lena.o.knihach komentáře u knih

Irsko je ve válce a na španělskou chřipku není žádný lék. Zaměstnanců v nemocnici je málo a pacientů stále přibývá. Julie Powerová pracuje na oddělení s těhotnými ženami, které chřipka zasáhla, občas se objeví i doktorka a k dispozici je jí pouze jedna dobrovolnice Bridie Sweeneyová.

Autorka mi ukázala život zdravotní sestry. Jak pomáhá s porody, jak se stará o těhotné pacientky se španělskou chřipkou a jak to nemá lehké ani v osobním životě. Nakousla i další témata o církvi a chudobě.

Od knihy jsem očekávala silný a emočně nabitý příběh, kterého jsem se ale nedočkala. Já jsem docela cíťa, pokud jde o miminka, a tak jsem myslela, že když se celá kniha odehrává na oddělení porodnictví, bude stát za to. Bylo to smutné, ale se mnou to prostě nic nedělalo.

Velmi čtivě napsaný historický román jsem sice přečetla jedním dechem, bavilo mě to, ale myslela jsem si, že tohle bude jedna z těch nezapomenutelných knih.

1 10.12.2020

I teď mám z knihy smíšené pocity a nevím, co si o tom všem myslet. Prolog a prvních pár stran se mi líbilo, protože byl Oscar malé dítě a takové případy prožívám opravdu hodně. Jenže celou dobu mi bylo jasné, kam se příběh bude odebírat a žádné překvápko se nekonalo.

Některé scény mi přišly úplně zbytečné nebo nedořešené. Oscar se mi pod kůži nedostal a občas jsem knihu chtěla jen rychle dočíst, abych ji měla z krku a nemusela ji už nikdy otevřít. To je pak hodně špatný.

A to ještě nemluvím o slovních spojeních, kvůli kterým jsem na chvíli přestala číst a jen kroutila hlavou, proč to autor napsal zrovna takhle:
"rozkmital dolní končetiny"
"hubená kostřička popadla v amoku ruksak"
"malé hlavy okamžitě navštívil spánek"
"plechový kočár"
Vždycky jsem se zarazila, protože mi to prostě nešlo přes pusu.

Síla hlasu mi nesedla a na další tvorbu Martina Rouska se nechystám.

1 28.11.2020

I druhý díl této série byl neskutečně čtivý a já se nemůžu dočkat pokračování. Je fakt, že mi děj přišel o trošičku slabší než ve Městě z kostí, ale čtení jsem si i tak užila.

Akorát jsem si stále nikoho z postav neoblíbila. Nějak mi jsou všichni jedno a žádná z nich pro mě nevyčnívá natolik, abych ji tady vychválila.

V rámci společného čtení s nakladatelstvím Yoli jsem za necelé dva dny přečetla Dům soli a smutku. Řeknu to asi takhle, pokud by mě to nebavilo, určitě by mi to trvalo mnohem déle. Jenže já jsem se nemohla odtrhnout.

Upřímně můžu říct, že to byl jeden z nejlepších retellingů, který jsem za posledních pár měsíců přečetla. Nemyslela jsem si, že mě něco dokáže v young adult ještě takhle překvapit.

Zbytečně jsem se bála toho množství postav - dvanáct sester, otec, nevlastní matka, nápadníci, služebnictvo... Není jich málo, ale autorka se nám to snažila ulehčit jak jen to šlo. Z dvanácti sourozenců jich je jedenáct, deset, devět.. no, uvidíte sami.

Občas byla atmosféra temnější, ale strašidelná vůbec ne. V polovině knihy příběh nabral na obrátkách, všechno se zamotávalo čím dál víc a na konci se jen ptáte, co všechno byla pravda a co ne? I když to byl promyšlený závěr, na můj vkus byl trošku překombinovaný.

I tak vám Dům soli a smutku doporučuji. Autorka velmi dobře převyprávěla pohádku bratří Grimmů. Čtení mi uteklo a moc mě to bavilo.

A za ten epilog jsem já osobně moc ráda.

