lena.o.knihach komentáře u knih
Babička se míří seznámit do Londýna a vnučka zkouší zapadnout na venkov. Jak tohle jen dopadne?
Po dokonalé Spolubydlící měla Výměna nelehký úkol. Musela splnit všechna ta vysoká očekávání, která jsem od další knihy Beth O'Leary měla. A to se nepovedlo. Autorka holt nastavila laťku až příliš vysoko a nebude snadné ji překonat.
Stejně jako Spolubydlící, i Výměna neměla originální zápletku a tentokrát si s ní Beth neporadila tak skvěle. Vůbec jsem se nedokázala vcítit do postav, ani mě popravdě moc žádná nezaujala. Všechno si tak jednoduše plynulo, občas nějaké to drama bylo, někdy tam byla i vtipná scéna, ale bohužel je Výměna stále jen průměrná romantická oddechovka.
Všem nadšeným a pozitivním recenzím musím dát za pravdu. Kouzla rodu Thornů je skvělá fantasy kniha.
Na začátku jsem brala jako obrovskou výhodu, že se jedná o samostatně stojící příběh. Teď už z toho tak nadšená nejsem. Víte proč?
Já jsem si tak moc oblíbila hlavní postavy, že bych s nimi ráda zažila i další dobrodružství.
Elizabeth mi byla hned od první strany sympatická a kupodivu jí to vydrželo až do konce. Nathaniel a Silas jsou stejný případ. Akorát, že Thornovy narážky a připomínky a vlastně všechno, co vypustil z pusy, ho posunulo úplně na jiný level a je to jeden z mých nových nejoblíbenějších knižních hrdinů.
Několikrát jsem se i nahlas rozesmála. Představa, jak neprovdané nevěsty hází k Nathanielovi přes plot a on se musí bránit lopatou..
Myslím si, že pokud si chcete od nějakého žánru odpočinout a máte chuť na fantasy, ale nechcete se pouštět do žádných sérií, jsou Kouzla rodu Thornů ideální volbou.
Marie Hajná je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení.
Magdalenu odebrali rodičům a vyrůstá v "ozdravovně", kde vychovávají nové komunistické kádry.
Od Aleny Mornštajnové toho nemám načteno tolik, kolik by si jedna z nejoblíbenějších českých spisovatelek zasloužila. Tuhle chybu určitě napravím. A věřím, že mi její knihy budou utíkat pod rukama stejně jako Listopád.
Alternativní historie není zrovna můj šálek kávy. Přišlo mi, že jsem strávila spoustu času s postavami zavřená a odtržená od společnosti a o tom, jaké hrůzy se dějí venku, jsem nevěděla zhola nic. Na jednu stranu jsem neměla navrch nad Marií ani Magdou, ale na druhou stranu jsem přesně to chtěla - vědět, jak vše (ne)funguje.
Ve druhé polovině mi autorka více ukazuje, jak vypadá takový komunistický režim ve 21. století a já se od čtení nemůžu odtrhnout.
Strhující a mrazivý příběh, na který jen tak nezapomenu, všem doporučuji.
Moje první přečtená odeonka nemohla být lepší. Tenoučká knížka No a já toho obsahuje mnohem víc než jen bezdomovectví. Po tomhle nemůžu jinak a musím si přečíst i další autorčiny knihy.
Věřím, že i když jste od Neila Gaimana doposud nic nečetli, jeho jméno znáte. Alespoň já jsem to tak měla. Nedávno se mi ale autor slavné Koralíny a Hvězdného prachu (oba filmy zbožňuju) a plno dalších skvostů dostal díky knihkupectví Kosmas do ruky a totálně mě zničil.
„Na tohle si vzpomíná, když sedí u oceánu na konci cesty:
Na mrtvého muže na zadním sedadle auta a na teplé mléko na statku.
Na prastarou holčičku a na stařenku, která viděla, jak byl stvořen měsíc.
Na překrásnou hospodyni s nestvůrným úsměvem.
Na to, jak se probudily temné síly, které je nejlepší nerušit.
Těm vzpomínkám se dá jen těžko věřit, čekají někde na okrajích.
Rozpomínání člověka, který si myslel, že je ztracený, ale teď si vybavuje dobu, kdy byl zachráněn...“
Oceán na konci cesty bych označila jako fantasy pohádku s hororovým nádechem. Menším dětem bych ji ale do ruky rozhodně nedávala. Strašidelné prvky tam jsou a není jich málo, do toho ty překrásně hrozivé a k příběhu ladící ilustrace.
Je to krátký příběh, kouzelně napsaný a neskutečně čtivý. Zamilovala jsem se do Gaimanova vyprávění, do toho jazyka, do těch slov a překladu Viktora Janiše.
