ladyxx komentáře u knih
Hodnotím celou sérii Blackstone Chronicles jako celek. Příběh se odehrává v menším městečku, nad kterým se tyčí opuštěný ústav pro duševně choré, ke každému dílu je přiložena mapka městečka pro lepší představivost. Zničehonic se začnou objevovat záhadné dárky, které způsobí zkázu několika rodinám. Ke každému dárku se váže smutný příběh z doby fungování ústavu, který každá jednotlivá kniha postupně odhaluje. Postavy jsou dobře vykreslené a uvěřitelné. Konec každého dílu hezky navnadí na další knihu. Série patří k mým oblíbeným.
Anotace vzadu na obale může být pro potenciální čtenáře matoucí, bouře a děsivý objev v prádelníku by se spíš očekával v první polovině knihy, zatímco ve skutečnosti proběhne až ke konci, navíc popis děje chronologicky neodpovídá. Tohle však není vina autora, který napsal napínavý psychologický román s lehkou duchařinou na konci. V pozadí děje je tragická smrt Lydie, jednoho ze dvou dětí pocházejících z dvojčat. Pozůstalé dvojče však později zničehonic prohlásí, že došlo k omylu, a ve skutečnosti zemřela Kirstie. Je toto prohlášení výsledkem traumatu ze ztráty sourozence, nebo skutečně došlo k nesprávné identifikaci? Na odpověď na tuto otázku si čtenář musí počkat až téměř do poslední strany. Samotný závěr si lze vyložit dvěma způsoby. V knize očekávejte dlouhé popisy skotských Hebrid a vnitřní psychologické analýzy postav. Vyprávěno v první osobě v matčiných kapitolách (těch je více), doplněno kapitolami přibližující pohled otce, který je popsán ve třetí osobě.
V tomto souboru povídek autor živě popisuje dobu, kdy se vše točilo okolo vyšší společnosti, jejíž život byl plný třpytu a bujarých večírků, zároveň však rigidních myšlenek, kdy každá abnormalita mohla přivodit nedozírné následky. Několik povídek je dosti jednotvárných, s oslnivou a nadpozemsky krásnou mladou dívkou, s deseti nápadníky na každém prstu, která se stane celým světem nějakého mladíka-hlavní postavy povídky. Ostatní povídky byly pro mě zajímavější, k těm nejlepším patří Podivuhodný případ Benjamina Buttona (film jsem neviděla, takže nemohu srovnat), Diamant velký jako Ritz, Veličenstvo, Znovu v Babyloně, Hotelové dítě, Takový pěkný pár. U všech však Fitzgerald dokáže přinutit čtenáře, aby se nad nimi zamyslel.
Velkým "problémem" této knihy je, že se od ní nešlo odtrhnout. Příběh vypráví o skupině lidí, kteří se z různých důvodů rozhodnou strávit 14 dní v nejstrašidelnějším domě v zemi, přičemž jejich pobyt se neodvíjí podle předpokladů. Mysteriózní atmosféru sídla krásně doplňují komentáře hlavní postavy, průvodkyně Remy, které odhalují jeho temnou historii. Napínavý děj graduje, až vybuchne v nečekané explozi. Musím přiznat, že konec jsem vážně nečekala (nevím, jestli to je autorčin typický styl, byla to moje první kniha od ní), osobně bych v zájmu hororového žánru preferovala jiný. Dojem kazí obálka, která evidentně patří k dílu s názvem "Chata v lesích", nechápu, jak ji někdo mohl přiřadit k této knize.
Sbírka básní vlasteneckých, politických, i jiných. Uchvátila mě romance o Černém jezeře, po jejím přečtení jsem musela knihu odložit, abych vstřebala emoce a mohla se soustředit na další básně. Kromě ní je tam několik dalších zajímavých - zimní, helgolandská, stará.
Ne že by na této knize bylo něco vyloženě špatně - zajímavá doba, zajímavá psychologie mezilidských vztahů, tajemná atmosféra starého panského sídla... Ale přesto jakoby jí něco chybělo, a mám z ní smíšené pocity. Obálka pěkná, ale název neodpovídá ději.
Fantasy, ve které nechybí pátrání v minulosti na základě písemností předka hlavního hrdiny, časová smyčka do doby 2. sv. války, děti s nadpřirozenými schopnostmi, a netvoři. Osobně mi vadilo rozvinutí milostného vztahu mezi Jacobem a danou dívkou, víc by se mi líbilo důvěrné přátelství. Kniha je cílená spíše na teen čtenáře, mám však ráda cestování časem, proto si plánuji přečíst i zbylé díly podivné ságy. Mohu vyzdvihnout unikátní dobové fotografie, které knihu pěkně doplňují.
Příběh o tajemném historickém svitku, který náhodou objeví americký archeolog při dovolené v Izraeli. Při překladu aramejského textu odhaluje tajemství z historie, která by mohla otřást křesťanským světem. Líbilo se mi, že je příběh zasazen do Izraele. Kniha má hezký obal.
Příběh vyprávěný venkovským lékařem ve formě deníkových zápisů, pokrývající dobu cca 1 roku. Realisticky zaznamenává krajinu italského venkova, bez příkras odhaluje svoji povahu a způsob života. Popisuje své city k mladičké snaše, která dorazí na delší návštěvu. Po nešťastné události dívka odjíždí, a vše se vrací do starých kolejí. Poklidný příběh se smutným nádechem.