1 26.10.2020

Storku Jsem tu a mám čokoládu jsem četla několikrát a vždycky jsem se na konci přiblble uculovala. Nikdy mě nenudila. Sáhla jsem po ní, když jsem potřebovala dobrou náladu a chtěla jsem na pár minut vypnout. Přesně k tomu měla sloužit i kniha Navždycky.

Na mě ale tak dobrý dojem neudělala a vždycky se budu raději vracet ke storce a hned vám řeknu proč.

Z pár zpráv si můžete jen domýšlet další detaily o postavách. Jaké jsou to osobnosti a jak se chovají, když si zrovna nepíšou. Kniha mi ale vše objasnila. Hlavní hrdinka Mei je trapná a je jenom dobře, že to o sobě říká, protože má naprostou pravdu a Travis na mě neudělal vůbec žádný dojem. Mei sice špatný, ale aspoň nějaký udělala. Travis nestál za nic. Takhle jsem si je ze storky teda nevysnila.

Líbila se mi romantická linka od nenávisti k lásce. Tu jsem v příběhu nečekala (nečetla jsem totiž anotaci) a příjemně mě překvapila. Liam navíc nebyl tak špatná postava. Nejlepší ale byla stejně Ava. Občas bych čtveřici posadila do lavic na základní školu za jejich chování a názory a rozhodně ne za volant. Vážně mi na svůj věk vůbec nikdo neseděl.

Méně je někdy více - hlášky z Harryho Pottera. Já ho mám sice ráda, ale nic se nemá přehánět. Někdy mi přišlo, že tam už dlouho z Pottera nic nebylo, tak tam honem něco šoupnem, i když se to tam nehodí na 100 %.

Od knihy jsem čekala mnohem víc. Občas jsem si říkala, jestli mi někdo nepopisuje nějaký teen film. Chyběla tomu hloubka.

Celkový design Navždycky se vážně povedl. Na té nádherné obálce můžu oči nechat!

2,5 hvězdičky zaokrouhluji na 3⭐️

1 18.10.2020

Knihy od Brigid Kemmererové mám ráda a na volné pokračování Dopisů ztraceným jsem se moc těšila. Bohužel musím říct, že Na co slova nestačí na mě nezapůsobila tolik jako první díl. Líbilo se mi to, o tom žádná, ale víc ze mě dostali Declan s Juliet než Rev s Emmou.

Kdybych ji neměla s čím srovnávat, tak by to možná dopadlo jinak, ale při čtení jsem stále myslela na to, kdy mě to konečně rozbrečí, zaskočí, kdy mi vypadnou oči z důlků, kdy se prostě něco stane. A nestalo se nic.

Samozřejmě příběh nechci nijak zlehčovat, protože patří do žánru heavy contemporary a všechno tam heavy je, jen se mi víc líbily Dopisy ztraceným. Každopádně i témata, která jsou v této knize obsažena stojí za to. Pro mě to obzvlášť byla hlavně linka Emmy.

1 11.10.2020

Studie jedu má opravdu něco málo do Skleněného trůnu, ale určitě ho netrumfla.

Hlavní hrdinka se mi líbila. Měla své silné i slabé stránky a nebyla to žádná husička. Na Jeleně mi nesedělo jen její jméno, ale to je můj problém. Romantická linka byla nevýrazná, minimální. Moc jsem jim to nežrala, ale dobře no, stalo se. Jak jinak.

Vůbec bych nepoznala, že od vydání knihy uběhlo už 15 let. Bylo tam všechno, co mám ráda a bohužel tam toho nebylo dost.
Všechno to bylo docela uspěchané a já bych chtěla vědět víc o ostatních postavách a o světě, v němž se Studie jedu odehrává.

Pokud u nás vyjde pokračování, dám mu šanci.

1 03.10.2020

Konečně jsem se pustila do tvorby Cassandry Clare. Doopravdy jsem si už připadala jako ten úplně poslední člověk na světě, který ještě nečetl Nástroje smrti a další její série. A zatímco tohle píšu, mám už dávno rozečtené Město z popela.

