lenikhor komentáře u knih
Silný příběh. Čekala jsem dle recenzí, že to bude hodně o krutostech v africkém pojetí válčení, což tedy bylo, ale také je to neuvěřitelný příběh "bojovnice" - nejen za přežití v krutých podmínkách, ale hlavně to, jak dokázala jít za svým snem o životě v lepších podmínkách. Myslím, že autorka vynechala spoustu podrobností a určitě i to co napsala, muselo být obtížné sdílet s ostatními. Svým nasazením snad pomůže i jiným dětem a ženám s podobným osudem...
Je to hodně poutavě a čtivě napsáno. I přes velký rozsah stran (405) se dá kniha přečíst rychle. Líbilo se mi, že je v knize použito hodně dobových článků z novin, dokonce jsem si jeden i vyhledala v databázi digitální knihovny (ndk.cz) a opravdu se jedná o přesné citace. Takže oceňuji, že si dal autor práci a snažil se čtenářům předložit fakta z dobového tisku...
Zajímavá kniha z mého oblíbeného prostředí - Praha 19. století. Sice pro dnešní čtenáře je jazyk díla hůře čitelný, ale dá se do povídek začíst. Autorka oba "obrazy" psala v letech 1891-1893 a vzpomínala v nich vlastně na své dětství v Praze na Novém městě. V první části "Z jarních dob" má hlavní hrdinka Ida rysy samotné autorky a i v druhé části "Z jeslí" se objevuje domácnost její skutečné rodiny v popisu domácnosti paní "kasírky". Je občas příjemné i poučné si přečíst něco o životě lidí v 2. polovině 19. století a uvědomit si, že charaktery lidí se zase tak nemění, ale životní úroveň se nám hodně vylepšila...
Tuto knihu jsem začala číst před vypuknutím války na Ukrajině, takže jsem netušila jak moc bude kniha aktuální.Hlavně téma ruských "špinavých" peněz. Autor ji začal psát v létě 2020 a plánovaný konec změnil a zařadil tam i události inaugurace nového amerického prezidenta... (podle autorova doslovu). Kdoví, co by tam zařadil teď. Úplně mě dostala jedna pasáž, ve které hlavní postava, Gabriel Allon, dává instrukce jedné z postav románu a popisuje ruského prezidenta slovy: "Je to sériový vrah. Je zvyklý, že lidé, kteří s ním jednají jsou nervózní..."
Poutavě napsaný příběh ženy, která neměla úplně jednoduchý život. Oceňuji, že autorka píše velice čtivě. Mám ráda příběhy psané podle skutečnosti, proto jsem ráda, že jsem narazila na knihu "Zámečky a tvrze Jižních Čech aneb Jak se na nich žije dnes" 3. díl, kde je asi 40 stran věnováno zámku v Bratronicích. Hodně místa i dobových fotografií je věnováno právě Blance Battaglia.
Fotografická lahůdka pro milovníky staré Prahy. Zajímavý je komentář autora k některým fotografiím a k tomu, jak dávní fotografové pracovali se světlem a kompozicí a díky tomu vznikla řada fotografií s "příběhem" (ať už náhodným nebo záměrným).
Je to závěrečný díl trilogie s hlavní hrdinkou Dominikou Jegorovovou, a podle mě je lepší si přečíst postupně všechny díly, protože děj na sebe navazuje. Čekala jsem happy end, ale v téhle branži to tak prostě nechodí... Už od prvního dílu trilogie jsem si říkala, jestli autor nepřehání s tím, jak ve svých knihách podává vliv politiky na dění v současném Rusku. Ale myslím, že skutečnost je ještě šílenější. Škoda, že už autor nenapíše další pokračování...
Oceňuji autorčinu otevřenost s jakou se podělila se čtenáři o svou rodinnou historii, protože není jednoduché se podělit o své pocity a vzpomínky na rodinné příslušníky, z nichž mnozí měli až tragický konec života. Kniha přibližuje období 1. světové války z pohledu obyčejných lidí - ať už vojáků nebo jejich rodin, a to, že ani tyto rodiny to neměly jednoduché. Vlastně všechny dějinné události jsou vyprávěny na pozadí konkrétní rodiny, takže se můžeme jednak poučit něco z historie, ale zároveň se dozvědět, jak to prožili běžní lidé. Zajímavý byl i popis psychické nemoci autorčiny maminky Gity - trochu mi objasnil, jak takto nemocní lidé žijí, myslí a jak je to pro jejich okolí těžko pochopitelné.
Kniha je ve svém žánru - špionážní romány - velice čtivá. Za mě ještě napínavější než Rudá volavka. I když ne všechen děj je reálný, je to poutavě zpracováno autorem, který má v dané problematice ruské špionáže zkušenosti...