Ladys komentáře u knih
Náhoda existuje. A to hned několikrát.
O tom se mě tentokrát autor snažil přesvědčit celý tento román. A jsem mu to i uvěřil.
Tentokrát jsem ale měl jiný problém. Nedostatek krimi autor nahrazuje neustálým žvaněním.
Přesto se mi kniha četla dobře a tak dávám solidní tři.
No, byla to jízda. Samý únos, samá vražda. Atmosféra houstne. Podezřelí jsou snad všichni, kdo se příběhem mihne.
Do toho popis historie Prešpurku počátku 17. století, politika, intriky a nevraživost mezi hradem a městem.
Ideální čas a prostředí pro vyšetřování vražd a únosů.
Barbarič a Stein mají opět plné ruce práce a Jaroš pro ně odvedl velký kus špinavé, ale potřebné práce.
A rozuzlení zamotaného případu pro mě bylo perfektní, ale přiznám se bez mučení, že překvapivé.
Vůbec nevím, co o knize napsat.
Autor si vybral zajímavé téma a to nám vyprávěl až snovým jazykem.
Líbilo se mi, že Marian člověk viděl do hlavy. Pasáže, kde čtenář četl, co si Marian myslí, co cítí, jak se cítí a z čeho má vztek, nebo až umrtvující strach patřili k tomu nejlepšímu z knihy. Škoda, že co nadělil autor jí, o to ubral u dalších postav.
Na válečný román bylo v příběhu málo nějakých zásadnějších situací, či zvratů.
Na druhou stranu to bylo vlastně to, čím se pro mě kniha odlišovala. Snovost hrdinky reagující na kontr války. A konečně vystřízlivění a Marianina snaha až zarputile stát aktivně na té správné straně a burcovat ty, co myslí, že se jich válka netýká.
I přes to, že kniha se mi četla dobře, tak tenhle koktejl snů, poetiky a válečné reality mě ale nezasáhl tolik, abych dal plný počet.
Za mě lepší tři hvězdy.
Milé překvapení. Vážně.
Myslel jsem, že s pověstí braku vzdám zvědavost na tuto knihu, odložím ji a upadne v zapomnění. A ejhle.
Nejen že jsem knihu neodložil, ale já jí dočetl a to s příjemným pocitem, že kniha má to, co by stará, generacemi ověřená, lehká, dobrodružná a napínavá kniha měla mít.
Zločinné padouchy, neohroženého policistu, odvážnou dívku, ale v nesnázích a nezapomínejme na důležité dekorace. Tajné vchody, utajené místnosti a atmosféru až hororovou.
Knihu jsem si užil a rozhodně se za čas k autorovu dílu zase vrátím.
Nasaďte si masky, letíme střemhlav!
A kdo letadlo řídí?
A pak masky sundejte a dočtěte, jak to s letadlem dopadlo!
Krátká kniha, po které jsem byl napěchován adrenalinem až po kapitánskou čepici.
Chtěl jsem dál otáčet stránky, ale už žádné nebyly.
Pohodové čteni.
Protiklady mazáckého, ale dobrotivého a životem protřelého obvoďáka schovaného pod slupkou mrzouta a jeho právě čerstvě vystudovaného, nezkušeného, ale poctivého kolegy, jsou kořením příběhu. Jejich postupné sbližování je dalším kouzlem knihy.
A to celé ještě doplněno rozumným množstvím postav a postaviček s jejich každodenními starostmi a radostmi a je tu kniha, nad jejíž četbou jsem se většinu času příjemně usmíval a někdy od srdce zasmál.
Určitě si přečtu i další pokračování.
Tak jsem si po třiceti letech tuto knihu opět přečetl.
Mírné zklamání, řekl bych.
Pamatuji si, že když jsem ji četl poprvé, měl jsem pocit, jako bych všechno dění kolem postav jakkoliv spojených s hotelem St. Gregory měl naservírováno jako na podnose a kniha byla čtivá a i trochu napínavá.
S odstupem třiceti let musím uznat, že většina dějových linek mi byla fuk. Problémy rozmazlených aristokratů mě fakt nedojaly.
