Lennis
komentáře u knih
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Dlouho a dlouho jsem váhala, zda se mám do čtení tohoto dílu Harryho Pottera pustit. Po přečtení názorů čtenářů i recenzí, ke kterým jsem se dostala, jsem se bála, že bych si zkazila dobrý pocit z předešlých dílů. Už párkrát se mi vymstilo, že jsem si přečetla poslední díly některých sérií a u HP jsem to nechtěla riskovat. K 7 knihám se totiž vracím velice často, upřímně poslední tři čtyři roky je jedu dokolečka, poslouchám je načtené během práce v kuchyni, nerada totiž vařím v tichu. Ale to jsem odbočila.
Včera jsem se odhodlala to tedy přece jen zkusit. A docela mě překvapilo, co jsem v knize vyčetla. Přišlo mi, že některé komentáře tady i na jiných stránkách či v diskuzích musí snad být o jiném ději. Každá postava, která se v HPaPD vyskytla zcela odpovídala svému mladšímu já, jen s větší dávkou životních zkušeností. Ale postavy se přece vyvíjely i v dílech 1-7. Teď to byl zkrátka trochu větší skok.
Postava Albuse Severuse Pottera nám podle mě uzavřela děj předešlé knihy a defakto zapříčinila posun od válečných následků ke klidu a míru, neboť ani +-20 let na to nestačilo. Snažím se volit slova tak, abych neprozradila děj, ale zároveň, abych něco napsat mohla. Snad to bude dávat smysl.
Hlavní "zlomový bod" (myslím tím např. postavu, názor, předmět; -kdo četl asi ví, o čem mluvím- nechci upřesňovat, abych neprozradila pointu) knihy byl důkladně vybraný a opravdu mi nepřišlo, že by šlo o rušivý nebo zkopírovaný element. Právě naopak, myslím, že to byla jediná věc, která mohla pomoct vyřešit všechny obtíže, které se zde objevily a které byly vybrány autory opravdu důmyslně.
Potíže vynořené z minulosti i ty stvořené v současnosti, vše zapadá do základního pojetí celé série, kterého se Rowlingová snažila dosáhnout od první kapitoly první knihy. Jen díky tomu, že jde o fantasy příběh, měla možnost využít mnohem více prvků než třeba autor detektivních románů.
Teď něco k tomu, že tento díl byl napsán formou divadelní hry. Já osobně si nemyslím, že to bylo na škodu. Právě proto, že předešlé díly byly opravdu dopodrobna rozpracované, měla se divadelní hra od čeho odrážet. A zbytečně nám neopakovala to, co již víme z předešlých knih. V těch naopak na začátku každého dílů byl čtenář seznamován s hlavní postavou i se základním dějem pořád dokola. Na druhou stranu ačkoliv šlo o pouhou divadelní hru (myslím stylem psaní), konečně jsme se dozvěděli důležité informace o některých postavách z jiného pohledu. A také jsme se vyhnuli složitému propletení - Předešlé knihy berte jako cop upletený z osmi pramenů, tento jen z klasických tří.
A teď k poslednímu bodu, který podle mě stojí za zmínku. Já si žádných nesrovnalostí v ději vědoma nejsem (dobře, jedné ano, ale ta jde vysvětlit zmatkem ve věznici, mozkomorové nikdy nebyli zrovna na pořádek). Postavy, které podle této knihy, v minulých knihách něco udělaly, mohly tak skutečně konat, ač o tom nikde nebyla zmínka. Nezapomeňte, že jde o svět kouzel. Mohly tak konat skrytě, tajně, aby nikdo nevěděl. K dispozici měly mnohem lepší prostředky než jen líčidla, kožichy, masky atd.
Ale základní pointa celé série zůstala zachována:
"Nikdy nikdo nic nemůže dělat sám."
Tak byla vyhrána jejich válka, a tak také se tato divadelní hra dopracovala ke svému konci.
Příběh draků
Rachel Hartman
Moc dobře zpracovaný svět s draky. Jen určeno pro dívčí část čtenářů. Chápu, že zde chybí napínavá akce jako v Eragonovi, ale autorka nekopírovala Paoliniho (četla jsem od něj 4 díly, ten nový zatím ne). Vytvořila vlastní svět s vlastními pravidly a kouzly. Hrdinka je zkrátka holka, žádný hrdina nebo budoucí válečník. Ani jsem to od ní nečekala.
Postavy dobře napsané, krásně pomalu rozpracovaný příběh se zápletkou a mnoha skrytými problematickými tématy dnešní doby. Nic není podáváno násilně ale jen tak mimochodem, aby to zapadalo do děje.
Uznávám, že zpočátku jsem trochu přeskakovala pasáže s popisem hudby, ale vleklejší děj mi opravdu nevadil. Příběhu to neubralo na kráse.
Co se týče romantické zápletky, označila bych ji za nepříliš důležitou pro příběh. Je dobře, že tam byla, ale důležitější vztahy v knize byly ty rodinné a přátelské.
Krásně strávené větrné odpoledne.
Dračí posel
Rachel Hartman
Začnu tím, že já z konce opravdu zklamaná nebyla. Uznávám, že byl možná trochu uspěchanější a neobvyklý, ale dobře se hodil do světa, ve kterém se příběh odehrává.
Druhý díl jsem četla ihned po prvním, takže mi ani nepřišlo, že by v druhé knize nebylo něco důkladně vysvětleno znovu. Jen jsem měla pocit, že zmizela jedna důležitá postava z rodiny Serafíny.
Zase je důležité vzít v potaz, že hlavní hrdinka je dívka. Ne bojovník. V této knize to měla opravdu těžké. A i když není čistě lidského rodu, je hlavně hudebnice. A statečnosti má na rozdávání. Ale statečnost někdy nestačí.
Autorka možná mohla trochu zkrátit její cestu za hledáním dalších jejího druhu, aby měla více místa na uzavření příběhu, ale když jsem si poslední 3 kapitoly přečetla podruhé, slepá místa jsem již neměla.
V prvním díle jsme měli dokonale nastíněný svět, ve kterém jsme se v zde v druhém díle pohybovali. Některé postavy sice ztratily něco ze své podstaty, ale ne na úkor příběhu.
A opravdu jsem ocenila autorčin přístup k popisu války. Asi se trochu inspirovala u Tolkiena (bitva pěti armád, Bilbo ji celou prospal). Serafína zde sice nespala, ale protože opravdu neměla čím v přímém boji přispět, neúčastnila se ho. Bitvy probíhaly mimo. Takže o nich víme, ale nemáme dokonalé popisy jako Eragon nebo Pán prstenů.
Moc se mi líbila hlavní záporná postava, myslím její zpracování. A také to, že draci a lidé, se od sebe vlastně tak neliší. Každý má něco, co když se naučí i druhý, pomůže to oběma. Dobro i zlo patří k oběma rasám.
Opět zde vytažena problematická témata dnešní doby, dokonce víc než v prvním díle, ale opět nenásilně.
Závěrem: další odpoledne strávené u příjemné knihy. Pokud hledáte akci a souboje, není to to pravé, ale pokud hledáte příběh ze světa fantasy, kde hlavní postavou je dívka, to pravé to je.
