úplně mě to pohltilo a já mohla jen číst. Děj byl napěchovaný akcí, hlavní hrdiny jsem si naprosto zamilovala a i když to místy připomínalo telenovelu, moc jsem si to čtení užila. Vlastně natolik, že jsem si předobjednala druhý díl v angličtině. Ale prý tam budou vlkodlaci, tak doufám, že se z toho nestane úplná fraška.

Ale abych shrnula tuhle knihu, uvádím svůj seznam plusů a mínusů:
+ zápletka, děj, čtivost
+ postavy (Lou je láska, Reid zase není klasický frajírek, což je osvěžující)
+ romantika obecně
- hlavní romantické scény v naprosto nepochopitelných situacích
- příliš mnoho odhalení a zvratů najednou
- nedovysvětlený svět
- velké množství francouzských výrazů
+ atmosféra

Ač to vypadá, že mínusů je mnoho, hodnotím 4,5/5, neboť to byly spíše detaily a hrozně moc mě to nadchlo.
Co se české obálky týče, o té jsem tady mluvila už mnohokrát... Každopádně jsem vytvořila vlastní, tak pokud vás to zajímá, určitě se mrkněte. :)

27.04.2021

(SPOILER) Když jsem si pročítala recenze na tuto knihu, byl mi slibován sladký a roztomilý LGBT román, kde se zamiluje syn americké prezidentky Alex a britský princ Henry. Říkala jsem si, že to zní skvěle, že to asi bude nějaká slow-burn romance, možná taky trochu hate-to-love...

Prvních 100 stránek se odehrávalo dle mého očekávání. Hlavní hrdinové si k sobě pomalu nacházeli cestu, občas trochu politiky, občas nějaké vtipné hlášky. Jenže potom SE TO VŠECHNO PODĚLALO. Henry dal Alexovi pusu, Alex si uvědomil, že je bi a doslova při dalším setkání na sebe vlítli, aniž by si třeba promluvili. A nestane se to spontánně, nene, Alex to naplánoval.

Následuje 200 stran kuřfestu (bez ochrany, ačkoliv měli hodně pestrou sexuální minulost), který se pomalu změní v šukfest (alespoň že tady použili kondom ). Jen sex, pořád dokola, stereotypně. Byla to neskutečná nuda a ještě ke všemu mě deptalo, jak nezodpovědně se chovali, ke svému zdraví i kariéře. A FAKT SKORO NIKDY SPOLU NEMLUVILI. Ne. Jen spolu spali. Ze vzteku, ze zrady, během toho, co Henry brečel... To je sladké a romantické?

Nakonec se do sebe zamilovali... jo, ale až po měsících toho sexmaratonu. I když oba věděli, že se zamilují a bude to navždycky, protože to byla láska na první pohled. Eeh cože?

Posledních 100 stran bylo konečně o společenských předsudcích a asi by se mi to líbilo, kdyby tou dobou už mi nebylo všechno úplně jedno, hlavně, aby byl už konec.

Nejhorší na tom je, že tahle kniha mohla být skvělá celá. Alespoň kapka zdrženlivosti či zodpovědnosti, víc upřímnosti, dát pryč prostředních 200 stran a žrala bych to. Fakt že jo. Myšlenka byla úžasná, postavy byly fajn (Zahra byla skvělá), celé to bylo promyšlené... ale to hlavní, ten vztah mezi Alexem a Henrym, za mě byla totální fraška ve stylu slash fanfikcí a otrávilo mi to celou knihu.

Věřím, že spoustě lidem se knížka bude líbit, ale mně fakt nesedla a nebavila mě (až na občasný vtípek). Ten vztah byl za mě prostě divný a nespraví ho samotný fakt, že ho tvoří dva kluci.

7 27.04.2021

(SPOILER) Na tuhle knížku jsem se hrozně moc těšila. Příběh, kde je Amerika monarchií? V téhle knížce jsem viděla obrovský potenciál. Jenže už po pár kapitolách jsem zjistila, že tohle vůbec není knížka, která NĚJAK tu alternativní historii využije nebo rozpracuje. Protože ta alternativní historie je jen rámec pro to, abychom mohli sledovat hříchy vymyšlené královské rodiny...

Celou dobu jsem doufala, že mě knížka stejně nějak nadchne, protože obvykle se mi takovéto „vztahové knížky líbí“. Jenže s touhle jsem měla jeden velký problém. A to, že jsem TUHLE KNÍŽKU UŽ JEDNOU ČETLA.