Až na jedno absolutně nestoudné vyřešení mezní situace jednoho páru.
Na druhou stranu to nebylo jen o nich.
Smetánka různých kvalit má v ději také své místo.
Řadoví zaměstnanci se v některých případech také "ukázali".
Abych ale jen nehaněl.
Líbilo se mi nastínění společenských dopadů segregace.
Líbila se mi představená rivalita mezi hotely vlastněnými jednotlivci, kde se odráží jejich osobitý pohled na služby a hotely nadnárodních monopolních společností, kde kladou důraz na rozšiřování jednoho modelu vedení hotelu po celém světě.
Líbilo se mi nastínění funkce propracované kuchyně, kde i detaily rozhodují o výši zisku.
Co mě vážně pobavilo, byla epizodní scénka s vyloženě natvrdlým policistou skoro na konci příběhu. Tam vážně platí, že kdyby blbost kvetla, tak toho policistu nenajdou :-D
Když si tak sečtu body líbilo - nezajímalo, tak mi z toho dnes vychází pro mého kdysi nejoblíbenějšího autora průměrné tři hvězdy.
Teda byla to setsakra náročná a dlouhá práce hledat po Státech J. Jamese.
I mě jako čtenářovi se ty měsíce a roky pátrání po zločincích táhly spolu s kladnými hrdiny knihy. Ale to by nebyl Buffalo Bill se svou pověstnou trpělivostí a zarputilostí loveckého psa, aby vždy znovu a znovu nevymyslel kudy dál a jak na to.
Moc jsem se bavil. Kniha měla spád od začátku do konce.
Další napínavé čtení o osudech scouta Billa a desperáta Jesse Jamese.
Nedokážu pochopit, jak toho vrahouna Jamese mohli mít Jižani za hrdinu. Podle mě to byl jenom zvrácený a chladnokrevný vrah a zloděj, který jen využil situace v proběhlé občanské válce a pak dál s krutostí sobě vlastní pokračoval v dráze zločince. To až do časů, kdy se bál i vlastního stínu a nikomu už nevěřil.
Pro fanoušky westernů povinná četba a vřele doporučuji i ostatním, které zajímají příběhy z Divokého Západu, protože kniha je opět doplněna vysvětlivkami v textu a to je další plus.
Knihu jsem četl na základě hodnocení tady.
A dostal jsem to, co jsem čekal.
Příběh vypráví o osudech Shotguna Billa za občanské války v USA.
Ve službách Pinkertonových se spolu s firmou agentů přidává na stranu Severu a plní úkoly mu zadané armádou Unie.
Tento jednoduše psaný western se dobře čte, má napínavé pasáže a potěší i tzv. texty pod čarou, v kterých se člověk dozví více o osudech skutečných historických postav a míst.
Tuhle knihu prostě miluju. Od mých asi devíti nebo deseti let.
Pak mám ještě jednu. Talisman jménem Cyrano. A romány o Rychlých šípech.
To jsou knihy mého dětského srdce a vracím se k nim s láskou a radostí celý můj čtenářský život.
Knihu o dobrodružstvích kapitána Korkorána jsem četl popáté.
A že je místy naivní a neuvěřitelná je mi úplně jedno.
Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být Korkoránem. Mít jeho sílu, odvahu a bystrou mysl odvážného muže.
Zažívat jeho indická dobrodružství. A mít tak Jiskru a potom i Bleska!
A létat balónem!
Vím, že z Angličanů tu udělali bojácné trouby a z kapitánových věrných neporazitelné hrdiny.
A že některé střety hrdinů s Angličany byly napsány silně naivně, ale já to s nekritickou láskou k příběhu přešel a stejně nekriticky dávám pět hvězdiček.
Za ten příjemný pocit, který jsem při četbě měl i když jsem remízek z dětství vyměnil za postel doma. A přibylo mi pár křížků.
Kamenná opice. Talisman, který je v ději tak nenápadný a přitom zásadní.
Jak jsme u Deavera zvyklí, šlape na plyn od prvních stran.
Děj má spád až do pro mě překvapivého odhalení Ducha v závěru knihy.
V příběhu mě bavil vhled do čínské kultury, čínské mentality a čínského myšlení. Obohacující prvek knihy.
