ladyxx komentáře u knih
Myšlenka, že všechny významné události v historii lidstva jsou předurčené v naší DNA, je dost originální a fascinující. Kniha je určitě delší, než by bylo nezbytně nutné, ale díky autorově strategii nechat rozjet dějovou linku, aby ji následně utnul v nejlepším a přeskočil na jinou, si stále drží napětí. Je v ní dost hlavních i vedlejších postav, ty jsou sympatické a víceméně realisticky vykreslené, a není nijak náročné se v nich orientovat (a navíc nepřežijí všichni). Uvítala bych, kdyby spisovatel přepracoval závěr, který mi přišel useknutý a podstatně zjednodušený.
Náhled do mezilidských vztahů a společenského bontonu vyšší společnosti v 19. století proložený o romantické linky. Žádné z postav však není láska a štěstí dáno bez utrpení, jelikož v cestě stojí pýcha a různorodé předsudky ostatních. Kniha je čtivá, má skvěle vykreslené postavy, a naprosto zaslouženě zaujímá jedno z předních míst klasické literatury.
První díl detektivní série s nadmíru sympatickou kriminalistkou a napínavou zápletkou policejního vyšetřování, ve které je možnost se dozvědět fascinující informace z mytologie, vědy a lékařství. Pachatel je psychopat první třídy s naprosto zvrácenými motivy pro své činy.
Příběh je velmi zasazen na střední divadelní školu, což je velmi příhodné, jelikož se nenajde snad jediný student, který by před ostatními něco nehrál a nepředstíral. Zajímavé je propojení příběhu se shakespearovými dramaty v kombinaci s magičnem. Autorka poměrně dobře vybalancovala emoční stránku spojenou s pocity (nejen) dospívajícího člověka a mysteriózní část, ve které se postupně odhaluje událost z historie školy. Až na nadměrnou koncentraci homosexuálně orientovaných postav se mi kniha líbila, i když nemám v plánu přečíst si pokračování.
Psychologické thrillery patří mezi mnou vyhledávané žánry, a ačkoliv tato kniha rozvíjí děj šnečím tempem, velmi mě bavila, a to zejména díky náhledu do hlavy narcistického psychopata Paula, kterého autorka vykreslila velmi dobře. Trochu mě zklamal pouze závěr, ve kterém jsem jako kompenzaci za dlouhou pasivitu očekávala mnohem více ohromující akce a "karmických" dopadů na našeho antagonistu.
Faust je mnohavrstvé dílo náročné na pochopení. První část je naprosto fantastická, emotivní, s nádhernými verši. Druhá část mi bohužel přišla velmi chaotická (neustále se cestuje v čase na různá místa, postavy se tam míhají jako na Václaváku ve špičce), zdlouhavá, a mimoto velmi náročná na znalosti mytologie antického Řecka. Měla jsem problémy se orientovat v ději, a nejsem si jista, zda jsem správně pochopila, co nám Goethe chtěl sdělit. Každopádně se jedná o komplexní dílo, ke kterému se v budoucnu vrátím, a budu doufat, že objevím další přidanou hodnotu.
P.S. Obdiv si zaslouží překladatel, který byl schopen přeložit text se zachováním významu a veršů.
Název je opravdu zavádějící, hra na vraždu dostane v knize minimum prostoru, což je opravdu škoda, protože detailnější rozpracování tématu mohlo být velmi zajímavé. Příběh je vyprávěn v er-formě Emmou, jejíž psychologie je zpracovaná dost dobře, ale uvítala bych větší psychologickou diverzifikace, kdy bychom mohli nahlédnout do hlavy i jiným postavám, aniž by se prozradilo zbytečně moc. Příliš okaté indicie naznačující, co se před rokem doopravdy stalo, totiž napětí nesvědčí. V podstatě se po většinu děje čeká na odhalení vraha, které je nakonec nemastné neslané. Nápad dobrý, ale zpracování uvrhává knihu do sféry děl, na které se rychle zapomene.
Thriller se zápletkou z filmového prostředí sahající až 60 let zpátky do minulosti. Příběh je koncipovaný jako puzzle, kdy vyšetřovatel David Raker pomalu skládá jednotlivé střípky k sobě a to pomocí rozhovorů s různými osobami, starých filmů režiséra Hosterlitze, novinových článků a internetových diskuzí. Vyprávěno převážně v 1. osobě, pouze v úvodu každé části je velmi zvláštní kapitola vyprávěná ve 3. osobě. Raker má vskutku silného protivníka, který udělá cokoliv, aby uchránil staré tajemství. Děj je dobře promyšlený, napínavý, s hořkosladkým koncem.
