lena.o.knihach komentáře u knih

Ty chladné oči je má první kniha od autorky, ale věřím, že vy Scarlett Wilkovou už znáte díky bestselleru Až uvidíš moře.
Ačkoli knihy o 2. světové válce už moc nevyhledávám, po tomto českém románu jsem sáhla proto, že se příběh táhne až do 90. let a řeší se tu téma kolaborace.

Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu.
Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima?

S hlavní hrdinkou jsem moc nesympatizovala. Šla si za svým, aniž by brala ohled na ostatní. Ublíží jim její jednání či nikoli? Někdy to moc dobře věděla, jindy to vůbec neřešila, ale bůhvíjak by se v těch situacích zachoval kdokoli jiný.

Díky jednoduchému, strohému, ale velmi čtivému stylu psaní nebudete chtít přestat číst. V necelých 300 stranách je skvěle zpracovaná část dějin, o které se moc neví a není lepšího způsobu, než se prostřednictvím knihy dozvědět něco nového o naší historii.

#spoluprace @albatrosmedia

3 16.03.2023

Každý rok na moře vypluje loď s dívkou, která byla vybrána jako oběť Mořskému bohu. Lidé věří, že se pak nad nimi smiluje a bouře už nebudou smrtící. Je to ale Mina, kdo nakonec skočí do vody a dostane se až do Říše duchů, kdy se s pomocí záhadného mladíka, několika démonů, bohů a duchů pokusí zlomit kletbu a všechny osvobodit.

Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla a pořádně se do příběhu dostala. Ale těsně před polovinou se to obrátilo k lepšímu, pochopila jsem co a jak, měla jasno i ve jménech a věděla, kdo je Nari a kdo Namgi, Šin, Šiki, Šim Čong a začala si užívat tu krásně pohádkovou atmosféru, kdy vám nad hlavami plavou velryby, sem tam se objeví drak a bylo to vlastně moc fajn.

Dívka, kterou spolklo moře je o obětavosti a lásce, hlavně k těm nejbližším - rodině. Příběh je to moc krásný, ne vždy veselý, a když ho dočtete, je to jak pohlazení po duši. Víte, že je vše tak, jak má být.

#spoluprace @albatrosmedia

3 06.02.2023

Od novinky V. E. Schwab jsem měla velká očekávání, jakpak by ne. Do Addie LaRue jsem se zamilovala a tady jsem očekávala přesně to stejné.

Gallant byla láska na první pohled. Ta obálka a ořízka jsou dokonalé a v úžasu jsem byla, i když jsem knihu otevřela a viděla ty nádherné ilustrace.

Olivia Priorová je šestnáctiletá dívka, které jednoho dne přijde do sirotčince dopis od strýce, aby se přestěhovala k němu… na Gallant. Jenže právě od tohoto místa by se - podle matčina deníku - měla držet co nejdál.

Příběh mi připomínal Koralínu od Gaimana. Byl ponurý, tajemný a z autorčina vyprávění na vás právě tahle atmosféra dýchá. Hrát si se slovy V. E. Schwab umí, je zážitek číst její knihy a Gallant jsem si neskutečně užila.

Nehledejte v tom druhou Addie LaRue. Gallant je krátký příběh plný přízraků a tajemství a lepší společnost do tohoto počasí nenajdete.

3 14.01.2023

Drahá Avo je samostatný příběh, který nemá žádné pokračování. Je to velká změna oproti knihám z edice Red v pevných vazbách, protože velká většina patří do nějaké série a také tu na obálce není abstraktní dílo, ale kus chlapa.

Ava si toho na svůj věk protrpěla už mnoho. Pochází z velmi chudých poměrů, stará se o mladšího bratra Tylera a díky stipendiu si může dovolit navštěvovat prestižní školu.
Knox je naopak z velmi bohaté rodiny. Jako kapitán fotbalového týmu ho zná úplně každý a všechny středoškolačky by s ním chtěly skončit pod tribunou…

Podobných romantických linek tu už bylo několik, ale Avu a Knoxe chcete poznat, protože ta chemie mezi nimi je neskutečná. Bavili mě oni dva a oblíbila jsem si i některé jejich přátele a příbuzné.

Není to ale veselý romantický příběh. Úsměv na tváři vás přejde hned na první straně, autorka čtenáře opravdu nešetří a postupně odhaluje, co se jednoho večera v lese skutečně odehrálo…

Přestože kapitoly nejsou úplně krátké, kniha mi i tak šíleně utíkala. Četlo se to samo, hlavně se chcete dozvědět pravdu, a to vás nutí pokračovat stále dál až do konce.

