LenkaKT
komentáře u knih
Příběh kriminálního rady
Ladislav Fuks
Je to typický Fuks, s repeticí, s detaily - vše, co na jeho textech miluju. Ale měla jsem problém se začíst, chlapec Viki mi přišel jako přecitlivělý trouba bez pořádných zájmů. Asi už jsem stará.
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante
(SPOILER) Přemýšlím, za koho z těch knih je mi vlastně smutno. Naštvala mne Elena svým závěrečným rozhodnutím, je mi líto rozvrácených rodin. Je to podmanivý svět, kde nikdo nemá nikoho normálně rád, vše je bolavé a zlé. Vždycky je pro mne zajímavé číst něco autentického z politického vývoje na západě ve 2. polovině 20. století. Jako dítě normalizace jsem měla západ i kapitalismus dost idealizovaný, zdálo se mi, že tyto země od 2. světové války pohodlně plynuly k bohatství a úspěchu. V tomto díle mne tedy více než vztahy a přítelkyně zaujala politika, dělníci a intelektuální levice.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Skvělé autentické a pro nás exotické prostředí. Tíživá bezútěšnost bídy a touha vzlétnout. Hrdinky i hrdinové nejsou jen dobří nebo jen zlí, jsou velmi lidští v dobrém i zlém. Určitě přečtu i další díly.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Pořádná prázdninová detektivka. Napínavá, vyplněná vcelku sympatickými postavami. Zavítala jsem se déle, ale druhá polovina už pak nesla odložit.
Bratři
Jü Chua
To byl zážitek! Kruté a vtipné současně, tragédie střídá grotesku, autor se vysmívá vlastním postavám, aby jim vzápětí vysekl poklonu a kolem šumí dav bezcitných čumilů. A čtenář se tlačí v tom davu a rve dopředu, aby to všechno viděl zblízka.
Adam a Eva
Karel Šiktanc
Jedna z mála sbírek, ze kterých dokážu recitovat celé stránky. Tak často se k ní vracím.
Serotonin
Michel Houellebecq
Mám ráda autorův styl psaní, jeho smysl pro humor a jeho ironii. To jsem si v knize užila maximálně. Tu depresi taky, vím o ní sama dost. A výlet do současné Francie. Prostě je to zážitek, i když ne lehko stravitelný a asi ne pro každého.
Skála
Peter May
Déšť, tma, moře, chlapi, skála... Hutný průběžně se odhalující příběh, zajímavý svět, velmi čtivý styl. Klobouk dolů před autorovou poctivou prací - ten rok života strávený v cílovém prostředí je v knize sakra znát.
Mapa a území
Michel Houellebecq
Mně se to prostě líbilo. Způsob vtažení sebe sama do děje, zvolené prostředí, ta nápadná i nenápadná ironie, vyústění děje... Nečetla jsem od autora tolik, abych řekla, jestli je to lepší než nebo horší než, prostě se mi to líbilo a dobře četlo. Autora řadím do skupiny "přečíst všechno, stojí to za to".
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Nejdříve jsem ji málem odložila, protože mě rozčilovala jedna z hlavních postav. Je to skvěle napsané, dobře se čte, je to mimo jiné skvělá sonda do hnusoty normalizace, pěkně proti sobě staví černobílý svět a šedé kompromisy, je tam toho spousta. A je tam i spousta věcí, co se mi zase tolik nelíbily.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Promyšlená sci-fi, která je současně taková "clarkovská" a současně úplně trčí z davu. Navíc zajímavá svou čínskou autentičností, odkazy na kulturní revoluci a roky po ní a spousta dalšího. Má velmi silná místa a bohužel také velmi slabá místa.
Faja
Petra Stehlíková
Dobré pokračování prvního dílu. Vytvářený svět je uvěřitelný, děj napínavý, dá se to nasát na dva nádechy. Nemá to už tu tajemnou sílu, protože některé příšery ze stínů a tajemství z minulosti už jsou odhaleny. Také už na konci nejsem tak naštvaná, že se skončilo v půlce věty, na další pokračování budu čekat s menší netrpělivostí.
