lena.o.knihach komentáře u knih
Když se na pouti Zara (ještě jako malá holka) od věštkyně dozví jméno své osudové lásky, vůbec nedoufá, že by na takového chlápka někdy narazila. V jejích osmadvaceti letech ale to stejné jméno uslyší z nemocničního reproduktoru a světě div se, najde sexy týpka v obleku, kterému nemůže odolat.
Tohle začalo skvěle. Bylo tu dost vtipných scén, hromada dialogů, díky kterým příběh odsýpal a střídání pohledů mi též vyhovovalo. Nechyběla tu chemie mezi hlavními hrdiny a já si dost oblíbila vedlejší postavy - Zařinu mladší sestru Belle a Lincolnova nejlepšího přítele Natea.
Druhá polovina mi přišla ale absolutně o ničem. Zara každou chvíli měnila názor, protože si nedokázala vybrat chlapa a Lincoln byl rád, že je rád. Ztratilo to tu jiskru a mé nadšení velmi rychle opadlo.
Nejlepší omyl mého života je velmi nenáročná romantická komedie, u které jistě vypnete a snad si ji užijete víc než já.
Děkuji @nakladatelstvijota za knihu. #spoluprace
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Diana Casillasová je opatrovnicí svých dvou synovců. Právě se přestěhovali do domu se zahradou, mají velkého psa a na první pohled působí jako spokojená rodinka. Schází už jen nějaký přítel…
Těšila jsem se na mrzoutského souseda, kterého ale mrzoutství přešlo hodně rychle. V podstatě to byla romantická linka od přátelství k lásce a té já fandím jen v ojedinělých případech. A tato navíc byla tak extrémně pomalá, že si nejsem jistá, jestli mě vůbec bavila nebo spíš nudila.
Ovšem Diana! To byla skvělá hlavní hrdinka. Nejlepší byl její vztah s klukama a to handrkování mezi nimi (ať už řešili školu, domácí práce, vážnější témata).. jedním slovem nádhera.
Stačí si počkat se za mě řadí mezi ty slabší autorčiny knihy (dále je to Drahý Aarone a Dvojitý zásah) a tato je už třetí v pořadí, ze které nejsem tak odvařená. Jsem zvědavá, jestli tu řadu slabších další kniha konečně prolomí.
I když je Vampýrská akademie moje srdcová záležitost a mám doma celou sérii dvakrát, do Pokrevních pout jsem se nikdy nepustila. Asi mě odrazovaly ty obálky, protože Adriana jsem si zamilovala.
Teď jsem tu chybu napravila a Pokrevní pouta jsem zhltla jedním dechem. Akorát se obávám, že nové vydání nebude vycházet dostatečně rychle, abych mohla hned, co dočtu jeden díl, pokračovat dalším, protože tohle se čte vážně samo.
Adrian Ivaškov i Sydney Sageová jsou skvělé hlavní postavy. I jako vedlejší ve VA byly skvělé (samozřejmě), ale když se teď příběh netočí kolem akční a do bitev se bez přemýšlení vrhající Rose, ale naopak kolem poněkud klidnějších postav, je to celkem příjemná změna.
Děkuji @slovartcz & @booklabcz za knihu. #spoluprace
Gwyn Jonesová vede krámek Zlomyslnosti, pomáhá třem malým čarodějkám a je zkrátka spokojená. Aspoň do chvíle, než si naproti otevře konkurenční obchod Wells Penhallow. Tak začne boj nejen o zákazníky…
Gwyn a Wells jsou sympatické hlavní postavy a já se na ně z minula dost těšila. Dvojice mě nezklamala, ale ani ničím nepřekvapila. Vlastně to bylo dost podobné předchozí knize.
Prokletý polibek jede na stejně průměrné vlně jako první díl. Je to tak krátký příběh, že tu není nic dotažené do hloubky a dost věcí si čtenář musí domýšlet. Co je ale důležité? Je tu víc Sira Pecivála!
Já aktuálně hltám starší seriál Čarodějky, a tak mi Prokletý polibek sedl do nálady, ale stejně bych ho doporučila číst až na podzim, kdy je ta správná atmoška a hned to všechno dostane jiné kouzlo.