3 11.01.2023

Hejno havranů bylo za mě celkem průměrné, a proto jsem druhý díl oddalovala, jak jsem jen mohla. Nelákal mě. Tedy až do chvíle, než se všude vyrojily recenze, jak čtenářky Exodus naprosto totálně zničil. A hlavně už všichni věděli…

Skoro jsem autorku nepoznávala. Vážně jsem si chvílemi říkala, jestli to psal ten stejný člověk, protože Exodus je, dámy a pánové, neskutečná jízda. Panebože! Šíleně jsem si to užila, hlavně od poloviny to začínalo dostávat pořádný grády.

Některé věci pro mě byly až šokující a věci se začaly odehrávat tak, jak by mě ani ve snu nenapadlo. Havraní bratrstvo se tímto posouvá na přední příčky z edice Red a já se nemůžu dočkat pokračování.

3 07.01.2023

Myslím, že Alice Oseman nemusím představovat a mnoha lidem se jméno vrylo do paměti, když na Netflix přišli Srdcerváči. Já osobně miluju komiksovou i seriálovou verzi.
První knihu od autorky jsem četla v roce 2014. Tehdy mě Solitaire moc nenadchlo, ale nyní, po dočtení Bez lásky vidím neskutečný posun v tvorbě a nemůžu jinak, než vám její nejnovější román doporučit.

Georgia, Pip a Jason - tři nejlepší kamarádi - zrovna nastupují na Durhamskou univerzitu a hlavně pro Georgiu to má být nový začátek. Chce se na vysoké poprvé zamilovat, věří, že potká toho pravého a konečně už nebude za podivína, který se ještě nikdy nelíbal.
Jenže jsou pro ni vztahy i nadále velká neznámá a setkává se s označením aromantik a asexuál.

Do charakterů není vůbec těžké se zamilovat, vlastně vás musím varovat, protože jim propadnete hned od začátku a rozhodně byste si na čtení měli vynahradit pár hodin, nemáte tušení, jak těžké bylo knihu zavřít a jít dělat něco jiného.
Se dvěma postavami jsem měla v jednu chvíli menší problém, protože mi přišlo, že jsou v knize přidané jen proto, aby vysvětlili určité pojmy a označení a dále nic. Naštěstí to ale opravdu bylo jen pár scén a zbytek neměl chybu.

Kéž by se všem, kdo se ocitá v podobné situaci jako Georgia, dostala kniha do rukou.

#spoluprace #humbookblogeri @humbook

3 20.12.2022

Do prvních dvou dílů série jsem se zamilovala. Líbila se mi romantická linka od nenávisti k lásce, hlavní trojice postav, plno vzrušujících momentů, skvělé zvraty, a tak jsem doufala v další peckovní pokračování.

Korunu z kostí a zlata jsem četla nejdéle ze všech a nemůže za to počet stran, protože druhou polovinu jsem přečetla za jedinou noc. Na začátku jsem byla nadšená. Konečně tu znovu byli Poppy, Casteel a Kieran, ale uběhlo 70 stran, nadšení odpadlo a čtení mě začalo příšerně nudit. Než jsem se dostala do poloviny, přečetla jsem tři jiné knihy.

Z Poppy a Case se stal slaďoučký páreček a já si víc užívala, když Casteelovi hrozilo bodnutí nožem než ty zamilované řečičky (a že s nimi nešetřili). Jednoznačně tady na první čáře vedl vlkodlak Kieran!

Jsem ale moc ráda, že v polovině knihy nastal zlom a pak už jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Závěr byl skvěle nadupaný akcí a dalšího dílu se nemůžu dočkat.

Pokud Korunu z kostí a zlata právě čtete, vydržte, bude to čím dál lepší!

#spoluprace @albatrosmedia

3 03.12.2022

Ve Hře o dědictví se Avery změnil ze dne na den život, když zdědila nepředstavitelné bohatství. V Odkazu Hawthronů pátrá po velmi důležité osobě, která by situaci mohla vyjasnit, a konečně by se tak dozvěděla, proč byla zrovna ona vybrána.

Společnost ji samozřejmě dělají sourozenci Hawthronovi. Z Graye a Jamieho se Avery motá hlava a upřímně se jí ani nedivím. Oba dva jsou přitažliví, chytří a každý je úplně jiný.

