Lenka4 komentáře u knih

S přečtenými stránkami nenarůstá strach, ale zvědavost, kde že se to Julie ocitla. Paralelní světy jsou řešeny zajímavě, jen rozdělení předmětů na dotýkané a nedotýkané stojí trochu na vodě. Postupné odkrývání minulosti vede k proměně prvního pohledu na postavy, což obohacuje čtenářský zážitek.

5 18.01.2024

Maloměsto, podivínský doktor s k podivínství spějícími dcerami a dospívající jinoch. Drobné i velké události ústí v dilema - nechat se svázat konvencemi provázenými jistotou, nebo sebrat odvahu ke svobodnému životu s rizikem neúspěchu? Tato otázka zůstává stále živá bez ohledu na prostředí a letopočet.

5 17.01.2024

Kdo zná historii, může velmi uvěřitelně a poučeně odhadovat budoucnost. Takže nepřekvapí, že pokrok chodí ruku v ruce s úpadkem a lidské povahy se nejspíš nikdy nezmění - bohužel a bohudík.

5 12.09.2023

Hodně drsný příběh. Vlastně několik příběhů v jednom. Po zavření knihy za poslední stránkou zůstává pocit, že všechny účastníky této hry na úspěch a bohatství čeká dříve či později spíše temný konec než růžové zítřky.

5 20.02.2023

V polovině jsem se bála snad víc než vypravěč. Nevydržela jsem a podívala se na konec. Nepomohlo to.

5 13.02.2023

Babinec není četba k popukání, ale vyvolává ve mně příjemnou nostalgii, úsměv a vzpomínky na vlastní dálkové studium. V každém případě lze doporučit jak knihu, tak učení ve zralém věku.

5 06.07.2021

Každý žije ve svém světě se svými tužbami, nesdělitelnými pocity a vidinami. Pak je tu společný svět, viditelný a ovlivnitelný. Individuální světy se zřídka mohou propojit. Je to jediná obrana křehké lidské duše dlící v pochybnostech o sobě samé. Opouštět hrad není bezpečné a může to přinášet nemilá poznání. Baltazar by mohl vyprávět.

5 27.04.2021

Gratuluji paní Daně k včasnému odpoutání se od milované bytosti, která nejevila snahu opustit sebezničující způsob života. Postava, která se nechává podpírat, aniž by k tomu měla jiný důvod než vlastní pohodlnost, je v jádru bezohledná a vlastně i slabošská. O svém charakteru Pavel Juráček mnohé prozrazuje ve svých vlastních denících. Tato kniha je jejich nanejvýš vhodným doplňkem.

5 16.12.2020

Album, které stojí za prohlédnutí. Fotografie mapující celý Werichův život, trefné komentáře Jiřího Voskovce a rozhovory, u kterých nevadí ani občasná neobratnost jejich vedení.

5 03.08.2020

Kniha je nejen vynikající detektivkou, ale i psychologickým románem o hledání odvahy k nezávislému životu. Skvěle líčí atmosféru prostředí chladného severu a přibližuje problémy, se kterými se tamní obyvatelé potýkají.

5 15.12.2018

Příjemné putování mezi realitou a fantazií, kdy si člověk není nikdy zcela jist, kde se právě nachází.

5 20.06.2018

Mile lidské vyprávění, vzpomínky, myšlenky a názory paní Chantal, které nezbývá jen přát, aby případné další životní překážky překonávala se stejnou silou a odhodláním, jako ty dosavadní. Kniha je dobře a citlivě napsaná, tematické uspořádání namísto chronologického bylo zvoleno nanejvýš vhodně.

5 03.06.2018

Velice silný příběh. Autor zvolil vhodný způsob jeho zprostředkování - střízlivý, věcný styl. Čtenáře tak více zasáhne vlastní obsah sdělení.

5 11.11.2017

Jedinec semletý dějinami. Nad příběhem Gerty se můžeme zamyslet, rozhořčit, slzu uronit, najít pochopení. Stejně tak nad příběhy statisíců jiných lidí – Čechů, Židů, Němců, i dalších národností, kteří neudělali nic špatného. Jen se narodili v určité době na určitém místě určitým rodičům. Autorka se do románu snažila zapracovat maximum dobových reálií, což se podařilo trochu na úkor rozpracování psychologie postav.

