Kylar-S komentáře u knih
Co k tomu dodat. Palahniuk zůstal Palahniukem a díky bohu za to. Tato kniha mě v jistých ohledech neskutečně nadchla, v jiných neskutečně zklamala. Vše záleželo na dané povídce. Byly zde takové, které mě k smrti nudily, a i když čítaly jen pár stran, byla jsem ráda, že jsem je přečetla. Zároveň zde však byly i takové, u kterých jsem málem zapomněla dýchat. Houpačka. Nicméně možná právě i díky tomuto jevu na mě kniha tak silně působila. Celou dobu nechávala člověka na vážkách, jestli už to celé půjde do kytek a bude se číst jen z nutnosti, a pak, zase mi vytřel zrak. :)
Trošku mě zarazilo, že je tato kniha hodnocena jako 21. nejhorší. Zas tak špatná mi opravdu nepřišla. Má celkem dobré myšlenky, občas pobaví (nakopnutí posvátné krávy mě dostalo) a navíc je i čtivá, takže se člověk nemusí přemáhat. V tom, jak je brána však musím souhlasit s "Lidudu". Ona si většina lidí opravdu myslí, že když si přečtou Satanskou bibli a snad trochu souhlasí s jejími myšlenkami (v tom lepším případě), okamžitě obsáhnou celé učení satanismu, což je hloupé. LaVeyova bible mi přijde spíše jako určitý souhrn satanistické víry a učení. Proto sám spoustu věcí rozvádí ve svých dalších knihách, které do češtiny bohužel nebyly přeloženy a tudíž jsme poněkud ochuzeni (jmenovitě The Devil's Notebook, Letters from the Devil, Satan Speaks! ...). LaVey se dá považovat za určitý základ, jenže to prostě nestačí. Je tu spousta dalších, a to jen dokazuje, že satanismus ve své formě neustrnul, ba naopak se stále vyvíjí.
Asi nejvíce mě na této knize oslovila možnost prosvištět osmdesátými léty. A celkem uceleně. Najednou se dostavila i chuť pustit si ty kapely, které už delší dobu neposlouchám (AC/DC, Billy Idol, Rush...). A není to jen o hudbě. Filmy, seriály...atmosféra, která vede k lehké závislosti. Ale i obsahově je kniha naprosto skvělá, baví, nenudí.
Tuto knihu považuji za knižní skvost. Nejenže perfektně zobrazuje "americký sen" dané doby, ale je také propletena neuvěřitelnými filosofickými myšlenkami, hlavně v podobě Mauryho Nobla. A ačkoli se to zdá neuvěřitelné, nejvíce jsem se ztotožnila hlavně s postavou Glorie. I když je vykreslena jako pouze do sebe zahleděný člověk toužící po majetku a životním standardu, na který je zvyklá, má tato postava mnoho rovin a má co nabídnout. Všechny postavy nabízí jak kladné, tak záporné charakterové vlastnosti. Není zde dobra ani zla. Vše se stírá. Je to až příliš lidské. Osudy dvou hlavních postav, jež se bezmezně milují, ale zároveň se ničí navzájem. Pocity z knihy se velmi těžko popisují, tohle se prostě musí zažít. Jako bonus má kniha velmi bohatou slovní zásobu a spousty květnatých vět.
Z první poloviny knihy jsem byla opravdu nadšená, ta druhá by se mohla klidně vyhodit. Zakončení ve stylu všemocných mágů, kteří už neví coby, ujíždějí si na alkoholu a drogách, nic jim nechybí, nic nemusí, a to je přivádí do té největší mizérie a bezcennosti jejich života, kdy už pozbývají veškerých morálních hodnot, protože na ničem vlastně nezáleží. Tak to mělo skončit. Druhá polovina knihy, jako levná vykradačka Narnie, už za moc nestojí.
Kniha by to byla snad i zajímavá, kdyby nebyla tolik prokvetlá křesťanskou morálkou.
Na Necronomicon jsem byla zvědavá a velmi dlouho mi trvalo, než jsem se k němu dostala. Nemám pocit, že by se tahle kniha dala hodnotit pozitivně nebo negativně. Buď má člověk určitý vztah ke starým božstvům a víru v ně nebo ne. Moje krevní skupina to zrovna není. Rituály v knize obsažené mi samy o sobě přijdou neskutečně složité a zbytečné. Pokud autor sepsal Al-Azif jako fikci a vtip, není to moc čtivé dílo, pokud to myslel vážně a opravdu v to věřil, bude těžké oddělit zrnka pravdy od zbytečného plepsu.