laepus komentáře u knih
Neotřelý pohled na české dějiny potřetí. Někdy si říkám, kdy mu ty nápady dojdou, ale v koutku duše doufám, že nikdy, protože jako historik jsem právě s tímto přístupem k dějinám více než srozuměn a líbí se mi.
Můj první (a zatím poslední) Urban. Brzy si dám ale nějakého dalšího. Je to chvílemi takové moc chtěné, trošku občas exhibice autora a snaha šokovat za každou cenu, ale literární a jazyková kvalita se tomu upřít nedá. Jen to asi nebude úplně pro každého, ale za mě spokojenost - ne nadšení, ale spokojenost. Prostředí zajímavé, zápletka rovněž tak, občas postava s evidentně současnou předlohou a trochu (dost) té mystiky k tomu.
Krátké čtení na jeden den. Možná už dnes trochu přecěnéná klasika, ale stokrát lepší než kterékoli jeho filmové zpracování. Prostě lidé mají prachy a neví, co s něma, serou si vlastní život a pak se diví, že to dopadá, jak to dopadá. Některých postav mi bylo fakt líto a říkal jsem si, že život fakt je svině.
Začátek je zdlouhavý, pak přijde střed, ten je taky zdlouhavý a když už to vypadá, že se za polovinou knihy začne něco dít, tak přijde závěr a ten je (pro změnu) taky zdlouhavý. Rodinná freska Itálie ve druhé polovině 19. století, která nám Čechům nemůže nic moc říct. Pokud se ale někdo chce učit, jak napsat dokonalý popis, tak jedině tady. Dnes je to pro mě už opravdu jen svědek doby - myslím roku 1958 - svědek v tom, že takhle se psalo, OK, ale jsem rád, že teď už se tak nepíše.
S filmem to nemá společného skoro nic. Ten si z knížky bere jen pár stránek týkajících se zrušení otroctví. Tady je ale Lincoln v celé své kráse a dokonalosti. Ano, občas ta kniha zavání totální glorifikací tohoto prezidenta, ale občas se prostě rodí osobnosti takového formátu, u kterých to dobré a záslužné, co vykonali, natolik převyšuje vše ostatní, že to prostě jako čistá oslava vypadat musí. To je případ právě Abrahama Lincolna, dost možná nejslavnějšího prezidenta USA. Jeho politické schopnosti by dodnes mohly být učebnicí kteréhokoli politika.
Musím říct, že je to nejdelší bichle, jakou jsem kdy četl. Dlouho (mnoho let) mi ležela v knihovně a až letos, když jsem si našel seriálovou verzi, tak jsem se konečně rozhodl ji přečíst. A nelituji. Tak podrobně rozebraný děj a vykreslené postavy - je jasné, že v tom případě rozsah brutálně narůstá. K tomu zajímavý poznámkový aparát, který umocňuje dojem, že je to příběh skutečný a ne vymyšlený. Období napoleonských válek, které mám jako historik rád. A závěrečné finále v Benátkách - paráda. Je pravda, že prvních asi sto nebo dvě stě stran člověk musí vstřebat a pochopit styl psaní autorky, ale jakmile na něj najede, je to krásná magická jízda. Jo a seriál je taky hodně povedený.
Biografie slavných osobností příliš nečtu, ale de Funese mám rád a tak jsem tohle nemohl minout. Krásně popsaný (se zřetelem trochu brousit hrany jeho nesnášenlivosti a občasné povýšenosti) psychologický profil nejslavnějšího francouzského komika, jeho vztahy s ostatními herci (které bral a které nesnášel), jeho vztah z manželkou Jeanne i celkový vhled do francouzské kinematografie 50.-70. let.
Asi jsem od této klasiky měl přehnaná očekávání, ale nedostalo se mi nic jiného než příběh namyšlené a rozmazlené holčičky, která umí jen využívat lidi kolem sebe. A to se mi prostě obsahově nelíbí, i kdyby to bylo napsáno sebekrásnějším jazykem a stylem.
Pořád se mi nechce věřit, že tohle všechno zažil a vydržel jeden jediný člověk. Pokud je to skutečně tak, tak se pro mě jedná o snad nejsilnější osud celého 20. století. Ke konci kniha trošku ztrácí dech, ale naštěstí ne natolik, aby to čtenáře nějak zásadně rozhodilo nebo zklamalo.
