lena.o.knihach
komentáře u knih
Po stopách magie
Eliška Sladovníková
Autorka nás vůbec nešetřila, rovnou nás hodila do rozjetého vlaku a poraďte si. Tak mi to přišlo, protože jsme se ocitli ve světě plném magie, kde jsou obyčejní lidé už dávno zvyklí na nadpřirozené bytosti.
Kniha nemá ani 300 stran a na nějaké vysvětlování o světě nebo historii magie nebyl prostor. Neustále se v příběhu něco dělo a nutilo mě to číst stále dál. S čím jsem ale měla velký problém, kvůli kterému jsem si tuhle českou fantasy moc neužila, bylo až příliš mnoho postav (a některých dost zbytečných).
Hlavní hrdinka od začátku řeší dva případy a každý z nich s jinou skupinou. Jak je postupně vyšetřuje, potkává další a další postavy a ty se na sebe nabalují. Nakonec jsem se soustředila hlavně na Annabell a tři nebo čtyři charaktery, které se v knize objevovaly nejvíc + samozřejmě Jasmína.
Romantická linka se moc nevyvíjela. Hrdinové za sebou už mají nějakou společnou minulost a já jim tu přitažlivost nevěřila. Ann to navíc hrála na dvě strany a sama nevěděla, co chce.
Nicméně je Po stopách magie velmi čtivá kniha, jejíž závěr mě opravdu příjemně překvapil a nalákání na pokračování se Elišce Sladovníkové moc povedlo.
Děkuji autorce za poskytnutí e-knihy. #spoluprace
Mílový klub
Liz Tomforde
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Co může hráče NHL zaujmout víc než nová letuška, která mu odmlouvá a rozhodně není jeho fanynka? Zanders má pověst, která mu velmi dobře vydělává, střídá holky, na trestné lavici tráví nejvíc času, ale pak mu padne do oka Stevie, která po něm kupodivu nechce autogram a není z něj celá vedle.
Zanders je zlatíčko a Stevie je taktéž skvělá hlavní postava. Oba dva jsem si oblíbila, chovali se na svůj věk a mezi nimi to neskutečně jiskřilo. Já si to šíleně užívala, smála jsem se, byla dojatá a téměř 600 stran mi uteklo jako voda.
I když tu samotného hokeje na takovou bichličku moc nebylo, autorka to vynahradila jinými tématy - bodyshaming, duševní zdraví, rodinné vztahy a další. Velmi příjemně mě to překvapilo.
Mílový klub je jedna z nejlepších hokejových romancí, jaké se mi doposud dostaly do rukou, ale další díly jsou prý ještě lepší, tak si v hodnocení nechám rezervu. Rozhodně ale začátek série Větrné město doporučuji!
Ztracený vévoda z Wyndhamu
Julia Quinn
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Ztracený vévoda z Wyndhamu je jedna z těch slabších knih od autorky. Nestačila jsem se divit, kam se děj po prvních pár scénách ubírá, jak přímá šipka dolů to je.
Přitom to na začátku vypadalo tak skvěle! První setkání hlavních postav stálo za to, jenže poté to úplně ztratilo jiskru, nemělo to žádný šmrnc, ani ty dialogy za moc nestály.
Julia Quinn ale píše čtivě a její knihy jsou krátké, to je rozhodně velké plus a obzvlášť u tohoto dílu jsem za to velmi vděčná. Nesedla mi Grace a Jack to sám celé nedokázal zachránit, takže jsem byla ráda, že jsem za pár hodin byla na konci.
Romantická linka byla nevýrazná a bez chemie to zkrátka nefungovalo. Už teď se ale těším na další autorčinu knihu, protože věřím, že bude lepší.
O takový věci se nelže!
Eiičiró Oda
Třetí díl série One Piece začíná bitvou mezi piráty Luffym a Buggym. Díky jejich schopnostem je boj zábavnější a já se hned od začátku nemohla odtrhnout.
Vystupuje tu ještě pár dalších postav, přičemž můj oblíbenec Zoro je tu bohužel jen minimálně, ale zas mi to vynahradila scénka s (ještě mladým) Shanskem (Luffy nosí jeho klobouk). Co se týče úplně nové postavy, podivného týpka Usoppa, nezaujala mě vůbec.
Jsme stále jen na začátku a děj pořádně ještě ani nezačal. Spíše poznáváme postavy, dáváme postupně dohromady posádku a já už se nemůžu dočkat, až to velké dobrodružství začne.