Nebojím se vám doporučit všechna autorova díla. I já se na ně chystám. A už teď se těším na další setkání s autorem, jehož fantazie nemá hranice.
Joshua Becker v knížce popisuje, jak se dostal k minimalismu a jak se minimalistou můžete stát i vy. Autor si stojí za tím, že čím méně věcí vlastníte, tím máte i mnohem míň starostí a můžete se věnovat dalším věcem, na které byste jinak neměli čas - dětem, koníčkům, sportování, turistice... A já s tím souhlasím.
Až díky knize Méně je více jsem si uvědomila, kolik mám doma zbytečností, které ve skutečnosti vůbec nepotřebuji. Během čtení jsem vyřadila plno knih, přetřídila dokumenty (smlouvy, faktury), rozdala/vyhodila různé serepetičky, na které se jen chytal prach, protřídila oblečení a nebudu vám lhát, cítila jsem se naprosto báječně.
Marně jsem v knížce pátrala po fotografiích pro inspiraci, které by holý text oživily. Hodně věcí se tam opakovalo a autor akorát jinými slovy psal stále dokola jednu a tu samou myšlenku - minimalizace vlastnictví je nejlepší cesta k maximalizaci života.
S Nedej se jsem po knihách Fangirl a Eleanor & Park vůbec neváhala. Jenže jsem měla až příliš velká očekávání.
Ve Fangirl jsem si krátké úryvky o Simonovi užívala a těšila jsem se na knihu jen o něm. A protože brzy vyjde Nezdárný syn, konečně jsem se do ní mohla pustit.
Blížila jsem se do poloviny Nedej se a stále jsem nevěděla, co si o tom všem myslet. Asi mi v této době moc nesedla ta podobnost s jinou školou pro čaroděje a třemi hlavními hrdiny. Stále jsem si říkala, jestli je tohle jako všechno..
Trochu to zachraňoval Baz, se kterým mě scény bavily, ale čekala jsem od Rainbow Rowellové mnohem víc. Teď mi nezbývá nic jiného, než knihu jen průměrně ohodnotit. A zda se chystám na další díl? To si budu muset teprve rozmyslet.
Jak mám ještě tu Kasie Westovou vychvalovat? Copak jsem už všechno neřekla v recenzích na její předchozí knihy?
Náhradní kluk se mi překvapivě také líbil. I když mi tady pár věcí logicky moc nesedělo, nemělo to na to, aby mě to odrazovalo od čtení. Akorát jsem zrovna u téhle knihy myslela na to, že já opravdu nejsem ta správná cílová kategorie. Ale co. Bylo mi to fuk.
Do Náhradního kluka se také určitě můžete pustit, ale na P. S. Líbíš se mi a Po tvém boku to nemá.
Co všechno jsou lidé schopni obětovat pro krásu? Byli by ochotni i zabít, aby nikdo nebyl krásnější?
Jedno musím knize přiznat. Dnes se už těžko hledá originální námět, který není nikde jinde vidět. Myslím si, že Krásky originální jsou. Alespoň já podobný příběh zatím nečetla.
Je fakt, že více postav se mi v příběhu spíš nelíbilo, ale kupodivu se to četlo samo. I přes ty velmi časté popisy mi stránky ubíhaly. Tolik barevných odstínů pleti, vlasů, neskutečně moc krásných rób.. klobouk dolů před bujnou fantazií autorky.
A jako milovník romantiky v knihách mi tady ani nevadilo, že nedostala svůj prostor. Za mě vám Krásky určitě doporučuji.
Jedná se o převyprávění pohádky o Králi duchů. Já se přiznám, že originální příběh neznám, ale tenhle retelling se mi moc líbil a hned vám povím proč.
Autorka píše tak úžasným stylem, že jsem do něj už od začátku totálně zamilovala. Je to tak poeticky a pohádkově napsané a já si užívala každé slovo, každou větu, odstavec i stranu. Na druhou stranu zase chápu, že právě ten styl psaní může být problémem pro ostatní čtenáře.
Strašně moc se mi líbila postava Krále duchů. Myslím si, že jeho všechny podoby i tajemnost autorka vystihla dokonale. Ostatní postavy ale nezaostávaly. I s nimi si Jae-Jonesová dokázala vyhrát a každá byla jedinečná.
Plný počet hvězdiček jsem nedala, protože mohla být kniha trochu kratší. Někdy to přeci jenom bylo příliš natahované, i přes ten boží styl psaní.
Jestli je tohle moderní poezie, tak já jsem německá královna.
Ale vážně, tohle mělo zůstat jen na instagramu.
Město duší dokázalo, proč se stále nehrnu do té české tvorby. Samozřejmě je pár výjimek a s touhle knihou jsem chtěla jen utvrdit to, že se mezi českými knihami najdou takové skvosty, které by si zasloužily poslat do světa. Ale zrovna tohle moc nedopadlo.