Postava detektiva Li. To byl další zážitek. Byla radost číst, jak čistě nezápadním myšlením posouvá vyšetřování tak, že z počátku nedůvěřivý a nepokorný Rhyme měl co dělat, aby se mu se všemi svými rozbory a katalogy vyrovnal.
Bylo zajímavé sledovat, jak se Rhyme a Li vzájemně oťukávají a stávají se z nich i v tak krátké době přátelé.
No a zbývá naše akční hrdinka Sachsová.
Je škoda, že Deaver najel na muster, který se opakuje v každé knize s dvojicí Rhyme - Sachsová. Slyšíte Sachsovou, jak si říká. Co by teď udělal Lincoln? Jak by teď pokračoval Lincoln? No a když jí nepomůže nic z toho, co jí Rhyme naučil, tak nastoupí revmatické ruce a nohy a všem nakope zadele. Když to stačí. A když ne, přijde na řadu bouchačka.
Abych jen nekritizoval. Duch byl opět parádní soupeř. Velmi přemýšlivý, připravený skoro na všechno a ve Státech zabydlený. Takže detektivové měli opravdu hodně práce, než si s případem Duch poradili.
Po dočtení knihy mám pocit, že Deaver je vypsaný rutinér a že jeho knihy sice budu dál číst, ale vždy si dám načas.
Druhá kniha co jsem od Deavera četl a nebyl tam Lincoln Rhyme.
A Potter není Rhyme.
Ano, bylo zajímavé číst o světě neslyšících.
Ano, bylo zajímavé číst o snaze dívek něco se situací udělat. Ale nějak jsem té Melanii tu proměnu z poprděné ve statečnou nevěřil.
Co opravdu zajímavé nebylo, že kniha byla nekonečně zdlouhavá. Místy až nudná. Je možné, že za to můžou knihy jako Modrá sféra, Tanečník, nebo Sběratel kostí.
Sice jsem knihu dočetl, jenomže ani konec plný zvratů u mě dojem nezachránil.
A z čeho začínám mít špatný pocit je, že Deaver umí. Umí nás nakrmit tím, co po něm vlastně chceme. Takže se vytrácí pocit originality a nastupuje autorská rutina.
Rozhodně začnu se čtením Deaverových románů šetřit.
Tak jsem se po letech dočkal pokračování série Pán modrého meče a s radostí si knihu koupil.
A mám k ní dvě věci.
Od první stránky vpadnete do děje a vezete se na vlně dobrodružství až do konce. To se nedá upřít.
Ale.
Hlavní postavy se během děje pořád kvůli něčemu dohadují a to včetně daimona Terra.
Nevím, jestli to byl autorův záměr a měla to být vtipná ozdoba příběhu. Mě to spíš čím dál tím víc otravovalo.
Po těch letech od tehdy posledního dílu si už nevzpomínám, o čem přesně série byla, ale u Operace Armagedon jsem měl pocit, že čtu jinou knihu, než na kterou jsem se těšil.
Bavilo. Bavilo.
Nejsem ale autorův zarytý fanda a mě třeba už ten nekonečný humor party kriminalistů moc nebere..
Dějová linka je ale skvělá.
Autor udržuje napětí až do konce.
Čím blíže k rozuzlení, tím více není jasné, kdo je kdo a o co jde.
Znepokojující a zdrcující.
Základní slova, co pro mě vystihují tuto knihu.
Věrohodně vykonstruované drama o osudech ženy ve zrůdném komunistickém systému.
Pro ty, co bolševika nepamatují, je škoda, že kniha i přes silné momenty spíš klouže po povrchu událostí a i postavy by mohly mít více do hloubky rozkreslené charaktery.
Kniha by klidně snesla hlubší sondu do událostí a do charakterů postav a klidně by mohla být delší a mít ještě drtivější dopad, než má.
Rád bych dal pět hvězdiček, ale takhle silné téma by si zasloužilo větší, až mikroskopickou péči autorky. Ale asi jde o jistý její záměr, protože tak napsala i ostatní její knihy.