#spoluprace @knihydobrovsky
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Závěrečných dílů se vždycky nemůžu dočkat, ale když je pak mám doma, čtení oddaluji, abych se s celým příběhem a postavami nemusela loučit. Nyní ale nadešel čas Samotářky.
Předchozí dva díly jsem si zamilovala, mají vše, co od young adult fantasy čekám a tohle mělo být epické finále.
Samotářka začala skvěle. Okamžitě jsem si vybavila detaily a četlo se to samo, fakt šíleně jsem se těšila, až se do tohoto světa vrátím.
Mé nadšení postupně opadávalo, když to začalo být všechno na jedno brdo a věci se začaly opakovat. Neustále jsme se točili v kruhu a marně jsem hledala i nějaké vtipné scény, díky kterým Karen Lynch děj v Nezdolné i Útočišti odlehčovala.
Postavy samozřejmě zvládnou vše, co si zamanou a i přes slabší třetí díl mám sérii strašně moc ráda. Také mě uklidňuje to, že se do světa vlkodlaků, undin, upírů, víl a dalších bojovníků opět vrátíme, tentokrát ale s jiným hlavním charakterem.
Závěr prvního dílu mangy Blue Lock mě dost navnadil na pokračování, takže jsem se do toho pustila, jakmile se mi dostal do ruky.
Po hodině jsem otočila poslední stranu a přišlo mi, že se tady akorát hráli fotbalové zápasy, a tím to haslo.
Jasně, je to manga o fotbalu, ale čekala jsem trochu víc než kopání do míče. Ono tomu ani nepomáhá, že tu je několik družstev, hodně postav (já si pamatuji jen čtyři) a žádnou jsme zatím nestihli poznat nějak víc.
Váhám, zda se pustit do pokračování, které vychází v srpnu. Knížka zabere opravdu málo času, proto je možné, že se ještě budu chtít utvrdit v tom, zda s Blue Lockem skončit.
#spoluprace @crew_komiks
Bratry, které jsem si v Marcovi oblíbila, tady nějak nebyli ve své kůži (aspoň mi to tak přišlo). Když už se tam objevili, chovali se úplně jinak, než jak jsem byla zvyklá. A jejich babička jakbysmet.
Oproti prvnímu dílu tady hlavní dvojice více komunikovala, aby mohla nějak budovat ten vztah, ale zas tady nebyla žádná chemie a bylo to všechno šíleně uspěchané.
O nějaké zápletce se tady ani nezmiňuji (stejně jako autorka v knize), protože jde stále jen o to, dostat ten správný flash disk.
Není to propracované, je to extrémně jednoduché a hlavně čtivé, takže věřím, že se najdou čtenáři, kteří si tuhle pikantní mafiánskou romanci užijí. Já si ale pokračování nechám ujít.
#spoluprace @mojeromantika_cz
Kdybych věděla, jaký díl mě po Eragonovi čeká, určitě bych v sérii pokračovala už tehdy a ne až teď. Ale na druhou stranu lepší pozdě než nikdy.
Eldest je totiž naprosto skvělý! Sice mi tady trochu scházel Murtagh, ale zas mi to vynahrazovala všechna ta akce. Eragon teda hlavně trénuje se Safirou a vesměs si užívá pohostinství, kdežto Ronan! Ten se ani na chvíli nezastaví a stává se z něho velký hrdina a bojovník.
Audiokniha se opět poslouchala sama a zabrala mi přesně týden. A řeknu vám, že se do těch audioknih zamilovávám čím dál víc.
#spoluprace @audioteka_czsk
Po mafiánech nesahám moc často a Marco mi připomněl proč.
Nejlepší postavou byla babička Marca a jeho bratrů, která se v knize sice jen mihla, ale když už tam byla, scény s ní stály za to. Byla rázná, zásadová a nechyběl ji smysl pro humor. Což se nedá říct o příběhu, tomu pár věcí scházelo.
Třeba komunikace mezi hlavními hrdiny, aby se ten jejich “vztah mohl nějak rozvíjet. Vždyť o sobě nic nevěděli a na to, že kniha měla být postavená na nich, trávila Brooke více času s Marcovými bratry, povídala si s nimi, svěřovala se jim. Mně samotná sice do noty nepadla, ale bratři Delaneyovi ano (až na Marca).