Koncept psychoterapie s pacientem, který odmítá mluvit, se v knihách podobného typu standardně nevystkytuje, tudíž z autorovy strany se jedná o poměrně originální krok. Hlavní fokus je na vyprávění psychoterapeuta Thea, které je prokládáné osobním deníkem pacienty Alicie, oboje je psané v 1. osobě, a čtenář se tak do postavy může lépe vžít. Kniha není zdlouhavá, děj rychle ubíhá, není tam nadbytečná vata. Finální ukončení zápletky jsem vůbec nečekala, a autor mi tím dokonale rozbil mou teorii o událostech, kterou jsem si od začátku budovala.
Příběh z tábora pro dívky s pátráním v minulosti. Kniha je čtivá, nepostrádá akci a místy i nutí čtenáře z evidentních důvodů považovat Emmu za nedůvěryhodného blázna a zpochybňovat tak vše, co vypráví. Zamlouval se mi nečekaný konec, ve kterém autor odhalil poslední velkou lež.
Na tuhle knihu jsem se velice těšila, ale dočetla jsem ji s velkým sebezapřením, a to jenom proto, že mě znervózňují nedočtené knihy. Příběh se táhl jako guma, hlavní postavy Diana a Matthew byly nesympatické a toxické, jejich vzájemné dialogy patetické, a některé věty naprosto směšné - opakovaně prozpěvující krev a řetěz v těle považuji za dost kuriózní i na nadpřirozené téma knihy. Nudný příběh mi umožnil se soustředit na překlepy a záměny jmen (Matthew místo Marcuse apod.), kterých je v knize požehnaně. Trio upíři-démoni-čarodějnice mohlo mít potenciál, ale démoni vlastně nemají žádné nadpřirozené schopnosti a nedokážu si představit jejich adekvátní využití. Cestování časem vnímá autorka hodně jednoduše a nebere v úvahu různé paradoxy a logické otázky. Hodnocení 2* dávám jenom za historické zajímavosti a postavu Ysabeau, o které bych si s radostí přečetla pokračování, ale vzhledem k tomu, že se vyprávění zaměřuje na protivný páreček, do navazujících knih se pouštět nebudu.
Čtivé, ale zázraky se nekonají. Ze série strašidelných domů (přesněji prvních 4 z nich) je tato kniha nejméně děsivá. Jazyk je zde jednoduchý a příběh je napsaný takovým stylem, díky kterému i původně zamýšlená děsivá událost vyznívá pohodově. Dětští hrdinové jsou sympatičtí, ale i díky tomu se dá očekávat, že všechno nakonec dobře dopadne.
Mé první setkání s Joycem. Autor dává nahlédnout do běžného života obyvatel Dublinu, a to tím způsobem, jako kdyby někdo divákovi pustil ukázku filmu - všechny povídky se jeví podivně useknuté, což mě ze začátku dost zmátlo. Epifanii jsem zaznamenala pouze v několika povídkách. Stylisticky mě nejvíce zaujala poslední - a nejdelší - povídka "Mrtví". K hlubšímu pochopení sdělení díla by bylo pravděpodobně vhodné seznámit se s historickým kontextem vztahujícím se k místním politickým a náboženským poměrům. Autor mě ale zaujal a plánuji se důkladněji seznámit i s jeho dalšími díly.
Kniha má hodně pomalý rozjezd a ani později se nedá čekat akční jízda, protože velká část děje se zaměřuje na zkoumání psychologie postav. Takové žánry mám ráda, ale v tomto díle autorka naservírovala rozuzlení, které se mi vůbec nelíbilo, a vzhledem k mystifikaci čtenáře hned v úvodu jsem dost zklamaná. Dle anotace měl příběh větší potenciál.