Jsem strašně moc ráda, že mi styl Cassandry sedl, protože mi celý příběh neskutečně rychle utekl. A možná tak letos ještě tuto sérii přečíst stihnu, což by bylo skvělý, protože jsem to měla jako jeden z letošních čtecích cílů.

Co se týče příběhu samotného, tak mě nic moc nepřekvapilo. Viděla jsem film, tak jsem nějak věděla, jak to tam vše funguje a co bych měla čekat.

Ale bavilo mě to a s chutí jsem se pustila do dalšího dílu, což je důležitý.

1 03.09.2020

Tohle byla hrůza. Vážně. První díl se mi celkem líbil, zaujal mě nápad platit krví a celkově to bylo hodně originální. Jenže postupem času se příběh začal schylovat k něčemu, co už mi tak super nepřipadalo. No a druhý díl a zároveň i velký závěr to totálně zabil.

V téhle knize se snad nestalo vůbec nic. Hlavní hrdinka byla úplně mimo. Stále jen utíkala před Čarodějkou, chvíli brečela, pak zas utíkala a strašně moc se snažila vyřešit záhadu, o které stejně ona sama věděla nejmíň... za zmínku stojí romantická linka, ta byla k smíchu... já ani nevím, zda se jedné muchlovačce dá říkat romantická linka...

Jednu hvězdičku kniha dostala za to, že jsem ji úspěšně přečetla až do konce. Že jsem to vůbec vydržela. Takže jsem jí vlastně za tu trpělivost dala sobě. Teď vážně... stačil vám k přečtení jen první díl. Zbytek si domyslete, ať si to zbytečně nekazíte Panstvím zášti a lásky. Dohodnuto?

1 24.07.2020

Nechápu, proč jsem knihu tak dlouho odkládala. Díky moc Kristie za společné červnové čtení, jinak bych se k ní snad nikdy nedostala.

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je tak krásně napsaná kniha. Ještě teď se mi vybavují různé citáty, které mi utkvěly v paměti. A to se mi hned tak nestává.

___
I found myself whispering, "Do you think we'll ever discover all the secrets of the universe?"
I was surprised to hear Susie's voice answering my question. "That would be a beautiful thing, wouldn't it, Ari?"
"Yeah," I whispered. "Really beautiful."
"Do you think, Ari, that love has anything to do with the secrets of the universe?
——

Je to kniha plná emocí o hledání vlastní identity a je jednoduše skvělá.

1 06.07.2020

Do druhého dílu jsem šla s velkým očekáváním, ale nejspíš jsem to trochu přepískla a autorce jsem věřila až moc.

Ano, bylo to stejně roztomilé, ale něco tomu chybělo. Nicméně Nick a Charlie stále super, ale už to má to svoje "ale". V podstatě tam všechno plynulo jak po másle a nedočkala jsem se žádného dramatu.

Doufám, že to třetí díl zas trochu oživí.

1 02.07.2020

Původně jsem si říkala, že tento komiks číst nemusím. Že mě stejně ničím nepřekvapí a bude to ztráta času.

Omyl! Tohle bylo tak milé a sladké čtení. Moc se mi to líbilo. Dokonce tak moc, že mi nestačilo mít jen e-knihu, ale musela jsem si je objednat i normálně. A v tištěné formě jsem si Srdcerváče užila ještě víc.

Kdyby to nebyl komiks, nejspíš by mě nic nepřesvědčilo, abych do toho šla. Od autorky už jsem četla Solitaire a to mě moc nezaujalo, ale přiznám se, že jsem si Nicka a Charlieho zamilovala.

1 01.07.2020

Když jsem nadšeně skončila s prvním dílem Cinder a Ella, hned jsem se s chutí pustila do pokračování. To už ale za moc nestálo.

Jednoduchý styl psaní Kelly Oram mám ráda, postavy jsem si zamilovala už v jedničce, ale příběh byl takřka o ničem. Co se za celou dobu řešilo? Stěhování a vztah otce s dcerou. To je tak nějak v kostce vše.