Po přečtení jsem si to všechno nechala uležet v hlavě a ve výsledku bych knihu nedoporučila. Když si Město duší nepřečtete, tak o nic nepřijdete. Netuším, proč se zrovna tahle kniha stala HumbookStartem, ale pro mě to znamená jen to, že si příště hodně dobře rozmyslím, zda tento projekt podpořím, protože tohle byly vyhozené peníze.
Jedna hvězda je za to, že měl příběh hodně slibný začátek a druhá hvězda za to, že jsem to dočetla do konce.
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Věřila jsem, že tohle bude dobré, a proto jsem i očekávala hodně, možná až příliš. Jak mi tu ta kniha dlouho ležela, tak se má očekávání jen zvyšovala a já na moment zapochybovala, jestli tím pak zbytečně Božským rivalům neuškodím. Ale víte co? Tohle byl neskutečný zážitek, který předčil úplně všechno.
Iris Winnowová a Roman C. Kitt pracují v redakci a oba dva chtějí získat místo sloupkaře v prestižních novinách. Jenže válka se nemilosrdně blíží a před nimi leží nelehká rozhodnutí.
Knihu s tak nádhernou romantickou linkou už jsem dlouho nečetla. Dopisy mezi hlavními hrdiny hrály velkou roli a všechno to bylo tak kouzelně napsané, že jsem místy ani nedýchala.
Probudila ve mně neskutečně silné emoce a ne vždycky byly úsměvné.
Tenhle příběh s vámi zamává, protože když si odmyslíte bohy, ocitáte se v zákopech v 1. světové válce. Do toho dva mladí lidé, magické psací stroje, milostné dopisy, vyprávěné pomalu, ale čtivě, a to vše v krásném vydání s barevnou ořízkou.
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Jedna z nejočekávanějších knih druhé poloviny roku se mi do ruky dostala ještě před vydáním, za což jsem neskutečně vděčná a musím říct, že ten příběh naprosto zbožňuji.
Vůbec tady nebudu nakousávat děj, protože vám nechci ani nic naznačovat. Kdo chce, tak si dohledá anotaci, ale do pokračování Čtvrtého křídla je nejlepší jít, aniž byste cokoli dopředu věděli.
Než se ale do Železného plamene pustíte, doporučuji si dát rereading (třeba v podobě audioknihy jako já), ať pak plynule navážete, přičemž si připomenete všechny detaily a věřím, že ten zážitek pak bude ještě lepší.
Miluju hlavní postavy, vedlejší i některé úplně nové. Má láska k drakům se ještě víc prohloubila. Oproti jedničce je pokračování malinko slabší (byly tu pasáže, které mě tolik nebavily), ale to nic nemění na tom, že sérii Empyreum doporučuji.
Na tuhle knihu jsem se po nadšených recenzích velmi těšila. Obálka je nádherná, není to ani žádná bichle, což je u fantasy romance příjemná změna a navíc mě dostala už předmluva, kterou rozhodně nevynechejte.
Tempest je jediná žena, která se úspěšně přidala k Ohařům (elitní královské stráži). Celý život ji pohání touha pomstít smrt své matky. Nyní se vydává pro srdce Šprýmaře (vůdce měňavců) a má šanci při tom odhalit i vraha.
Ačkoli je to příběh neskutečně čtivý, já s ním měla jeden velký problém. Děj je neuvěřitelně předvídatelný. Úplně jsem věděla, co dalšího teď přijde a vždycky jsem se trefila. Také mi přišlo, že Tempest až příliš dlouho trvalo, než jí došlo, s kým má tu čest..
Ohaře a lišku bych určitě doporučila čtenářům, kteří si chtějí přečíst nějakou oddechovou fantasy bez žhavých scén (chemie tu mezi hlavními hrdiny ale fungovala skvěle) a na pokračování nechtějí čekat dlouho. Má vyjít už v říjnu.
Děkuji nakladatelství @mystery.press za knihu. #spoluprace
Od K. A. Tucker u nás už pár knih vyšlo. Já četla pouze fantasy, ale už delší dobu mě obálkou, názvem a nadšenými ohlasy láká jedna z romantik.
Calla se se svou matkou odstěhovala z Aljašky do Toronta, když jí byly pouhé dva roky. Od té doby otce neviděla. Nyní, v šestadvaceti letech, se rozhodne vrátit, když se dozví, že její táta velmi vážně onemocněl.
Calla je z velkoměsta zvyklá na jiný život a změnu jí rozhodně neusnadňuje ani Jonah (talentovaný bush pilot).
Není žádným tajemstvím, kde se příběh odehrává a autorka nádherně popsala prostředí a seznámila nás s bush piloty (létají na nebezpečná místa a na jejich práci jsou závislí obyvatelé ve vzdálených končinách mimo civilizaci).