Dále příběhu chyběla hloubka. Celé to bylo strašně ploché, nedotažené a zápletka absolutně o ničem. Kde bylo nějaké napětí? Ať už to, při kterém půjde o život, nebo mezi hlavní dvojicí? A co chemie, jiskření, pořádná romantická linka od nenávisti k lásce? Od mafiánů si zkrátka představuji něco jiného.
První díl Jezdců Apokalypsy nedopadl podle mých představ, ale autorce se rozhodně nedá upřít velmi čtivý styl psaní, takže dám šanci Lucasovi a budu doufat…
#spoluprace @mojeromantika_cz
Když zkombinujete známé pohádky a zasadíte je do temnějšího fantasy světa, dostanete Trnovou královnu.
Věštkyně předpoví následníkovi trůnu, že si najde svou budoucí královnu. Jenže celé království sužuje kletba a je to právě princ, který potřebuje zachránit.
Romantická linka byla přehnaná. Chemie tu nechyběla, ale na mě jaksi nepůsobila. Přišlo mi, že aby si Gina Chen mohla odškrtnout od nenávisti k lásce, musí se ti dva na začátku nesnášet (a já jim to vůbec nežrala), bylo to strašně tlačené na sílu.
Trnová královna je prostě a jednoduše nedotažená. Kromě hlavní hrdinky Violet nemají ostatní postavy žádnou hloubku, autorka v příběhu zmiňuje věci, které nijak nerozvine a o konci vůbec nevím, co si myslet.
#spoluprace @grada_cz
Nemohla jsem být šťastnější, když nakladatelství Metafora oznámilo novou knihu od Isabelly Maldonado!
Předchozí autorčinu trilogii Šifra jsem si hodně oblíbila a všechny tři díly hodnotila plným počtem hvězdiček, protože byly naprosto skvělé. Je jasné, že od Zabij, nebo zemři jsem čekala další bombu.
Ale nedočkala jsem se jí.
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se začetla. Myslela jsem si, že mě čeká úniková hra. Ta opravdu přišla (a byla to zatraceně peckovní část), ale musela jsem si na ni 150 stran počkat.
Zvláštní agentka FBI Daniela Vega mi byla sympatická, ale Nině (hlavní hrdince z Šifry) se nevyrovnala a já si ještě promyslím, jestli se s Dani vrhnu do dalšího případu.
#spoluprace @grada_cz
Nejprodávanější manga loňského roku dorazila i k nám. Blue Lock je kromě názvu série i tréninkové zařízení, do kterého zavřou tři stovky středoškolských fotbalových útočníků a pod vedením trenéra má vzniknout zcela nový typ hráče.
Je to začátek série, takže se tu hlavně seznamujeme s postavami a není jich zrovna málo. Zapamatovala jsem si jich jen pár a myslím, že v dalších dílech budou stejně postupně odpadávat, takže některá jména určitě můžete vypustit.
Fotbal tu samozřejmě hraje klíčovou roli, ale mě příběh zaujal, i když se mi víc líbí jiné sporty a jsem zvědavá, co nás čeká dál.
#spoluprace @crew_komiks
Tato minimalistická obálka na mě vyskakovala u zahraničních bookstagramerů čím dál častěji, a když jsem ji poté viděla v edičním plánu Našeho nakladatelství, bylo rozhodnuto.
Dva zamilovaní lidé jsou nalezeni mrtví. Ona je Westonová a on Coldwell. Dvě rodiny, které se navzájem nemůžou vystát. Nezní to jak moderní romance ve stylu Romea a Julie?
Po pomalejším začátku jsem se těšila na detektivní zápletku, kdy byla Helena odhodlaná vypátrat, co se osudné noci stalo její starší sestře.
Jakmile se jí ale do cesty připletl Jessiah, na pátrání se jaksi zapomnělo. Je škoda, že se posunulo na vedlejší kolej, protože se takhle z příběhu stávala průměrná romance o dvou lidech, kteří skáčou, jak rodiče pískají.
