lenkaabooks komentáře u knih
Hana - bílé vlasy, bezzubá ústa, po kapsách krajíčky chleba, černé oblečení, podivné chování. Haně je 26 let a je ústřední postavou tohoto románu, od kterého jsem se těžko odtrhávala a s uslzenýma očima. Je to příběh o pocitech viny, o rodině, o lásce, o hrůzách války. Emočně velmi silný příběh.
Kyu poznáváme jako malou holčičku, kterou postupně opustí celá rodina. Celé roky živoří o samotě v bažině. Jak dospívá, tím více touží po přátelství, po lásce.
Knihu jsem si dávkovala, vracela se k zajímavým pasážím, byla jsem bosou Kyou krmící racky, měla jsem plné kapsy lastur a peříček, schovávala se před nevítanými návštěvníky.
Kniha je úžasná v oslavě přírody, ve sledování přerodu malé dívky v dospělou ženu se zklamáním, která život bohužel přináší.
Tak smutná a depresivní a přesto mě vtáhla do sebe tak, že bych jí přečetla na jeden zátah. Zlo, které je přehlížené, trestání nevinných. V této knize není opravdu nic pozitivního a přesto je těžké od ní odcházet.
Detektivní příběh z českého prostředí, skvěle vypsané charaktery postav, rozené vypravěčství. Dokonce a to se mi často nestává, mě zamrzel osud jedné z postav, dokonce jsem si nahlas povzdechla - Ale ne, ty ne...
Já bych knihu dystopií nenazývala, bohužel mi spousta věcí byla povědomá. A to nejen ve státě českém. Bylo mi pocitově špatně z toho co se v knize dělo, vymývání mozků, život v neustálém strachu z toho ocitnout se ve špatný čas na špatném místě, strach z toho o čem a s kým můžu mluvit, strach ze strachu. Náš život není dokonalý, ale vždy může být hůř. A teď si potřebuji nutně přečíst něco pozitivního, nad čím netřeba přemýšlet.
Na Ch. Cartera se pěje samá chvála, delší dobu jsem detektivku nečetla, tak proč ho nezkusit. A říkám víc než dobrý. Kratší kapitoly, čtivý, a jako obvykle jsem vraha neuhodla :-) Ani mi nikdo nepřišel podezřelý, takže jsem při prozrazení nahlas vyjekla- Cože?
Fakt překvápko. No a určitě budu v sérii pokračovat.
Hynek, můžete jím pohrdat za jeho slabosti- kterých má nemálo, můžete ho uctívat jako skvělého chirurga, můžete smeknout za jeho odvahu a poctivost. Nevím jak by to napsal chlap, ale P. Dvořáková popsala rozervaný život chirurga ve středním věku tak, že jí věříte každé slovo.
Anna, tak křehká napohled a tak silná ve skutečnosti. Život v cizí zemi pro ni opravdu nebyl snadný a její lidskost a pokora se dají shrnout v závěrečné větě : Vždycky jsem měla kolem sebe samý hodný lidi.
Ostudně se musím přiznat že z ruských/sovětských dějin znám pramálo. O to silněji mě kniha zasáhla. Německo mělo Hitlera, Rusko Stalina. Patnáctiletá Lina je s matkou a mladším bratrem spolu s dalšími nepohodlnými režimu deportována na Sibiř do pracovních táborů. Hlad, zima, smrt. Ale také naděje, soucit a láska. Lina vše utajeně zaznamenává v kresbách, s tužkou v ruce si uchovává zbytky zdravého rozumu. Líbily se mi kratší kapitoly, které nutí číst dál a dál , jen konec byl náhle useknutý.
Druhé setkání s paní Klevisovou a zase bylo fajn. Poctivé vykreslení postav, vlastně se zdá že jde jen o příběh a najednou - vražda. Tento zvláštní styl se mi fakt líbí a už teď se těším na další.
Tak kolik z nás si vygooglilo tarantulového jestřába, fuj. Vím že je hmyz užitečný, ale já ho nemusím. V počtu dvou a více jedinců, prchám. No, pan Carter mi opět způsobil celkovou nevolnost, což mi ovšem nebránilo číst a číst dál.