V tomto příběhu najdete jiskřivou romantickou linku, ale není to jen o lásce. Jsou tu krásně vykreslené přátelské a hlavně ty rodinné vztahy, které vás chytí za srdce a už dlouho mě nikde tak moc nebavil vývoj hlavní hrdinky jako tady.
V Nespoutané Aljašce nechybí nic, co čekám od contemporary romance a zasloužila by si mnohem víc než jen pět hvězd.
Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace
Ani nevíte, jak jsem ráda, že tahle série začala vycházet i u nás! Doteď jsem totiž neviděla ani jeden díl, protože jich je snad nespočet, ale mangu já můžu, takže jsem se do ní pustila a jaksi ignoruji fakt, že se se mnou One Piece potáhne až do důchodu.
Legendární Gold Roger po sobě zanechal Velký poklad - One Piece. A všichni piráti se ho teď pokouší nalézt, dokonce i mladý chlapec Luffy, který se chce jednoho dne stát králem pirátů!
Zní to skvěle, že ano? Já navíc piráty úplně zbožňuju, takže jsem měla velmi vysoká očekávání. A já si tohle dobrodružství užila!
Je to akční, vtipné a pár postav mě už teď hrozně moc zaujalo. Nemám tušení, co všechno se na té předlouhé cestě bude dít, ale šíleně se na to těším.
Děkuji @crew_komiks za mangu. #spoluprace
Když jsem Závod s časem brala do ruky, přesně jsem věděla, co mě čeká. Další zapeklitý případ s detektivem Josie Quinnovou, kterou autorka vůbec nešetří a opět bude trpět. (A já s ní.)
Závod s časem patří jednoznačně k těm lepším knihám ze série, protože jsem se absolutně nedokázala odtrhnout a chtěla jsem vědět, jak tohle dopadne.
Do popředí se tu dostává moderátorka zpravodajství Trinity, kterou fanoušci moc dobře znají. Víc vám ale neprozradím.
Je to svižné, napínavé, uvěřitelné, šokující a přečtené to máte do druhého dne. Takový není jen osmý díl, ale doposud celá série. Tohle mě prostě nikdy nepřestane bavit.
#spoluprace @grada_cz
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Kluci ze hřbitova se mi moc líbili, takže mě tato novinka nemohla minout a Aiden Thomas nezklamal/a. Užila jsem si to dokonce ještě o krapet víc, protože je tu nebezpečný turnaj (ty mě v poslední době hodně baví) a ten, kdo skončí na posledním místě, bude obětován.
Božstvo a jejich potomci (polobohové) jsou rozděleni do kategorií a mají různé schopnosti. Zlatí jsou elita. Pomalu si nevidí na špičku nosu a ve školách je připravují na souboje a zkoušky, aby v turnaji obstáli.
Pak jsou další třídy a náš hlavní hrdina patří k Jadeitovým. Nestává se moc často, že by se do Slunconošských zkoušek vybral někdo jiný než Zlatý. Nyní se ovšem tak stalo.
Postavy jsem si neskutečně moc oblíbila. Teo je takový roztomilouš, Niya je pro každou lumpárnu, mladý Xio, dvojčata Auristela a Aurelio i další - ať už byli na jakékoli straně - dokázali ve mně vyvolat emoce.
Já se na začátku chvíli ztrácela ve jménech a než jsem se zorientovala, několik stran to zabralo, ale pak už mě příběh pohltil a jen nerada jsem tento první díl duologie odkládala.
Nechyběly tu vtipné momenty, lehký náznak romantiky (pohledy, doteky), transgender téma, mytologie a napětí. Zní to jako perfektní čtení pro fanouška Percyho Jacksona. K tomu přidejte něco málo z Hunger Games a Strážci slunce jsou na světě.
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Pár hokejových romancí už mám za sebou a třeba série Off-Campus patří k mým nejoblíbenějším. Myslíte, že se k ní teď přidá tato duologie?
Nejlepší kamarádi spolu po jednom osudovém létě stráveném na hokejovém táboře už nepromluví. Teď se po letech střetnou jejich univerzitní týmy a Wes má konečně šanci se Jamiemu omluvit.
Nebýt druhého vydání, ke knize bych se nedostala a to by byla strašná škoda. Ti dva jsou totiž naprosto skvělí a dohromady tvoří parádní tým. Někdy jsem si nebyla jistá, z jakého pohledu právě čtu, protože si byli charakterově celkem podobní, ale to nic nemění na tom, že byste tuto baronetku určitě neměli vynechat.
Elle Kennedy je prostě sázka na jistotu a že v tomto případě spojila síly se Sarinou Bowen, se rozhodně vyplatilo.