5 04.09.2017

Od knihy jsem očekávala trochu více. Autorka se soustředila na několik málo událostí ze Světlanina života (setkání s Bradžéšem, pobyt v Indii a v komunitě v Arizoně), které navíc zpracovala velmi povrchně. Velká láska, atraktivní prostředí a život v sektě jsou jistě lákavými tématy. Žel výsledkem je portrét poněkud omezené ženy, která se zajímá hlavně o jídlo a oblečení a důvodem její emigrace byla snad jen nuda. Myslím, že Světlana taková nebyla. Autorka sice zmínila její zájem o literaturu, ale již se nedozvíme, čemu konkrétně se věnovala, ani hlavní teze jejích přednášek, vhodné by bylo přiblížení obsahu její knihy. Také vývoj Světlanina vztahu k náboženství by si zasloužil více prostoru. Kniha celkově působí dojmem, jako by autorka chtěla zachytit senzační vzpomínky staré ženy, ale přitom se nesnažila zjistit více informací o jejím životě. Škoda.

5 03.03.2016

Pamětník se nad knihou nostalgicky usmívá a s radostnými výkřiky "jé, tohle jsme měli doma" se přenáší do doby mládí. K jistému znepokojení vede jen zjištění, že věci z jeho dětství se již stávají muzeálními sbírkovými předměty. Nepamětníci se patrně budou na knihou usmívat pobaveně, neboť obzvláště některé tehdejší módní kreace dnes působí dost zvláštně. Ale stejně tak se po desetiletích jistě naši potomci budou dívat na dnešní styl. Knize bych vytkla nepříliš zdařilý výběr obrazových příloh. Někde by byla namístě jejich redukce, hlavně u módy a prospektů s dlouhými texty, které jsou bez silné lupy nečitelné. Zdalipak se dočkáme i třetího dílu?

5 06.12.2015

Osvobodit se od konvencí a žít si svůj život podle vlastních představ je těžké, mnohdy nemožné. Člověk je vázán ohledy k blízkým a smyslem pro povinnost. Dnes má žena oproti době, kdy Eva žila, nesrovnatelná práva, možnosti vzdělání a poznávání. Jen ve věcech lásky a vztahů se nic nezměnilo. Sny o domácím štěstí zůstávají iluzemi v realitě všedního dne, se kterou nezbývá, než se smířit, nechce-li člověk zůstat sám. Škoda, že není věnováno více prostoru vztahu Evy k jejímu synovi. City k bratrům a mužům jsou vykresleny dost plasticky, ale o mateřském citu příběh mnoho nevypovídá.

5 06.09.2015

Díky paní Borské za seznámení s jedním neobyčejným obyčejným člověkem. Svěží, lehký styl vyprávění nepostrádá mírné napětí, které čtenáři nedovolí Františka Hodíka na jeho nelehké cestě opustit a knihu odložit. Toto napětí postupně graduje až k samému závěru knihy, kdy se uzavírá život muže, který šel usilovně za svým snem - učitelským povoláním. Kniha je nejenom živým pomníkem Františka Hodíka, ale i nenápadnou učebnicí novodobé historie naší země.

5 13.08.2015

Celá kniha, ačkoliv styl a úroveň příspěvků jednotlivých autorů se dost zřetelně liší, působí poněkud šedivým dojmem. Možná proto, že většina pisatelů se soustředila na stejné atributy doby, např. nástěnky a portréty politiků a státníků (také dnes jsou v každé škole, jen oslavovány jsou jiné osoby), strach z atomových zbraní (současné děti jsou strašeny terorismem), nedostatkové předměty (pro někoho i nyní z finančních důvodů). Ocenila bych větší nadhled. U některých autorů je evidentní urputná snaha odsoudit bývalý režim, třebaže je v době dětství politika určitě nijak zvlášť nezajímala. Nezbývá než souhlasit s Petrem Koubským: "Někdo zažil útlak a teror. Někdo poklidný a víceméně spokojený život bez větších problémů. Těch druhých bylo nesrovnatelně víc."

5 14.01.2015

Krásná jemná poezie, která však neopěvuje jen přírodu. I deštivý všední den umí neznámý básník projasnit: "Podzimní déšť ... nu, to je toho! Plášť nenos, nejsem promoklý. A nepoháněj osla mnoho, jakápak dálka, deset li! A proč bychom se my z té vody nestavili do hospody?" Čong Čchol dává dobrou a pravdivou radu: "Dokud jsou tvoji rodiče tu živi, starej se o ně, jak lze nejvíce. Marné jsou slzy nebo tesknice nad hrobem, v trávě, pod větvemi jívy. Marné je potom lamentovat: kdyby ... nevrátí se pak nikdy, co nám chybí ..." Pěkný postřeh oděl do veršů Ri Čong-džin: "Se síťkou běží v trávě k pavučinám a chytá do ní vážky malý kluk. A volá: vážko, poleť ke mně z luk, zahyneš, zhyneš, poletíš-li jinam! Ach, té lsti, co skrývá jeden letmý obrázek světa - už i mezi dětmi!" Velký dík patří panu Vyhlídalovi za citlivý překlad a možnost nahlédnout do básnické tvorby časově, geograficky i kulturně vzdálených autorů.

5 18.04.2014