Lena79 komentáře u knih
Fiktivní příběh ze skutečného prostředí. Nevěřím, že všichni němečtí důstojníci souhlasili s konečným řešením, ale nesměli to dát najevo, protože by je čekal trest. Myslím, že ideály mnohých Němců byly v době, kdy se Hitler dostal k moci zcela jiné, než ke konci války. Našeho hrdinu vedli k činům tragické události v rodině a přesvědčení, že je někde něco špatně. Je to úplně jiná kniha o holokaustu, než jaké jsem doposud přečetla. Doporučuji.
Mě se to líbilo. Obecně mám ráda knihy ze skotské Vysočiny, tento příběh byl obohacen o historická fakta. Milostná linka byla jen jakýmsi doplňkem.
Příběh o záchraně polární vlčice mě doslova nadchl. Publikace je doplněna nádhernými fotografiemi. Není asi úplně jednoduché vychovávat tak sebevědomé a nespoutané zvíře jako je vlk.
Nikdy jsem se o historii židovského národa nezajímala, ale tento příběh mě velmi zaujal. Je úžasné, že se opírá o skutečné postavy.
Mám ráda příběhy ze skotské Vysočiny. Kniha se četla dobře, taková jednohubka na deštivé odpoledne, ale myslím, že by se obešla bez často opakujících se frází. Přesto musím uznat, že jsem si odpočinula, takže kniha svůj účel splnila.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Je v ní obsaženo mnoho životního moudra. Nejsem příznivcem motivačních citátů vyskakujících na vás na sociálních sítích, ale tato útlá knížečka mi pomohla pochopit a radovat se z běžných maličkostí.
Vzpomínky staré ženy byly úžasné, bavilo mě číst o počátcích vztahu s manželem. Stejně úžasné bylo seznámení se psí slečnou..
Od knihy jsem něco očekávala a to něco v ní bylo obsaženo. Ale asi v polovině jsem se začala už nudit, děj se jaksi neposouval nikam. Pořád dokola se řešilo to samé. Vulgarismy mi nevadily, ty se dají u tohoto žánru předpokládat, ale některé stereotypní scény a situace mi přišly jako přes kopírák. Musím uznat, že jsem víc fandila Liamovi, než Jess, která se ustavičně klepala v koutě.
Život v hájence umístěné na samém okraji vojenského prostoru, který zabrali ruští vojáci nebyl asi jednoduchý, když máte sousedy takové jaké máte. Z jedné strany romantika, z té druhé strach.
Co se týče Hanky, tak tu bych vypráskala bičem. Opravdu skvělá kamarádka.
Kniha se četla dobře, děj plynul bez zbytečných prodlev.
Oba příběhy byly smutné, svým způsobem. Ten druhý se mi zdál lépe propracovaný. Je vidět, že je autorce venkovský život hodně blízký.
Upřímně nevím, jak knihu hodnotit. Chvílemi bavila, chvílemi ne. Musím ale uznat, že se jedná o literární klasiku.
Kniha se mi nečetla snadno v tom smyslu, že nedokážu pochopit, jak se někdo může podílet na týrání zvířat.
Jedná se o starou dobrou detektivku, kde krev neteče proudem a používá se mozek místo zbraní.
Námět knihy mě zcela nadchl, ale s postupem času mě ten příběh začal poněkud nudit. Bylo to jako na houpačce, chvílemi, když se objevil nový zvrat, tak to bylo velmi napínavé. To mě utvrdilo v tom, že to prostě musím dočíst.
Knížka povídek se určitě nedá srovnávat se slavnější knihou Děti z Bullerbynu. Je mi jasné, že tato útlá knížečka je určená především dětem, ale mě teda moc nebavila. Přišla mi až moc temná.
Začátek knihy sliboval pěkné čtení, zajímavou pointu, ale ve střední části se něco pokazilo. Stejně opakující se dialogy a velmi podobné situace. Konec knihy jsem dočítala víceméně z donucení. Opět (nebo ještě stále) se opakující dialogy o ničem. Přistihla jsem se, že radím staré Hildě, aby přeci jen Katherinu tou vařečkou bacila..
Autorku knihy neznám, je to moje první setkání. Mám ráda příběhy ze skotské Vysočiny z období kolem 11.-12. století. Tento příběh neměl hluchá místa, přestože čtenář od prvních stránek tuší, jaký bude asi konec knihy. Příjemná oddechovka.
Autorku mám ráda, přečetla jsem od ní všechny u nás vydané knihy. nevím proč, ale u téhle mě pořád něco rušilo. Možná je to tím, že se na knize podílela další autorka Alafair Burke, ta se mimochodem podílela na dalších třech knihách M. H. Clark. Řekla bych, že předešlé knihy měly větší spád, ale to nijak neubírá na kvalitě příběhu.
Hlavnímu hrdinovi jsem od začátku moc nefandila. Na můj vkus se příliš často utápěl v sebelítosti nad sklenicí piva. Ano, doba to byla nelehká, ale i to málo, co vydělal, mohl a měl donést domů rodině. Hlad a bezmoc taky udělaly své, když v kostele spáchal tak nesmyslný čin. A pak už to jelo. Potrestání ješitného floutka na sebe nenechalo dlouho čekat. Obdivuji Anežku, jak se se svým osudem bravurně vypořádala.
Pěkný příběh o realizaci snu. Pravda, hlavní hrdinka se ze začátku jevila jako velmi levá (rozuměj nešikovná) na vše, co vzala do rukou. Postupem času, kdy se začala integrovat do prostředí, ve kterém chtěla žít, to bylo s těma rukama lepší :-). Konec knihy předvídatelný, ale pěkný.
Naneštěstí pro nás jsou mezi námi stále lidi, kteří se přiživují a parazitují na ostatních lidech. Při čtení této knihy se mi často vybavily filmové scény natočeny podle scénáře Josefa Klímy. I po letech je bohužel téma "Vetřelců" stále aktuální.