Lendie komentáře u knih
Ohromně depresivní kniha a jelikož se jedná o příběh, který se (třeba v jiném pojetí) děje velmi často ve světě, je kniha ještě depresivnejsi. Ne jednou mi ukápla slza a vlastně mě trošku naštval konec jelikož nevím jak vlastně hlavní hrdinka dopadla.
Prvních pár stránek jsem se nemohla nějak začít, ale pak... to vám byl fofr. Knihu jsem přečetla za dva večery a vlastně jsem se dvě noci málem ani nevyspala... Hlavní hrdinky mi bylo po celou dobu líto, její matku jsem nenáviděla a o babče jsem nevěděla co si mám myslet. Někdy mi přišlo, že něco jako soucit k tomu dítěti měla, jen si nevidela do h**y, ale pak kniha vzala náhlý spád, který mě vůbec do té doby nenapadl. Konečně jsem pochopila co myslela lesem a z babi mi bylo šoufl.
Velmi povedená kniha.
Česká klasika... Nejsem tak úplně fanoušek poezie, ale Kytice mě doslova nadchla.
Tak co říct... Nejdřív jsem samozřejmě od tohoto autora přečetla poslední aristokratku a s nimi také pokračovala a ty teda byly díl po dílu slabší a slabší. Nakonec jsem se dozvěděla o deníku kastelána a musím říct, že ten mě velmi překvapil. Naprosto mi seděl styl humoru, miluji sarkasmus a ten v této knize rozhodně nechyběl. Pro mě deník kastelána je tisíckrát lepší než aristokratky. Jde o nenáročnou četbu a pro mě příjemnou oddychovku.
Většinou si nejdříve přečtu knihu a pak se teprve podívám na film. V tomto případě to bylo obráceně a musím říct, že obojí se velmi zdařilo. Kniha je ovšem kniha a v tomhle případě se jedná o velmi nádhernou knihu i když s nešťastným koncem..., i když záleží z jakého úhlu se na to člověk dívá. U knihy jsem v závěru brečela jako želva, ale mnohdy jsem se i moc nasmála. Obzvlášť když promluvil Louin otec. Četla se jedním dechem.
Zkrátka nemohu nic vytknout.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla v době kdy ještě nebyl natočen film, jelikož ten mě velmi silně zklamal. Kniha je nádherná, naprosto oddechová četba, plná lásky, resp. zamilovaných příběhů, které se vzájemně prolínají. Ráda se ke knize vracím. Nevím proč, ale zvláštním kouzelným způsobem mě uklidňuje.
Tom felton mě jako člověk fascinuje už nějaký ten pátek. Běžně autobiografie nečtu, ale vím jak Tom umí nadchnout už jen tím jak mluví na sociálních sítích a řekla jsem si proc to nezkusit.?. Kniha mě nadchla. Tolikrát jsem se u ní zasmála, ale zároveň ukápla nějaká ta slza. Nechápala jsem, jak chlap může něco tak emotivního napsat. Člověk se ne jednou zamyslel nad tím, jak to vlastně tyhle dětské hvezdy mají v životě těžké a že není co jim tak úplně závidět.
Musím se přiznat, že jsem si knihu vypůjčila u dcery v knihovně. Nedalo mi to, prostě mě ta obálka a ořízka neskutečně něčím přitahovala - jedním slovem nádhera.
Stejně tak mě nadchl i děj. Nešlo se od knihy odtrhnout. Kapitoly nebyly některak dlouhé a vždy zakončené tak, aby to donutilo člověka číst dál a dál. Trochu fantasy, trochu detektivka, trochu možná i sladarna. Vlastně bych knihu hodnotila jako příjemnou oddychovku.Už se nemohu dočkat pokračování, kde dějem zamíchá osud.
Musím přiznat, že mě kniha uchvátila už podle obalu a četla se jedním dechem a velmi snadno se člověk do příběhu hlavní hrdinky vžil. U knihy jsem se mnohdy usmívala, ale i jsem si v jednu chvíli poplakala...ovšem do pláče mi bylo i v závěru knihy, který byl velmi rychlý a hrozně kýčovitý a vlastně mě to na celé knize hrozně zklamalo. Nádherná kniha, ovšem s nepovedeným koncem.
Poprvé jsem četla tento druh žánru a asi ani nic podobného vyhledávat v budoucnu nebudu. Knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Byla nudná, předvídatelná a celou dobu jsem si říkala, že tohle napsat není umění. Kniha vlastně dost bez fantazie.