Zajímavé téma. Místy strhující děj, místy pomalé, ale nejhorší na knize bylo, že se mi špatně četla. Jestli je to českým překladem, nebo co já vím?
Některé věty jsem musel číst dvakrát třikrát a to není dobré.
Cestování časem super. Jak každá malá i sebemenší odchylka v minulosti má vliv na vývoj budoucnosti.
Mám rád dějiny a tak je fajn, že jsem se dozvěděl něco nového o historii různých koutů Evropy a světa.
Bohužel za tu krkolomnost a místy nečtivost textu srážím dvě hvězdy.
Po Penězoměncích a Letišti trochu horší, ale pořád skvělé.
Po celou četbu knihy autor i přes pár hluchých míst udrží vaši pozornost a napětí pomalu, pomaličku přibývá s každou stránkou.
Příběh je opět slušně zalidněn životnými figurkami, děj ukazuje život policistů a jejich práci pod drobnohledem a celé to funguje.
Jen mám pocit, jakoby autor nikdy na policejní stanici nebyl. Jako by mu to někdo vyprávěl a lezlo mi na nervy, jak jsou všichni vyšetřovatelé pomalu dokonalí.
Po skvělém i když také naivním prvním díle přichází sešup.
Děr, nelogičností a hlavně náhod je tu tolik, že už působí trochu otravně.
Uznávám ale, že nostalgie, volání dálek a dobrodružství Tarzana a jeho přátel i nepřátel v autorově podání i přes výhrady stále funguje a knihu jsem dočetl až ke šťastnému konci.
S příštím dílem si dám trochu na čas, ale číst o dalších osudech Tarzana a jeho přátel rozhodně zase budu.
Ano, je to naivní, děravé, místy blboučké, ale je to tak zábavně napsané, že jsem to prostě dočíst musel.
Já mám pro knihy o Tarzanovi teď už prověřenou slabost a čtení si užívám.
Tentokrát se vydáme spolu s filmovým štábem z Hollywoodu rovnou do afrických lesů a dost brzy půjde o život.
Kniha je napínavá, o dobrodružství není nouze, Tarzan je v životní formě, nepřátel přibývá rychleji než přátel a tak má děj spád až do poslední stránky.
Propadl jsem kouzlu Tarzanových příběhů tolik, že jsem si vzal znovu první díl a dokud mě to bude bavit, tak v sérii budu pokračovat.
Tak jsem se vrátil do dětských let a sáhl po jednom z dílů s mým kdysi velmi oblíbeným hrdinou - Tarzanem.
Naivní, děravé, jednoduché!
Neměl jsem si kazit vzpomínky...
Říkal jsem si při čtení prvních pár stránek a chtěl knihu odložit.
Jenomže pak se vám Tarzan málem utopil v rozvodněné řece, co ho unášela prudkým proudem Bůh ví kam a díky tomu se zachránil u břehu, kde bylo poblíž zapomenuté město. A od té chvíle už jsem propadl kouzlu četby této lehoučké dobrodružné knihy a s pocity malého, do příběhu zažraného kluka jsem hltal stránku za stránkou.
Tomu městu, co jsem psal, vládla snad nejkrásnější žena Afriky, bohužel rozmazlená a až krutá Nemone.
A protože je Tarzan od přírody zvědavý, tak přelezl městskou zeď a od té chvíle se spustil řetězec událostí, které nabývaly spád a ani sám neohrožený hrdina neměl sil to zvrátit. Střet s vládkyní a jejími nohsledy na sebe nenechal dlouho čekat.
Někdo z vás by řekl brak, škvár, ztráta času.
Já čtu v podstatě cokoliv, na co mám chuť a pro dobrodružnou četbu mám slabost, kterou sám sobě neumím moc vysvětlit. Prostě nejspíš kus toho kluka, co má rád dobrodružství, ve mě zůstal. A vlastně jsem rád.
Objektivně průměrné hodnocení zvednu subjektivně o jednu a půl hvězdičky a právě za ten pocit napětí a nebezpečí v podobě příběhu, který ve světě internetu a přepálených vyprázdněných blockbusterů ve mě vyvolává hřejivé, spokojené teplo.
Jako když se zachumláte do peřin. A to mám rád.