lena.o.knihach komentáře u knih
Nině Guerrerové se v šestnácti letech podařilo uprchnout sériovému vrahovi, ten se pro ni o jedenáct let později vrací. A odplata bude sladká.
Geniální! Není divu, že Šifra sklízí u nás i v zahraničí takové ohlasy. Tohle je thriller, kterému hned od první strany propadnete a jen těžko ho odkládáte. Neustále jsem měla nutkání číst dál a dál, i když bylo už po půlnoci.
Je to strhující, nervy drásající příběh a já tomu nemám co vytknout. Skvěle popsané charaktery se silnou hlavní hrdinkou a jedním psychopatem, který vám nedá spát.
Sama autorka Isabella Maldonado nosila odznak FBI a ještě k tomu je to brilantní vypravěčka. Už teď se nemůžu dočkat jejího dalšího případu s Ninou Guerrerovou.
Chcete se dozvědět, co inspirovalo jednoho z nejoblíbenějších světových autorů k vytvoření Hobitína, Roklinky, Helmova žlebu? Kde se vzala všechna ta místa, na která nikdy nezapomeneme?
Světy J. R. R. Tolkiena není kniha na jeden večer, vlastně ani na jeden týden. Já do ní nahlížela půl roku, než jsem dospěla ke konci. Kdybych v knihovně neměla další zajímavé tituly, hned bych ji zase otevřela na první straně a četla od začátku. A vsadím se, že bych se dozvěděla další nové informace. A dojala bych se u toho snad ještě víc.
John Garth dal dohromady působivého průvodce, ve kterém nechybí ilustrace, mapy, fotografie a vlastní Tolkienovy kresby. To vše je doprovázené textem, který vás v žádném případě nemůže nudit, protože si připadáte ke Středozemi mnohem blíž, než jste se doposud byli.
Quinn Delaneyová Robertsová má před sebou ještě poslední úkol. Musí najít svého vraha.
Ze začátku mi přišly kapitoly z pohledu zavražděné Quinn zbytečné, ale Pořád jsem tady je psychologický román, takže nějaké psycho tam muselo být. Pak se ale začaly vybarvovat další postavy a to teprve bylo něco.
Závěrečné překvapení bylo hodně malé, ale jak byl celý příběh napínavý! Otáčela jsem jednu stránku za druhou a byla jsem na konci. Tak už to ale u knih z nakladatelství Katto bývá. Jsou velice čtivé a rychle přečtené.
Když Josie zahynula při teroristickém útoku, jak ji pak může její sestra Kit zahlédnout v televizi? Dokáže ji najít? Odpustit jí?
Kdyby byl i příběh uvnitř stejně kouzelný a nádherný jako název knihy, neměla bych ke knize žádnou výtku.
Bohužel jsem se do čtení musela nutit. Strašně dlouho postavám trvalo, než si mě získaly a do poloviny příběhu mi bylo upřímně jedno, co se s nimi stane. Bylo tam ale pár tajemství, díky kterým jsem knihu neodložila a četla dál. Na jeden hlavní moment jsem netrpělivě čekala, a když konečně přišel, příběhem to nijak neotřáslo a autorka směle pokračovala dál.
Druhá polovina byla záživnější, už to trochu více odsýpalo a začalo mě to i bavit. Líbily se mi skoky do minulosti, které se začaly objasňovat a nejednou mě napadlo, že kdyby se celý příběh přesunul o patnáct let nazpátek, nabral by úplně jiné obrátky.
Obávám se, že konec na mě nezapůsobil tolik, jak by měl. Věřím ale, že romantickým duším nezůstanou oči suché.
Z trojice Anthony, Benedict a Colin jsem si z dřívějších dílů a seriálu oblíbila Benedicta nejméně. Jenomže Nevhodný návrh to změnil a teď se opravdu nemůžu rozhodnout, koho z nich mám nejradši.
Netušila jsem, že mě čeká příběh o Popelce a upřímně? Bylo to velmi příjemné překvapení. Sophie mi byla sympatická a Violet Bridgertonové jsem úplně propadla. Jako matka osmi dětí má můj velký obdiv a vážím si jí o to víc, když vidím, jak skvěle a s jakou láskou všechny vychovala.
Z Bridgertonových se stává závislost. Skandálu na spadnutí se nemůžu dočkat a ani si nedovedete představit, jak moc se těším na příběh Colina a Penelope.
Sestry ve zbrani a písni jsem v zahraničí vůbec nezaregistrovala a v edičním plánu jsem ji směle přeskočila dál. Pak jsem ale viděla pár českých doporučení a dala knize šanci. Myslela jsem si, že to bude další skrytý poklad, který si zaslouží více pozornosti.