V knize se střídají dva pohledy a já si k hlavním postavám hledala cestu celkem dlouho a stále to bylo jako na horské dráze. Někdy mi jejich chování vadilo a neměla jsem problém Tíživou lehkost lásky zavřít, jindy jsem se nemohla od příběhu odtrhnout.
Je tu pár linek, které mě zajímají a na jejich rozuzlení si budu muset počkat do dalšího dílu trilogie Westwell.
#spoluprace @knihydobrovsky
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Na Šach a mat jsem byla hodně zvědavá, protože a) miluju autorčiny rom-com, které u nás vyšly a b) šachové prostředí mě před třemi lety totálně dostalo v Dámském gambitu. A nebudu vás dlouho napínat, dostalo mě i teď.
Mallory se vzdala svého snu a místo hraní šachů vydělává na hypotéku, jídlo a stará se o dvě mladší ségry a nemocnou matku. Jenže pak kývne ještě na poslední turnaj a porazí Nolana Sawyera. Mallory se dostává do hledáčku novinářům, ale také samotnému mistrovi světa, který na tu prohru (a nejen na hru) nemůže přestat myslet.
Asi mám novou nejoblíbenější knihu od Ali Hazelwood. Ačkoli šachy hraji pouze na amatérské úrovni, tady jsem každý turnaj, každou hru šíleně žrala a díky autorčině talentu jsem si připadala jako největší profík pod sluncem.
Šach a mat ale není jen o šachách, no vážně. Je tu skvělá romantická linka a postavy, mezi kterými to krásně jiskří. Hodně se mi líbilo i rodinné zázemí hlavní hrdinky. Smála jsem se nahlas, uculovala se, byla napnutá u každé hry a měla chuť se po dočtení okamžitě vrátit na začátek a přečíst si knihu znovu.
Takako je po rozchodu jako tělo bez duše a strýčkova nabídka, aby mu pomohla v jeho knihkupectví, nemohla přijít v lepší čas.
Hlavní hrdince knihy nic neříkají, jenže je to šance se konečně posunout vpřed a ujasnit si, co v životě dál.
Dnů v knihkupectví Morisaki mohlo být klidně víc. Ano, knížka má sice jen 144 stran, ale dost času se příběh odehrával v kavárně nebo kdekoli jinde, jen ne mezi těmi regály plných knih.
Obálka je nádherná, jenže uvnitř knihy zas tak důležitou roli nehrají, což je škoda. Ve druhé polovině se navíc objevila postava, která mi úplně nesedla.
Je to milé čtení na jedno odpoledne a věřím, že si z toho každý něco odnese, i když na nějaké hlubší myšlenky zde nebylo místo.
#spoluprace @knihydobrovsky
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Lásku na hraně jsem minula, protože jsem se obávala, že to už by byla kniha za mojí hranou, ale Penelope Douglas se na mě valila ze všech stran, takže jsem ji už nedokázala odolávat a pustila se do Troufalé vášně.
O této romantice jsem věděla jen jediné. Dívka se s přítelem nastěhuje do domu k jeho otci a postupně si s ním začne rozumět lépe než se svým klukem. Nic víc jsem vlastně vědět ani nepotřebovala. Tohle totiž mluví za vše.
Knihu jsem přečetla za dva večery a řeknu vám, že od autorky určitě nebyla poslední. Sice ji hodnotím “pouze dobře, protože se mi víc líbí jiné romance (třeba série On nebo Twisted), ale čtení mi utíkalo a docela mě to i bavilo.
A ještě něco.. jsou ty epilogy vážně nutné?!
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Knihu jsem četla už v roce 2017, kdy u nás vyšla poprvé. Tehdy jsem jí dala plný počet hvězdiček a nemohla jsem si vzpomenout, proč jsem ji poslala dál a nenechala si ji. Teď už to vím.
Když jsem si Tisíc polibků přečetla znovu po těch letech a rovnou na jeden zátah, došlo mi, proč jsem si 1. vydání nenechala. Já si nedokázala představit, že bych si tento příběh ještě dobrovolně někdy přečetla. Protože to, co jsem u knihy prožívala celé jedno dopoledne, to bylo neskutečný.