Čtenář očekávající temné a děsivé příběhy bude - stejně jako já - z tohoto výběru lehce zklamaný. Pár psycho povídek sice tato sbírka obsahuje, ale její větší část je tvořena povídkami s námětem detektivním, filozofickým, vědecko-technickým, cestovatelským či humoristickým, z nichž některé jsou poměrně zajímavé, jiné absolutně nezajímavé. Přínosem takto namixovaných příběhů je, že můžeme vidět, jak inteligentní a všestranně zaměřený autor byl. Nejlepšími a nejvíce zapamatovatelnými však zůstavají povídky "Jáma a kyvadlo" a "Černý kocour".
Hlavní hrdinové, chudší šlechtic s bohatou fantazií posilněnou neustálým čtením rytířských eposů Don Quiote de la Mancha, a jeho místy prostý, místy mazaný sluha Sancho Panza, se v okolí svého domova vydávají na rozmanitá dobrodružství. Během nich se odhalí jejich pozitivní i negativní stránky charakteru, a poznáme množství zajímavých vedlejších postav. Setkáme se zde s typickým jižanským chováním, které zahrnuje množství fyzického násilí, i typickým humorem projevovaným děláním si legrace z mentálně slabších jedinců. Kniha může prvně působit zdáním pouhého humoristického románu, nicméně ve spodních vrstvách přiměje k zamyšlení nad tím, o co člověk v životě usiluje, a jestli je to opravdu důležité. Znát dobový historický kontext je určitě nápomocné, ale i bez něj si čtenář může knihu užít a zachytit její poselství.
Kniha, jejíž zápletka se točí okolo podivného obchůdku vedeném záhadnou dvojicí. Tam lidem splní jakékoliv přání, které by jinak zabralo mnoho času a úsilí, ovšem je nutno se zavázat k dlouhému a bolestivému utrpení v budoucnu. Sledujeme zde příběhy lidí, kteří se k takové dohodě upsali, ale i osob, které takové přání ovlivnilo. Námět je hodně filozofický, ale napsaný jednoduchým jazykem, proto nehrozí neporozumění textu. Polemizuje o tom, že odměna bez námahy je neadekvátní, a co si člověk (ne)může nárokovat.
P.S. A co si budete přát vy?
Knihu jsem zvládla přečíst během poměrně hektického dne, takže poměr délky a čtivosti je ideální. Líbila se mi tématika sousedských vztahů na americkém maloměstě, které jsou ovlivněny vloupáním do cizích domů a vraždou mladé spoluobčanky. Vrcholící podezření vůči sousedům a vzrůstající nedůvěra jsou dobře psychologicky zpracovány. Popis policejního vyšetřování je rovněž uvěřitelný. Vraha jsem neodhalila a přišlo mi, že byl vytažený z kouzelnického klobouku ve stylu největšího překvapení. Nevadí mi otevřené konce, ale zde to bylo příliš nemístné. Kniha nezklame, ale ani se nevryje do paměti jako nadprůměrně dobré dílo - dočetla jsem ji před 2,5 týdny a před napsáním komentáře jsem musela chvíli na příběh vzpomínat.
Kniha je klasickou anglickou detektivkou s latinskoamerickým mixem, který přináší argentinský původ hlavního detektiva. Tato kombinace zní zvláštně, ale funguje jako kontrast dvou kultur, aniž by vyprchalo kouzlo anglického venkova. Detektivové Downes (alias Střelec) a jeho nový seržant Graves jsou maximálně sympatičtí a jako postavy uvěřitelné. Příběh je dobře vystavěný, detektivní pátrání dobře popsané a důkladné, motivy objasněné. Atmosféra je vzhledem k tématu občas až dusivě těžká, takže chválím práci autora v jejím budování. Doufám, že časem budou přeložena i pokračování (pokud ne, seženu si originály, tak moc mne příběh zaujal).
P.S. Srovnání s Vraždami v Midsomeru není náhodné, styl obou děl je opravdu velmi podobný.
Z tohoto detektivně-špionážního románu mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu příběh začínal dobře, bylo to napsané poutavou odlehčenou formou, a jisté kouzlo spočívalo v tom, že čtenář netušil, jakým směrem se bude děj ubíhat. Když se linka překlopila do politicko-konspiračního tématu, moc mě to nepotěšilo. Zklamáním byla rovněž identita tajemného protivníka tahajícího za všechny nitky. Ani Tommy s Pentličkou mi nebyli tak sympatičtí, jak by hlavní postavy měly být - na druhou stranu mě ani nijak nedráždili, a díky neutrálnímu postoji k jejich osobám jim dám šanci i v dalších knihách.