Děkuji nakladatelství @crew_komiks za knihu. #spoluprace
Hodina hromu
Lenka Poláčková
I volné pokračování Věku přízraků je vzhledově propracované do posledního detailu. Nechybí překvapení pod oboustranným přebalem, barevná ořízka, mapy, ilustrace, dobové novinové články nebo ručně psané dopisy.
Hodinu hromu ale samozřejmě nechcete mít doma jen kvůli vzhledu. Příběh je o rodinné kletbě, kvůli které se učitelka Dany rozhodne nikdy se nezamilovat. To by ale jednou v noci nemohla narazit na tajemného Ambrože.
Tuhle romantickou linku jsem si vážně užívala. Od jejich setkání až po zamilované dopisy to byla prostě nádhera. Ambrož si mě získal už v předchozí knize, Dany jsem si neskutečně oblíbila a spolu jim to moc sluší.
Lenka Poláčková toho v knize ale popisuje mnohem víc, věnuje se závažným tématům a já se i něco nového dozvěděla. Děkuji za to!
A jednoho dne si budu muset udělat výlet do Olomouce.
Děkuji nakladatelství @ya.ctu za knihu. #spoluprace
Antropocén: Recenze naší doby
John Green
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Tohle není žánr, po kterém bych běžně sáhla, ale tady prostě zafungovalo jméno autora. Knihy od Johna Greena miluju (ještě mi zbývá přečíst jedna) a jeho novou knihu, ať už by napsal cokoliv, jsem si nemohla nechat ujít.
Antropocén: Recenze naší doby v sobě ukrývá několik desítek esejů na nejrůznější témata, která spolu vůbec nijak nesouvisí. Na jedné straně se zaobírá lidskou historií, na další pak rozebírá aplikaci Poznámky.
Na autorův styl psaní jsem zvyklá a tohle se mi četlo dobře, jen samotné eseje se občas týkaly věcí, ke kterým vůbec nemám co říct, např. soutěž v pojídání hotdogů, samoobsluhy Piggly Wiggly, yips…
Líbilo se mi, že se autor rozepsal o věcech, o kterých by mě snad ani nenapadlo nic psát, třeba googlování cizích lidí, Tučňáci z Madagaskaru nebo plyšoví medvídci.
Každá esej je zakončená hvězdičkovým hodnocením, takže tak ukončím i recenzi na Antropocén. Dávám tři hvězdičky.
Zvrhlá hra
Tess M. Puffrová
Bully romanci jsem od žádné české autorky ještě nečetla a Alfa & Omega: Zvrhlá hra pro mě byla zároveň i premiérou od Tess M. Puffrové, která na svém kontě už několik knih má.
Lana miluje fotbal a jednou by se ráda stala uznávanou sportovní reportérkou. Na svém snu už teď tvrdě pracuje, jenže se zaplete s nejlepším hráčem na univerzitě.
Dylan vidí svou budoucnost v NFL, ale tu teď Lana svým šťouráním a zvídavými otázkami ohrožuje.
Pohledy se v knize střídaly, což mě dost vyhovovalo. Udělala jsem si tak obrázek nejen o hlavních postavách, ale i o vedlejších, které byly velmi dobře vykreslené.
Chemie mezi Lanou a Dylanem byla naprosto skvělá a já se od čtení jen těžko odtrhávala. Vážně jsem nečekala, že mě to až tak chytne!
Jasně, mělo to svý mouchy a hlavní hrdinka mi občas lezla na nervy, ale bavilo mě to. A ten konec? Doufám, že se druhého dílu dočkáme co nejdřív a já si teď jdu pořídit další knihy od autorky.
Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace
Vzdálenost mezi mnou a třešní
Paola Peretti
Middle grade knihu už jsem dlouho nečetla a tohle není příběh, po kterém bych normálně sáhla. Ale kvůli tomu nádhernému vydání jsem chtěla zjistit, co na mě čeká uvnitř a hned od začátku bylo jasné, že tohle nic veselého nebude.
Devítiletá Mafalda trpí vzácnou oční poruchou, kvůli které postupně přichází o zrak. Hlavní hrdinka vypráví svůj příběh a podle toho vypadá i text. Občas je cizí slovíčko napsané tak, jak ho vyslovujeme a nejde se tu vůbec do hloubky.
