laepus komentáře u knih
Tak tady jsem se velice sekl v očekávání. Prvních pár stránek vtipně začne a opravdu na člověka dýchne mix Jamese Bonda a Austina Powerse zasazený do konce 19. století. Ale už po pár stránkách se to začne strašně nesmyslně zamotávat - dokonce jsem u toho několikrát usnul, než jsem se asi v polovině lehce začetl. Ale to už bylo asi jako sledovat seriál od třetího dílu - sice zhruba tušíte, o co tam jde, ale nevíte nic pořádně a všechny postavy se vám pletou. Takže ty dvě hvězdy jsou opravdu jen z milosti za občasné vtípky a občasné napínavé pasáže. Nic víc tady není. Pokud to bude mít pokračování, určitě se obejde beze mě a já bez něj.
Jasně, v mnohém je to dnes naivní a překonané. Ale když si člověk uvědomí, že je to napsáno před 120 lety - před všemy letadly, vesmírnými lety apod., tak je to neuvěřitelné. Všichni autoři sci-fi prostě chtě nechtě musejí z Wellse vycházet. Chvílemi sice knížka působí jako podrobný místopis okolí Londýna, kdy je zmíněna každá dědina, která tam kdy existovala, ale když se tím člověk prokouše a začne to brát spíše jako důkaz dokumentárnosti jazyka a ne zpomalování děje, tak je to bez problému svižně čitelné i dnes. Je těžké číst knížku, když dokonale znáte filmová zpracování a víte, jak to dopadne, přesto jsem byl napnut a musel jsem to zkrátka dočíst. Zajímavá byla i postava dělostřelce, který nastiňuje možnosti lidstva, kdybychom to s Marťany opravdu jednou projeli, co bychom pak dělali... Výborná je také kombinace sci-fi s pozdně viktoriánskou Anglií - žádné stíhačky, kulomety atd., ale jen kavalerie a artilerie, která se hrdinně staví do cesty nepřemožitelným monstrům. Zkrátka klasika, která pohladí :)
Velice přístupná publikace, nijak si nehrající na snobskou artovou hipsterskou záležitost. Nemusíte se tedy obávat, že by vám byly doporučovány jen filmy, které za 50 let viděl stejný počet diváků. Je to opravdu reprezentativní výběr toho nejzásadnějšího - hlavní tendence ve vývoji filmu od jeho vzniku až po současnost, nejslavnější režiséři, jednotlivé filmové žánry a samozřejmě také nejzářivější skvosty napříč všemi zeměmi, žánry či érami. Výborná záležitost pro poučeného filmového diváka.
Zaprvé - nejsem rozhodně ta pravá cílová skupina, která toto dílko ohodnotí plným počtem, nejsem motivačnícitátysdílející, duškaposlouchající a vždypozitivněnaladělná ezobiomatka. Zadruhé - i tak oceňuji přístupnost textu, který si na nic nehraje a čte se to opravdu příjmně, nic tam nedrhne, u ničeho si člověk neříká ("to je blbost" a "takhle by to určitě neřekli") - je vidět, že autor opravdu umí. Navíc, dokázal jsem to zlouskat za pouhé dva dny, to taky svědčí o tom, že to nějaký drive má, ale celkově je to od první do poslední stránky zcela předvídatelné. Na začátku si řeknete: "To určitě skončí..." Pak celou dobu doufáte, že ne, ale nakonec stejně ano. Pokud tohle je příklad tzv. feel-good románu, tak se určitě jedná o jeho kvalitního představitele, ale zřejmě to nebude žánr úplně pro mě.