V polovině knihy mi začaly téct slzy a v poslední třetině jsem na text přes pláč skoro ani neviděla a musela si dávat pauzy, abych se trochu vzpamatovala.
Nebudu vám říkat, o čem kniha je, ale měli byste vědět, že jsem ji určitě nečetla naposledy. Mám v plánu si zvýraznit některé pasáže, napsat k scénám poznámky, zkrátka si ji celou vyzdobit lepíky a barvičkami a už se jí nikdy nevzdat.
To samé radím i vám, pokud jste si Tisíc polibků doposud nepořídili. A nezapomeňte, že v novém vydání je navíc bonusová kapitola.
Na třetí díl série jsem se moc těšila. Hře o dědictví i Odkazu Hawthornů jsem neměla co vytknout a čekala jsem, že Poslední gambit dopadne stejně.
Jenže můj nejoblíbenější ze čtyř sourozenců Hawthornových jakoby v tomto díle ani nebyl. A když už, tak by v podstatě ani být nemusel. Celá kniha by se bez něj obešla.
Jeho místo nedokázal nikdo nahradit. I když dva z nich byli skvělí (jako obvykle), ale zas tam na můj vkus byli málo a k tomu zbylému jsem si za celou dobu nedokázala najít cestu.
Avery mi nevadila, ale ani mi nějak nepřirostla k srdci. Zkrátka nepatří mezi top hlavní hrdinky a když se řekne Hra o dědictví, na ni si (na rozdíl od Nashe, Graysona, Jamesona a Xandera) nevzpomenu.
Poslední gambit je přímo nadupaný hádankami, šiframi a rébusy, které musí hlavní postavy vyřešit. Díky tomu hltáte každou stranu a čtení neskutečně utíká. Pomáhají tomu i krátké svižné kapitoly a já ani nedokážu popsat ten pocit úlevy, když jsem zjistila, že tento díl není úplně poslední.
#spoluprace @knizniklub @knihkupectvi_luxor @yoli.cz
Moc je druhá kniha, kterou jsem od Johna Gwynna přečetla. Ačkoli na první pohled nemá tato bichlička chybu, k příběhu uvnitř bych pár výtek měla.
Když je v příběhu hodně postav, je velká pravděpodobnost, že si minimálně jednu z nich oblíbíte, jenže v tomto případě jsem měla co dělat, abych aspoň o jedné z nich mohla říct, že je mi sympatická. A první místo nezískává nikdo jiný, než mladý Corban.
Na začátku mi trvalo, než jsem se zorientovala. Autor na čtenáře všechno chrlí a ve vyprávění se postavy často střídají, k tomu neustále přeskakuje v ději a do čtení jsem se musela nutit. Proto jsem s knížkou strávila několik týdnů.
První díl série Věrní a padlí nebyl holt pro mě, i když mám epickou fantasy ráda, autoři Brandon Sanderson nebo Anthony Ryan vedou.
#spoluprace @hostbrno
Musím se vám přiznat, že vůbec nevím, co si o pokračování Atlasovy šestky myslet. Přibližně jsem věděla, na co se mám připravit. Není to žádný akcemi nabitý příběh, ani nejste moc napnutí nebo vám neběhá mráz po zádech. Je to pomalé vyprávění o světě a společnosti, diskutování o nekonečném vesmíru a magii. Možná to na první pohled může vypadat nezáživně, ale já ještě nezmínila to nejdůležitější.
Olivie Blake se zaměřuje hlavně na postavy (a že to jsou teda charaktery!), na které jsem se už víc těšit nemohla. Protože tu je víc hlavních postav, určitě si někoho z nich oblíbíte. K mým favoritům se ve druhé knize dokonce přidali i ti, které jsem v té předchozí moc nemusela. Autorka každou postavu dokáže neskutečně realisticky vykreslit, připadají vám pak skuteční.
Bohužel, druhý díl si mě tolik nezískal. Nevadí mi, když je děj pomalý, ale v tomhle případě byl spíše nudný a to mě mrzí, protože ty postavy miluju. Jak už jsme u sérií zvyklí, druhé díly bývají vycpávkové a přesně takový je i Atlasův paradox.
#spoluprace @knizniklub @knihkupectvi_luxor @laser_nakladatelstvi