Hana
Alena Mornštajnová
Je to dobře napsané, čtivé a příběh je silný. Vadilo mi ale až pohádkové provázání a křížení osudů postav (osud Ivany a Hany, příběh věnečků a tak).
Udělej si ráj
Mariusz Szczygieł
Je zajímavé pozorovat svůj odraz v zrcadle. A autor nás Čechy odráží s láskou, s neuvěřitelnou znalostí kultury a prostředí a také se spisovatelskou bravurou.
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Rychlá, stylisticky zajímavá, drsná. Čte se to jedním dechem. Jsem ve věku mezi Martou a její mámou, mám dceru. Děsí mě Martino sobectví, sebestřednost, její totální prázdnost a nulová odpovědnost. Současně si ještě pamatuju hledání sebe sama, ten strach, že "jedu ve špatném vlaku - na nevhodné škole, mezi divnými lidmi", takže části jejích pocitů rozumím velmi dobře. Dokážu pochopit i to depresivní prázdno a neschopnost vstát z postele. Ale stejně mě hlavní hrdinka hrozně štvala. Hrozně. Chová se hnusně k sestře, bráchovi, rodičům - kolem ní je spousta lidí, kteří se o ni zajímají, snaží se jí pomoci, ale ona je vnitřně úplně prázdná. A taky mne fascinuje, kolik vypije alkoholu. Po takovém roce bych byla mrtvá ;)
Nicméně to byl dobrý literární zážitek.
Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
Příběh je silný, prostředí exotické, zpracování brilantní. A stejně mě, podobně jako u jiných knih autorky, děsí ta prázdnota vztahů. Nikdo tam nikoho nemá prostě rád. Tak obyčejně, oddaně, s důvěrou, empatií a zájmem... Zejména matka vůči dcerám, neumím si představit, že bych svoje děti takhle jen zdálky sledovala. Neumím si představit, že žiju a moje dcera je bez domova někde opuštěná. Děsí mě to.
Příspěvek k dějinám radosti
Radka Denemarková
Silné téma, zajímavé zpracování. Zpočátku se mi zdálo, že jsou to nějaké nesourodé příběhy, ale pak se vše pospojovalo a nešlo to opustit.
Já, Poutník
Terry Hayes
Thriller. No. Přišlo mi to takové vyžehlené, předvídatelné a černobílé. Padouši dokonale padoušští, ten hodný morálně gut hodný... dobré na pláž či dovolenou a pro všechny, kdo mají rádi trhillery a "pořádnej akčňák s ponorkou", jak se říká tomuto typu u nás doma :D
Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš
Všichni hrdinové jsou nesmírně autentičtí. K tomu přidejme cit pro detail, jazyk postav a originální styl každé z postav. Jaroslav Rudiš prostě umí.
Ráno a večer
Jon Fosse
Tuhle tenkou knížečku mi půjčila Adélka, které jsem ji koupila na nádraží Královo Pole u Brna, kde není nic, ale byla jsem tam já a v duchu se mnou Adélka a břicho už mě bolelo a trochu tam přece něco bylo, na nádraží Královo Pole je antikvariát, Adélce by se líbil, bolelo mě břicho a měla jsem čas a byla tam paní, sestra z ARO, bolí vás břicho, to já poznám, na to mám voko, já se v lidech vyznám, ale na ARO nemluví, tak ještě tady prodáván knihy, tady není nic, tady je Královo Pole.
Bolelo mě břicho, skloním se, bolí vás to, řekla sestra z ARO, Adélce by se líbila. A tam dole tenká knížka, psaná druhým norským úředním jazykem, taky jsem o něm nevěděla, řekla sestra z ARO, je to lyrická próza, takovej proud mysli, to by se Adélce líbilo, břicho mě pak bolelo i ve vlaku a bolí pořád, ale vy chcete vědět, jaká ta kniha je a Adélce se líbila a já vám přece říkám jaká je.
Prostě si to kupte.