V recenzích se psalo, že je to trochu jako Gossip Girl. Jenže co jsem nezjistila! Ono to není hodně jako Gossip Girl. To JE prostě Gossip Girl. Smíchaná s trochou Selekce a Luxusu a seriály Royals a The Crown. I přesto nemůžu říct, že autorka se těmito knihami a seriály inspirovala. Nah. Ona je vykradla. Nejvíce právě zmíněnou Gossip Girl. Z „králů“ a „královen“ Upper East Side se stali princezny a princové Spojených států. Všechny zvraty už tu byly, všechny zápletky, postavy… tahle knížka byla CELÁ jako přes KOPÍRÁK. Nemůžu ani zdůraznit, jak neuvěřitelně do očí bijící to bylo.

Pojďme si to ukázat na hlavních postavách a představit trochu zápletky v této knize.

Princezna Beatrice, neboli Serena van der Woodsen (GG) smíchaná s Eadlyn (Selekce): Budoucí královna USA, která neví, co je to cedník a chová se jako 12ti letá holčička. Má si vzít někoho ze seznamu kandidátů, ale nakonec se stejně zamiluje do své ochranky a po měsíci s ním je ochotna zahodit trůn, aby mohla být s ním. Jo a jejich vztah je natolik důvěrný, že mu nemůže ani říct, že se právě zasnoubila s jiným. Ups. Ale jinak je dokonalá a všechno jí jde naprosto samo.

Princezna Samantha, neboli Diana Holland z Luxusu… chci říct princezna Samantha. Líbala se v šatně s jedním klukem pět sekund potom, co ho poznala, ale hned věděla, že je to láska nebeská. No a jak hnusná bude na svoji sestru, když zjistí, že tohoto kluka si má vzít v domluveném manželství?

Vanessa Abrams z Gossip Girl… chci říct Nina. Nejlepší kamarádka princezny Samanthy a přítelkyně prince Jeffersona. Nejdříve jsem ji měla ráda jako takový ten „plebejský prvek“ mezi samou šlechtou, ale pak začala naříkat, že kvůli tomu, že se k ní všichni chovají tak hezky, zvou ji na luxusní výlety, dávají jí drahé dárky atd., se cítí méněcenná. EXCUSE ME WTF?

Blair Waldorf z Gossip Girl… chci říct Daphne… je taková univerzální mrcha, která ví, co chce, a nebojí se pro to udělat všechno. Sabotáž a intriky, yay. Hlavně chce získat zpátky prince Jeffersona. Ale způsob, jak toho chce docílit? Očividně sex s jeho nejlepším kamarádem (2x), když s princem za 3 roky vztahu ani jednou nespala. Proč? Protože Chuck Bass… chci říct Ethan… skutečně rozumí jejímu temnému já.

Takže autorka vzala populární postavy z jiných sérií, udělala jim lobotomii, posadila je na trůn a nechala je prožívat stejné příběhy, jako jejich předlohy. Kromě toho, že to tedy pro mě bylo neskutečně předvídatelné, nudné a nesnesitelně dlouhé (400 stran plků o ničem!), tak autorka zapomněla ještě na jednu důležitou věc – Gossip Girl byla zábavná, protože sledovala přešlapy rozmazlených 17ti letých zbohatlíků. Ale tady to mají být monarchové, kteří vládnou zemi. A to je spíš smutné než zábavné. (auch)

Poslední ranou pro mě bylo, že v českém překladu v poděkování napsali špatně jméno mé oblíbené autorky Sarah Mlynowski.

Takže abych to shrnula? Máme tu skvělý potenciál, který nebyl využit ani trochu, naprosto neoriginální zápletky a postavy, které jsou tupé jako tágo, a to všechno je na 400 stranách textu, i když by se to v pohodě vešlo na 150.
Jediné, co se mi líbilo, byl odlehčený styl psaní, který (pro změnu) byl též ukraden z Gossip Girl.

Nakonec jsem ale přecejen byla ráda, že autorka s tou svojí pofidérní historií nešla více do hloubky, protože očividně si myslí, že Spojené státy byly na světě první zemí s demokracií a byly první republikou. (LOL.) Neumím si představit, co by vyplodila, kdyby se to opravdu snažila více promyslet.

Tahle kniha byl obrovský omyl a pokud vás láká, přečtěte si Gossip Girl a ušetřete si tuhle mizérii. Protože už rukopis téhle vykrádačky měl skončit v popelnici.

3 27.04.2021

(SPOILER) Tato kniha pojednává o rasismu. Ale asi ne tak, jak byste čekali.