Podle mě se z této knihy dalo vytřískat mnohem víc. Ten námět za to totiž stojí - devět bohů a jejich pozemské relikvie, které se snaží lidé najít, mágové potřebují písaře, aby pro ně zaznamenávali jejich kouzla... Všeho se autorka dotkla, brouzdala po povrchu, ale do ničeho se pořádně neponořila.
Postavy neměly hloubku, byly bez života, k žádné jsem si nenašla cestu. Sesterský vztah mezi hlavními hrdinkami byl průměrný, obyčejný, ničím překvapivý. Romantická linka byla odbitá. Alespoň s ní se mohlo lépe pracovat.
Četlo se mi to dobře, ale je to jen průměrný příběh, na který si brzo ani nevzpomenu.
Myslela jsem, že mě krimi žánr už ničím nepřekvapí. Něco se stane, přijede detektiv, vyšetří zločin a je konec. Jenže Unesená mezi detektivkami vyniká. V čem?
Moc se mi líbilo, že tady nebyla jen jedna hlavní vyšetřovatelka, která to všechno táhla, ale měla při pátrání na pomoc spoustu dalších skvělých postav. Lizzy navíc nebyla jen tak obyčejný detektiv. A protože mi byla sympatická, nevadil mi ani do detailu rozebraný její osobní život.
Pro někoho hrůzostrašná obálka už sama o sobě napovídá, že budou v příběhu nějak figurovat pavouci. Naštěstí to ale nebylo tak strašné, čekala jsem to horší, takže se opravdu nemáte čeho bát.
Já jsem z Unesené prostě a jednoduše unešená. Bylo to napínavé, příběh krásně gradoval a já doufám, že se můžeme těšit i na další případy soukromé vyšetřovatelky Lizzy Gardnerové.
Když jsem viděla temnou obálku s dítětem, už se mi v hlavě začaly rozjíždět všemožné teorie, o čem by tento psychothriller mohl být. Pokud také nečtete anotace, je zábava sledovat, kam čtenáře autor zavede.
V tomto případě nás Tammy Cohen dostala do prostředí kanceláře k přátelskému kolektivu a k začínající psycholožce Anne.
Od začátku jsem přemýšlela a tipovala, jak a kdy se tyto dvě dějové linie střetnou, a i když se mi něco málo povedlo odhadnout, dokázalo mě Dítě L nejednou šokovat a překvapit.
Myslela jsem, že Návod na vraždu pro hodné holky byl nejlepší. Že se v druhé knize může v nějakých částech vyšetřování autorka opakovat, že už to prostě nebude tak skvělé a já budu zklamaná.
Teď vůbec nechápu, jak jsem o Holly Jacksonové mohla pochybovat. Vysokou laťku si stále drží a její knihy doporučuji všem milovníkům ya literatury.
I Hodná holka, zlá krev je po grafické stránce krásně zpracovaná. Nechybí tam fotky, poznámky, nahrávky a další ilustrace, které si hlavní hrdinka shromažďuje ve složce k případu.
Anthonyho Bridgertona jsem si oblíbila v seriálu i v knize Vévoda a já. Na příběh, ve kterém bude vikomt hrát hlavní roli jsem se těšila a jsem ráda, že mě nezklamal.
U čtení jsem se zasmála, občas i zasnila a náramně jsem si výměnu názorů mezi Anthonym a Kate užívala.
Vikomt, který mě miloval se mi četl stejně skvěle jako první díl. Nebyl pro mě o nic horší ani lepší. A pokud i vy máte nejstaršího Bridgertona v lásce, určitě nebudete zklamaní.
Mayské legendy a pověsti inspirovaly autorku k vytvoření pohádkového příběhu o obyčejné dívce, jež sní o lepším životě a mayském bohu smrti, který se snaží získat zpět svůj trůn.
Ocitáme se ve 20. letech minulého století v Mexiku.
Kasiopea a Hun-Kamé se vydávají na cestu po Yucatánu, hledají ztracené bohovy části a v cestě jim stojí Martín (Kasiopein bratranec) a Vucub-Kamé (dvojče pána Xibalby).
Hlavní hrdinka Kasiopea se mi líbila od první strany. I když musí snášet facky a nadávky, nepřestává snít o tom, že jednoho dne bude volná.
Hun-Kamé je protivný, bezcitný a zvyklý na to, že jako vládce vždy dostane, co chce. Na společné cestě s Kasiopeou zjistí, že se dokáže i smát a užívat si života.
I záporné postavy mají něco do sebe.
Nebudu lhát, získaly si mě snad úplně všichni (hlavně démon Loray).