Ani tento díl nejde odložit. Bylo to napínavé, rychle to odsýpalo a postavy mi čím dál víc přirůstaly k srdci. Romantická linka se mohla více rozjet, ale chápu, že si to autorka šetří do posledního dílu. Zato kamarádka hlavní hrdinky byla skvělá. Už v prvním díle se mi Max líbila a jak ještě nemluví sprostě a říká slova jako kukat, pračky, bulva drát a další, je to vtipný a odlehčuje to příběh.

Tuhle sérii doporučuji všemi deseti!

3 05.11.2022

Sarah J. Maasová mě snad nikdy nezklame. Pokaždé si říkám, že další její kniha už nemůže být lepší a samozřejmě mě vždycky vyvede z omylu, protože mě každé pokračování úplně rozseká. A Rod nebes a dechu mě totálně zničil.

Bryce, Hunt, Ruhn a další do party byli skvělí. Většinu z nich jsem si oblíbila už v úvodu Půlměsíčního města a nyní si mě získali i ti ostatní, kteří dostali více prostoru. Samozřejmě se objevily nové postavy a čtenáře dokáží dostat na svojí stranu, i když to nemusí být vždy ta správná.

Vyjadřovat se ke konci nemůžu, i když bych ho nejraději vykřičela do světa. Závěrečné části (a nejen ty) autorka umí prostě na jedničku. Dokázala to ve Skleněném trůnu a dokazuje to neustále. Klobouk dolů, jak to má v tomto případě vše promyšlené. Tenhle konec byl brilantní a Rod nebes a dechu tím posunul úplně na jinou úroveň.

3 18.10.2022

Šestnáctiletá Joan tráví léto u babičky. Každý den se těší do práce (a to nejen proto, že ji baví), ale protože to znamená i čas strávený s Nickem, do kterého je zakoukaná. Ovšem, v případě Joan nebude nikdy nic úplně jednoduché. Zjistí totiž, že je nestvůra.

Velmi mě překvapilo, jak má autorka vymyšlené cestování časem. Je to originální, protože se tak Joan stává částečně i zápornou hrdinkou.
I když jsem se do knihy ihned začetla a moc mě bavila, hlavní mužské postavy mi připadaly trochu odfláknuté. Chtěla jsem více pocitů a větší hloubku. Takhle ani nemůžu říct, komu jsem v milostném trojúhelníku fandila víc.

Příběh se odehrává v Londýně a děje se toho fakt šíleně moc! Nudit se rozhodně nebudete a na konci si Vanessa Len připravila šokující zvrat, po kterém se budete chtít co nejdříve pustit do pokračování.

#spoluprace @albatrosmedia

3 10.10.2022

O spolupráci s novozélandským ragbyovým týmem se Lily ani nesnilo. Teď dohlíží, rovná a spravuje několik svalovců, chodí na jejich tréninky, zápasy a poprvé viděla haku na vlastní oči.
Alexander je jedním z nejlepších hráčů na světě a v Anglii je jen na několik týdnů, proto určitě není rozumné začínat si něco s místní fyzioterapeutkou…

Knihu jsem měla přečtenou vážně rychle, stránky mi mizely pod rukama a rozhodně je velké plus střídání kapitol z pohledu hlavních postav.
Pomalá romantická linka byla skvělá. Obdivuji Lily, že když téměř každý den sahala na to božské tělo, vydržela odolávat tak dlouho.

Jenže, i přes můj obdiv, byla Lily ubrečená, její zdravotní problém mi tam, bohužel, moc neseděl a zůstávala ve vztahu s přítelem, který se k ní choval hrozně, až příliš dlouho. S každou další kapitolou jsem chtěla, ať se už konečně probere.
Od Alexe jsem čekala víc, mnohem víc. Nepřišel mi - až na sport, ve kterém vynikal - ničím zajímavý.

Haka za lilii je již čtvrtá kniha od české autorky M. K. Hardy a pro mě to byla úplně první zkušenost. První díl série Hřiště lásky bych doporučila nenáročným čtenářkám, které chtějí romantický příběh ze sportovního prostředí.

3 19.09.2022

Suleika je na cestě stát se válečnou zpravodajkou, ale diagnostikovali ji akutní myeloidní leukemii. Vrací se z Paříže zpátky do USA k rodičům, aby mohla začít s léčbou.