V příběhu sledujeme hlavní hrdinku Starr žijící v chudinské gangsterské čtvrti. Jednoho dne veze Starr domů její kamarád Khalil. Po cestě je zastaví policejní hlídka a Khalil je zastřelen. Na knize se mi moc líbilo, že nás zavedla do života obyvatel chudinské čtvrti, což je prostředí, které jinak čtenář nemá moc šanci poznat. Otevřela mi oči v tom smyslu, že někdy nelze člověka plně vinit za jisté druhy kriminální činnosti, protože prostě nemá na výběr. Příběh byl čtivý a motivuje lidi k použití svého hlasu. Tím ale klady končí. Příběh je totiž neskutečně jednostranný a dovoluji si říct, že až rasistický vůči bělochům. Ano, čtete správně. Taky jsem tomu nemohla uvěřit. Hlavní hrdinka Starr je neskutečný pokrytec - ačkoliv jí vadí, když ji někdo soudí podle barvy její kůže, sama dělá to samé úplně u všech bílých kamarádů. Nejvíce je to vidět u jejího přítele Chrise, ke kterému se chová jako ke kusu hadru, ačkoliv je to prostě zlatíčko. A proč? Protože je bílej. Lže mu a nic mu nevysvětluje, protože by to jako běloch nikdy nepochopil. Celé se to táhne až do absurdna, když jediná správná reakce na "jsi bílej" je očividně "to mě mrzí". Jo a nakonec hrdinka konstatuje, že Chris je ve skutečnosti vybledlej černoch, protože je skvělej. Excuse me wtf??? Stejně plochá a účelová postava jako Chris byla Hailey, bílá kamarádka. Řekla jednu údajně rasistickou poznámku, ale místo toho, aby si o tom s ní Starr promluvila, ji odsoudila jako krávu do konce života. Ehm. Když Starr nedokáže mít upřímnou debatu se svojí kamarádkou a přítelem, jak chce být mluvčí za černošská práva? Tato kniha je označována za edukativní, což platí, ale pouze z jedné strany. Pohled z druhé strany je naprosto nezvládnutý, chybí zde vypořádání se s jakýmikoliv argumenty ve prospěch policajta. Chvílemi má člověk až pocit, že kniha je rasistická vůči bělochům. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, něco mi dala, ale obecně jako vzdělávací ji doporučit nemohu. 3⭐/5⭐

Pro vysvětlení a ukázky koukněte na plný text recenze na blogu. Tady jsem to hodně zkrátila.

5 27.04.2021

Když tahle knížka vyšla, naprosto mě minula. Už nevím, zda-li jsem o její existenci vůbec nevěděla, nebo jestli mě nezaujala obálka a já si ani nepřečetla anotaci. Fakt je, že když mi o ní řekla kamarádka před pár týdny, probíhalo to asi takhle: „Hej, už jsi četla tu YA knížku o tý holce, jak umí vycítit zlato?“ – „Chrmp?“ – „No. Umí vycítit zlato. Odehrává se to v 19. století během zlaté horečky.“ V tu chvíli jsem věděla, že jsem prošvihla něco významného.

Na začátek bych ráda poznamenala, že anotace je malinko nepřesná. „Uteče na západ do Kalifornie.“ To je vlastně děj téhle knížky v kostce, není to jen úvod, na který naváže příběh knihy. Četla jsem mnoho recenzí, kde si právě mnoho lidí stěžuje, že tam není žádná zápletka, protože hlavní hrdinka Leah „jenom cestuje na západ“. Což je asi ta nejabsurdnější věc, jakou jsem si mohla přečíst, a že se objevovala často.

Hlavní hrdinka zažije něco, co jí otočí svět vzhůru nohama – a tak se rozhodne hledat nový život na západě, kde by díky své schopnosti mohla uspět v hledání zlata lépe než kdokoliv jiný. Ale podmínkou takového nového začátku je několikaměsíční cesta napříč americkým kontinentem. A ne zrovna v bezpečné době, na cestě totiž čeká několik nástrah a nebezpečí. Už jenom sama taková výprava mi přijde mnohem zajímavější, než zápletky mnohých knížek z poslední doby. Takže pokud někdo říká, že to nemělo děj, opravdu nechápu, co by se v příběhu muselo stát, aby to děj mělo.

Vím, že spoustu lidí zklamalo, že magické schopnosti hrdinky jsou vlastně jen rámcem pro příběh, (...)

Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.

1 27.04.2021

Tahle knížka je úžasná v každém věku. :D I když jsem z ní už dávno "vyrostla", pořád mě hrozně moc baví a ráda se k ní vracím. Meg Cabot ví, jak psát!

3 27.04.2021