ladyxx komentáře u knih
Mezi autorčina top díla nepatří, ale je to dobrá oddechovka plná vtipných jmen a přezdívek.
Ne zcela typická romantická literatura. Podle jednoho citátu může z velké nenaplněné lásky být pouze velká nenávist, a to můžeme sledovat v této knize. Heathcliff si řekl, že když nemůže být šťastný on, nebude šťastný nikdo jiný, a zasvětil svůj život nenávisti a pomstě vůči lidem ve svém okolí. Poučením pro nás může být, že mu to nepřineslo uspokojení. Děj je dosti popisný, ale díky vybranému jazyku se čte docela dobře. Na rozdíl od některých jiných děl romantické literatury nejsou charaktery postav vyjádřeny pouze v kladných superlativech, naopak se zdůrazňuje jejich zbabělost/povýšenost/vulgárnost/zuřivost apod., což je alespoň realističtější. Ponurá atmosféra skotských vřesovišť je úžasná.
První dílo, které jsem od Kafky přečetla, a naprosto mě zdeprimovalo. Josef K. je souzen za neznámé provinění v procesu, který nakonec pohltí celý jeho život a naprosto ho semele. Situace, které jsou v knize popisovány jako naprosto běžné a normální, byly na nejvyšším stupni absurdity. Přirovnala bych to k surrealismu v umění, úplně mimo realitu. Stručně řečeno, velice zvláštní dílo. Děj nemá typickou formu úvod-zápletka-závěr, prostě plyne bez jakékoliv gradace, až je zničehonic konec. Význam díla si každý vyloží jinak, pro mě je příběh ekvivalent lidského života - reakce na nečekané události, boj proti něčemu, pocity zoufalství střídající se s pocity "jako ve snu".
Nesmrtelná klasika. Poprvé přečteno ve 12 a od té doby několikrát. Děj je popsaný formou deníků a dopisů hlavních postav, které bojují proti upírovi s nadpřirozenou mocí. Postavy jsou vykreslené v superlativech, vzájemné vztahy jsou extrémně vřelé, jejich slova a činy jsou velmi romantické - působí to trochu nepřirozeně, ale pro příběh je to nutné. Dracula zůstává až do konce postavou zahalenou rouškou tajemství (osobně to považuji za plus, myslím, že podrobná biografie by mu ubrala na mysterióznosti).
Jazyk je květnatý, ale čte se velmi snadno. Děj nepostrádá akci. Atmosféra je skvěle popsaná, zvláště pro děj odehrávající se v Rumunsku. Nás - a tím spíš budoucí generace - už příběh nevyděsí, ale číst knihu v mlhavé Anglii v 19. století večer při svíčce muselo být dost strašidelné.
Deset lidí uvízne v luxusním domě na jinak prázdném ostrově, kam dorazili na základě pozvání neznámého hostitele. Po jednom jsou vražděni podle dětské říkanky o deseti malých černoušcích. Záhadný vrah, nemožnost úniku, rostoucí paranoia hostů a napětí až do konce - co víc si čtenář může přát? Moje oblíbená kniha z pera královny detektivek.
Tahle kniha v kafkovském stylu určitě není pro každého. Ačkoliv díla podobného typu nepatří mezi mé oblíbené žánry, kniha mě bavila, díky tenčí vazbě se rychle čte. V podstatě je to taková psychologická studie Björnova chování a jeho dopadů na okolí. Hlavní postava je otravně-zábavná, ale za kolegu bych ho nechtěla.
(SPOILER) K téhle knize jsem se dostala až v dospělosti, ale jsem z ní nadšená jako malé dítě. Čtenář sleduje životní příběh několika cirkusových rodin. Bass vykreslil cirkusové prostředí velice přitažlivým způsobem, hlavně neuvěřitelně dojímavě popsal lásku k cirkusovému řemeslu - až mě lákalo přidat se k nim. Líbil se mi multikulturalismus prostředí a nesobeckost v jednání jednotlivých postav. Hořko-sladký konec (hořký proto, že Vašku Karas osobně v době ukončení théatre varieté po několika desítkách let nebyl v povědomí veřejnosti, ačkoliv mu - v souvislosti se synem - obětoval svůj sen stát se vrcholovým jezdcem; sladký proto, že dostal možnost se na sklonku života vrátit tam, kde začala jeho cesta, tedy ke koním) mi vehnal slzy do očí. Úžasné dílo.