lenkavildomcova komentáře u knih
Paní Mornštajnová má neuvěřitelný dar slova. Píše tak něžně, poeticky byť o hrozných věcech. Z knihy jsem na konci měla tíhu v žaludku jak byla uvěřitelná.
Moc mě bavilo popisování života na samotě v horách. Ovečky a kozy to je můj sen. Trochu jsem se ztrácela v množství postav, ale bylo to napínavé.
No na rovinu, nebýt situace, ve které se dnes nacházíme, kdy jsme jen kousek od celosvětové války, asi by mě tak nefascinovala. Pořád jsem si říkala, že není možné, aby to někdo napsal v roce 1947. Trvalo mi docela dlouho, než jsem dočetla, obzvláště pasáž z Knihy se mi táhla a pořád jsem se vracela, když jsem přestala vnímat co čtu. Konec je pro mě beznaděj... Krásná myšlenka, kterou si chci zapamatovat týkající se srovnání mladé a zralé ženy, ztloustlé porody a starostí o jiné: "Proč by se měl plod považovat za méně cenný než květ?"
Tak to byla jízda, přečteno za dva dny. Nemohla jsem přestat číst.
Z poklidné, uklidňující pohody do deprese a beznaděje. Dobře se to četlo, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Škoda, že nemůžu dát více hvězd. Knihu si přečetla nejdříve mamka a říkala mi, každopádně si ji přečti... a jsem moc ráda, že jsem ji poslechla. Mám pocit, že se chci přestěhovat na Aljašku. Mám v sobě po dočtení tolik citu, lásky, naštvání a spokojenosti... Fakt stojí za přečtení...
Perfektní, skvělé čtení. Úplně jsem se dostávala do doby, o které autorka zrovna píše. Děda byl havíř takže je mi téma blízké. Dnes začnu číst druhý díl. Nemohu se dočkat.
Tak musím přiznat, že se mi do čtení této knihy moc nechtělo, ale nakonec, za mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla. Skvěle vybudované postavy, výborné téma, děj měl spád. Škoda, že nemůžu dát více než 5 hvězd.
Skvěle napsáno. V podstatě tady člověk dokáže pochopit, že se může kdokoliv dostat do situace, kdy zabije. Je to šílené.
Zpočátku jsem se nemohla začíst. Ztrácela jsem se v postavách. Tak okolo 70 stránky jsem naopak knihu nemohla odložit. Moc se mi líbila. Ráda bych se na takové místo v Austrálii podívala.
Jak jsem byla z Muž jménem Ove nadšená, tak z této knihy autora jsem rozčarovaná... Ani jse ji nedočetla, nebavila mě a nic mi nedala.
Tak toto jsem přečetla na jeden zátah. Zažila jsem komunismus jako dítě. Popisované zážitky jsou prostě šílené a dnešním dětem určitě přijdou neuvěřitelné. Měli by si ji přečíst všichni, někteří pro připomenutí a ostatní proto, aby zjistili co je vše možné.
Hodně dobré. Přečteno za dva dny. Nemohla jsem se odtrhnout.
Mám pocit, že všichni v knize byli pošahaní. Trošku jsem se trápila. Na to jak je vysoce hodnocená, tak jsem byla zklamaná.
Na rozdíl od ostatních, jsem se do knihy začetla od prvních stránek, hltala jsem šílený popis života v Sovětském svazu za druhé světové války. Trošku jsem zbrzdila při popisu šťastného měsíce Šury a Taťány v Lazarevu, kdy už mi popisování jejich sexuálních hrátek na 200 stranách připadal zdlouhavý a pořád dokola. |V této chvíli jsem si říkala, že druhý díl rozhodně číst nebudu, ale posledních 200 stran bylo opět strhujících a šílených, že se už nemůžu dočkat, až se dozvím, jak to s nimi dopadlo.... Rozhodně doporučuji a zamlouvám v knihovně díl druhý .