Dále stojí za vyzdvihnutí nádherná romantická linka. Byla tak vkusná, křehká, žádné trapné klišé, pro mě opravdu jedna z nejlepších milostných linek.
Cestu po Mexiku jsem si s postavami moc užívala. Autorka mi krásně popsala, kde se nacházím a co všechno okolo sebe vidím a mayská mytologie byla třešničkou na dortu.
Bohové jadeitu a stínu mají své kouzlo. Na někoho bohužel nezapůsobí, ale mě tahle pohádka očarovala.
Zamilovala jsem se a kniha mi zlomila srdce.
Neopouštěj mě jsem přečetla stejně rychle jako první díl série Nedotýkej se mě. Čtivost se holt nezapře, ale musím přiznat, že ten obsah mě v tomto případě už tolik nezaujal.
Čekala jsem od toho mnohem víc a ne jen konečné rozuzlení na posledních pár stranách. Kdyby autorka k prvnímu dílu přidala několik desítek stran navíc a zakončila by tím příběh, udělala by mnohem líp. Knihu bych pak doporučovala všude možně, ale takhle to tento díl kazí.
Jeden den jsem knihu začala číst a hned druhý den jsem ji dočetla. A to má prosím pěkně 406 stran. Takže ano, bavilo mě to hodně, bylo to čtivé a i postavy mi přirostly k srdci.
V Nedotýkej se mě ale nenajdete nic, co by vás překvapilo. Je to jen příběh o dalších hrdinech s rodinnými problémy, které postupně vyplouvají na povrch a snaží se jim čelit. Takže nic moc originálního, ale i přesto jsem se nenudila. Dostala jsem totiž přesně to, co jsem od knihy očekávala.
Občas jsem ale měla problém, že mě autorka nijak nevarovala a najednou se děj přehoupnul do dalšího dne nebo je tam větší časový skok. Uvítala bych, kdyby tam byl alespoň vynechaný řádek, aby bylo na první pohled jasné, že jsme v příběhu už někde úplně jinde.
Avu jsem si jako jednu z mála v Navždycky oblíbila a na její příběh jsem se moc těšila.
Věděla jsem, že mě čeká další skvěle graficky zpracovaná kniha. Fialová obálka je nádherná, vazba už je také udělaná mnohem líp a klobouk dolů za ty playlisty!
Byla tady lepší romantická linka a text nebyl tak kostrbatý. Opravdu se mi to četlo mnohem lépe.
A tímto moje pozitivní dojmy končí.
Bohužel, všechny Star Wars hlášky šly mimo mě. Nikdy jsem tuhle sérii neviděla a nic moc z toho neznám.
Postavám jsem jejich věk opět nevěřila. Ava mi přišla jako sedmnáctiletá jen na cosplay akcích.
Miluju tě. Já vím je jedna velká lákačka na další young adult knihy z Albatrosmedia.
Fotka rozečtené Nikdynoci, na další fotografii si zas Ava odnáší pět knih (z toho dva humbooktipy) s velmi dobře čitelnými názvy z knihkupectví...
Mluví se tam o Všem klukům, které jsem milovala, o Dvorech. Kdybych ty knihy nečetla, vadily mi by spoilery a doufám, že jsem si nepřečetla spoiler i na Baladu o ptácích a hadech.
Autorka nezapomněla zmínit ani Krutého prince a Půlnoční slunce.
Sarah J. Maasová je jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek a já automaticky kupuji každou její knihu. A čím je kniha delší, tím samozřejmě líp, protože to vždycky uteče jak voda. A to jsem schválně četla Rod země a krve pomalu. A přesto jsem se blížila ke konci mnohem rychleji, než bych chtěla.
Co si budem.. autorka má ty víly zmáknuté dokonale a proč k nim teda nepřidat něco dalšího. Říkám něco dalšího, ale myslím tím úplně všechno. Není snad nic z fantasy, co by v Půlměsíčním městě neexistovalo. Ze začátku mi to přišlo trochu moc už i na Maasovou, ale po pár set stranách už jsem myslela jen na Bryce a Hunta a nic jiného jsem nevnímala.
A ten konec? Byl to jeden z nejlepších závěrů, které jsem letos četla.
Začínám objevovat i jiné žánry a tohle rodinné drama od velmi oblíbené autorky mě okamžitě zaujalo. Do příběhu jsem se ponořila od první strany. Moc mě to bavilo, četlo se mi to samo, ale ten děj...
Livia si šetřila na svojí narozeninovou oslavu, aby si vynahradila svatební den, který nebyl zrovna podle jejích představ. A má tajemství.
Adam si libuje v motorkách a ze dřeva by dokázal vyřezat snad úplně cokoli. A má tajemství.