Vzdálenost mezi mnou a třešní mi rychle odsýpala, ale já se nedokázala moc soustředit na další postavy a děj, protože jsem neustále myslela na Stargardtovu chorobu.
Děkuji nakladatelství @slovartcz za knihu. #spoluprace
Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
Audiokniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Poslouchala jsem v aplikaci Můj Luxor.
Knihu mám doma sice od vydání, ale když nedávno vyšla audiokniha, kterou načetl Aleš Procházka, bylo hned jasné, jaké verzi dám přednost. A vybrala jsem si dobře.
Alanu Rickmanovi mnohdy stačilo málo, aby jasně vyjádřil, co si myslí a nepotřeboval se o všem zbytečně rozepisovat. To ostatně sami zjistíte, jakmile se do deníků pustíte. Poznáte, jakým byl člověkem, když zrovna nestál před kamerou.
(Audio)knihu doporučuji, pokud chcete nahlédnout do života jednoho z nejoblíbenějších herců, ale nečekejte žádné dlouhé odstavce s drby z natáčení.
Někdy mu k jednomu dni stačila napsat jednoduchá věta, jindy se rozepsal. Někdy trávil čas doma, jindy s dalšími lidmi, které nezapomněl zmínit a vy buď víte, o koho se jedná nebo ne (anebo si je taky můžete vyhledat, ale to byste museli googlit každou chvíli).
Audiokniha se mi poslouchala skvěle, ale nebýt interpreta, který mi ji předčítal, asi bych s knihou dost bojovala, protože by mě zápisky začaly po pár stranách nudit.
Střet s Buggyho posádkou!
Eiičiró Oda
Po skvělém úvodu, ve kterém jsme se seznámili s pár piráty a hlavně mladým chlapcem Luffym, brzy přichází pokračování.
Střet s Buggyho posádkou je od začátku do konce plný akce a bitev. Hlavní hrdina - jak už je u něj zvykem - se náhodou ocitne uprostřed boje a narazí na skvělou navigátorku, kterou potřebuje ve své posádce.
Potkáváme nové postavy, více poznáváme ty staré, opět se u toho zasmějeme, ale najedeme i na vážnou notu. Za mě o trochu slabší díl než ten předchozí, ale stále dobrý.
Děkuji @crew_komiks za mangu. #spoluprace
Woodhill
Eleanor Corvin (p)
Na romantasy já slyším a Woodhill mě nalákal překrásnou obálkou, ještě hezčí mapou a také jsem si chtěla přečíst další knihu z tohoto žánru od české autorky.
Na začátku jsem se okamžitě začetla, a i přes některé zdlouhavé pasáže se mi knížka četla dobře. Je velmi jednoduše napsaná, ale vůbec nejde do hloubky, proto mi i chyběly nějaké souvislosti a stále jsem se ptala, co, jak a proč.
Hlavní hrdinka mi byla sympatická, ale ostatní postavy mi přišly na jedno brdo. Popis jednoho charakteru by seděl pomalu na všechny. Zkrátka se od sebe moc nelišily a občas jsem si je pletla.
Woodhill mě sice nenadchnul, ale ani nezklamal. Rozhodně to byl originální příběh a jsem moc ráda, že vzniknul z pera české autorky a těším se na další knihu.
#spoluprace @knihydobrovsky
Inheritance
Christopher Paolini
Posledních pár týdnů mi dělala společnost série Odkaz Dračích jezdců. A v podobě audioknih to byl neskutečný zážitek. Svoji zásluhu na tom má samozřejmě i Martin Stránský, jehož charismatický hlas jsem poslouchala ve dne v noci.
Inheritance je nejdelší audiokniha, jakou jsem doposud poslouchala a myslím, že 31 hodin jen tak něco nepřekoná. Já si tento čtvrtý díl užívala dva týdny a konec mě velmi dojal.
Eragon, Safira, Ronan, Arya, Nasuada, Murtagh, Trn, Glaedr - nejen tyto postavy si mě získaly. Nejsou perfektní, postupně se vyvíjely, mají své chyby a já je za to zbožňuju ještě víc. A vy byste je všechny měli poznat.
Mám radost, že si konečně můžu tenhle můj obří rest odškrtnout a že se teď nemusím se světem Eragona loučit, protože na mě čeká Murtagh.