Po dlouhé době zase přelouskaná pořádně tlustá bichle, jsem na sebe pyšný, protože už mi na knižní hromadě v obýváku ležela dost dlouho. Teď ke knize - Oceňuju historickou uvěřitelnost, je vidět, že autor opravdu prostudoval spoustu materiálů a v problematice "řešení židovské otázky" se fakt vyzná - charaktery postav a z nich vyplývající reálná možnost, co se mohlo stát, kdyby... Osobně se mi líbí, že autor (stejně jako já) za zlomový moment války považuje květen 1940 a situaci u Dunkerke, kdy Británie zůstala ve válce, neuzavřela dohodu s Německem a následně vybojovala bitvu o Británii. Tady je to přesně naopak... Akční scény jsou zde na každé stránce, kniha je skutečně napínavá, informace o osobní historii postav jsou dávkovány postupně, dějových zlomů je spousta a i mnoho postav (neřeknu samozřejmě jaké) se konce knihy nedožije, což také odpovídá tomu, jak se to mohlo stát - rozhodně nečekejte žádný sladkobolný americký závěr. Naopak - autor si dost nechává otevřená vrátka pro případné pokračování. Jsem zvědav, jestli se ho dočkáme.
O dost lepší než první soubor pohádek. Minimálně v tom, že tady jsou asi jen dvě opravdu špatné, minule jich byla asi třetina, u kterých jsem si klepal na hlavu, jestli tohle opravdu máme číst dítěti. Tady to má velmi často i klasický přesah bajky, ze které by si měl čtenář odnést i nějaké poučení, ne jen to, že se zvířátka mezi sebou baví jako lidi. Navíc se tady dají nalézt i povedné vtipy, které nijak neruší, ale dospělého čtenáře určitě potěší. Je vidět zlepšení, jsem zvědav, jestli Terry napíše ještě jednu knížku, protože jestli ano, tak ta už bude naprosto perfektní.
Kravina na entou. Tady jsem se s autorem a jeho uměleckým záměrem nesetkal ani trochu. Možná to ve své době bylo nějaké přelomové dílo, ale dnes už je to nečitelné a co je nejhorší, je to úplně zbytečné. Před chvílí jsem dočetl a vůbec nevím, co jsem vlastně přečetl. Tu jednu hvězdu dávám snad jen za občasnou ironickou poznámku o současné či dřívější Americe.
Úžasná knížka. Vtipné ilustrace. Legrační popisky (např. Mamut. ... Další mamut). Navíc historicky dost přesná a v ničem závadějící. Jasně, autor trochu upřednostňuje svůj Benelux, ale nijak zásadně, aby to vadilo celkovému vyznění. Jako učitel dějepisu plesám a tleskám.
Zhruba v polovině jsem uvažoval ještě i o čtyřech (což je na žánr historické detektivky docela dost), ale nakonec byla druhá polovina o poznání slabší. Jakoby autorovi došel dech a nápady, jakoby neuměl logicky a uvěřitelně vyřešit to, co v první půli zamotal. Postavy se začínají chovat docela hloupě, přichází jedna náhoda za druhou, naopak nijak se nedostavuje nějaká kulervoucí závěrečná scéna nebo nějaký překvapivý obrat, který by čtenáře probral z letargie. Buď je ten konec strašně zbytečně natahovaný, a proto o ničem, anebo je naopak hodně odfláknutý a urychlený, a proto hloupý. Každopádně četlo se to příjemně, odsýpalo to rychle - na začátku jsem ani víc nečekal, takže poctivé a zasloužené tři hvězdy.
Až do konce knihy jsem zvažoval, zda dám dvě nebo tři, nakonec bohužel musím jen na dvě. Vysvětlím samozřejmě proč. Každopádně budou to ty stejné neduhy, jaké mi u Urbana vadily u jeho Lorda Morda. Nejdřív, proč aspoň ty dvě za plusy: 1. čtivý jazyk, který se příjemně vnímá a dobře to odsýpá, 2. všechny (škoda, že jich není víc) scény, ve kterých vystupuje úžasná Santiniho (a nejen jeho) architektura. Teď k minusům: 1. často se opakující nelogické chování postav a příliš mnoho neuvěřitelných náhod a setkání, 2. absolutně zbytečně explicitně popsané sexuální a násilné scény, které bijí svou přehnaností do očí. Takže zatím je to 2:2... Na tři nejdu kvůli závěru - znám film a čekal jsem, že autor vymyslí opravdu pořádné rozřešení a ne že se jen na třech stránkách něco jen polovičatě poví a vše je v pořádku? Je mi líto, ale jsem zklamán.