Suleika docházela na chemoterapie, ležela v nemocnici, oholila si hlavu, poznala nové přátele s podobnou nemocí a dostávala zprávy a dopisy od lidí z celé země, které její příběh prostřednictvím The New York Times, kam začala psát, zaujal.

Začala se na svět dívat úplně jinýma očima. Rakovina ji změnila život.

Při čtení jsem měla na krajíčku. Chvílemi mi bylo až úzko ze všeho, čím si autorka musela projít. Není to ale emotivní příběh jen o nemoci, nýbrž i o uzdravení a o road tripu po Státech.

Mezi dvěma světy je náročnější kniha, ale stojí za to. Doporučuji autorku sledovat na sociálních sítích.

3 28.07.2022

Gabriel de León, přezdívaný Černý lev, je legenda.
Z vězení je nucen vyprávět svůj příběh o tom, jak se dostal do Stříbrného řádu, o jeho výcviku, o krvavých bojích proti upírům, o zakázané lásce, přátelství a poslední naději lidstva: grálu.

Upíři v podání Jaye Kristoffa se na slunci netřpytí. Jsou to krvelačné nestvůry bez slitování, které se po hlavě vrhnou na vše živé. Nevstoupí na svatou půdu nebo do domu bez pozvání, nepřeplavou řeku, a protože už dvacet sedm let nevyšlo slunce, můžou se ukázat i v pravé poledne.

Kromě silného hlavního hrdiny se v knize objevují další skvěle vystavěné charaktery, kterým v jednu chvíli fandíte a v další je nenávidíte. A teď nemluvím jen o lidech, získal si mě totiž i meč a kůň.

Říše upíra byla neskutečná jízda! Nechyběly vtipné scény, sprostá slova, drsné vraždění, kruté tresty, nečekané zvraty i překvapení. Příběh doplňují překrásné ilustrace scén a postav, mapy a mně nezbývá nic jiného, než tuhle fantasy od autora Nikdynoci doporučit.

Za e-knihu moc děkuji Marky (@endlessbibliophile) & @humbook.
Vyšlo u nakladatelství CooBoo & Albatrosmedia.

#spoluprace #humbookblogeri

3 02.06.2022

Poslední slib je již čtvrtá kniha, která u nás od Kathryn Hughesové vyšla a pro mě je bohužel tou nejslabší.

Neznamená to, že bych z knihy byla nějak zklamaná, ale oproti Dopisu, Klíči a Tajemství tato novinka zaostává a drží se na průměrných příčkách.

Z postav jsem si oblíbila jen dvě vedlejší - Alfa (stařičkého majitele obchodu) a Nanu (babičku hlavní hrdinky Tary).

Věděla jsem, že mě čeká více časových linek, na to jsem se těšila, protože je autorka umí ve správném okamžiku skvěle propojit. Jenže tento příběh nejen o hledání ztracené matky si jen tak plynul a pak skončil. Nezanechal ve mně nic navíc.

3 12.03.2022

Když Emilia objeví sestřinu mrtvolu, rozhodne se po vrahovi pátrat na vlastní pěst. Jenže na to sama nestačí a s vyšetřováním jí pomáhá její nepřítel Ira (jeden ze sedmi Hříšných).

Čarodějku a pekelného prince to k sobě přitahuje, ale jako nepřátelé si nedůvěřují. Takové romantické linky můžu a i jejich výměna názorů se mi hodně líbila.
Magie byla celkem obyčejná (čarování pomocí rostlin, kostí a svíček), ale vůbec ne nudná.

Hon na vraha už tak zábavný nebyl. Vždycky někam přišli, zjistili info, získali nové stopy a zase se šli pozeptat jinam. Občas příběh postrádal akci, ale stále mě to nutilo číst dál.

Od Kerri Maniscalco u nás už vyšlo Po stopách Jacka Rozparovače. Pokud jste knihu četli, víte, že je velmi čtivá se skvělou atmosférou a prostředím. To samé platí i u Království hříšných. Jen vyměňte viktoriánský Londýn za italské Palermo.

Těším se na pokračování, protože to by (díky tomu, kde se odehrává) mohlo být ještě lepší.

3 02.03.2022

Tess Delaneyová miluje svou práci - pátrá po starých pokladech a snaží se je navrátit právoplatným majitelům. Jednoho dne ale zjistí, že je polovičním vlastníkem jabloňového sadu v Archangelu. Nastal čas odkrýt vlastní minulost.