Ano, jsem ráda, že jsem si Briana a Ellu mohla užívat ještě déle, ale ten příběh byl průměrný. Vlastně už nemusel pokračovat vůbec. Stačila by mi jen jedna kniha a byla by to úžasná - stand-alone - moderní pohádka.

1 28.05.2020

Začala jsem čtecí maraton knih od Kelly Oram. Nejdřív to byla duologie V is for Virgin a teď už čtu další díl Cinder & Ella. Z toho jaksi vyplývá, že se mi kniha líbila, jinak bych v sérii nepokračovala, že..

Tato série vyšla česky u Baronetu a já to normálně nevěděla. Vážně, pár dní zpět a já jsem netušila, že od této autorky vyšlo něco i v překladu. Každopádně jsem tomu nepodlehla a šla do anglického textu, aniž bych věděla bližší info. A voila? Bylo to fajn. Jakože hodně fajn a jsem z toho čtení v angličtině nadšená. A teď už ke knize.

Četla jsem jedním dechem. Je to strašně jednoduchá angličtina, takže se toho nebojte ani vy. A do těch postav se také zamilujete. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla tak úplně vzhledově typická hlavní postava, ale nehoda na ní zanechala staré jizvy a rány, které jí komplikovaly život. Bylo tam spoustu veselých a vtipných momentů, ale také spoustu krutých a smutných okamžiků, které ani mně nebyly úplně příjemné. Sice je to jen jeden z dalších předělaných příběhů o Popelce, ale tento byste si rozhodně neměli nechat ujít.

1 11.05.2020

Na místo plné záhadných zmizení a nevyřešených vražd přijedou dva teenageři a voila - vše se samým zázrakem (díky dvěma novým středoškolákům) vyřeší. Holt to tak už v knihách bývá - policie je neschopná a jedna, detektivkami posedlá, puberťačka vyřeší najednou všechno.

Dva tajemství neudrží je pro fanoušky Riverdale, aspoň tak to stojí v knize. S tím jen souhlasím, ale ačkoli se mi zápletka a rozuzlení líbilo, je tu jedna věc, před kterou vás musím varovat. Dáme si příklad, jo? Máte Riverdale (viděla jsem jen 1. sérii, takže jsou mé znalosti seriálu trochu omezené, ale to teď vůbec nevadí) a čtyři hlavní postavy. Dvě holky a dva kluky. To už jsou dohromady 4 jména, no skvěle Léňo. Hlavní hrdinové mají sourozence a rodiny, to už máme do počtu další jména. Jsou to středoškoláci, takže tu máme další kamarády a spolužáky, učitele a nějakou tu namyšlenou smetánku. Víte, kolik to je jmen? Aha, už to ani nespočítáte, co? No a to je přesně ten problém. Je tam spoustu jmen. A v první polovině knihy jsem někdy tápala, kdo je kdo.

Takže, pokud chcete číst tuhle knihu, plně se soustřeďte na jména. A ještě takovej bonus. Hlavní postavy - dvojčata - oslovují svou matku jménem, né "mami". Ale jinak se to dá zvládnout.

Doufám, že vás tohle neodradilo a jste na knihu zvědaví. Protože mně se líbila. Dokonce víc než autorčina předchozí kniha Jeden z nás lže.

1 15.04.2020

Na druhý díl Zlodějského tance jsem se těšila, jelikož je to zároveň i finální díl duologie. Neuškodí si občas přečíst krátké série, kde je minimální šance, že by se nějaký díl stal vycpávkovým nebo zbytečným jako tomu bylo u Kronik Pozůstalých.

Z předchozí trilogie jsem měla možnost autorku dostatečně poznat, abych věděla, jak Zlodějská přísaha dopadne. A dopadla přesně tak, jak jsem už od začátku věděla, že dopadne. Žádné překvápko se nekonalo.

