Ladys komentáře u knih
Někdo tu psal, že pomalý začátek.
Nesouhlasím.
Kniha má spád od první stránky a ten nabírá na tempu, že knihu prostě nechcete odložit.
Akce střídá napětí, napětí akci.
Hra na kočku a myš se přiostřuje, jen nevíte, kdo je myš a kdo kočka.
Tanečník je inteligentní a neuvěřitelně taktizující soupeř.
Nakoukneme také pod pokličku americké policii a naťukne se tu i něco málo ze "vztahu" mezi Sachsovou a Rhymesem.
Za mě super čtení a musím dát pět.
Jen si myslím, že ve skutečnosti policejní práce a dodržování předpisů a hierarchie v USA vypadá jinak.
Ale kdo přistoupí na autorovu hru, ten si knihu užije.
Tak akorát dlouhá, nebo spíš krátká, perfektní jednohubka.
Já žít ve středověku a přistát přede mnou vesmírná loď, tak to balim, pomodlím se a zdrhám, co to dá. A možná i rychleji.
Angličtí hrdinové ovšem ne. Ti nastoupí bez bázně a hany proti mimozemským vetřelcům a než si pořádně ujasní, jestli to náhodou nejsou poslové Boží, tak se semele boj, Angličané s hrdostí sobě vlastní vyhrají a s pomocí přeživšího mimozemšťana vesmírný koráb použijí.
Tak se začne strhující příběh, který se s ničím nepáře, jde se vždy přímo rovnou na věc.
Některé postavy jsou fajn, tak je i komu fandit a protože pár hlavních postav jsou rytíři, tak se v ději jedná i o čest a slávu.
A co by to bylo za rytířský příběh bez dámy v nesnázích? Ta je tedy vdaná, ale to právě je jedním z koření románu.
Mix dobrodružství, odvahy, rytířských mravů, bitev, lstí a k tomu vesmírná loď. To musíte milovat.
Pět hvězdiček vypadá přehnaně, ale já prostě musel.
Oproti Torontovi díl Pobožný střelec víc drží pohromadě a i přes přeslazené zbožšťování kladných hrdinů a hlavně půl Toronta sešit prostě zhltnete s úsměvem na rtech za pár hodin.
Tak jsem zhruba po třiceti letech znovu sáhl po klasice a oprášil vzpomínky na slavného pistolníka Toronta.
Trochu jsem se toho bál, ale nakonec to setkání se starým pardem a jeho chovancem, Kidem půl Torontem dopadlo dobře.
Černobílé postavy, přímočarý děj a zámotek drobných a větších zápletek co nakonec gradují ve velkém finále.
Klasické atributy šestákových westernů.
Kdo to má rád, ten si sešit užije.
A já si to užil. Holt ve mě kus toho pistolníka z dětství zůstal.
Slušný dílko. Skoro bych dal pět hvězdiček.
Má to neuvěřitelně rychlý spád, záporák je fakt materiál, děj po krimi linii je skvělý a po počítačové sice zastaralý, ale aspoň si člověk udělá představu, jak to dřív bylo.
Perfektní.
A mohl bych skončit.
Po seznamovacím prvním dílu je tu parádní příběh, který svištěl od první strany až do samého závěru.
Fungující hlavní trojice, napětí, zvraty, atmosféra středověké Prahy, rudolfínská trochu bláznivá doba, intriky a vraždy...
Co víc chtít?
Těším se na další knihu.
Co už psát ke knihám od D. Dána.
Standard na který jsem už zvyklý a jsem za to rád.
V tomto případě je příjemná změna ve stylu vyprávění.
Autor se spíš věnuje psychice postav a provázanosti vztahů jak mezi vyšetřovateli, tak mezi dalšími stěžejními postavami románu.
Byl jsem tím milé překvapen a vůbec mi nevadilo až civilně nenápadný zločin.
Psycho a litry krve - na to tu máme severské autory.
Za mě lepší čtyři hvězdičky.
Pro mě první ze série se Steinem a spol.
Čekal jsem větší pecku po vší té chvále tady. Na druhou stranu musím uznat, že ani žádné zklamání se nekonalo.
Stein je skálopevně vojensky tvrdý, notář Barbarič je mírně zhýčkaný měšťan, co funguje jako Steinův protipól, který je ale nakonec ochotný zabrat ve jménu věci.