#spoluprace @audioteka_czsk
Lepší než ve filmu
Lynn Painter
Když se po letech objevila Lizina láska z dětství (Michael), která si navíc skvěle rozumí s jejím sousedem (a úhlavním nepřítelem) Wesem, rozhodne se Michaela dostat za každou cenu a bude kvůli němu i předstírat vztah.
Příběh jsem si užívala od první strany. Je tu zmíněných spoustu (nejen romantických) filmů, zpěváků a hudebních kapel, a dokonce se nezapomnělo ani na knižní sérii Bridgertonovi.
V romancích mi víc vyhovuje, když se postavy ve vyprávění střídají a tady mi občas ten druhý pohled chyběl. Autorka mi to ale vynahrazovala vtipnými dialogy a jiskřením mezi hlavními hrdiny.
Tohle byla neskutečně roztomilá záležitost, kterou jsem slupla za pár hodin. Bavila jsem se a úžasně si u toho odpočinula. Lepší než ve filmu by si rozhodně měla přečíst každá romantická duše.
#spoluprace @knihydobrovsky
Těžký život knihomolů
Hanka Grehová
Už jste si u nějakého knihomolského videa nebo memečka řekli, že to jste přesně vy? A že vám vždycky zvednou náladu? Vsadím se, že ano.
A teď si představte, že Hanka a Medojed vytvořili celou knihu plnou - knihomoly vystihujících - stripů. Některé vás rozesmějí, další třeba nemusí a nad jinými si tak povzdechnete, protože ten život knihomolů je někdy vážně těžký.
Na každičké straně vidíte lásku ke knihám (v jakémkoli formátu), která nás všechny spojuje. Těžký život knihomolů určitě mějte vystavenou ve své knihovně a sáhněte po ní kdykoli, když budete potřebovat.
Děkuji nakladatelství @ya.ctu za recenzní výtisk. #spoluprace
Mráz
C. N. Crawford
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Když Ava (víla, která žije u lidí) načape svého přítele s jinou, vyrazí do baru, kde opilá urazí vílího krále Torina. Ten ji nepotrestá, místo toho ji nabídne účast v turnaji, z nějž vzejde jeho budoucí manželka. Král má totiž tajemství…
Mráz je romantasy pod 300 stran, a to má samozřejmě své výhody i nevýhody.
V čem je to skvělý?
a) není to bichle, tím pádem vám čtení nezabere dlouho,
b) příběh je velmi jednoduchý a nenáročný,
c) nehrozí žádné dlouhé popisné pasáže.
Jaké jsou ty minusy?
a) autorka vše prostě oznamuje a nezabývá se detailnějším vysvětlováním věcí okolo,
b) nestačíte si vybudovat vztah s postavami,
c) spoustu věcí si čtenář musí domýšlet sám.
Rozhodně se do Mrázu pusťte, pokud jste fanoušci nebezpečných turnajů, protože tady víly opravdu neznají slitování. Je to mix Selekce a Kruťase, to snad mluví za vše!
Pravidla hry
Neal Shusterman
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Byl to normální fotbalový zápas, nebýt jednoho úderu do hlavy, který všechno změnil. Ash se ocitl v jiné dimenzi.
V knize je víc světů, které hlavní hrdina navštíví a Neal Shusterman v každém z nich popisuje konkrétní problém lidské společnosti (rasismus, sexismus, toxický vztah, homofobie a další).
Námět je to skvělý, a i když mi byl Ash sympatický (byl prostě lidský, líp bych to neřekla), z jeho dobrodružných výprav do různých vesmírů jsem tak uchvácená nebyla. Nějak jsem si to zkrátka nedokázala představit. Chyběly mi trochu jasnější informace o tom, jak tohle celé funguje.
Pravidla hry jsou autorovým nejoblíbenějším standalone příběhem, ale já z nich tak nadšená nejsem.
Na ledě
Hannah Grace
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Na ledě je jedna z mých nejočekávanějších knih v tomto roce. A je to dokonce jedna z těch knížek, kdy jde vše rozečtené stranou a jdu se věnovat krasobruslařce a hokejistovi.
Měla jsem vysoká očekávání? Měla, jakpak by ne. Vždyť jsem všude narážela na nadšené ohlasy a pozitivní recenze a aspoň jednou denně jsem na tu obálku někde narazila. Stojí ten hype za to? Ne.