Ach, ta nostalgie. Vrátila jsem se do dávných dětských let s Honzíkem a jeho barevnou kuličkou. Svým holkám jsem ji nečetla, raději si vybíraly Disneyovky v knihovně, nad nimiž jsem protáčela oči zase já. Samé ilustrace, čtení minimální. Honzíkova cesta - je se svými družstevníky, kdy všechno patřilo všem, poplatna té době, kdy mě to jak malou míjelo a teď už je to jen historie. Přesto Honzík do mé knihovny prostě patří.
No fuj teda. Samozřejmě teď přemítám čeho se já osobně nejvíc bojím. Brutální, odporné, ale sakra čtivé. Před dalším dílem si dám zase pauzu a přečtu si něco milého.
Zrovna dnes mě popadla určitá melancholie, kdy se mnou není řeč, tak jsem se věnovala čtení. A Sněhuláka jsem zvládla během jediného dne. Dobrá detektivka s H. Holem, drsným sympaťákem ze severu. Vraha jsem samozřejmě neuhodla, ale to nepřekvapí :-) Líbil se mi motiv sněhuláků, přišel mi ale nedotažený. Občas jsem tápala v postavách, nicméně knihu jsem si užila, byla fajn.
Zřejmě mám pocit, že mám málo rozečtených sérií, tak hurá na další. A nezklamala mě. Vyšetřovatelka Josie je svérázná s proříznutou pusou a to mám ráda. S takovýmto odhalením jsem se setkala poprvé (nemám u detektivek tolik načteno) , přesto jsem ho tušila zhruba od půlky knihy. Četla se lehce a rychle.
Autismus je pro nás tak těžko chápající svět, jak těžký je potom náš svět pro autisty. Poněkolikáté jsem se setkala s tím, že autisté nelžou. Pokud správně položíte otázku, dostanete vždy pravdivou odpověď. Patnáctiletý Christopher by rád vypátral, tak jako jeho hrdina Sherlock Holmes, pachatele činu. V tomto případě jde o zabitého psíka. Otec mu to ovšem striktně zakáže. A pak Chlapec zjistí, že mu blízká osoba lhala a to nejednou a dostane strach. Poprvé v životě je na vlakovém nádraží, ve vlaku, v metru, v Londýně. Christopherovi v životě pomáhá matematika, pomocí ní zvládá životní situace, pro nás ostatní tak všední. Bylo to čtení zajímavé a hodně poučné. Ne každé řvoucí dítě v plném obchodě musí být nezvladatelný rozmazlenec.
Magor, ten Carter není normální. To snad může vymyslet jen šílenec, nebo génius, takové zhovadilosti. Přesto jsem četla a četla a nedala z ruky dokud nedočetla. Dám si zase pauzu a pak neodolám dalšímu dílu.
Ty severský detektivky jsou tak neskutečně brutální, prostě co se může odporného stát, stane se. Dobře psané, napínavé až do konce, jen při pohledu na kaštany a nedejbože z nich vyrobené panáčky se mi budou ježit všecky chlupy.
Příběh Zuzany a jejích dvou kamarádů z dětství. Oba ji milovali, každý z nich jinou láskou. Pak přijde válka a dívka je poskvrněna žlutou hvězdou. Koncentrační tábor - jizvy na těle i na duši. Zuzana mi jako postava příjemná nebyla, postupně jsem však obdivovala její sílu. Sílu přežít.
Smrt prostitutek, opuštěné miminko. Chtělo by se říci - ty ženské vědí do čeho lezou, mrcha matka co opustí dítě. Ale co my víme co se za tím skrývá, co ze zoufalství jsme schopni udělat, čeho se vzdát. Kim a její parta mají zase co dělat, podezřelých je víc než dost. Při čtení mi nebylo nejlépe, obzvláště u kapitol s Ellie, tento děj jsem i povyprávěla z určitého důvodu dospívající dceři. Kdo si přečte, pochopí.