Čtyři dávám spíš proto, že je to o něco slabší než filmová verze se Suchetem. Je vidět, že je to teprve druhá detektivka s Poirotem, kterou Agatha v životě napsala a ještě tak pořádně nejsou ustálené charaktery, některé naivní věci si v pozdějších dílech dokázala odpustit. Přesto je to pořád jeden z mých nejoblíbenějších příběhů vůbec, ale jak jsem napsal už na začátku - zkrátka mi tady chybí pár drobnůstek, které ten film vylepšily a dotáhly k dokonalosti - golfové prázdniny, romantičtější linka, sázka o knír, cyklistické závody nebo (spoiler!) absence motivu dvojčat.
Už je to přece jen krapánek slabší než předchozí dva vynikající díly. Chybí tomu předcházející lehkost a nenucenost. Pořád je to zábavná knížečka, kterou hezky a spokojeně slupnete za jedno odpoledne, ale už jsem prostě tak neprskal smíchy jako předtím.
Důležitá u téhle knihy je její délka. Kniha je přesně tak dlouhá, jak má být - odehrává se v rozsahu pěti dní a 200 stránek (navíc zkrácených díky obrázkům) a je to akorát na to, aby to čtenáře ještě bavilo a všech těch grc prd vtipů se už zbavil. Humor je bláznivý, jednoduchý, přímočarý a pokud se uvolníte, pobavíte se stejně jako já. Mladším ročníkům to možná připomene nějakého toho Poseroutku (toho jsem nečetl), ale tohle má aspoň nějaké kouzlo a nápad - pan Morcelli, chtivá Jane, nákup v sámošce...
Tak jako jsem dal nadceněné čtyři hvězdy Holistické detektivní kanceláři, tak úplně stejně to dělám i tady. Je to díky své absolutní bizarnosti (zvláště v první části knihy, než se do ní čtenář začte) hodně těžké čtení. Na druhou stranu je tady tolik úžasné adamsovské poetiky a ještě větší množství těch nejsušších britských hlášek - "King´s Cross je místo, kde se stávají hrozné věci lidem, budovám, autům a vlakům, a to většinou při čekání... Po dobu čekání si můžete dát instalovat laciné autorádio, a když se na chvíli otočíte zády, může vám také být po dobu čekání demontováno. Další věci, které vám mohou být po dobu čekání demontovány, jsou vaše peněženka, obsah dutiny břišní, mozek a chuť k životu."
Budu se snažit vyhnout jakékoli dějové nápovědě, abych vás neochudil o případné překvapení, protože třeba právě bizarnost spojení postav ve funkové kapele je jedním z hlavních komediálních (posléze i tragických) motivů. Safra, už napovídám... Tato kniha je každopádně povinností pro každého milovníka hudby a pro milovníka funky a rocku ještě o to víc. Je tady všechno - jsou tady příběhy všech - Beatles, Floydů, Raye Charlese... je tady zrod techna i reality show, je tady jasná a přímá kritika všech normalizačních popíkářů. Za tyto pasáže jsem obzvlášť rád, protože se myslím, že 80. léta jsou to nejhorší, co nás hudebně kdy potkalo - David, Gott, Vondráčková, Janeček, Horňák, Hložek, Janda, Elán... brrr, až mi z toho běhá mráz po zádech. Navíc tuto knihu beru jako odborného průvodce po funky hudbě a bude krása si ty klasické kousky pustit a uvažovat, jak by zněly česky v podání Funky Leninz. Před závěrečnou čtvrtinou knihy jsem si říkal, že čtyři hvězdy budou stačit, ale pak přišly i motivy z Roku ďábla (pokud se pletu, tak se autorovi omlouvám), přesun do vyšších sfér vnímání a v klidu dávám plných pět.