No a mlčenlivý kaprál Jaroš to je úkaz. Absolutně věrný. Zbraň. Stroj ve službách Steina.
Tahle nesourodá trojka se dá do vyšetřování a stojí zato sledovat, co se jim podaří dát do pohybu.
Intriky, mordy, nějaká ta vlastizradička, jedy, oddanost, služba vlasti a velký majetek.
A osudové ženy.
To jsou atributy se kterými dost umě autor rozjel první příběh série.
Bavilo a už mám doma koupené další díly.
Tenhle si u mě pro začátek vysloužil čtyři hvězdy.
https://www.palmknihy.cz/kniha/akorat-ze-mi-zabili-tatu-313821?utm_source=DK&utm_medium=web&utm_campaign=buy_palmknihy_book
https://knihy.heureka.cz/akorat-ze-mi-zabili-tatu-pribeh-karla-kryla-vojtech-klimt_2/
https://www.google.com/search?gs_ssp=eJzj4tFP1zc0NC5JysnONjFg9DJMzM4vOrywROHovlSF3EyFqsSkzJxMhRKgUKlCwdGZh9cmHZmdoZCdWJSTqJBdVJmTCAArchpd&q=akor%C3%A1t+%C5%BEe+mi+zabili+t%C3%A1tu+p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh+karla+kryla&rlz=1C1PRFI_enCZ840CZ840&oq=akor%C3%A1t+%C5%BEe+mi+&aqs=chrome.1.0i512j46i512j69i57j0i22i30l2j69i60l2j69i61.14137j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8
Nádherně hravá jednohubka. Moje první kniha s A. Lupinem, co jsem četl.
Chtěl jsem dát tři a půl, jakože lepší průměr, ale po dočtení jsem se usmál, že to bylo milé počteníčko a půlhvězdu jsem přihodil.
Za tu atmosféru. Za tu pohodu. Getlemanství soupeřů.
Bez úchylných vrahů, bez krvavých, nechutných scén, bez už otravných, nalomených, zlomených či jinak duševně poškozených detektivů, co jich současná otravná, přecitlivělá a nechutně pocity a vztahy rozpatlávající doba v současnosti přináší.
Na pár hodin milého čtení mi připomnělo knihy E. Wallace a E. Fikera..
Takže v budoucnu si rozhodně přečtu něco dalšího od M. Leblanca a opráším wallacovky a fikerovky. A možná přihodím i nějakého Sherlocka.
Nevím, jak to popsat.
Bavil jsem se u třetího dílu od začátku do konce, ale kdyby v celé sérii seškrtali tuny mrtvých, tisíce soubojů a honiček, tak zbyde tak jedna kniha.
Kromě hláškujícího, po zuby ozbrojeného a jak na běžícím pásu vraždícího Patejla tu vlastně není žádná jiná zásadní postava, která by nějak ovlivňovala dej.
A to nahodilé zjevování zarputilých zombíků a pak zas nahodile mizících moc nechápu. Podle čeho se řídí?
Nevím. Možná že po přečtených třech dílech v kuse na mě přišla únava nebo co, ale té šílené akce a množství mrtvých je už na mě opravdu moc a před čtvrtým dílem si dám pauzu.
Za tenhle díl dávám lepší tři.
Pecka!
Jediné slovo, které mě po přečtení knihy sebraných sešitů se Zázrakem napadá, je "Pecka"
s velkým P.
Sběratelé komiksů se mnou asi souhlasit nebudou, ale já jsem rád, že jsem si knihu koupil a nemusel tak každý měsíc čekat na vývoj příběhu, do kterého jsou skvěle naroubovány postavy ze slavných českých pověstí.
Překvapení a nadšení z prvního dílu už opadlo a tak dávám realistické čtyři z pěti.
Kresba je skvělá, ale děj (i když má nápady a spád), je pro mě místy zašmodrchaný.
Hardcore!
Slovo, které bohužel přesně vystihuje druhý díl.
Mrtvoly jsou úplně všude! I pod hladinou řeky. A kde nejsou, tam budou.
Střeva létají vzduchem skoro neustále a už je to moc.
V ději je sice pár zajímavých posunů, ale jinak je to celý díl plný boje a krve.
Škoda, že těch posunů a zvratů není v ději víc.
A chybí mi tu nějaká ženská a rozhodně Pees.