Kromě kouzelného maloměsta v Kalifornii se čtenář ocitne i v minulosti, konkrétně v Dánsku během 2. světové války.

Postavy mi byly sympatické, ale příběh byl mnohdy zbytečně zdlouhavý a neutíkalo mi to tolik, jak bych si přála. Neměla jsem problém kdykoli přestat číst. Jedná se o milý příběh, ale pro mě jen průměrný a ničím výjimečný.

Od Susan Wiggsové u nás už vyšla kniha Knihkupectví ztrát a nálezů, kterou mohu doporučit. V Jabloňovém sadu se ale odehrává dřív a pokud si nechcete vyspoilerovat, jak to s hlavními hrdiny dopadlo, měli byste začít právě s touto podzimní novinkou a Knihkupectví přečíst až poté.

3 25.12.2021

V roce 1993 vznikla jedna z nejvýznamnějších dystopií světové literatury. Alespoň se to tvrdí. A jak první díl Setby země pochodil u mě?

Téměř před 30 lety působilo Podobenství o rozsévači jako sci-fi, teď příběh není tak daleko od reality. Je rok 2025. Poslední pozůstatky civilizace jsou rozvracené drogami, nemocemi, válkou a nedostatkem vody. Hlavní hrdinka Lauren svádí boj s hyperempatií (je mimořádně citlivá na bolest jiných).

Nebylo to takové, jaké jsem si představovala. Docela dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a musím se přiznat, že jsem do příběhu nebyla dostatečně ponořená ani na konci. Často jsem knihu odkládala, občas se do ní nutila a marně hledala něco, kvůli čemu číst dál.

Pokud u nás vyjde i další díl, jsem rozhodnutá dát této dystopii ještě druhou šanci.

3 19.12.2021

Do Prázdných slibů jsem šla s tím, že je to vykradačka Dvorů a nechybí tam další klišé ze známých sérií (např. Selekce). A je to opravdu tak, ale víte co? Mně to vůbec nevadilo. Já Dvory, Selekci, Trůn, Krutého prince i Popelku zbožňuju a naopak jsem ráda, že jsem si mohla přečíst něco podobného zase úplně poprvé.

Líbilo se mi, jak to autorka všechno splácala dohromady. Četlo se to velmi dobře, rychle a bavilo mě to. Jen bych hlavní hrdince přidala kapku rozumu navíc, protože jí věci docházely tak extrémně pomalu, že by na to mnohdy přišlo šestileté dítě dřív.

Když ale nad Abriellou přivřu oči, tak se jedná o slibný začátek série, na jejíž pokračování se určitě chystám a moc se na to těším.

3 11.12.2021

Od Kathryn Hughesové jsem četla Dopis i Klíč. Obě knihy se mi moc líbily, proto jsem se i na Tajemství hodně těšila. A byla to opět skvělá jízda. Přesně na tohle jsme už od autorky zvyklí, takže od první strany na vás čeká velmi poutavě napsaný silný příběh, kde hraje hlavní roli i malé dítě.

Nemůžu se rozhodnout, která z těch tří knih je nejlepší. Všechny mají něco do sebe, v každé z nich jde o něco jiného a dokáží ve vás vyvolat emoce. Já ale všechny hodnotila úplně stejně, protože mě žádná z nich nedokázala nějak zvlášť zasáhnout.

Tajemství je přesně pro ty čtenáře, kteří mají rádi více časových rovin v knihách. Já se vždycky moc těším na to, jak Kathryn Hughesová všechno na konci tak nádherně spojí dohromady. A vám to doporučuji zažít také.

3 07.12.2021

Stala se vražda a Čtvrteční klub amatérských detektivů se tak ocitne u prvního skutečného případu. Dovedete si představit, jak se čtyři osmdesátníci snaží vypátrat vraha?

Přišla jsem na to, že mám radši severské detektivky a morbidní vraždy a tato oddechovka mě do kolen, bohužel, nedostala. Chvíli zabralo, než jsem poznala všechny postavy, takže se začátek docela táhnul. Ačkoli mám britský humor ráda, tady jsem asi byla naladěná na jinou notu, protože mi to moc vtipné nepřišlo.

Poslední třetina byla nejlepší a celkový dojem vylepšila. Pokud si chcete přečíst takovou netradiční detektivku, mohli byste zkusit dát čtyřem amatérským detektivům šanci.

3 10.11.2021