Tato kniha mě doslova chytla za srdce. Je to tak silný příběh, že jsem si i mnohdy pomyslela, že ji prostě nedočtu. Dostala jsem se na emocionální dno jen díky knize. Mnohdy mě totiž donutila přemýšlet nad lidmi jako takovými...jak jsou schopni se změnit, jak mohou tak ubližovat a žít s tím, jak se mohou nechat oblbnout, že nejaká rasa je horší než jiná.?. Ani bych snad nespočetla kolik kapesniků jsem probrečela. Hlavně když se začalo popisovat cokoli spojené s dětmi.
Jsem člověk, který miluje historii a vše s ní spojené a už jsem slyšela tolik příběhů, ale žádný mě tak nepohltil jako tenhle.
Již v knihkupectví mě kniha zaujala. Svou obálkou, svým námětem. Kniha člověka díky krátkým kapitolám pohltí a nutí ho, aby četl dál a dál. Často mě přímo štvalo chování Christophera.
Bohužel je ale kniha dost předvídatelná a zhruba po 3/4 knihy jsem začala číst už jen dialogy, protože popisy na mě byly příliš roztahané, dlouhé a nebavily mě, ale možná je to tím, že se zároveň člověk nemůže dočkat až se dozví jak do dopadne. Paradoxně je to vlastně velmi jednoduchá četba.
V době nemoci mi knihu zakoupila maminka abych taky četla jednou něco pozitivního. No..., nepovedlo se.., ale četla se vcelku dobře. Takový český průměr.
Knihy R.Abbottove čtu moc ráda..., ale mám pocit, že jsou knihy horší a horší. "Pojď trochu blíž" mě vůbec nepohltilo jako předchozí knihy. Kapitoly s detektivem Tomem jsem vesměs přeskakovala nebo četla mezi řádky, začetla jsem se jen do kapitol, které se týkali "Judith", ty se autorce ještě povedli být napínavé. Za mě asi zatím nejhorší z jejich knih. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla. A závěr na mě pusobil dost drasticky a jak když autorce došla fantazie a chtěla vše rychle ukončit. Chápu, že jde o thriller-detektivku, ale lepší konec by se určitě vymyslet dal.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem něco přečetla jedním dechem. Kapitoly byly vždy ukončeny tak, abych nemohla přestat číst. Napínavé a zároveň dojemné. Jen me trošku zklamal konec.
Když jsem viděla film, na první dojem me zaujal a v knihkupectví jsem neváhala ani minutu a knihu si koupila a musím říct, ze rozhodně nelituji. Dle mého názoru je to nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Už v úvodu me svým dějem pohltila a už druhý den jsem ji měla doctenou. Každému jedině doporučuji :-)
Je to snad jediná kniha, kterou jsem nedočetla. Vůbec mě nebavila, vůbec jsem se nedokázala začíst a to jsem se o to snažila několikrát. Do teď nechápu proč tato kniha bývala takovým hitem.
Anglická literatura :-). Co více k ní dodat. Četla jsem ji k maturitě a nehorázně moc mě nadchla.
Jasně a stručně. První díl byl úžasný, druhý už tolik ne. Kniha byla příliš zdlouhavá - zbytečně. Chybělo mi určité tajemno, které bylo v prvním dílu. Na druhou stranu jsem zvědavá na pokračování s Blythe, protože konec byl chytlavý. Zkrátka se povedl napsat tak, aby člověk chtěl číst co bude dál.
Tuto knihu jsem začala číst hned po knize Než jsem tě poznala a byla pro mě velkým zklamáním. Je mi jasné, že se v knize chtělo poukázat na to, že se člověk po něčí smrti prostě změní, ale tohle se nedalo číst. Myslela jsem, že knihu snad ani nedočtu jak se neustále táhla.
Hrozně mě zklamala hlavní hrdinka Louisa. Jak z ní autorka udělala úplně jiného člověka. Chápu, že po Willove smrti nebude hned 100% optimistou, ale tohle nebyla ani střípkem ona a mě to prostě v knize chybělo. Dej byl mdlý, o ničem.
Oproti prvnímu dílu to je velký propadák.
Kniha mi trochu připomínala mě. Styl psaní mi naprosto sedl a mnohokrát jsem se zasmála. Není to tedy kniha co by se zapsala do českých dějin, ale na uvolnění je to zkrátka oddychovka velmi dobře napsaná.