Řeknu vám, už dlouho jsem nenarazila na postavu, která by mě štvala tak extrémně jako Aaron (spolubydlící a kolega hlavní hrdinky v párovém krasobruslení). Úplný protiklad byl oproti němu kapitán hokejového týmu Nathan (až k neuvěření dokonalá postava).
Anastasia byla tak nějak mezi. Někdy se mi zamlouvala a jindy mi lezla na nervy.
Občas mi to připomínalo Off-Campus, ale tam i ty vedlejší postavy byly super. Tady bylo akorát spoustu dalších jmen, tedy až na Henryho (na jeho příběh se těším).
Na ledě určitě stojí za to, ale já od toho zbytečně čekala mnohem víc, takže buďte hezky nohama na zemi, nemyslete si, že se pouštíte do další pecky od Ali Hazelwood a bude se vám to líbit.
Byly chvíle, kdy jsem se od čtení nemohla odtrhnout, protože mě to vážně hodně bavilo. Hannah Grace píše čtivě a jednoduše a určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od autorky přečetla.
Noční ptáčata
Kate J. Armstrong
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji.
Do Nočních ptáčat jsem se zamilovala na první pohled. Když se na tu knihu podíváte, tak určitě víte proč. Také na té obálce od @adela.stopka můžete jen oči nechat? Přesně tak. Je nádherná!
I po nakouknutí dovnitř jsem byla nadšená, protože tam čeká překrásně, do detailu vypracovaná mapa. Na ten příběh jsem zkrátka nemohla být víc natěšená. Jenže mi hodně rychle došlo, že tohle pro mě nebude to pravé.
Čím déle jsem četla, tím víc mé nadšení opadávalo. Hlavní hrdinky mě vůbec nezaujaly, i když jejich magie a způsob používání byl velmi zajímavý, za celou dobu jsem si k nim nenašla cestu. Vyprávění se střídá, aby každé noční ptáče dostalo svůj prostor. Bohužel, pro mě to bylo příliš vleklé a nezáživné.
20. léta minulého století, zakázaná magie, politické intrikaření, více romantických linek.. nezní to špatně, což? Já se do příběhu začíst nedokázala, ale to neznamená, že to budete mít stejně.
Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
TJ Klune mě uchvátil svou knihou Dům v blankytně modrém moři a moc dobře vím, že další takový příběh na mě Pod šeptajícími dveřmi nečeká, ale byla jsem hodně zvědavá, zda mě i autorova druhá kniha chytne za srdce.
Nechytla.
I když si hned na začátku přijde pro hlavní postavu Smrt, je to vtipné a já se moc bavila. Wallace skončí na zvláštním místě - v čajovně, kterou vlastní Hugo (pro místní obyvatele je to majitel čajovny, pro zemřelé duše je převozník a pomáhá jim dostat se na druhý břeh).
Je to milá fantasy, která vás donutí se nad některými věcmi zamyslet. Párkrát to bylo fajn, ale v polovině už to bylo stále dokola to samé. Někdy přišla skvělá scéna, která mě pobavila, ale vzápětí začal děj být zase rozvleklý a nudný.
Na zábavných scénách má svůj podíl Saša Rašilov, protože jeho předčítání bylo skvělé. Má velmi příjemný hlas a já ho miluju (a ne jen proto, že je to hlas Johnnyho Deppa). Určitě jsem audioknihu v jeho podání neposlouchala naposledy.
#spoluprace @audioteka_czsk
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Na další knihu Freidy McFadden jsem se moc těšila, protože ta předchozí byla skvělá. Jenže autorku proslavila právě Pomocnice a ne Za zamčenými dveřmi.
V knize sledujeme dvě časové roviny. V současnosti je Nora Davisová doktorka a její otec za mřížemi. V minulosti je hlavní hrdinka zvědavé dítě, které každou chvíli zkouší otevřít dveře do sklepa a zjistit, co tam tatínek pořád dělá. Jednoho dne se jí to povede.
Čtivost knize rozhodně nechyběla a 240 stran bylo za mnou, ani jsem se nenadála. Jenže jsem celou dobu čekala na něco, co by mě šokovalo nebo překvapilo. Na konci se mi jen potvrdila má teorie, takže ani tam jsem se toho nedočkala.
Pokud chcete jednohubku na večer a máte rádi sériové vrahy, směle do toho, ale myslím si, že fanoušek thrillerů najde v tomto žánru lepší čtivo.