Tahle knížečka mi připomíná manévrování autem na velmi malém prostranství. Autorka nejprve popojela do erotiky, načež z ní vycouvala; nato popojela do duchařství, a po chvíli z ní vycouvala; poté popojela do psychologie, a tam se jí kola zasekla; z autorádia přitom po celou dobu vyhrávala komediantská muzika. Takové žánrové rozdíly by lépe fungovaly v knize s rozvinutým příběhem, ne v krátké povídce. Otevřený konec, který vysvětlení událostí ponechává na fantazii čtenáře, mi zas tak nevadí. Bod navíc dávám za tajemný viktoriánský dům a za krásnou obálku.
Předpokládala jsem, že když už někdo napíše studii o tomto brilantním soukromém detektivovi, udělá to po jeho vzoru precizně. Bohužel toto dílo na mě tak ani zdaleka nepůsobilo. Jako školní práce budiž, jako odborná publikace zcela nedostatečné.
Příběh se váže k starobylému anglickému sídlu, kam přijíždí Edie pro nasbírání podkladů pro předmluvu k literárnímu dílu "Pravdivý příběh o Bahnivci", který byl napsán právě tam jeho bývalým majitelem. Sídlo skrývá mnohá tajemství a tragické události, která jsou postupně odkrývána. Střídá se současnost a 40. léta 20. století, zajímavější je historická část. Děj je místy dosti popisný, což mi osobně nevadilo.
Anotace: "Ponurá blata. A mrtvola s tajemnými runovými znaky," stačila k tomu, abych věděla, že mě kniha bude bavit. A opravdu nezklamala, přečetla jsem ji do večera na jeden zátah. Je vyprávěná z pohledu hlavní hrdinky Tory, se kterou mám mnohé společné, proto mi byla hned sympatická. Děj se odehrává na skotském souostroví Shetlandy, jehož prostředí je krásně popsáno. Příběh se pěkně vyvíjí, a nabízí zajímavé vložky z oblasti medicíny a místní mytologie, i když ke konci už je trochu přitažený za vlasy. Autorčin sloh je fantastický.
"Deset malých černoušků" moderní doby. Pohodová atmosféra odlehlého luxusního hotelu se po vypadnutí elektřiny mění na napjatou, a po rostoucím počtu mrtvol na paranoidní a dusivou. Příběh je vyprávěn postupně všemi účastníky, a čtenář se z jejich myšlenek a vzpomínek pomalu dozvídá skrytá tajemství. Děj napínavý, období mrazivé zimy parádní. Vadilo mi pouze vyprávění v přítomném čase, preferuji formu minulého času.
Přísná pravidla ideálního života, sledování obyvatel na každém kroku, manipulace s jejich myšlením, odstraňování nepohodlných osob - tato dystopie nám představuje prostředí, v jakém by nikdo nechtěl žít. Orwell vám svým brilantním popisem totalitního světa způsobí mrazení v zádech a svírání žaludku.
Kniha se skládá z dopisů hlavního hrdiny Werthera jeho příteli Vilémovi, spíše ale připomíná deník, než korespondenci. Obsahuje krásné popisy krajiny, rozvinuté filozofické úvahy, z každého záznamu prýští emoce. Autorův květnatý jazyk a použitá slovní zásoba jsou prostě neskutečné. Z objektivního pohledu popsal Goethe hrdinovy city a z nich plynoucí milostné utrpení dokonale. Subjektivně mi byl Werther sympatický do seznámení s Lottou, poté přistoupil k nadměrnému fňukání, jak je jeho vyvolená božská, a jak je nešťastný, že ji nemůže mít. Antipatie vůči němu vyvrcholila jeho smrtí, která byla cokoliv, jenom ne hrdinská. Je to však klasické dílo, které alespoň jednou stojí za přečtení.
P.S. Opravdu by mě zajímalo, zda kdyby Werther Lottu získal, miloval-li by ji až do smrti, či by jeho city opadnutím růžových brýlí vyprchaly (jak se to děje ve skutečnosti).
Líbil se mi styl zpracování knihy, kdy je děj vypravován z pohledu tří různých žen, a postupně se tak odhalují podstatné informace a události. Problém je, že všechny postavy v čele s alkoholičkou Rachel jsou neskutečně nesympatické a iritující, a není "komu fandit". Samotná zápletka je ovšem dobrá. Celkově hodnotím průměrně .
Očekávala jsem zápletku ve stylu filmu Hra (1997) s Douglasem v hlavní roli. To se sice úplně nevyplnilo, ale stejně to byla psychotická jízda příběhem, jejíž smysl čtenář pochopí až na samotném konci. Odkazy na šachy byly fajn. Velká škoda, že autor nezasadil děj do rodné Latinské Ameriky.
Osobně bych toto dílo ke knihám Dana Browna nepřirovnala, na to mi tam chybí luštění symbolů, a rovněž je tam více nadpřirozena ve formě záhadného "lo straniero", který se jakoby nic objeví v současnosti. Což neznamená, že je kniha špatná, naopak je skvělá! Na to, jak je tlustá, se čte neuvěřitelně lehce - čtenář je autorem udržován v napětí a prostě musí vědět, co se bude dít dál. Děj se odehrává na několika místech v Evropě a americkém kontinentu, díky těmto přeskokům má příběh spád. Všechny události - únos a mrzačení amerických miss, hromadné vymírání včel, ničení architektonických a uměleckých památek, počítačový virus deformující fotografie - souvisí se zlatým řezem ve vnímání krásy. V knize se objevují další zajímavá a poučná fakta. Určitě to nebude moje poslední kniha od tohoto autora.
Špionážní román s nádechem romantiky, která mi k Agathě moc nesedí, ale proč jednou za čas nevybočit ze zajetých kolejí. Příběh se čte lehce, linka na lodi a v Africe je osvěžující.