Pro mě trošku zklamání po vynikajícím prvním dílu, takže dávám průměr a jdu na třetí díl.
Super, že se autoři Péráka ujali.
Tajemná česká vyprávěnka z válečných let si o to přímo koledovala.
Sláva komiksu s českým hrdinou!
Kresba je skvělá a větší formát ji sluší.
Příběh je fajn, ale na dospělého čtenáře nedotažený a na dětského dost drsný.
Při čtení jsem si ale komiks užíval, to nezapírám.
Takže za mě poctivé čtyři a už jsem si objednal další Pérákovi dobrodružství s Jantarovou komnatou.
Zaspal jsem dobu a tak Divocí a zlí jsou mojí první přečtenou knihou od Kulhánka.
A byl to mazec, to vám povídám.
Od první do poslední stránky zábavná věc, kde akce střídá akci, dějové zvraty jsou taky super a geniálně vymyšlené postavy jsou jedna lepší, než druhá.
Ještě že jsem si půjčil všechny díly naráz, protože konec prvního dílu je useknutý a čekat na další díl, když jednomu vadí, že neumí číst rychleji a ještě rychleji, by nebylo na místě.
Za mě jasných pět a hurá na druhý díl!
Samuraj.
Kouzelné slůvko, které přitáhne k románu spoustu čtenářů.
Hijoši. Kluk.
Skutečná postava středověkého Japonska, která dokazuje, že i Popelák může ke štěstí přijít. No, Popelák. přesněji řečeno syn rolnice a bezvýznamného samuraje. Člověk by čekal, že vzhledem ke kastování japonské společnosti měl jasně nalajnovaný život.
Hidejoši. Muž.
Je důkazem, že i hluboce zakořeněné tradice se dají změnit, nebo aspoň obejít.
Hašiba Čikuzen no Kami Hidejoši.
Významný válečník a státník a nejmocnější muž tehdejšího Japonska.
Taiko je román plný intrik, bitev, válečné vřavy, taktizování rodů, přebíhání provincií z jedné politické kliky ke druhé a zase zpět, jak se to zrovna hodilo, dobývání klíčových hradů, vražd na objednávku a zase intrik.
Pro mě jako Evropana skvělý náhled do dějin středověkého Japonska.
Četl jsem před pár lety.
Po románu Taiko jsem byl natěšený na další kousek z pera Eidži Jošikawy.
Přišlo ale trochu zklamání. Nebyla to zpočátku taková jízda, jako předešlý román.
Nakonec jsem se ale začetl a kniha je to také výborná.
Musaši musel mít těžký život.
Napřed limitován původem. Potom silou vlastní vůle a píle povstal ke slávě, o kterou ale nakonec vlastně nestál.
A Cesta meče? Samurajský kodex cti? Vrcholem této filosofie je řečeno mými slovy být tak dobrý, že meč nebude třeba použít.
Ale kdo by se nechtěl postavit slavnému Musašimu?
Ze začátku trochu nezvyklý jazyk vyprávění. Pak jsem se začetl a už dobrý.
Kniha o pisálkovi, který v době šedého socialismu konce osmdesátých let minulého století prožívá existenční krizi.
O klucích z pasťáku, kde je to pro ně konečná.
Nikoho nezajímají, nikdo je nepřevychovává, spíš zažívají šikanu od vychovatelů, nebo spolubydlících.
Kniha je vlastně vhledem z čerstvě porevolučních bláznivých a zrychlených časů do doby předrevoluční, kdy vládla diktatura hlupáků.
Je i o době, kdy vládla neochota, bezcitnost, lhostejnost a odcizení obyčejných lidí.
Době, kdy agrese mladých často vznikala z pocitů beznaděje.
Době s v některých případech až násilným vymezováním se mladých proti střední generaci, kterou vnímají jako viníka všeho marasmu kolem.
Době plné schůzování, komisí, výborů, prázdných výloh obchodů, šedi semleté společnosti a časté bezvýchodnosti, nebo až zbabělosti něco měnit.
I když člověk netušil, kam, kdy a jak se děj zvrtne, tak hned od první strany perfektní čtení.
Jednoduchá jednohubka. Ale skvělá.
Celou dobu jsem vnímal paralelu s naším světem a korektním chováním.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Ale konec překvapí.
Přečtěte si to.