Základ sci-fi literatury bez ohledu na to, jestli znáte, nebo neznáte (úžasnou) filmovou adaptaci. Výprava do vesmíru, momenty poznání, konflikt s umělou inteligencí.
Nic složitého, jen čistá radost ze psaní z téhle knížky čiší jako z málokteré jiné. Autor se určitě hodně bavil a pokud se tomu poddáte, tak budete taky. Ve druhé půlce už knížka trochu ztrácí dech a vtípky jsou čím dál stejnější, ale není to tak dlouhé, aby to nešlo v klidu vydržet.
Přečtení už hodně dávno a už z toho zbývají jen takové dojmy. A jsou to dojmy veskrze pozitivní. Přenesení té velké války na maloměsto mezi jeho maloměstské obyvatele s jejich problémy, tužbami a s jejich dospíváním. Zlomové chvíle našeho života ukazují náš pravý charakter a název knihy je sice dost depresivní, přesto pro mnoho lidí pravdivý.
Kniha knih! Kdyby někdo šlo dát víc než pět hvězd, dám je bez váhání tady. Žádná slova nepopíší tu nádheru, proto ode mě stačí.
Jde k tomuhle něco dodat, co tady není už aspoň stokrát napsáno? Nejde, proto se o to nebudu ani pokoušet. Geniální kniha.
Není to taková bomba, jak se to tváří. Pokud si to čtenář nedokáže živě představit jako scénu z filmu nebo seriálu a bavit se představou klasické anglické konverzační veselohry, tak se příliš nenasměje. Já se nasmál, ale přiznávám, že méně než jsem čekal. Humor už je na dnešní dobu trochu naivní a zub času se na něm výrazně podepsal. Možná i proto záměrně podhodnocuji a mezi třemi nebo čtyřmi hvězdami nakonec volím jen tři.
Občas to má trochu hluchá místa, ale když do toho autorka (potažmo Hrzánová) pořádně řízne, tak to přebíjí všechno. Výborně napsáno, ne jen jazykem malé holky, ale až jakoby mentalitou malé holky. Opravdu bych se nebál ani srovnání s Bylo nás pět.
Jazykově úžasné, dějově prázdné. Silnější momenty střídají ty slabší. Pokud bych byl příliš drsný, tak je to o geniálním autistovi, který se ožení s manipulativní deprivovanou borkou, která se rozhodne nepustit ho na krok z domu, zakázat mu to jediné, co miluje, kontrolovat každý jeho krok, vyká mu a oslovuje ho příjmením... Pozor, možné spoilery! Jak asi takový chudák může skončit? To je nabíledni a spěje to k tomu celou druhou polovinu knihy. Čekal jsem nějaký víc kulervoucí závěr, nějaký pořádný zvrat, trochu děje... nedostal jsem, proto jen tři za úžasný jazyk a vykreslení (chorých) postav.
Fakt nemůžu víc než dvě. Slátanina o ničem a nedovedu si představit, kdo je vlastně cílovka. Je to pro děti, pro dospělé, pro sjeté, pro hloupé nebo naopak pro prudce inteligentní nebo ezoterické? Občas se objeví lehký vtípek, občas zajímavá (ale strašně jednoduchá a prvoplánová) myšlenka, ale tím to asi tak hasne. Za svou první letošní knihu tak jsem rád aspoň z důvodu, že ve Výzvě mi splní bod Černobílá obálka.
Je to výborná knížka, ale na plný počet jít nemůžu. Je to všechno až příliš načančané, očekávatelné a poplatné současné době spotřební tragicko-komediální literatury "ze života". Najdete tu smích a slzy, lásku a nenávist, život a smrt... slyšíte ty pindy, jak to pěkně ezo zní? Jasně, přeháním, ale víceméně je to tak. Na mnoha místech jsem se s gustem zasmál, ale znovu říkám - ta očekávatelnost děje mě ubíjela. Zkrátka a dobře - výborná oddechovka, která rozhodně neurazí, ba naopak občas přijde s hlubokou myšlenkou. Zasloužené čtyři.
Jo, dobrý. Nic extra od toho hlavně nečekat - klasická historická detektivka tentokrát okořeněná anglickou občanskou válkou (té jsem tam bohužel právě čekal trochu víc, proto jen tři), emancipovanou ženskou hrdinkou (porodní bábou), a ne jen jednou. K tomu nějaká ta šermovačka, popis narození či smrti dítěte a totální obrat před koncem vyšetřování. Zkrátka klasika, která nenadchne, ale rozhodně nenudí.