Pak tajemství v knize prasknou a já čekám, co se teda stane, co bude a ono nic. Prostě vyjdou najevo a to je všechno.
Líbily se mi i postavy a jak to všechno bylo zamotané, ale zase mi tam chybělo "to něco", čím mě kniha vždycky dostane. Dilema mě bohužel vůbec nedostalo, ale naopak mě hodně nalákalo na autorčiny psychothrillery. Jestli budou přesně takhle čtivé, tak se mám na co těšit.
Tak tohle vážně nepobírám. Většina čtenářů patří do týmu Edwarda a to všechno i po tomhle, co v Zatmění vyváděl?
Úplně nejvíc mě bavily pasáže s Jacobem. Tady se mi kupodivu líbila (to bylo snad poprvé) i Bella, když neposlouchala Edwardovy zákazy a zdrhala za vlkodlakem. Jenže celá zápletka byla na můj vkus celá přetažená za vlasy. Opravdu kvůli jedné smrtelnici budete budovat celou armádu upírů?
Po druhém díle je tohle určitě zas krok zpět a dostáváme se na začátek - na úroveň Stmívání. A to to bylo tak hezky rozjeté. Upřímně jdu do posledního dílu s tím, aby tohle celé už skončilo a já měla od upírů zas klid.
Z pokračování Křiváků jsem měla docela obavy, protože jsem si moc nepamatovala jména a detaily zápletky už vůbec ne. Tady ale bylo super, že autorka všechno hezky vysvětlila a ke každému jménu měla další informace, díky kterým mi to všechno opět začalo dávat smysl a já si připadala, že jsem včera dočetla první díl a teď pokračuju s druhým.
Prostředí akademie v horách, obklopenou lesy a neviděnými losy příběhu dodává tu správnou atmosféru. Nebojíte se, ale prosluněný domek na pláži to není.
Za polovinou jsem měla problém knihu vůbec odložit. Vážně mě to hodně bavilo a byla to opět velmi příjemná změna od fantasy žánru.
Tohle opravdu napsala Kiera Cassová? Ta samá, která napsala Selekci?
Pořád nějak nemůžu uvěřit, že po mé milované Selekci přišlo tohle. Zaslíbená je jedná velká chyba, která neměla spatřit světlo světa a měla zůstat zavřená v tom nejspodnějším šuplíku. Nejspíš jsem začala nesnášet zlatou barvu a slunce a modré oči - kdo četl, tak určitě ví.
Vlastně jsem to doteď stále nepobrala. Byl tam vůbec vysvětlený svět kolem? Vůbec. Postavy? Ty nestály za nic. Ani jedna z nich. A když jsem se s tímhle utrpením dostala až na konec, tak jsem se dozvěděla, že jsem to vlastně po celou dobu snášela úplně zbytečně. To mě fakt po***. Nejhorší kniha roku. Fakt. Je to o to větší zklamání, protože Selekci mám ráda.
Abych vám to blíž přiblížila. Tak o světě mimo zámek nevím opravdu téměř nic. Král Jameson se řehtá situacím, které mi vůbec vtipné nepřišly. Hlavní hrdinka Hollis se zamiluje po prvním uhranutí modrých očí. S neurozeným cizincem bych rozhovory v celé knize spočítala na prstech jedné ruky. V té knize se opravdu skoro nic nedělo. A hlavně to čtení šlo tak strašně pomalu.. Od začátku do konce to byla nuda.
Nechápu, proč jsem se téhle knize tak dlouho vyhýbala. Nejspíš jsem se bála další české tvorby. Jenže v tomto případě to bylo úplně zbytečné. Zmizení Sáry Lindertové bylo skvělé čtení!
Metro, vrány a zmizení Sáry. To je vše, co jsem o knize věděla. Ano, až tak jsem se jí vyhýbala. Nevěděla jsem o ní skoro nic. O to větší překvapení pro mě kniha Kateřiny Šardické byla. První kapitola mě hned vtáhla do děje a až tak v první třetině jsem se teprve začínala bát, k čemu se to všechno začíná schylovat. Proto jsem tomu nedala plný počet hvězdiček.
Já vlastně doteď nevím, jestli mě to nadpřirozeno v knize zklamalo nebo ne. Zkrátka jsem čekala trochu jiné vysvětlení, i když i tahle zápletka dávala smysl. Jen bych se asi tady držela více toho skutečného světa.
Ale! Na druhou stranu zas netušíte, co se na dalších stránkách bude dít. Jste po celou dobu napnutí a v duchu si říkáte, že už nikdy nepojedete sami metrem. Hlavně v noci.