A to byl hlavní důvod, proč jsem nedala plný počet bodů. Dokonce i na můj vkus byla Zlodějská přísaha na konci až moc přeslazená. A to už je co říct.

MENŠÍ SPOILER
Kdyby náhodou někdo umřel nebo by se nedej bože nedali dohromady, tak bychom to asi nepřežili, co. Vždyť nám není deset. Mohlo se tam něco trochu nečekaného stát přece...

1 15.04.2020

Nádherné ilustrace mě nepřekvapily, ty jsem přesně tak dokonalé očekávala. Zklamal mě ale ten příběh. Nevadilo mi, že byl krátký, ale hlavně byl o ničem.

V jedničce se autor zabýval důležitými tématy, ale z tohoto dílu jsem si vůbec nic neodnesla.

1 15.04.2020

Víte, co jsem od Amerického roadtripu čekala? Já, hloupá, si nepřečetla anotaci a myslela jsem si, že mě čeká jízda napříč Amerikou. Autem jsme tam teda trochu popojížděli, ale řešila se tam mnohem důležitější témata.

Jak se z povaleče stane jedničkář? Těžko a Teovi jsem jeho proměnu vůbec nevěřila.
Může voják zas fungovat normálně, aniž by se bál hlasitých ran? Linka Mannyho pro mě byla ze všech nejzajímavější, ale hlavní hrdinou tady byl Teo, takže jeho starší bratr příběhem jen tak proplouval a autorka na něj upozornila jen tehdy, když se ozvaly hlasy z Iráku.

Do třetice všeho dobrého, figurovala v knize ještě jejich sestra Xochitl. A já jsem měla po celou dobu problém s jejím jménem. Vůbec mi to nešlo přes pusu a pokaždé jsem to četla jen jako Xo.

Nebylo to špatný, ale čekala jsem od toho něco jiného. Překvapivě se mi to četlo ale skvěle, kniha rychle ubíhala a až na Teovu nedůvěryhodnou proměnu to bylo vlastně fajn.

1 15.04.2020

Popravdě jsem vůbec netušila, jestli budu v této sérii pokračovat, ale konec Zlodějů dýmu skončil tak napínavě, že jsem druhému dílu dala šanci. A teď jsem za to ráda.

Vy víte, že jsem v jedničce měla ráda pouze Catherine, Zayna a Tash. Ve Světě démonů jsme se do toho jejich světa opravdu dostali a to mě neskutečně bavilo. Linka Tash a Catherine byly opět ty nejlepší. Ale překvapivě mi nevadily ani kapitoly z pohledu Edyona nebo Marche.

Ambrose stále nemůžu vystát, ten mě nebavil od začátku do konce i v prvním díle. Začínám na něj být alergická, dokonce už i na to jméno. Prostě si ho představuju jako takovýho patolízala nebo slizouna nebo já nevím, jak ho mám nazvat. Každopádně on je jedním z důvodů, proč (i když mě kniha bavila) jí nedám plný počet hvězdiček.

A další hvězdičku jsem strhla za to, že mi v příběhu neskutečně moc chyběla postava Zayna. Na začátku knihu otevřete a hele ji! Vidíte hned první kapitolu se Zaynem. Jenže se radujete předčasně, protože to je první, ale zároveň i ta poslední Zaynova kapitola. Vážně mi v knize scházel.

Takže jsme se dostali na průměrné hodnocení. Jsou sice lepší série, ale teď si jsem jistá na 100 %, že si další díl přečtu, protože ten bude určitě nejlepší.

1 15.04.2020

Nebyla to moje první kniha ze série Polibků. Do čtení jsem proto vstupovala s přesně daným očekáváním - vůbec žádným. A jak to dopadlo?

Dočetla jsem to do konce a chvilkama mě to i bavilo. Ale nejspíš jsem už na takové slaďárny stará. Líbí se mi i ty jejich obálky. Přesně vystihují tu vánoční atmosférou s kapkou romantiky. Ale to je pro mě všechno. A myslím si, že i vy najdete mnohem lepší čtivo.

1 15.04.2020