Lady Greystoke komentáře u knih
Tuto knihu mám doma taky už hodně dlouho. Měla jsem si ji přečíst hned, teď už je to dost neaktuální. Aspoň mě se zdálo. Nejvíce mě zaujala závěrečná část o pozitivním myšlení. Na tom se dá hodně stavět.
Permakulturní zahradničení pana Svobody jsem sledovala už v době, kdy ještě žádné knihy nenapsal a informace poskytoval pouze prostřednictvím webové stránky. Když jsem po čase zjistila, že jeho poznatky vyšly knižně, hned jsem si jeho knížky koupila. Ve Čtenářské výzvě 2020 se mi tato kniha hodila do kategorie "Kniha, která je na Databázi knih v době čtení méně než 20x v Přečtených" - v době mého čtení byla v Přečtených 16x. Jen pro informaci to sem píšu, protože brzy se toto číslo jistě změní.
Knihy V. Vondrušky se nesmírně lehce čtou a dělají ze středověku relativně snesitelnou dobu k životu. Ale tohle bylo hrozně komplikované a nakonec jsem se v těch vztazích úplně ztratila.
Tak to bylo apokalyptický! Jsem šťastná, že nežiju ve středověku. Opravdu moc.
Bavili mě trpaslíci a líbil se mi upír. Kromě Zaklínače samozřejmě. Ale vůbec se mi nelíbilo, že celou dobu někam putovali a nakonec nikam nedošli. Tak příště ať je to lepší pane Sapkowski, nebo už nebude 5 asterisků :-D Moc chválím překlad! A obrázky se mi líbily. Sice jich nebylo moc a byly jen černobílé, ale vždy mě potěší, když v knize jsou aspoň nějaké a tyto jsou navíc pěkné. Ještě něco? Asi ne .. snad jedině: Věž vlaštovky sem a hned!
Trochu moc překlepů, ale za to kniha nemůže .. Dávám tentokrát jen 4 *, protože nemám ráda, když je někdo arogantní vůči názorům druhých, a ještě k tomu neoprávněně. Naštěstí toto nepochází od samotného Dänikena, ale od jiných autorů, jejichž názory se tato kniha hemží.
Tuto knihu jsem si vybrala kvůli svým sympatiím ke Stockholmu a kvůli svým sympatiím ke Greenpeace. Pak tu někdo psal, že je to hodně drsné, tak se mi do toho nakonec moc nechtělo. Ale byly to zbytečné obavy. Až na pár opravdu nechutných scének, které byly ovšem v poměru k obsahu díla docela zanedbatelné, se nic zas tak drsného nekonalo. Role Greenpeace byla v příběhu trochu jiná než jsem očekávala, ale to vůbec nevadilo. Celkově se mi kniha líbila.
Bohužel tato kniha a potažmo i Meyrink pro mě byly velkým zklamáním. Těšila jsem se na mystický příběh o Golemovi ale místo toho se na mě valily nesrozumitelné výplody chorého mozku, který v jednom kuse neví, co dělá a kde je. A Golem? Ano, párkrát tam to jméno také padlo ale to je asi tak vše. Snad toto dílo má své kvality (soudě podle zdejších hodnocení), ale já je neobjevila. Laskavý čtenář promine, ale mě se to nelíbilo. Za mě zbytečná ztráta času i peněz.
Věřím, že autor měl nějakou myšlenku, ale zda se ji podařilo správně zachytit překladateli je otázka, kterou si občas u cizojazyčných děl kladu a na kterou nikdy nenajdu odpověď. Tato kniha pro mě byla proudem slov která nedávala smysl. Chaotické, neuhlazené, kostrbaté, občas někde byla věta která tam vůbec nepatřila. K pochopení smyslu, nebo lépe řečeno stylu, kterým je kniha psaná, je zřejmě zapotřebí nějakých zvláštních schopností, kterými já nedisponuji. Na celé knize se mi líbila akorát obálka (ta filmová) a jedna zajímavá věta: "Veškeré pochybnosti povstávají z minulé zkušenosti".
Krásná pohádka pro dospělé z velmi dávných časů. Wulfgara bych docela ráda potkala (nemyslím tím hned být na místě Aislin, ale prostě ho jen vidět a být v jeho přítomnosti) :-)
Trošku mě mrzelo, že kniha téměř úplně ignoruje Slovanskou epopej a ostatní nesecesní práce. Proto jen 4 *
Tato kniha se mi v knihovně octla tak nějak náhodou a tak jsem od ní ani nic moc nečekala. Takže jsem byla mile překvapena, že mě od začátku bavila (a často pobavila) Ale pak jsem se v tom nějak ztratila a nakonec to za moc nestálo.
Organizace informací v knize je strašně nepřehledná, přímo chaotická.
A jak bych přežila? - Mohl by ze mě být schopný písař.
Knížku jsem vzala do ruky kvůli ilustracím Kamila Lhotáka, které jsou opravdu povedené. Jakož i veršíky pro nejmenší poplatné době vzniku.
Taková nevinná, leč úplně zbytečná blbina. Kladně hodnodtím, že je zcela prosta násilí, drog, apod. - populární to téma současných nejčtenějších knih.
Citadelu mám už dlouhá léta v knihovně a vážně jsem se na ní těšila. Když na ni letos konečně došlo, po přečtení pár stránek jsem došla k závěru, že tohle fakt číst nechci. Asi tak, jak píše elfos níže. Málokdy se mi stane, že něco nedočtu, ale tady to vážně nešlo. Upřímně řečeno ani Malý princ mě nikdy neuchvátil a stále nechápu, co na něm všichni maji. Takže Exupery za mě zjevně ne.
Další nádherná plejádská knížka plná lásky, naděje a pozitivních vibrací. Mír s námi.
Myslím, že moje první setkání s islandskou literaturou - a snad dobrý. Vlastní jména byla fakt brutál, ještě že jsem to nemusela číst nahlas, asi bych si zlomila jazyk.
Atmosféra příběhu na mě působila docela depresivně, a to nemám ráda. Kocour musel být opravdu kouzelný, protože normální kocour by tohle dobrodružství asi nedal.
Skvělá čakrová jízda. Neuvěřitelné, že to bylo napsáno už roku 1988. A trochu politováníhodné, že já se k tomu dostala až teď. Stále je co se učit. A všechno má svůj čas.