Hned na začátku chci podotknout, že Ondřeje Štindla si moc vážím jako novináře, nechybí mi jediné Echo a kupuji ho pravidelně i díky němu, ale... Ale v téhle knize jsme se dost nepotkali. A to opravdu dost. Možná je mé zklamání větší právě o to nenaplněné očekávání, ale to nic nemění na tom, že tohle se mi prostě nelíbilo. Jakoby nevěděl, co vlastně píše - historický román, povídkovou knihu, psychologickou prózu, vizi budoucnosti, magický realismus, hudební recenze a kdovíco ještě. Jakoby chtěl do knihy narvat vše, co ho zrovna napadne - větné konstrukce jsou zbytečně složité, často se vaří pořád to samé dokola. Mnohé skoky jsou nepostřehnutelné a je nutné se vracet v textu, aby čtenář pochopil, jestli je zrovna ve snu, ve skutečnosti, ve vzpomínkách, v představách apod. Původně jsem se těšil na pětihvězdičkovou záležitost, po 50 stránkách nuceného čtení (ano, od 50. strany už jsem dočítal z donucení to zvládnout) jsem doufal, že budu mít důvod dát čtyři; po přečtení třetí povídky jsem byl smířen jen se třemi. Ale absolutně zbytečný závěr mi nedovoluje dát víc než dvě. Je to obrovská nevyužitá příležitost, protože kniha obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, nabízí spoustu podnětů a otázek, ale je to podáno takovou formou, že to není možné (pro mě) pobrat.
Jako první je třeba zmínit, že nejsem primární cílovka téhle knihy - nejsem patnáctiletá buchta, které ulítává na young adult fantasy. Za druhé to není vůbec špatná kniha, i když nevím, jestli se pustím i do dalších dílů. Třetím faktem je, že autor opravdu umí napsat napínavé pasáže a je jich tady více než dostatek. Čtvrtá věc nutná k uvedení zde - při všech těch soubojích, honičkách, útěcích, bitvách apod. se autor nijak nemaže s tím, kdo všechno může umřít, takže už tak na padesáté straně víte, že při další takové akci může opravdu umřít kdokoli. Za páté bohužel (spoiler!) na konci některé (naštěstí jen některé) postavy zázračně ožijí - neptejte se mě jak, nevím, ale patnáctileté buchty to asi mají takhle rády. 6. asi nejslabší částí knihy je pár desítek stran uprostřed, kdy je to asi nejvíce poplatné cílovým čtenářkám - tajné sídlo v temném lese plné puberťáků a rebelů chystajících se zničit ten prohnilý svět tam nahoře - zná někdo nějaké větší klišé? Ale závěrem - četlo se to dobře - začátek krásně vtáhne do děje a je napínavý k prasknutí a závěr opět stojí za to. Ta čtvrtá hvězda je pak za prostředí knih, knihoven a knihkupectví, jež tomu dodává krásné knihomolské kouzlo.
Uvažoval jsem o čtvré navíc, ale byla by jen asi ze slušnosti ke klasice a možná i za úžasného Gérarda Phillipa ve filmové verzi - a to je málo. Každopádně - zajímavá stavba románu, rozdílná dynamika děje, kdy se střídají napínavé pasáže plné zákulisních intrik a nebezpečí s popisnými pasážemi, z nichž nejvíc vyniká dokonalý (podrobný) popis bitvy u Waterloo.
Za mě rozhodně jo. Dokonce mě až mrzí, že to nebylo o trochu delší. Možná to pro někoho bude odvážné přirovnání, ale mám rád knihy jako Bylo nás pět nebo Mikulášovy patálie. A z obou tady je to hlavní - pohled malého kluka na svět okolo.
Čtvrtá kniha z této série a čtvrtá z vídeňských galerií nutná k navštívení :) tentokrát Albertina, kde je Dürerův Zajíc, Křídlo a Ruce - dokonalé studie toho, co je schopen člověk v detailu zvládnout. Kniha se samozřejmě nesoustředí pouze na tato tři mistrovská díla a nezapomíná také na jeho rytiny, s některýmiž si dodnes mnozí kunsthistorici nevědí rady. No a jeho autoportrét symbolizovaný do podoby Ježíše Krista? K tomu mám tak trochu osobní vztah ;) Ale tak jako u všech knih téhle série - pořadí textu a obrázků je na zabití.